Theodor Wiesengrund Adorno (1903-1969) obdržel doktorát z filosofie ve Frankfurtu nad Mohanem, kde též studoval sociologii, psychologii a hudební teorii. Později byl žákem Albana Berga v oboru hudební teorie a kompozice. V roce 1934 emigroval do Anglie a později do USA, kde pobýval do roku 1949. Od roku 1958 vedl Institut für Sozialforschung.
Adorno je významným představitelem neomarxismu, tzv.frankfurtské školy (tj.myslitelů okolo ISF) a kritické teorie. Jedním z jeho hlavních témat zájmu byla proměna kultury ve 20.století. Kultura (ovládnutá kulturním průmyslem) dnes podle něj zamezuje lidem v rozvoji, subtilním způsobem je tvaruje k nevědomé konformitě.
V roce 1968 Adorno odmítl eskalované studentské násilí, čímž si studenty popudil vůči sobě. Zároveň jej však univerzitní a vládní představitelé považovali za inspirující autoritu studentského hnutí. Zemřel o rok později ve Švýcarsku.
Částečná bibliografie:
1947 - Dialektik der Aufklärung (společně s Maxem Horkheimerem)
1950 - Der autoritäre Charakter
1951 - Minima Moralia. Reflexionen aus dem beschädigten Leben
1966 - Negative Dialektik
1970 - Ästhetische Theorie (post mortem)
Česky vyšla pouze kniha Estetická teorie. Praha. Panglos, 1997
Další odkazy:
Adorno - Biography (en)
Adorno - Biographie (de)