1.března 2021 |
Spravujete webové stránky? Obohaťte je obsahem z Glos.
|
|
Dánský nejprodávanější deník, Jyllands-Posten, uveřejnil 30. září 2005 u článku o autocenzuře a o svobodě slova dvanáct karikatur islámského proroka Muhammada. Článek samozřejmě vyvolal vlnu reakcí. Od diplomatických protestů ze strany arabských zemí, bojkotu dánského zboží na Blízkém Východě, výhružek smrtí ilustrátorům i redaktorům deníku přes jednoznačnou podporu svobody říkat cokoliv a urážet kohokoliv až po seriózní diskuse o svobodě slova, autocenzuře, politické korektnosti a mezikulturním respektu.
Appeasement západních demokratů Jan Hlaváč ![]() |
Pro pana Matěje Chytila: Podoba mezi politikou Adolfa Hitlera a islámským radikalismem ahmadínežádovské íránské provenience, na kterou narážíte, je jistě obsažena v tom, že vlivný směr veřejného mínění v západních demokraciích se snaží vůči tomuto radikalismu uplatňovat politiku usmiřování založenou na ústupcích. |
![]() |
Matěj Chytil ![]() |
Příspěvek Zuzany Kostićové nejlépe reprezentuje to, co se objevuje i v řadě ostatních - záhubný způsob, jakým se Evropané staví ke konfliktům dotýkajících se jich zvenčí. Nemám nyní v úmyslu zpochybňovat její obsáhlé a expresivní vysvětlení prosté skutečnosti, totiž že řady muslimů se hluboce dotklo, že prý nějací Evropané sprostě zobrazili jejich proroka. Nadmíru příznačný mi však připadá kritický a nesmlouvavý pohled na postoje evropských novinářů (a veřejnosti), v kontrastu s chápavým a omlouvajícím tónem, s nímž je vysvětlováno pohnutí v muslimských duších. Zajímavé je totiž, co se v tomto konfliktu dostává do popředí zájmu. Připusťme humornou zkratku, že jako se u nás nesluší vysmívat se tlustým děvčatům (Ach, ty bídná Evropo, to ti už záleží jen na ladných křivkách?!), nesluší se v muslimském světě vysmívat Muhammadovi. Říkáme tedy ano, ano, tyto obrázky jsou urážlivé pro každého muslima. A co z toho vyplývá? Noviny, které to přepískly, se mohou omluvit, ale to je tak všechno. Celý západ je v arabských médiích urážen denně, o Izraeli ani nemluvě. To tématem není, ani hořící ambasády a pošetilé diplomatické nóty nás nevytáčejí, ne, západní intelektuál se zlobí, že nejsme dost tolerantní. Do krajnosti dotažená zásada zametání před vlastním prahem bez ohledu na bordel, co nám soused hází do zahrádky. Slečny Zuzany nenápadná paralela s nacistickým Německem možná není úplně zavádějící. Udělaly západní mocnosti chybu, když dopustily, aby v Německu vyrostla frustrace a nenávist, kterou Hitler využil? To můžeme říci. Katastrofální selhání ovšem předvedly ve chvíli, kdy Hitler začal s dopředu avizovanou likvidací Židů - a slavný okcident mlčel. A když začal obsazovat Evropu - a ta dál zametala jen před vlastním prahem. Íránský prezident by rád Izrael vymazal z mapy, a chtěl by si obohatit svůj uran. Hlavně ho teď v tak pohnuté době nedrážděte karikaturami, kdo ví, jaké neštěstí byste mohli způsobit! Co je to "fakt urážky"? To by mě skutečně zajímalo, zvlášť je-li nezávislý na formě. |
![]() |
Fakt urážky je nezávislý na její formě a původnímu záměru Zuzana Marie Kostićová ![]() |
Martin Schlemmer: Ahoj Martine, nepochybovala jsem ani na okamžik o tom, že tě k uveřejnění karikatur pod článkem nevedla senzacechtivost ani hyenismus, ale seriózní snaha o realistický obraz. Já ale to prostě považuji za totéž, jako kdybychom karikatury uveřejnili s cílem šokovat a provokovat. Bez ohledu na záměr zůstává faktem, že ty obrázky jsou urážlivé a jsou na Glosách. Je to něco podobného, jako když si nějaký politik pustí pusu na špacír a naservíruje novinářům množství nevkusných či přímo hrubých a pro zúčastněné ponižujících bonmotů. Slušné noviny ocitují kousek a stručně charakterizují zbytek. Bulvár pak s gustem otiskne seznam doslovných formulací včetně sprostých slov. Co se týče manipulace s islámskou veřejností, ráda bych upozornila, že bez ohledu na to, zda skutečně existuje hromadná organizace demonstrací a ačkoli si na tom někdo (nebo víc těchto "někdů") přihřívá polívčičku, jsou tyto obrázky urážlivé pro každého muslima a zvlášť pro hrdé Araby. To je prostě fakt. Podobně jako Hitler jen využil nespokojenosti a rasové nenávisti, která už mezi Němci existovala - on jí nevytvořil, jen zneužil a dodal jí organizované zázemí. |
![]() |
Alibistická argumentace respektem Martin Schlemmer ![]() |
Zuzana Marie Kostićová: Ahoj Zuzko, děkuju za reakci. Karikatury si začaly žít svým vlastním životem, získaly nový význam. Původní otištění mělo otestovat autocenzuru ve stále promísenější společnosti. Ilustrátorům se povedlo velmi trefně (a nejspíš nevědomky) zachytit převažující evropské stereotypy o islámu: většina Evropanů islám považuje za náboženství, které neuznává lidská práva, pošlapává práva žen a je fundamentalistické ve formě i obsahu. Některé karikatury mají sociální podtext a reagují například na nepříznivý demografický vývoj po celé Evropě (třeba Muhammad jako žák 7. třídy). Proč všichni diskutují o karikaturách samých a ne o stereotypech a trendech, na které poukázaly? Proč si Evropané myslí, že islám je fundamentalistické náboženství? Je to pravda? Není to pravda? Je to mediální ne-realita? Jak je to s těmi lidskými právy? Proč patří arabské země k nejméně svobodným, demokratickým a liberálním na světě? Souvisí to s islámem, nebo ne? Myslím, že vůbec nepřeháním, když řeknu, že 99% protestujících a pobouřených muslimů inkriminovaný článek vůbec nevidělo a ilustrace zná jen ze značně zfalšovaného a pokrouceného pamfletu Dánské asociace muslimů. Čí je to zájem semknout ummu v jeden šik a ukázat jí společného nepřítele? Manipulace muslimským veřejným míněním se nám přirozeně příčí, každý by měl dostat úplně a nepřekroucené informace. Ten problém se však dá i obrátit: Proč se v Česku mluví o karikaturách, které naprostá většina lidí vůbec neviděla?! Není toto simulakrum - diskuse o několikanásobně zprostředkovaném, ale nikdy neviděném - mnohem nebezpečnější než informativní uveřejnění karikatur a vysvětlení kontextu? Touto řečnickou otázkou chci obhájit uveřejnění karikatur na Glosách: Považuji za směšnou loutkohru bavit se o virtuální entitě zvané "karikatury", kterou nikdo neviděl a všichni ji znají jen zprostředkovaně. Naznačuješ, že uveřejnění karikatur na Glosách se alibisticky schovává za jakousi "informovanost". Z mého pohledu je to naopak: Je alibistické nepřetisknout karikatury kvůli "respektu", když ony samy si přitom žijí tak bohatým mediálním životem a (alespoň v ČR) je nikdo neukázal. Nevím, jestli jsi četla text, ale pokud ano, snad uznáš, že mě z žádné touze po senzaci obvinit nemůžeš. Jaromír Amadeus Máša: Vážený pane Mášo, v textu jsou velké obrázky a na nižším rozlišení monitoru může být nutné zaskrolovat dolů, abyste si článek mohl přečíst. |
![]() |
Otázka respektu, svobody slova, evropské tolerance a významu urážky Zuzana Marie Kostićová ![]() |
Evropa se honosí svobodou slova, ale občas má tendenci přehlížet, že ta má svoje meze, a to i v Evropě. A pokud ne meze - tak následky. Vezměme si pomluvu nebo šíření lží nebo nepravdivých informací, propagace násilí, popírání holocaustu, výslovnou podpora diskriminačním hnutím nebo organizacím potlačujícím lidská práva... To vše je - v rámci svobody slova - zakázáno. Nikoho nepřekvapuje, když Blesk napíše, že Libuše Šafránková chlastá, a herečka (nebo někdo jejím jménem) se ohradí a podá na deník žalobu. Nikoho nepřekvapuje, že herečka vyhraje a Blesk platí. Většina slušných lidí si navíc řekne - dobře vám tak, mizerové, když rozšiřujete pomluvy a lži. Když pak jdete do hospody, opijete se, pohádáte se se sousedem a vynadáte mu do kreténů, můžete se dost těžko divit, když dostanete pěstí, když se druhý den z vašeho záhonu vypaří léta piplané kytičky nebo když vás od té doby soused nezdraví a chová se k vám, jako byste byli vzduch. Jaké je řešení: můžete se sousedovi omluvit a říct, že jste to nemysleli zle, nebo můžete přistoupit na nové podmínky, protože když se kvůli takové prkotině uráží, tak je to opravdu kretén. Obojí je o respektu. Jak píše pan Máša, ten patří mezi ušlechtilé vlastnosti. Otázka zní, nakolik je ubohé respekt vyžadovat. Souvisí to s evropskou tolerancí, která se přesně v této kauze přetřásá zprava zleva. Jsme tolerantní k vám, tak buďte tolerantní vy k nám. Vy si o nás můžete říkat, co chcete, a my si o vás také budeme říkat, co chceme. V případě, že obě strany s tímto přístupem souhlasí, je možno najet na evropský alibistický systém "blbec mě přece nemůže rozházet", který ústí v to, že se lidi navzájem prakticky neberou vážně, vyslovené slovo nemá prakticky žádnou váhu a všichni se navzájem pasují na blbce, kdykoli se dostanou do sebemenšího konfliktu. Urážka ztratila svojí hodnotu - dnes není špatné urážet, ale urážet se. Kdo uráží, je považován mlčky za blbce, většinou bez jakékoli verbální či jiné sankce. Kdo se uráží, je naopak často vystaven posměchu. Otázka "ty ses urazil/a?" se bere vážně naposledy na základní škole. Poté už se urážet nemáte, protože se urážejí jenom děti. A blbec vás přece nemůže rozházet. To souvisí s faktem, že Evropě "není nic svaté". Lépe řečeno, jsou jí svaté jiné věci, než například Islámu. Abychom lépe pochopili, jaký je pro muslima emotivní efekt urážky Proroka, představme si, že vám doma zničeho nic zaklepe na dveře soused, v ruce drží vaší milovanou kočičku a sdělí vám, že to hnusné zvíře nesnáší a až jednou nebudete doma, oběsí ho na stromě a bude se koukat, jak pomalu umírá. Taková věta ve vás vyvolá zároveň vztek a zároveň posvátnou hrůzu, protože tu bylo překročeno tabu (= neštěstí a zvlášť smrt milované bytosti se nezmiňuje - však naše maminky vždycky říkaly "nemluv o tom, přivoláš to"). Teď si můžeme představit, že soused nemluví o kočce, ale o vašem dítěti. Výsledný pocit, který se vás zmocní, je kombinací urážky, pocitu posvátné hrůzy z překročení tabu (a samozřejmě strachu o kočku nebo o dítě). Co uděláte? Nejspíš půjdete na policii. Zajímá vás v tu chvíli, že soused má svobodu slova a může si říkat, co chce? Přimíchejme si k tomu hrdost. Například tak, že si představme, že vám přijde takhle vyhrožovat chlap, o kterém víte, že už rok spí s vaší ženou, že se mu léta šikovně daří krást vám v létě půl úrody třešní, nebo že jeho pes pravidelně přeskakuje plot a zanechává vám na zahradě páchnoucí dárečky. Evropanovi může připadat absurdní srovnávat něco podobného s "pár obrázky", jak se vyjádřil jeden televizní reportér. Nicméně musíme si uvědomit, že naše tolerance a respekt nemůže sahat jenom k tomu, co vadí nám, ale skutečná tolerance a skutečný respekt bere ohled na to, co vadí druhému. Pokud mé kamarádce A nevadí, když o ní řeknu, že je tlustá, ale mé kamarádce B ano, jistě se v hovoru s kamarádkou B tomuto tématu vyhnu, zatímco s tou druhou můžeme klidně vtipkovat o tom, jak se na ní podepsaly vánoční svátky. A co se stane, když kamarádce B pošlu pohlednici s fotografií zápasnice sumo a s nápisem "to jsi ty"? Pravděpodobně se urazí. A pokud jí v reakci na její uražení se začnu bombardovat dalšími obrázky obrovských tlustých žen s tím, že se přece kvůli takové prkotině nemůže urážet, tak se můžu připravit buď na to, že ztratím kamarádku (blbec jí sice nemůže rozházet, ale každopádně srážce s blbcem je nadále třeba se vyhnout), nebo na to, že jednoho dne třeba najdu v poštovní schránce několik mrtvých myší v pokročilém stadiu rozkladu. Takové věci občas každý z nás zažije a je s podivem, že chápeme, proč se urazila moje kamarádka B, ale nemůžeme za Boha pochopit, proč se urazilo tolik muslimů. Řekněme, že některé národy světa ještě přikládají slovu váhu, kterou my jsme mu už dávno odebrali. A taky to naznačuje, že muslimové nás možná nepovažují za takové blbce, za jaké se považujeme my sami navzájem. --------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Závěrečné poznámky: a) Omlouvám se za délku tohoto komentáře, který by možná vydal dokonce na samostatný článek. b) Zásadně protestuji proti faktu, že zmíněné karikatury byly uveřejněny na Glosách. Je to něco podobného, jako když jedna sousedka řekne o druhé, že je děvka, a vesnické drbny pak informaci o urážce s gustem roznášejí po vsi a jsou velmi spokojené s tím, jak přispěly k místní informovanosti. |
![]() |
Příspěvek byl smazán Anonym (6.2.2006 22:36:42) |
Tento příspěvek smazal/-a Zuzana Marie Kostićová 6.2.2006 22:40:25. Důvod: Opět jsem zapomněla se přihlásit a odeslala jsem komentář anonymně.. |
![]() |
Martin Schlemmer ![]() |
Krysař: Tomu říkám stručné a výstižné shrnutí vlastního světonázoru :-) |
![]() |
Krysař (5.2.2006 11:18:37) |
Jak pravil klasik: "Co nám na světě zbývá, když už si ani nemůžeme dělat srandu z Boha?" :-) |
![]() |
Martin Schlemmer ![]() |
Ondřej Ditrych: Myslím, že musíme odlišit dva akty: - první otištění karikatur v Jyllands-Posten, které bylo zkoumáním vlastních motivací, hranic a regulativů - následné přetiskování karikatur v evropských médiích, které lze vyložit buď jako defenzivní a deklarativní demonstraci solidarity s Jyllands-Posten nebo prostou informaci o tom, co vlastně mezinárodní spor rozpoutalo (srovnej nespokojenost čtenářů s BBC nebo s Associated Press, které karikatury odmítly otisknout - argumentace je prostá: chceme vědět, o čem se vlastně mluví). Mluvíš o perverzně nesvázané svobodě slova. Chápu z tónu tvého komentáře, že bys uvítal respekt k ostatním kulturám a jejich hodnotám - správně? Jenže kultura, jejíž nejvyšší hodnotou je skepticismus a zpochybňování i vlastních hodnot (třeba ve formě satiry), prostě nemůže respektovat hodnoty cizích kultur. Co se týče respektu k ostatním kulturám - odkazuji na sugestivní blogspot Welche Karikaturen sind taktloser? Jakkoliv považuji podobná srovnání a vypočítávání, kdo komu kolikrát co, za slepou uličku, takové znázornění ukazuje jednu věc: respekt je prostě něco, co je cizí oběma stranám. V Evropě jsme ochotnější o něm a o toleranci uvažovat, protože nám tolik nezáleží na vlastních hodnotách. To, co je u nás vytlačováno na okraj diskurzu pod nálepkou "extremismus", je však v muslimských médiích velmi často mainstream. Tak proč označovat evropské užívání svobody slova za perverzní? V čem je horší než antisemitská, antiamerická či antiokcidentální propaganda muslimských médií? Tu pasáž o subjektivní svobodě, která se nám vrací jako břemeno, bys mohl rozvést. Zcela jsem ji nepochopil, ale zajímá mě to. Matěj Chytil: Inu, "versus" se v nadpise skutečně nachází, ale také tam je otazník - a ten se táže po oprávněnosti tohoto protikladu. Dobře, dobře, už jste mi dali dostatečně najevo, že mám lépe formulovat ... ale vždyť je to komentář, snad si můžu dovolit určitou zkratku, ne? :-) Moderní sekularizovaná evropská společnost v nic nevěří. Naší nejvyšší hodnotou je skepticismus - možnost vše zpochybňovat - ale ten přece nemá nic společného s vírou, alespoň ne tak, jak tomu slovu rozumím já. Mimochodem já programovou skepsi považuji za vůbec největší výdobytek dnešního myšlení. Otázkou však zůstává, jestli můžeme - smíme - tuto skepsi "uvalit" i na ostatní kultury, třeba karikováním Muhammada. Ondřej Ditrych: Aha, teď už chápu, kladeš si vlastně totožnou otázku jako já na konci předchozího odstavce. |
![]() |
Matěj Chytil ![]() |
Ahoj Martine, jestli dobře rozumím českému užití starého latinského versus, pak je to proti. Tedy rozum proti svobodě stavíš, v nadpisu i v již citované otázce. S koncem textu hovoříš o "moderní evropské sekularizované společnosti, která už v nic nevěří", což je to, co jsem označil za zábavné. Myslím ale, že obsahově se shodneme, jen jsem si neodpustil rýpnutí do formy tvých otázek. Jinak ten barvotisk z íránského tržiště vnáší do věci další zajímavý pohled, takže dík za něj. Staré diskuse si tedy přečtu, abych byl v obraze. Jojo, vůbec netvrdím, že by zrovna takhle svoboda byla hodnotově neutrální. Nevím, proč má být druhou stranou mince "to samé žádám od vás" (žádnou obranu evropských svobod přece nikdo odjinud nečeká, nebo ano?), ani nerozumím té zkratce o "vyškrtávání slov a témat" (to se skutečně děje ve jménu tolerance, tedy ovšem nikoli ve jménu svobody projevu - důraz na toleranci ji naopak často omezuje). Jinak ovšem souhlasím, budu si to ujasňovat dál. Upravil/-a Matěj Chytil 4.2.2006 22:03:11. Důvod: Přibyl tu další komentář, tak jsem si dovolil to doplnit. |
![]() |
Respekt je dobrovolným omezením svobody Martin Schlemmer ![]() |
Ahoj Matěji, nikde netvrdím, že by respekt a svoboda slova stály proti sobě, naopak - právě jejich vztah mě zajímá. S každým druhem svobody jde ruku v ruce odpovídající zodpovědnost; každou svou svobodu si dobrovolně omezujeme. Například ve většine zemích Evropy je zakázáno popírat holocaust; ne tak v USA, tam však existují zase jiná tabuizovaná témata. Atd. Respekt chápu právě jako dobrovolný regulativ svobody slova, svobody (či možnosti) říci cokoliv o čemkoliv. Někdy můžou regulativy přerůst ve strach a autocenzuru. Tato hranice je velmi tenká a pokud jsem pochopil záměr Jyllands-Posten, redakce chtěla zjistit, nakolik se u dánských ilustrátorů "sepne" autocenzura, budou-li požádáni o karikaturu islámského proroka. Ve druhém odstavci zmiňuješ "osvícenskou víru", která spojuje svobodu projevu a respekt. Já bych to vyjádřil jinak: osvícenství (resp. racionalistický skepticismus ústící v nihilismus) nám odejmuly veškeré dřívější transcendentní regulativy, takže jsme si vyvinuli jiné typy sebeomezení - např. respekt, toleranci a politickou korektnost - podobně iracionální, avšak již nikoliv transcendentní. Závěrem zpochybňuješ mou "zábavnou, opět poněkud jednoduchou tézi, že evropská společnost v nic nevěří." Nic takového jsem neřekl, zmínil jsem se o mizejících náboženských hodnotách. Jestli na místo křesťanství nastupuje nějaká nová, sekulární víra, kterou zatím nejsme s to identifikovat, je zcela jiné téma. Už jsme se tu o něm na Glosách dost přeli, především v diskusích pod články Zuzky Kostićové. Zdá se, že se vzdaluji od tématu článku, tedy zpět: Celý incident se zdá mít odlišnou povahu v Evropě a v islámských zemích. Zatímco islámské komunity z něj celkem jednoznačně vytvářejí politikum (podezřívám především autokratické vlády, které upevňují svou pozici obrazem společného nepřítele, který se jim doslova sám naservíroval), v Evropě chápeme muslimské reakce spíš jako útok na svou osobní svobodu říkat a především si myslet cokoliv. O tom, že si na incidentu přihřívají polívčičku různé zájmové skupiny svědčí například tato londýnská demonstrace, kde všechny transparenty mají tentýž rukopis, nebo jemenská demonstrace 80000 (!) žen. |
![]() |
"Respekt versus svoboda" Matěj Chytil ![]() |
Název článku otevírá otázku, která je později rozvinuta: "Je karikování náboženských ikon a hodnot nekritizovatelným využitím svobody slova, nebo nevkusným porušením respektu k něčí víře?" Je to poněkud jednoduše žurnalistické buď/anebo, při bližším pohledu není zcela jasné, proč by se měl respekt k čemukoli se svobodou slova vylučovat. Naopak, je-li zakázáno něco hanět, nejde o respekt, ale o direktivu. Je-li naprostá svoboda projevu východiskem, pak si teprve může každý (novinář) vybrat, co a proč je ochoten respektovat, kde je hranice jeho vkusu (a tedy i vkusu jeho čtenářů). Zobrazení muslima kopulujícího se psem je krajně nevkusné a urážlivé, podobně na tom však byl exministr Březina karikovaný Zeleným Raoulem. Březinova podrážděná reakce a řešení soudní cestou však příliš sympatií nevzbudily. Připadá-li mi podobné zobrazení nevkusné či respekt postrádající, nečtu a nekupuju inkriminované noviny. Sám podobné zobrazení nešířím. Neschvaluji urážky proroků, ale stojím za svobodou, která je umožňuje (a jako Středoevropan k tomu mám dobré důvody). Proto je rozpor naznačený autorem textu (respekt versus svoboda) v evropském kontextu zcela neproblematický - svoboda projevu respekt nevylučuje, a naopak. Zdůrazňuji evropský kontext, jde totiž také o druh víry (zde krásně osvícenské), která tuto pozici umožňuje. Tím zpochybňuji i autorovu zábavnou, opět poněkud jednoduchou tézi, že evropská společnost v nic nevěří. Vzpomeňte na skoro náboženský patos, obsažený v citátu připisovaném Voltairovi: "I disapprove of what you say, but I will defend to the death your right to say it." Tohle je evropská víra, ačkoli to většina lidí velmi nerada slyší. A reakce francouzského večerníku France Soir dává zřetelně najevo, že není ani v nejmenším zapomenutá. |
![]() |