Němečtí filosofové v základním interdisciplinárním díle podávají přehled dějin teleologického myšlení od antiky do součastnosti a osvětlují odmítání teleologických jevů v novověké přírodní vědě. Ukazují, že antiteologické pozice ve vědě jsou vnitřně rozporné a vycházejí z předpokladů, které nelze v samotných přírodních vědách diskutovat. Autoři docházejí k závěru, že člověk vposled stojípřed alternativou: buď interpretovat přírodu teleologicky, nebo chápat samotného člověka antropomorfisticky. Oikoymenh

Kniha je souhrnem upravených a rozšířených esejů, které vycházely v letech 1996 až 2002 v časopise Vesmír. Eseje se zamýšlejí nad rozličnými otázkami na pomezí vědy, filozofie, kultury a dalších oblastí lidského poznání a badatelského snažení. Jejich společným jmenovatelem je údiv („zvednuté obočí“) nad záhadami, kterým je člověk ve vnějším světě i ve vlastním nitru vystaven, a touha těmto záhadám hlouběji porozumět („zjitřená mysl“). Dokořán

Vychází 1x měsíčně
Internetové stránky Aktuální číslo: 46/2006

A. Stuchlý, Maďarské tango s ďáblem
J. Flígl, Masaki Tamura
M. Blažíček, Spontánní film
P. Martínek, Cannes 2006
V. Klusáková, John Huston

Vychází 2x ročně
Internetové stránky Aktuální číslo: 2/2005

J.Rákosník: Od tuláků k nezaměstnaným
M.Havelka: O středoevropských konstrukcích střední Evropy
J.Komendová: Nová hledání Staré Rusi

1

1

1