Šedesát let po zničení dvou japonských měst atomovými bombami se českým čtenářům dostává do rukou kniha, která podrobně a ve fotografiích dokumentuje vývoj a použití těchto strašlivých zbraní. Autoři publikace shromáždili velké množství faktů a dobových materiálů, na jejichž základě podrobně rekonstruují průběh projektu Manhattan – vývoje atomové pumy, přípravy na útok i její samotné nasazení proti městům Hirošima a Nagasaki.
CP Books
Kniha francouzského sémiotika R. Barthese je pozoruhodný text o fotografii, v němž překračuje sémiotická východiska svých starších textů a fenomén fotografie se mu stává podnětem nejen k proměně metodologie, ale i k hlubšímu filozofickému zamyšlení.
Agite/Fra
P.Karásek: Komparace obměny politických elit v parlamentech střední a západní Evropy v letech 1993-2003
P.Dočekalová: Norská strana pokroku: Součást stranické rodiny extrémní pravice?
P.Kaniok: Euroskepticismus a Evropský parlament
K.Zetocha: Kontrola zpravodajských služeb v nových demokraciích: případová studie ČR
D. Řeháčková, Konstruování maskulinity v časopisech životního stylu pro muže
J. Homoláč, Diskurz o migraci Romů na příkladu internetových diskusí
J. Nekvapil, I. Leudar, Prezentace událostí 11. 9. 2001: Bush, bin Ládin a jiní v interakci
Anotace - Knihy - Pavel Barša, Josef Fulka: Michel Foucault: politika a estetika
Máte nějaký nápad nebo připomínku k této anotaci? Četli jste knihu a chcete se podělit o své zážitky? Račte vstoupit do diskuse.
Pavel Barša, Josef Fulka: Michel Foucault: politika a estetika
Kniha věnovaná Michelu Foucaultovi se skládá ze dvou částí. V první se Pavel Barša zabývá Foucaultovou politickou filozofií. Foucault bývá díky své kritice modernity zařazován mezi postmodernisty, kteří odmítají osvícenství. Barša naopak chápe Foucaultovu politickou filozofii jako radikalizaci osvícenství. Je-li osvícenství kritikou mýtů a strháváním model, pak ho Foucault dovádí jen o krok dál, když strhává modlu moderního rozumu a vysmívá se kultu člověka. Josef Fulka se zaměřil na texty, které Foucault věnoval literatuře a kterým se interpreti obvykle vyhýbají, neboť jsou v rámci jeho díla považovány za marginální. Vezmeme-li je však jako celek, zjistíme, že nejde o standardní interpretaci literárních děl, ale že zároveň nastiňují velmi svébytnou teorii subjektu i jeho vztahu ke světu a k jazyku, která nám umožňuje v mnohých ohledech objasnit jak Foucaultovo dílo, tak i jeho rezonanci s díly jinými.
Dokořán