Publikace zachycuje transformaci Československé strany lidové v letech 1988-1990. Jednalo se o období, ve kterém se tato strana dokázala relativně rychle přeměnit z loajálního aktéra Národní fronty na státotvorného představitele křesťanské demokracie v novém politickém systému.
Mezinárodní politologický ústav MU
Kniha důkladně rozebírá závažnou společenskou a politickou problematiku. Autor v publikaci nejprve vymezuje pojem pravicový extremismus a zasazuje jej do kontextu soudobého politologického výzkumu. Následně charakterizuje vývoj české ultrapravice do roku 1989. Hlavní část je věnována popisu a analýze pravicového extremismu a radikalismu v ČR v polistopadovém období.
Centrum strategických studií
D. Řeháčková, Konstruování maskulinity v časopisech životního stylu pro muže
J. Homoláč, Diskurz o migraci Romů na příkladu internetových diskusí
J. Nekvapil, I. Leudar, Prezentace událostí 11. 9. 2001: Bush, bin Ládin a jiní v interakci
Téma čísla: Japonsko v roce 2006
J.Sýkora: Koizumiho divadlo roku 2005 aneb historické drama o třech dějstvích
J.Fárek: Ekonomika Japonska: Strukturálními reformami k překonání stagnace
R.Fürst: Japonsko-čínské dusno
Anotace - Knihy - Pavel Barša, Josef Fulka: Michel Foucault: politika a estetika
Máte nějaký nápad nebo připomínku k této anotaci? Četli jste knihu a chcete se podělit o své zážitky? Račte vstoupit do diskuse.
Pavel Barša, Josef Fulka: Michel Foucault: politika a estetika
Kniha věnovaná Michelu Foucaultovi se skládá ze dvou částí. V první se Pavel Barša zabývá Foucaultovou politickou filozofií. Foucault bývá díky své kritice modernity zařazován mezi postmodernisty, kteří odmítají osvícenství. Barša naopak chápe Foucaultovu politickou filozofii jako radikalizaci osvícenství. Je-li osvícenství kritikou mýtů a strháváním model, pak ho Foucault dovádí jen o krok dál, když strhává modlu moderního rozumu a vysmívá se kultu člověka. Josef Fulka se zaměřil na texty, které Foucault věnoval literatuře a kterým se interpreti obvykle vyhýbají, neboť jsou v rámci jeho díla považovány za marginální. Vezmeme-li je však jako celek, zjistíme, že nejde o standardní interpretaci literárních děl, ale že zároveň nastiňují velmi svébytnou teorii subjektu i jeho vztahu ke světu a k jazyku, která nám umožňuje v mnohých ohledech objasnit jak Foucaultovo dílo, tak i jeho rezonanci s díly jinými.
Dokořán