Němečtí filosofové v základním interdisciplinárním díle podávají přehled dějin teleologického myšlení od antiky do součastnosti a osvětlují odmítání teleologických jevů v novověké přírodní vědě. Ukazují, že antiteologické pozice ve vědě jsou vnitřně rozporné a vycházejí z předpokladů, které nelze v samotných přírodních vědách diskutovat. Autoři docházejí k závěru, že člověk vposled stojípřed alternativou: buď interpretovat přírodu teleologicky, nebo chápat samotného člověka antropomorfisticky.
Oikoymenh
Umění diplomatického jednání není přežitkem dávných dob, právě naopak. Dnes více než kdy v minulosti platí, že na poli osobních i profesních vztahů sklízejí plody vítězství ani ne tak bojovníci prosazující své názory za každou cenu, ale spíše diplomaté schopní citlivě jednat, nacházet kompromisy, hledat nová kreativní řešení, získávat nové spojence na svou stranu.
Portál
M. Skovajsa: Klasická koncepce politické kultury v díle Gabriela A. Almonda
M. Dopita: Sociální topografie Pierra Bourdieua v českém prostředí
V. Hloušek: Stále ve znamení kontinuity? Švýcarský stranický systém a jeho vývoj
K. Weger: Belgické regionální a komunitární volby 13. června 2004. Země na cestě k rozpadu?
V. Fiala: Vznik politických stran v zemích lusofonní Afriky
Rozhovor s V.Zuskou: O teorii fikčních světů
É.Benveniste: O subjektivitě v řeči
K.L.Walton: Jak vzdálené jsou fikční světy od světa skutečného?
A.Plantinga: Aktualismus a možné světy
D.Špelda: Idea teoretického pokroku a astronomie