Přeskočit navigaci
Společnost, politika, kultura, filosofie
15.prosince 2017
Spravujete webové stránky? Obohaťte je obsahem z Glos.
 

Kultura smrti

Diskuse k textu  |  4 příspěvky (1 - 4)
Cezanne - Pyramida z lebek

Často lze dnes v návaznosti na kritiku akčních filmů a jiných produktů amerikanizované popkultury (jako je obliba detektivních románů nebo hororů či černé kroniky, jež plní čím dál tím více stránky bulvárního tisku) slyšet, že jsme kulturou smrti. Na druhou stranu je smrt téměř tabuizovaná, lidé o ní odmítají byť jen hovořit. Paradoxní situace. Ráda bych ukázala, že označení "kultura smrti" je mnohem výstižnější, než se na první pohled může zdát – smrt v ní totiž obrovským způsobem determinuje chování a hodnoty jedince.

Je velmi zajímavé podívat se v tomto kontextu do dějin thanatologie na evropském kontinentu. Existuje všeobecně rozšířená lidová představa, že cílem náboženství je především vysvětlit smrt a tím zbavit člověka svíravého strachu z ní. Tato představa ovšem mnohem spíše vypovídá o naší kultuře než o jiných. Ne ve všech náboženstvích je totiž smrt tak krásně zahlazena jako v křesťanství. Ve starověkém Řecku byla smrt pojímána velmi negativně a u Homéra se lze dokonce dočíst, že by mrtvý byl mnohem raději nejposlednějším chudákem na světě nahoře, než králem v podsvětí. Mrtví byli chápáni jako stíny, které v lepším případě odešly vést chmurný a poloviční život do Hádu, v horším případě se mstily svým vrahům nebo těm, kdo zavinili jejich smrt, jako děsivé přízraky.


Číst celý text


 bez náhledu 
Ač ve vývojové psychologii naprostý laik,
zcr (5.7.2005 23:48:57)
dovolil bych si polemizovat s tou částí, v níž se zmiňujete o prvním setkání se smrtí v dětském věku. Řekl bych, že je třeba rozlišit dva zážitky - cizí smrt (tu zvládne pochopit i malé dítě) a vlastní smrt (postadolescence?). Nemám na mysli vágní - no tak já umřu - ale úplné pochopení konce vlastní existence. Jenom to může dle mého názoru vyvolat "alergickou reakci" takovou, jakou barvitě líčíte.
Vaše vývody jinak, pokud si dobře pamatuji, dost dobře sedí na Anatomii lidské destruktivity (E. Fromm) a zobecnění nekrofilie jakožto obecné příchylnosti ke všemu mrtvému (včetně techniky).

Reagovat
Tematizace smrti?
Anonym (12.5.2005 11:51:42)
Víte, mě nevadí, že uvažujete, jak je Vám dáno. Jen tak dál, pokud mě nebudete chtít odpravit jako někoho příliš málo komplikovaného. Myslíte, že jsem třeba mohl říci něco víc? Ale bylo by to k něčemu? Vašemu podobný promyšlený quasisystém nedám nikdy dohromady!
Reagovat
nehresit????!!!
Matej (7.3.2005 20:34:15)
"...Lutherova reformace, jež celkem pravdivě vytkla tehdejší církevní doktríně, že skutečně dostát všem povinnostem a zákazům vztahujícím se na dobrého křesťana, tzn. vůbec nehřešit, je naprosto nemožné..."
co Vas na te religionistice uci? chapu, ze krestanstvi neni dnes "in", ale nejake zakladni povedomi o vztahu skutku a milosti, o nedokonalosti lidske prirozenosti a hlavne o svatosti smireni by Vam mohli predat...
jinak velmi zajimavy clanek, skvela analyza soucasne kultury.
Reagovat
poznámka trochu stranou
Tomáš Erbák (20.2.2005 22:32:30)
Myslím, že adopce na dálku není snahou poskytnout co nejkvalitnější život, byť minimálnímu počtu jedinců. Zdá se mi spíš být snahou učinit zaostalé země míň zaostalými (v ekonomickém smyslu) a víc nezávislými na pomoci zvenčí.
Reagovat