Přeskočit navigaci
Společnost, politika, kultura, filosofie
18.července 2019
Ještě nejste členem Glos? Zaregistrujte se.
 

Diskuse

Společnost Politika Kultura Filosofie Vědy Historie Náboženství Osobnosti Knihy Úvahy Volné

Gruzínsko - abcházský konflikt (1992-1993)

Diskuse k textu  |  7 příspěvků (4 - 7)
Žena a voják před autobusem v Suchumě, Gruzie. Autor: David Monteleone z Contrasto.it

Abcházie, ležící na pobřeží Černého moře, tvoří součást Gruzínské republiky. Přesněji to je jedna ze dvou autonomních republik. Počátkem devadesátých let se zde rozhořel rozsáhlý etnický konflikt mezi dvěma národnostními etniky - Abcházci a Gruzíny. Po dvouleté občanské válce se podařilo za výrazného přispění Ruské federace a světových organizací uzavřít mezi znepřátelenými stranami příměří. Tento konflikt byl tak zmrazen, nikoliv vyřešen. Na území Abcházie byly vyslány mírové pozorovatelské jednotky OSN a Společenství nezávislých států (fakticky šlo příslušníky ruské armády).

Demografické složení obyvatelstva před vypuknutím konfliktu bylo velice pestré a žádná národnostní skupina zde netvořila nadpoloviční většinu obyvatelstva. Z celkové populace 525 061 lidí bylo 45,7% gruzínské národnosti, 17,8% abcházské, 14,6% arménské a konečně 14,2% ruské národnosti. Obyvatelstvo gruzínské národnosti se soustřeďovalo zvláště v jižní části země a v jejím hlavním městě - Suchumi.

Následný vojenský konflikt si vyžádal tisíce mrtvých a zhruba 200 000 utečenců gruzínského původu. Z toho 150 000 lidí uteklo do Gruzie a 15 000 do Ruska.


Číst celý text


 bez náhledu 
Fenomén Rusko z hlediska mezinárodní politiky
Jan Hlaváč Pošta (22.1.2007 22:23:13)
O Rusech ostatně platí to, co svého času řekl Herbert Spencer o Angličanech: Ideje demokracie a impéria se navzájem vylučují. Angličané se musí rozhodnout pro jedno či druhé. Když se budou snažit udržet koloniální říši, dopadnou jako svého času starověký Řím, kde republiku nahradl principát. A Anglie se rozhodla pro demokracii a rozpustila koloniální říši, ať už proto, že byla podle levice v rozporu s demokratickými principy nebo často podle pravice pouze příliš drahou záležitostí..

Gorbačov se snažil zavést do nadnárodního kolosu demokracii a nedocenil skutečnost, že jednotlivé národy veleříše spojovalo většinou pouze to, že v minulosti byla jejich území dobyta ruskými, případně sovětskými ( jako Uzbekistán) vojsky a že se budou snažit využít demokracie k útěku z nadnárodního svazku, k čemuž došlo ostatně okamžitě v poměrně vyspělém, bohatém a strategicky důležitém Pobaltí.

Idea demokracie, která se v říši prosazovala, když opomeneme epizodu s děkabristy, jen krátce na počátku 20. století a pak teprve znovu od dob Gorbačova od poloviny 80. let minulého století, má ovšem v Rusku jenom poměrně krátkou a dost nevýraznou tradici. Nynější putinovské Rusko je sice formálně parlamentní demokracií, na druhé straně však vykazuje i znaky tradiční autokracie, pověstného ruského samoděržaví. A představa impéria je často řadovými Rusy považována za něco zcela normálního, přirozeného. Člověk se setkává u Rusů, které potká, s tím, že se v Česku mají tendenci chovat tak, jako by jim to patřilo. A argumentují přitom podivným způsobem: Padlo tady přeci za 2. světové války tolik a tolik sovětských vojáků, všude tady se nacházejí přece jejich hroby....

A tradiční imperiální myšlení se projevuje i v ruské zahraniční politice, která se v mezích možností snaží vsunout svá chapadla do prostoru, které Rusko při zavádění demokracie, ale také díky osobním politickým ambicím tehdejšího ruského presidenta Jelcina, vyklidilo a snaží se při tom využít každé příležitosti. Složitá či neurovnaná národnostní otázka mu umožnila zasáhnout, když opomeneme Čečeňsko, nejen ve zmiňované Abcházii, ale i v nedaleké gruzínské jižní Osetii či od Ruska poměrně vzdálené podněsterské Transnistrii. A nejnovější zkušenosti dokazují, že Rusko je přípraveno využívat surovinové zbraně k imperiálnímu vydírání.

A pokud jde o Evropu, působí a bude přitom patrně i nadále negativně působit i ta skutečnost, že ruská tradice je evropskou tradicí jaksi jenom napůl. Schizma mezi západní katolickou a východní pravoslavnou církví, ke kterému došlo v roce 1054, způsobilo, že se Rusko vyčlenilo ze (západo-) evropského kulturního okruhu, prodělalo staletý odlišný vývoj a na Západ pohlíží tradičně jako na něco cizího, ba nepřátelského.

V teoretické podobě se zračí uvedené tendence ruské zahraniční politiky ostatně v díle Putinova poradce geopolitika Alexandra Dugina, který staví do protikladu vývoj společností a států přímořských a vnitrozemských se zřetelem k zájmům států centrální Eurasie.
Více na:http://en.wikipedia.org/wiki/Aleksandr_Dugin
Upravil/-a Ondřej Ditrych 22.1.2007 23:08:48.
Důvod: Na žádost autora
Reagovat
Příspěvek byl smazán
Jan Hlaváč Pošta (22.1.2007 22:23:10)
Tento příspěvek smazal/-a Ondřej Ditrych 22.1.2007 23:08:10.
Důvod: Na žádost autora.
Reagovat
Neobjektivní článek
Tereza (22.1.2007 11:56:07)
Chápu, že je těžné, snad i nemožné, zachovat si objektivitu, ale alespoň snaha o ni by měla být patrná. A ta tomuto článku naprosto chybí. Považovat Rusko za mírotvorného činitele je přinejmenším velmi odvážné. Vždyť Rusko odtržení Abcházie samo podporuje, jelikož to vyhovuje jeho ekonomickým zájmům. Snažme se vždy na věci dívat z více stran, prosím..
Reagovat
Dílo generálčíků
Dupor (2.4.2006 16:51:40)
Kolik ruských generálů mělo v Abcházii daču? A najednou museli na tuto do ciziny. To bylo nesnesitelné.
Reagovat