Sigmund Freud a Ludwig Wittgenstein byli současníky. Freud stvořil psychoanalýzu a Wittgenstein byl možná největším filosofem 20. století. Oba myslitelé se v zásadě zabývají zakořeněným sklonem člověka podvádět sebe sama. Freud k tomuto problému přistupuje z psychiatrického hlediska – léčba neurózy, psychózy, perverze a tak dále. Domnívá se, že jeho čtenáři dokáží prohlédnout sebeklamy neurotiků, které popisuje. Na druhé straně Wittgenstein se vůči sobě i svým čtenářům staví ironicky a věří, že jsme téměř jistě klamáni, i když nás analyzoval ortodoxní psychoanalytik. Vštěpuje nám pocit, že jazyk, pochopení a poznání představují jenom tenoučkou síť nad propastí. Kniha Wittgenstein a psychoanalýza přivádí oba myslitele společně do arény postmodernistického setkání. Problémovou otázkou je – která z obou filosofií pro nás dnes představuje lepší formu relevantní „terapie“? Nebo je to neustále otázka soupeření mezi oběma? Triton