Přeskočit navigaci
Společnost, politika, kultura, filosofie
17.prosince 2017
Spravujete webové stránky? Obohaťte je obsahem z Glos.
 

Funguje český parlamentarismus?

Diskuse k textu  |  7 příspěvků (1 - 7)

Česká republika prochází vládní krizí. Podle všeho se nejedná o ten druh krize, která by byla momentem otázky po řádu společenské existence (Eric Voegelin), neboť vládní krize nejsou u nás naštěstí vnímány jako krize režimu. Pád vlády je v parlamentních demokraciích, a zejména těch, kde se vláda opírá o dohodu více politických stran, poměrně běžnou, přestože u fungujících demokracií ne příliš častou, součástí politického života. Nakonec se zdá, že vláda bude rekonstruována v podobě velmi připomínající vládu předešlou. Naše malá krize jistě není krizí ve voegelinovském smyslu, přesto spočívá její užitečnost přinejmenším v tom, že umožňuje nám, kteří politiku pozorujeme, nahlížet na některé její činitele v situacích, do nichž se během běžného politického života nedostávají. Nicméně poodhaluje též roušku problému, který je podle mého názoru podstatně závažnější, a točí se kolem otázky, zdali je český parlamentarismus fungující, a kam ve své současné podobě spěje. Sama vládní krize nutně otázku po řádu nevyvolává, neznamená to ale, že bychom si tuto otázku nemohli položit. Domnívám se naopak, že bychom si ji, a velmi odpovědně, položit měli.

Funguje totiž parlamentarismus, kterému se od jeho vzniku nepodařilo sestavit silnou, skutečně stabilní a akceschopnou vládu?


Číst celý text


 bez náhledu 
Přečtěte si co je Topolánek zač!
Richard Knopp Pošta (13.10.2009 21:07:08)
http://www.tojesila.cz/cz/s16/n2207-CSSD-zastavila-volby-2009-Proc
Reagovat
Většinový volební systém
Lukáš Kraus (12.4.2005 11:27:26)
Jsem zásadně pro většinový dvoukolový volební systém, jelikož při nastavení zásadních makroekonomických parametrů jsou politické strany nuceny vyhledávat středového voliče. Systém se odblokuje, smažou se historicko-emocionální přežitky, zaniknou strany s vyděračským potenciálem, politika se stane přehlednější, tedy lépe kontrolovatelná jak voličky tak médii.

Tento sytém se však musí aplikovat na většinu subjektů(okolních států), aby si udržel svou dynamičnost. Např: Většinový volební sytém ve VB. se nyní nalézá v částečné agónii. Štěpné momenty jsou nesystémové.(Válka v Iráku, rasismus...daňový damping...)VB. je totiž pod silným tlakem kontinetálních pol.systémů hlavně díky euroústavě.

Řešení: většinový volební systém je jedním z mála vhodných řešení jak pro ČR, tak pro funkčnost globalizovaných, nadnárodních institucí. Je nutné tento systém prosadit v národních parlamentech celé EU (i do EU samotné). Jedině většinový volební systém dokáže rychle reagovat na nečekáné momenty u vstupů. (viz. terorismus a krize finančních trhů a 21.stol)
Reagovat
Zajímavý odkaz
Ondřej Ditrych Pošta (16.10.2004 21:05:24)
Pro zájemce o problematiku volebních studií - strukturu, výhody a nevýhody toho kterého volebního systému - uvádím tento internetový odkaz na studii, která je k nim, podle mého názoru, přehledným a srozumitelným úvodem: www.idea.int/publications/esd..
Reagovat
K ústavnímu inženýrství a politické kultuře
Mgr. Luděk Belán (5.10.2004 10:13:49)
Především se domnívám, že mít dobrá (či aspoň nějaká) pravidla k řešení politických či ústavních krizí patří k politické kultuře - hledat je až při této krizi bývá podstatně složitější. Navíc ústavní a volební inženýrství (v onom pociťovaném významu účelovosti až podrazu) se u nás již dělo. Příkladem je rozpuštění, resp. zkrácení volebního období Poslanecké sněmovny speciálním ústavním zákonem v roce 1998, zvýšení volební klauzule pro kandidující koalice (což výraznou měrou přispělo k rozpadu Čtyřkoalice) a zvýšení počtu volebních krajů s odstraněním druhého skrutinia (přineslo mírné zvýhodnění silnějších stran - podrobnosti na www.juristic.cz v mém příspěvku K zpoměrňování volebního systému do Poslanecké sněmovny).

Souhlasím s názorem v příspěvku pana Schlemmera, že většinový systém nutně nevede k bipartijnímu systému a že poměrný systém nutně nedrolí politické prostředí. Také jsem z již zmiňovaných důvodů proti nyní překotně navrhované změně volebního systému do PS na většinový. Přesto si nemyslím, že by nemohlo docházet k jiným změnám volebního nebo ústavního systému (či dokonce jen úvahám o nich). Ono mnou zmiňované "zušlechtění" naší politické scény, které oprávněně přivedlo ke zbystření pana Schlemmera, chápu tak, že průnikem nových stran do PS by se ty stávající ocitly pod větším konkurenčním tlakem a snad by se více snažily - při současné volební klauzuli a modelu financování politických stran jsou strany mimo PS silně znevýhodněny.

Nebál bych se hlavně jednodušších zásahů do naší ústavy a volebních zákonů - některé chyby jsou očividné (a přitom lehce opravitelné) a mohly by mít až katastrofální důsledky. Čekat, až se tyto chyby projeví, mně připadá poněkud neopatrné.
Reagovat
Pozor na ústavní eugeniku
Martin Schlemmer Pošta (5.10.2004 00:13:53)
Rád bych dodal něco k tématu:
Diskuse o tom, pomohl-li by přechod na většinový či smíšený systém stabilitě politického systému, považuji za zajímavé, dokud jsou vedeny jako akademické. Jakmile někdo toto téma nastoluje s vážnou tváří a se záměrem "kultivovat" či "šlechtit" (výraz pana Belána) politický systém, zbystřím.
Provádět ústavní inženýrství může být ošemetné, jelikož změnou jednoho parametru, od níž očekáváme kýžený efekt, můžeme spustit řetěz dalších, nepředvídatelných změn.
Přes poměrně pokročilý výzkum na tomto poli neexistuje stále shoda ani v akademickém prostředí o tom, že by většinový systém nutně vedl k bipartijnímu systému nebo že by poměrný systém nutně drolil politické prostředí.
Pokládal bych za neprozřetelné se v případě vládní krize v ČR hned uchylovat ke změně pravidel (čti: volebního systému). Dle mého názoru totiž vládní krize v roce 1997 i 2004 vůbec nesouvisí (nebo souvisí jen okrajově) s poměrným volebním systémem do Poslanecké sněmovny. Mnohem větší roli zde hrály vnitrostranická pnutí a partajní problémy, tedy něco, co lze zahrnout pod pojem politická kultura.
Proč tedy není dobré měnit nyní volební systém (ani o tom jen uvažovat):
1. Je velmi pravděpodobné, že změna volebního systému v době krize (ať už skutečné či jen pociťované) bude provedena ukvapeně a nerozvážně.
2. Nelze s jistotou tvrdit, že volební systém do PS dlouhodobě generuje nestabilní vládní koalice; pokud systém vykazuje občasnou nestabilitu, je tato dle mého názoru zapříčiněna jinými vlivy.
3. Nelze ve skutečnosti ani říci, že politický systém ČR dlouhodobě generuje nestabilní situace. Na to jej pozorujeme příliš krátkou dobu.
Reagovat
K připomínkám
Ondřej Ditrych Pošta (3.10.2004 20:19:22)
Děkuji za váš konstruktivní příspěvek. Máte asi pravdu, když píšete, že většinové prvky v našem volebním systému by pravděpodobně vedly k tomu, že by do Poslanecké sněmovny přibyly některé nové malé strany nebo nezávislí kandidáti (ostatně, mohla by se opakovat klasická situace vzniku parlamentních stran, jak ji popisuje kupříkladu Duverger). Přestože je ošemetné spoléhat se zcela na tendence většinového systému k bipolarizaci při posílení v současnosti nejsilnějších stran, domnívám se, že v tomto směru by se vývoj pravděpodobně ubíral. Že se nejedná o rozpor, ukazuje například složení House of Commons Spojeného království (přestože, jak jsem vsunul do jedné poznámky v textu výše, je zde možno v budoucnu očekávat jistá překvapení). Máte pravdu, že Poslanecká sněmovna není pouhým prostředkem k sestavení vlády, pokud jde ale o "co nejvěrnější přepis" (čtu víceméně jako proporčnost), zdá se mi taková formulace poněkud ošemetná. Dostává jasnější podobu, když hovoříte o zavedení čistého proporčního modelu. Bez složitého matematického propočtu lze těžko odhadovat, co by to s našemi stranami a jejich zastoupením provedlo, domnívám se přesto osobně, že by se situace spíše zkomplikovala, neboť malé politické subjekty by byly nejspíš relativně příliš silné a početné. Děkuji za vaši fundovanou zmínku o kancléřském modelu, za sebe nejsem velkým příznivcem referenda, pokud nejde o plebiscity o místních otázkách (na úrovni obecní, kdy jsou hlasující občané dobře seznámeni s problematikou, která se jich bezprostředně dotýká), nebo rozhodnutí zcela zásadního významu - umožnit vládě vyhlašovat referenda tohoto druhu by mohlo ještě přilít do ohně poněkud nešťastnému vulgárnímu populismu, který je v současnosti pro naše čelní exekutivní představitele charakteristický. Máte naprostou pravdu ohledně krátkozrakosti kalkulace (ono se ve skutečnosti ani o žádnou řádnou kalkulaci nejednalo, spíše takový úsudek), co by zavedení toho kterého volebního systému učinilo s našimi politickými stranami - přestože některé předpovědi článku víceméně došly naplnění, s jinými si rozhodně nejsem tolik jist... do řádných parlamentních voleb je každopádně ještě dost dlouhá doba.
Reagovat
Připomínky
Mgr. Luděk Belán (15.9.2004 09:17:57)
Dobrý den, dovolím si mít několik připomínek k důkladně napsanému článku. Autor mně mluví z duše, když zdůrazňuje potřebu kancléřského modelu a potěšila mě jeho zmínka o systému jednoho převoditelného hlasu (alternative vote). Nesouhlasím ale se všeobecným trendem, který byť v mírnější podobě zazněl i v článku, že by nám prospěla změna volebního systému do Poslanecké sněmovny na většinový. Především se nedomnívám, že by to zaručovalo jednobarevnou vládu či snadnější koalice - stačí se podívat na výsledky voleb do Senátu - vedle současných stran by v Poslanecké sněmovně přibyly i další malé (ne že by mně tento trend vadil), což by sestavování koalic nezjednodušilo. Navíc se přehlíží, že Poslanecká sněmovna není pouhý prostředek k sestavení vlády (to by bylo popřením zásady oddělení složek moci) - její hlavní role je zákonodárná, kontrolní a dokonce i ústavodárná a zde je co nejvěrnější přepis vůle voličů obzvláště důležitý. Rovněž kalkulace, co by to momentálně provedlo s našimi stranami, může být krátkozraká.

Řešení bych viděl naopak v přísně poměrném volebním systému, tedy bez umělé volební klauzule a přepočtů přes volební obvody (tedy rozdělit napřed celostátně mandáty stranám a až potom podle výsledku strany v obvodech rozdělit její mandáty do obvodů). Předpokládám, že by to prospělo k "zušlechtění" naší politické scény. Samozřejmě by s tím musel přijít zmiňovaný kancléřský systém a to podle vzoru SRN se vším všudy, tedy i s institutem nouzového zákonodárství. Když v SRN kancléř požádá Spolkový sněm o vyslovení důvěry (i ve spojení s návrhem zákona) a důvěru nezíská a Spolkový sněm zároveň s tím nezvolí nového kancléře, může prezident na žádost kancléře Spolkový sněm buď rozpustit nebo na žádost spolkové vlády se souhlasem Spolkové rady vyhlásit nouzový stav zákonodárství, který stručně řečeno znamená, že návrh zákona se potom stane zákonem i přes odpor Spolkového sněmu, pokud s ním souhlasí Spolková rada (doba nouzového stavu zákonodárství je omezena na šest měsíců od 1. vyhlášení během funkčního období téhož kancléře). U nás by pouze na místo Spolkové rady nastoupil Senát. Řeší to alespoň částečně onu zmiňovanou situaci, kdy premiérovi neprochází zákony, a přitom se opozice nedokáže shodnout na novém premiérovi. Hrozba rozpuštěním by tuším zvláště na naše poslance byla obzvlášť účinná. Za pozornost by stál i institut přímo voleného premiéra v Izraeli, který pak má pravomoci nutit Kneset pod hrozbou nových voleb ke konstruktivnímu chování. Inspirativní je i ustanovení z prvorepublikové ústavy, kdy vláda měla možnost jednomyslně vyhlásit referendum o přijetí svého, Národním shromážděním zamítnutého, vládního návrhu zákona.

K podrobnostem okolo zpoměrňování volebního systému do Poslanecké sněmovny a k přímé volbě prezidenta (kde je mj. diskutován i systém alternative vote) si dovoluji odkázat na mé příspěvky na serveru www.juristic.cz v sekci Ústavní právo.
Reagovat