| 19.května 2022 |
Spravujete webové stránky? Obohaťte je obsahem z Glos.
|
|
ISSN 1214-8857
Redakce:
redakce [při] glosy.info
Technické záležitosti:
admin [při] glosy.info
0.01s (cache)
RSS
Mapa stránek
Redakce:
redakce [při] glosy.info
Technické záležitosti:
admin [při] glosy.info
0.01s (cache)
RSS
Mapa stránek
Je současná demokracie tyranií většiny?
Jak je možné že populární strany slibují nesplnitelné? Jak se může opakovaně dostat k moci strana, která svůj volební program neplní? Zde se nejvíce projeví změna společnosti od doby vzniku demokracie. V dobách, kdy drobní podnikatelé, živnostníci a místní průmyslníci měli na společnost vliv (a i jejich zaměstnanci věděli, že kvalita jejich života je na zaměstnavatelích závislá), chodili k volbám lidé, kteří od státu očekávali splnitelné: funkční ekonomické prostředí a přiměřené daně, které podnikání neudusí. V současné době chodí k urnám především lidé očekávající, že jim stát dá dost peněz, i když nebude kde pracovat (sociální dávky, státní zaměstnanci), zaplatí za ně zdravotní péči, školu, postará se, aby doprava nebyla moc drahá atd.
Číst celý text
| Skutečná příčina bude hlubší. arago (6.1.2006 15:52:15) |
| Nepředpokládám, že někdo bude tento text číst, článek je staršího data. Nemohu však nereagovat, možná emočně. Pro boha cožpak si můžeme vystačit s pohým dělením moci aniž by nebyl vzat do hry, třeba implicitně, garant správnosti, spravedlivosti ale hlavně omezující sílu chtivosti. Člověk je asi jediný tvor, který žije samozřejmou chtivostí. Vlastně si to běžně ani neuvědomuje a překládá to jako hnací sílu svých dějin - pokrok. Nietzche nekonstatoval s uspokojením smrt boha, ale uvědomil si hroznou tíhu zodpovědnosti ležící na člověku. Celá křesťanská Evropa dlouho žila pod boží garancí jednou provždy zachráněna Ježíšem, který měl tu odvahu vzít všechny hříchy světa na sebe. Možná tady je ta zásadní chyba, Ježíš jen ukázal jak by měl každý člověk postupovat aby krolovství boží přišlo na zem. Jak to dopadlo víme. Vznik církve, první vznik mocenské ideologie, ale je to stále pod božími zárukami. My jsme dál, postkomunistické vyžízněná společnost, kterou nic nekrotí , která nevnímá nic než úspěch, zisk a vlastní slávu. Marně Václav Havel je obrací k něčemu přesahujícímu běžný život.. Pokud měřítkem bude jen optimalizace vlastního zisku, namísto služby bližním, společnosti, odpovědnost k přírodě a zisk nebude jen pouhá výslednice těchto aktivit, dotud budou politici lhát, lidé podvádět, všechno v intencích nekončící chtivosti. Zákony zůstanou jen pro naivní, chytří si vždycky poradí. Nietzcheho nadčlověk stejně jako tradiční bůh byli zneužiti pro ještě dokonalejší chtivost a moc. Je z toho cesta ven? Možná by stačilo přibrzdit to zběsilé životní tempo , abychom si stačili všimnout hlubších souvislostí mezi lidmi a přírodou, místo nabádání ke spotřebě by stačilo rozvíjet hlubší prožitky s prostředím. Intelektuální analýzy jsme už mnohokrát udělali, věc je jasná stačí už jen vykročit, beze strachu a bez potřeby jakékoli naděje . |
 |
| Ještě k financování politických stran a elektronickému hlasování Luděk Belán (18.10.2005 07:31:57) |
| Martin Schlemmer: Děkuji za upřesnění příjmů stran. Chybí tam ještě jednorázový příspěvek ve volebním roce ukrytý v zákonu o volbách do Parlamentu ČR (247/1995 Sb.): § 85 Příspěvek na úhradu volebních nákladů Příspěvek na úhradu volebních nákladů se poskytuje pouze za výsledky voleb do Poslanecké sněmovny. Poslanecká sněmovna sdělí, po ověření volby poslanců, Ministerstvu financí údaje o počtu platných hlasů odevzdaných pro jednotlivé politické strany, politická hnutí nebo koalice. Politické straně, politickému hnutí nebo koalici, která ve volbách získala nejméně 1,5 procenta z celkového počtu platných hlasů, bude za každý odevzdaný hlas ze státního rozpočtu uhrazeno 100 Kč. Jinak nevím, kolik činí další příjmy našich stran (legální i nelegální či nepřímé nebo skryté) - zde bych si netroufl odhadnout jejich poměr ke státním příspěvkům. Dík za odkaz o elektronickém hlasování prostřednictvím internetu v Estonsku. Vyřešili tam i poměrně uspokojivě obranu před hlasováním pod nátlakem či za úplatu, totiž principem, že pozdější hlasování ruší předchozí (což mně kdysi napadlo taky, ale pak by stačilo nuceně hlasovat těsně před koncem hlasování), ale hlavně tím, že pomocí internetu se dalo hlasovat jen před zahájením klasického hlasování ve volebních místnostech, kdy může volič opět změnit svůj hlas - to už by pro nákupčího hlasů bylo přece jen obtížné pohlídat si své "zákazníky", zda si nešli volit dle svého. Přesto nepředpokládám, že by zavedení elektronického hlasování nějak významně zvýšilo účast - to už větší nárůst účasti by mohlo přinést ve světě rozšířené hlasování předem (např. v posledním týdnu či dvěma před hlavním hlasováním), které se dá uskutečnit v omezeném počtu míst (u nás tak na úrovni okresů či pověřených obcí). Elektronické hlasování po internetu, ale i elektronické hlasování ve volebních místnostech, které se zavádí pro jednoduché sčítání, je oproti klasickému přece jenom méně věrohodné - nezůstává žádný hmotný nezměnitelný otisk voličovy vůle. Hlavní problém ale vidím v tom, koho vlastně budu v příštích volbách volit. |
|
| Financování politických stran; elektronické hlasování Martin Schlemmer  (17.10.2005 18:33:01)
|
| Jen několik poznámek / doplnění. Luděk Belán: Nikoliv "do značné míry" - voliči si politické strany platí podstatnou měrou. Přesné údaje viz zákon 421/1991 Sb., § 20: (6) Stálý příspěvek činí ročně 6 000 000 Kč pro stranu a hnutí, které získaly v posledních volbách do Poslanecké sněmovny 3 % hlasů. Za každých dalších i započatých 0,1 % hlasů obdrží strana a hnutí ročně 200 000 Kč. Obdrží-li strana a hnutí více než 5 % hlasů, příspěvek se dále nezvyšuje. Poukazujete na skutečnost, s níž velmi souhlasím: za své politiky (a za znovuzvolení strany, která opakovaně porušila svůj program) můžou voliči. Politika je u nás spíše ideologická záležitost, za důležitější než obsah jsou považovány tváře...dobře nám tak. Luděk Belán: Shodou okolností se tento víkend v Estonsku konaly komunální volby s možností volit elektronicky. BBC: Estonia forges ahead with e-vote Stránky estonského ministerstva zahraničí o elektronických technologiích ve státní správě a v politických procesech Zatím nevolilo elektronicky ani 1% voličů, ale hlavní je, že lidé tu možnost mají. Srovnejme například s ČR, kde minulý týden poslanci ani nebyli schopni odhlasovat možnost korespondenčního hlasování (postaru, v obálkách). To je trapné. Upravil/-a Martin Schlemmer 17.10.2005 18:37:31. Důvod: Chybné formátování |
|
| Ad elektronické hlasování Luděk Belán (17.10.2005 15:05:05) |
| Martin Schlemmer: Obávám se, že zavedení elektronického hlasování by účast občanů na věcech veřejných příliš neposílilo - alespoň nepředpokládám, že je takový problém dostavit se do volební místnosti. Elektronické hlasování (mimo volební místnost) by mělo pro mě nepřekousnutelnou vadu - možnost kupování hlasů. Rovněž by byla obtížná jeho věrohodná kontrola. |
|
| Ad referenda Luděk Belán (17.10.2005 14:43:58) |
| Lukas: Brusel žádná vnitrostátní referenda nevyžaduje, ale souhlasím s tím, že referendum vyvolává veřejnou diskusi k dané otázce, stejně jako s tím, že referenda je třeba používat s mírou. Jako určité zefektivnění institutu referenda bych viděl možnost společně hlasovat i o variantních návrzích k původní otázce. |
|
| Poznámky Luděk Belán (17.10.2005 14:20:35) |
| Přiznám se, že jsem článkem poněkud zmaten. Zatímco v odkazovaném článku pana Peheho jsem se celkem orientoval, zde místy úplně nechápu, co autor tvrdí, či zda vůbec něco tvrdí. Po obsahové stránce se mně nezdá ztotožnění populismus = lež (co je lživého na zvýšení důchodů těsně před volbami?), hlasování ve sněmovnách je až na volby veřejné a archivované (dobře přístupné např. na webech sněmoven), stejně jako to, kdo podává příslušné pozměňovací návrhy. Jinak ale mohu souhlasit s tím, že politici rádi mlží a utajují. Politické strany u nás do značné míry platí (aniž to možná tuší) sami voliči - zjednodušeně řečeno jim každým hlasem při volbách do Poslanecké sněmovny přispějí tuším 100Kč + nějaké milióny za každý získaný mandát. Nepochopil jsem autorovu odpověď na jeho otázku, jak se může opakovaně dostat k moci strana, která svůj volební program neplní. Domnívám se, že je to hlavně proto, že voliči program příliš nečtou a ještě méně si ho pamatují a zbytku se dotyčná strana vymluví (často oprávněně) na to, že musela ustoupit koaličnímu partnerovi, přičemž odmítá voličům před volbami prozradit své priority při hledání koaličních partnerů a to, co jim případně obětuje. Dalším důvodem dle mě je, že voliči nemají moc na výběr, takže příliš neuvažují o tom, jestli současná vládní strana vládne špatně, ale zda by jiná vládla lépe - mimochodem podle této logiky se často řídí předvolební (či spíše mezivolební) boj. Rovněž odpověď na titulní otázku (je-li obsažena v závěru, protože jinde ji zase částečně popírá) mně zcela nesedí - střední třída (definovaná příjmově?) je prý týrána nadnárodními společnostmi a zaměstnanci, kteří ovládají politiky. Nějaký vliv jistě tyto skupiny mají, ale srovnatelný vliv mají dle mně třeba i média (to je co za třídu?), dále třeba státní úředníci, umělci, soudci, státní zástupci a policie. Navíc si nejsem jist, zda-li citovaní zaměstanci a nadnárodní společnosti mají stejné zájmy ať už mezi těmito kategoriemi či uvnitř, takže nevím, zda se dá vůbec ještě mluvit o většině (té tyranizující). |
|
| Referenda Martin Schlemmer (17.10.2005 00:42:19)
|
| Lukas: Evropská ústava je skutečně velmi dobrým příkladem toho, že určité procesy (očekávané referendum) můžou vyvolat (a vyvolávají) veřejnou diskusi (jinak řečeno že forma ovlivňuje obsah). Evropská ústava ovládla dlouhodobě celou společnost, všechna média se jí věnovala, snad každý člověk k ní zaujal nějaký více či méně fundovaný (to je pro téma našeho rozhovoru nepodstatné) postoj a jako vedlejší pozitivní efekt se osvětlily základní procedurální eurounijní postupy. Takže ano - zdá se, že tudy vede cesta. Samotné konání referenda (nebo jiných procesů přímé demokracie) však nezakládá konsensuální vedení veřejné diskuse, to vyplývá spíše z určitých společenských zvyklostí. V ČR lze za takovou zvyklost považovat třeba existenci tripartity; jinak je ale česká veřejná diskuse poměrně konfliktní. (Jen upozorňuji, že "konsensem" nemíním vzájemné poplácávání po ramenou, nýbrž dodržování určité hranice v prosazování partikulárních zájmů a respektování pravidel hry bez snahy měnit je ve svůj prospěch). Otázka schválení evropské ústavy (resp.její zablokování jediným státem), kterou nadhazuješ v posledním odstavci, s referendem nebo přímou demokracií nesouvisí. Evropský projekt se vyznačuje značnou mírou konsensuality, je to vůbec nutná podmínka jeho funkčnosti, takže s důležitými rozhodnutími musejí souhlasit všichni (zainteresovaní) členové. Nesouhlasí-li jeden nebo dva, lze vyjednávat (v hypotetickém případě nesouhlasu jediného státu s ústavou by se asi vyjednal jiný způsob partnerství a ostatní státy by pokračovaly podle ratifikovaného dokumentu). Nesouhlasí-li s ústavou dva zakládající členové, jak se stalo ve skutečnosti, nelze vyjednávat. Je nutné zastavit a promyslet, proč se tak stalo. Přehlcení referendy bych se určitě nebál (alespoň ne v ČR :-). Doufám v zavedení elektronického hlasování, což by účast občanů na věcech veřejných mohlo výrazně posílit - a usnadnit. Možná je v tomto případě přání otcem myšlenky, ale - vyšší účast občanů na rozhodování by mohla zpětně kultivovat veřejnou diskusi. |
|
|
Lukas (16.10.2005 22:02:25)
|
| Martin Schlemmer: Veřejná diskuze a nemožnost účinně se vyjádřit k právě probíhajícím změnám "zásadního charakteru", za který můžeme považovat třeba Evropskou ústavu spolu podle mého názoru úzce souvisí. Nemyslím si, že by byl pouhý "pocit", že kromě voleb se nemohu vyjádřit, to je fakt. Z tohoto důvodu bych uvítal, kdyby byly vládou vypisovány referenda, která by se týkala nějakých "zásadních" rozhodnutí, tato referenda by automaticky implikovala potřebu zvýšit informovanost veřejnosti a diskuze by se mohla snadněji rozvinout. Vrátíme se k příkladu Evropské ústavy, kdyby nebyla Bruselem vyžadována národní referenda v ČR by se problém "zmešil" na problém vlády a parlamentu, možná by někdo pořádal demonstrace, ale pochybuji, že by se sešlo dostatečné množství lidí, aby se tím musela vláda zabývat. Nicméně referendum bylo vyžadováno a vše dostalo okamžitě jiný rozměr. Musím se také zmínit o dvousečnosti referenda, zůstaňme u Evropské ústavy, představme si hypotetickou situaci, všechny členské země až na jednu ústavu neschválí, tedy nevejde v platnost, je to obecně přínosem nebo se jedná o "tyranii menšiny"? Další vážný problém je, že nakonec se může stát, že referendum bude vypisováno o každé maličkosti a celkový proces se značně zpomalí, nebo aby se dosáhlo konsensu bude referendum hodně obecné a tedy v podstatě k ničemu. Proto je potřeba najít rovnováhu mezi tím co je "lepší" rozhodnout v referendu a co ne. |
|
|
Martin Schlemmer (16.10.2005 17:50:01)
|
| Ahoj Lukáši, ano, máš pravdu, demokracie je ohrožována ze dvou stran - z jedné strany oligarchizací, koncentrací moci do rukou úzké skupiny a vyřazením faktické možnosti občana rozhodovat o klíčových záležitostech, což vede k pocitu, který zmiňuješ: volby jsou víceméně jediný moment, kdy můžu dát najevo svůj názor (a to je vzhledem k počtu dalších hlasů celkem skličující :). Ze strany druhé demokracii ohrožuje naopak v článku zmíněná tyranie většiny, tj.konfliktní prosazovaní rozhodnutí namířené proti nebo škodící menšině. Stejně jako Skylla a Charybda, ani tato dvě nebezpečí se navzájem nevylučují. Podle mého názoru představuje v ČR větší problém spíš nedostatečná konsensuálnost veřejné diskuse a rozhodování - zcela nejmarkantnějším příkladem byla snaha ČSSD a ODS prosadit pro ně výhodnější a pro soupeře nevýhodnější pravidla volebního systému. Pozor, zde nemluvím o zamýšleném výsledku - vcelku si myslím, že majorizace českého volebního systému je správný směr, tyto systémové změny však musí být prováděny konsensuálně, jinak štěpí společnost. |
|
|
Lukas (15.10.2005 21:49:50)
|
| Celá politika podle mého názoru souvisí s korupcí, pokud budou politici neúplatní, tak síla velkých podniků nevadí, to ovšem nijak neomezí sílu zaměstnavatelských svazů, stačí se podívat do Fancie, když se se odborům(jaká je vazba odborů na špičky managementu velkých podniků? :-)) něco nelíbí, celá Francie se zastaví a vládě nakonec nezbyde nic jiného než se podřídit. Stávka obecně je po volbách jediný nástroj jak může skupina lidí dát na jevo svůj názor. Z tohoto důvodu je termín "tyranie většiny" ve vztahu ke vládě použit špatně, protože nakonec nám žádná většina nevládne. Většina má právo si zvolit vládnoucí menšinu, nad kterou po celé volební období "ztratí" kontrolu. "Většina" potom může zablokovat fungování celé země na dlouhé dny a něco si vynutit, toto bych nazýval "tyranií většiny". |
|
|
Martin Schlemmer (11.10.2005 19:29:43)
|
| Ahoj, můžeš být konkrétnější? Co konkrétně z posledního odstavce ti připadá alarmující? Politik jdoucí na ruku velkým koncernům a zaměstnavatelským svazům / odborům, zmíněná síla velkých podníků, nebo vůbec ten termín "tyranie většiny"? Nebo jak z toho všeho vyjde střední vrstva? Upravil/-a Martin Schlemmer 15.10.2005 21:59:03. Důvod: Překlep |
|
| vynikajicí článek Adam Perutka (11.10.2005 12:51:04)
|
| pro mě osobně nejzajimavější text, jaký jsem na glosách dosud četl. alarmujicí je zejména poslední odstavec! |
|