Přeskočit navigaci
Společnost, politika, kultura, filosofie
20.října 2017
Spravujete webové stránky? Obohaťte je obsahem z Glos.
 

Na Bělehrad?

Zuzana Marie Kostićová  |  8 příspěvků (1 - 8)
Česká národní identita? Česká národní hrdost? Máme na co být pyšní, nebo bychom se měli za sebe dál stydět? Vyjádřete se!


 bez náhledu 
Jiný názor
Petr (30.9.2007 11:48:41)
M.Š. mail kassiterit.ms:
Není to spíše tím, že vozidlo je výrobním prostředkem a tudíž může být uplatněn odpočet DPH. A vynětí této možnosti v našich předpisech je ojedinělé v ve Světě a slouží pouze jako další způsob vydření prostředků do státního rozpočtu (ta výjimka je naprosto nesmyslná a nekonzistentní s podmínkami pro podnikání, z toho je nejzřetelnější její účelovost).Velmi však splňuje požadavky a nálady závistivců mezi námi. Zkuste prosím považovat za podnikatele toho, kdo se živí sám bez nároku vyžadovat dávky od státu, kdo naopak dává práci dalším lidem, plní státní pokladnu aby bylo na dávky pro ty kdo si je zaslouží ale především pro ty, kdo v tom umí chodit a pak nadávají na systém, společnost, podnikatele, politiky, úspěšnější sousedy všechny schopnější, zásadně však nehledají příčinu v sobě. a ti kdo porušují zákony nejsou podnikatelé, to jsou zloději, zločinci atd. a tak by měli být titulováni. Jinak článek je příkladem české malosti a závistivosti Jsou to ty nejhorší zábrany na cestě vzhůru.
Reagovat
Tak takhle si to představujete?
M.Š. mail kassiterit.ms (3.2.2007 10:15:11)
Spokojenost v této zemi rapidně upadá. Politici nepracují pro tuto zemi, ale jen sami pro sebe, což je vidět všude okolo nás. Soudy nesoudí jak mají, spravedlnost je každému vedlejší, podstatou jsou jen prachy. Páni podnikatelé podnikají a je jim naprosto jedno, zda se dostanou k výdělku poctivou cestou nebo podvodem. Profesní čest nikomu nic neříká, na tu každý rychle zapomene pokud to něco přinese. Malý příklad toho, jak nás všechny podnikatelé okrádají, my to za ně platíme - Stát dal možnost všem podnikatelům při nákupu nového automobilu tzv. odpočtu DPH z ceny vozidla. Podmínkou je, že vozidlo původně vyrobené jako osobní automobil
je ,, přestavěno" na tzv. malý nákladní automobil kategorie N1. Ve vozidle mají být provedeny tyto úpravy: Namontována přepážka dělící nákladní prostor od posádky vozidla, demontována sedadla - snížení počtu přepravovaných osob ve vozidle, a to nevratně! To znamená, že místa kde by měla být ukotvena sedadla, musí být zavařena, tedy zlikvidována tak, aby už nebylo možné se k původní verzi vozidla - osobní, vrátit jinak, než výměnou celé karoserie vozidla. Český lid však vymyslel, že toto je příliš drahé, proto montuje do vozidel tzv. posuvnou přepážku, která se má dle svého názvu - posouvat - a tím zvětšovat nebo zmenšovat ,,nákladní" prostor ve vozidle. Předem je potřeba také upozornit čtenáře na to, že vozidlo nákladní, slouží především a výhradně k přepravě nákladu, nikoli k přepravě osob. Podnikatele však tato věc vůbec nezajímá, přepážku ve svém vozidle mít nechtějí. Měli by se tedy nad sebou zamyslet, protože porušují zákony této země. Odečetli si tedy DPH, vozidlo nesplňuje podmínky pro kategorii N1 - malé nákladní vozidlo, čímž nás všechny o tyto prostředky z rozpočtu této vytunelované země okradli. Dále je také předepsáno, že boční okna ve vozidle v nákladovém prostoru musí být chráněna bezpečnostními fóliemi schváleného typu nebo pokud to není možné, mřížkami. Okna nesmí být možné stahovat, takže kličky mají být demontované a výčnělky po nich zbylé chráněny krytkami k tomuto ůčelu vyrobené a schválené. Fólie na bočních oknech v nákladovém prostoru mají být neprůhledné, zvláště pro tento ůčel vyrobené a zkušebnou, či ministerstvem dopravy schválené. Mohou být tedy v barvě vozidla, ale s ATESTEM 8SD, nebo vyznačenou homologací. Obdobné podmínky platí i pro vozidla kategorie M1 - osobní, ale tzv. montážní. Jaké podmínky mají tato vozidla splňovat, jak a čím mají být vybavena, se dozvíte na stránkách ministerstva dopravy nebo v každé stanici STK. V případě samostudia zákon č.56/2001, vyhláška 341 z 30.6.2002, vyhláška č.197/2006 atd.
Dále tento článek nebudu komentovat, čtenář ať si udělá sám obrázek o tom, o kolik přijde státní rozpočet této republiky KOCOURKOV ročně.
Stačí se zamyslet - cena vozidla cca 1 000 000 kč, z toho DPH ............
to by bylo něco ku zdaru, kdyby pracoval také Finanční úřad jak má.


Reagovat
Oprava
Dupor (10.1.2007 16:09:20)
Zach přišel do Srbska 1842.
Reagovat
Česká identita na Bělehrad?
Dupor (10.1.2007 15:49:40)
Velikosrbský expansionizmus byl podpomohnut mnohými Čechy, začínajíce Františkem Zachem a končíce Antonínem Ducháčkem. Ten první byl panslavista a polský kníže Czartoryski ho z Francie poslal do nově vzbuzeného Srbska 1942. Zde spolu s Garašaninem, ministrem vnitra, vypracoval tzv. Načertanije - plán o stváření jihoslovanské říše. Tento plán koloval v Srbsku bohužel jen pod titulem Velikého Srbska a nikoliv Jihoslovanska. František Zach to dotáhl dokonce na generála a ministra obrany. Porážka s Bulharskem mu byla tak zaměřena, že musel nazpět a zemřel v Brně. Ten poslední byl komisařem 3.praporu 1.čsl. partizánské brigády Jan Žižka z Trocnova, založené v říjnu 1943. Po válce té přijal službu v jug. UDBA (tajná služba). Stal se poradcem vojvody Šešelja a vůdců "povstání" v západní Slavonii. V této funkci radil, "že je zapotřebí hodit jen pár bomb na české zbabělce a tito hned utečou". Stalo se právě naopak: Chorvatští obyvatelé se po prvních útocích Srbů na Daruvar vydali na západ do Zahřebu, či pobřeží a Češi věděli, že když opustí domovy, nikdo jim nepomůže. Tedy zorganizovali obranu a nikde nedožili Srbové 1991 větší porážky, než v západní Slavonii.
Reagovat
Nejen o češství, ale o národu vůbec
Jan Hlaváč Pošta (20.11.2006 00:30:37)
Chápání člověka jako pouhé základní jednotky lidstva, jak se s ním setkáváme u některých představitelů poválečných společenských věd, je určitě zjednodušující, neboť mezi ním a lidstvem stojí jazykové a kulturní národní společenství, které je obvykle spjato s určitým původem, tradicí a určitým územím.Toto je nesporná skutečnost, ze které se nelze jenom tak vyvázat.

Češi jako národ jsou jazykovým a kulturně historickým společenstvím, jakým jsou i Němci, Poláci, Slováci, Rusové, Maďaři, Srbové, Rumuni atd. atd. Minulost češství se ztrácí v šerém dávnověku, jeho počátky jsou spojeny se slovanským osídlením střední Evropy, s politickou státotvornou činností rodu Přemyslovců v raném středověku, s pozoruhodnými osudy křesťanství ve středoevropském prostoru atp.

Od 18. století jsme v Evropě ale i jinde ve světě svědky politizace pojmu národ v souvislosti s přechodem od politického absolutismu k demokracii, která se nevyhnula ani Čechům. Moderni snahu vykládat kategorii národa jako pouhý produkt tohoto procesu, jako svým způsobem mýtus romantické doby, který sehrál svoji hlavně politickou úlohu a který je zase třeba odmítnout, se kterou se setkáváme zvláště nápadně zvláště u britského komunistického historika Erica J. Hobsbawma, je ale třeba považovat za pojmu národ nepřátelskou. Jde jí především o to, aby pojem národa zcela vymizel z praktického politického života.

Hlasatelé výše uvedené koncepce vycházejí z událostí z období kolem 2. světové války, kdy se na kategorii národa odvolával Hitlerův nacionálně-socialistický režim a ve jménu zájmu německého národa se dopustil zločinu rozpoutání útočné války a národní genocidy. Zde je ovšem třeba podotknout, že vedle tohoto antidemokratického tzv. integrálního nacionalismu, ke kterému se řadil německý Hitlerův nacionální socialismus a pro který byl národní zájem ospravedlněním jakéhokoliv zločinu, existuje starší Herderovo liberální pojetí národa, podle něhož představují práva národa pouze organický doplněk individuálních lidských a občanských práv. Tomuto pojetí národa lze sotva co vytknout.

Při posuzování otázky národa je třeba též vyjít z toho, jak by asi vypadal alternativní svět bez národů. Současný svět národů je představován dílčími společenstvími, které se spolu často dost těžko dorozumívají, dochází proto mezi nimi ke konfliktům. Alternativou by proto mohl být svět, který se kategorie národ zřekne, případně bude pojímat lidstvo jako jedinný a výhledově i jednotný národ, jenž začne z praktických důvodů používat i jeden jednotící jazyk. Tomuto vyústění se zdá nahrávat i dnešní chápání globalizace světového hospodářství.

Jak by potom ale asi vypadal budoucí svět bez národů? Nejspíše jako jedno veliké Los Angeles, v němž by se bylo možno nanejvýše ještě setkávat se skanzeny zaniklých národních kultur a v němž by se jazykovědci zabývali srovnáváním jednotlivých vyhynulých jazyků a jejich vývojových fází. Zde dojdeme nakonec k tomu, že přes všechny ty třecí plochy, které nutně vznikají mezi odlišnými kulturami a národními státy, jejichž představitelé si navzájem nerozumí, představuje rozmanitost národních kultur, jazyků a států nesmírné bohatství a její zánik by bezesporu pro lidstvo představoval velikou ztrátu. Určitě má tedy smysl hlásit se k rozumnému, tedy nepřemrštěnému pojetí vlastního národa. V této souvislosti lze ostatně podotknout, že překroutit, pojímat škodlivě jednostranně lze jakékoliv společenské učení, kteroukoliv doktrínu, nejenom tedy pojetí národa.
Reagovat
A co je na češství tak pozitivního?
Tes (8.11.2006 19:19:48)
Naprosto nechápu, proč bych se měl identifikovat s něčím tak pofidérním, jako je češství a ještě být hrdý na to, že jsem Čechem. To snad patří někam do devatenáctého století. Hrdý jsem snad na to, co dokážu svými schopnostmi, talentem, silou nebo inteligencí. Být hrdý na to, že jsem Čechem, je stejně stupidní, jako kdybych byl hrdý na to, že jsem běloch nebo blonďák.
Reagovat
Jak to bylo se Srbskem?
Jan Hlaváč Pošta (1.11.2006 01:57:51)
Protože jsem svého času rozpad bývalé Jugoslávie sledoval, musím vyjádřit zásadní nesouhlas s názorem Josého, který staví Srby do role jednoznačné oběti.

Osobně jsem očekával jiný vývoj. Věděl jsem, že národy Jugoslávie jsou navzájem dost znepřáteleny, že tedy dojde v dalším vývoji k uvolnění svazku federace. Potom ovšem, až tamější národy zjistí zvláště hospodářskou a i politickou výhodnost existence nadnárodního svazku, budou se z vlastní vůle zase navzájem sbližovat. Pak však vypuklo násilí, které jsem nečekal, které bych spíše připsal rozpadu jiného nadnárodního svazku: Východního bloku a jeho jádra SSSR.

Myslím že tady sehrály svoji úlohu především dvě skutečnosti:
V prvé řadě nadměrná sebestřednost Srbů, potažmo i jiných národů Jugoslávie kromě Slovinců a Balkánu vůbec vedoucí k přeceňování svého významu ve světě, ve světové kultuře a politice.
Dále výběr politiků ve vedoucích pozicích v daném okamžiku vypuknutí konfliktu. Jednalo se vesměs o politiky s komunistickou minulostí, kteří namísto komunistické ideologie hledali cestu k politickému přežití v krajním přepjatém nacionalismu. Tím mám na mysli především srbského prezidenta Slobodana Miloševiče. Ten měl za sebou většinu ozbrojených sil bývalé Jugoslávie. Podařilo se mu potlačit samosprávu kosovských Albánců a domníval se, že je možný návrat k centralizované meziválečné Jugoslávii, kde by byli Srbové vládnoucím národem. Po neúspěchu ve Slovinsku tuto představu opustil a a vystoupil s plánem Velkého Srbska ("Srbsko je všude, kde žijí Srbové!"), jenž měl být uskutečněn cestou ozbrojené konfrontace a etnických čistek v národnostně smíšených oblastech. Tato cesta si ovšem vyžádala bezpočet lidských obětí a vlny uprchlíků, čemuž světová veřejnost nehodlala přihlížet. Jednak bylo pro vyspělé země velice nákladné přijímat statisíce uprchlíků a starat se o ně, jednak se obávala, že pokud nechá násilí na Balkánu volný průchod, může posloužit jako příklad pro jiné a šířit se dál do dalších zemí světa.

Západní mocnosti zakročily a vynutily si zastavení bojů a krveprolití. Mocenské špičky zvláště v Srbsku byly tímto poněkud překvapeny. Dlouhá předcházející komunistická éra je do značné míry izolovala od hlavních proudů světového vývoje a ony žily do jisté míry v jiném čase, domnívaly se, že svět mávne nad jejich řáděním rukou a nechá je v klidu vyřídit si své účty. Političtí vůdcové se přepočítali a nyní jsou zabšklí a s nimi i jejich národy, zvláště národ srbský. Jde o to, aby se národy Balkánu zamyslely nad sebou zvážily své možnosti v současném světě.
Reagovat
Zlomaná země
Jose (30.10.2006 19:56:30)
Nemyslím, že by srby zlomilo bombardování jako takové. Spíše je zlomilo ono odsouzení do role za kterou nemohli, do role do které byli zčásti vmanipulováni a z jejihož utváření byli i zčásti nepravdivě nařčeni. Zlomila je zrada a lež celého civilizovaného světa kdy místo aby se zvláště Evropa zasadila za urovnání potenciálního lokálního konfliktu došlo k nadšenému rozdmýchávání národnostních třenic které vyvrcholilo válkou a rozbitím Jogoslávie. Tato událost snad bude jednou veřejně nazvána hanbou dvacátého století, stejně jako Mnichov a stejně jako události v Palestině.
Reagovat