Přeskočit navigaci
Společnost, politika, kultura, filosofie
23.září 2019
Spravujete webové stránky? Obohaťte je obsahem z Glos.
 

Na Bělehrad?

Zuzana Marie Kostićová  |  8 příspěvků (7 - 8)
Česká národní identita? Česká národní hrdost? Máme na co být pyšní, nebo bychom se měli za sebe dál stydět? Vyjádřete se!


 bez náhledu 
Jak to bylo se Srbskem?
Jan Hlaváč Pošta (1.11.2006 01:57:51)
Protože jsem svého času rozpad bývalé Jugoslávie sledoval, musím vyjádřit zásadní nesouhlas s názorem Josého, který staví Srby do role jednoznačné oběti.

Osobně jsem očekával jiný vývoj. Věděl jsem, že národy Jugoslávie jsou navzájem dost znepřáteleny, že tedy dojde v dalším vývoji k uvolnění svazku federace. Potom ovšem, až tamější národy zjistí zvláště hospodářskou a i politickou výhodnost existence nadnárodního svazku, budou se z vlastní vůle zase navzájem sbližovat. Pak však vypuklo násilí, které jsem nečekal, které bych spíše připsal rozpadu jiného nadnárodního svazku: Východního bloku a jeho jádra SSSR.

Myslím že tady sehrály svoji úlohu především dvě skutečnosti:
V prvé řadě nadměrná sebestřednost Srbů, potažmo i jiných národů Jugoslávie kromě Slovinců a Balkánu vůbec vedoucí k přeceňování svého významu ve světě, ve světové kultuře a politice.
Dále výběr politiků ve vedoucích pozicích v daném okamžiku vypuknutí konfliktu. Jednalo se vesměs o politiky s komunistickou minulostí, kteří namísto komunistické ideologie hledali cestu k politickému přežití v krajním přepjatém nacionalismu. Tím mám na mysli především srbského prezidenta Slobodana Miloševiče. Ten měl za sebou většinu ozbrojených sil bývalé Jugoslávie. Podařilo se mu potlačit samosprávu kosovských Albánců a domníval se, že je možný návrat k centralizované meziválečné Jugoslávii, kde by byli Srbové vládnoucím národem. Po neúspěchu ve Slovinsku tuto představu opustil a a vystoupil s plánem Velkého Srbska ("Srbsko je všude, kde žijí Srbové!"), jenž měl být uskutečněn cestou ozbrojené konfrontace a etnických čistek v národnostně smíšených oblastech. Tato cesta si ovšem vyžádala bezpočet lidských obětí a vlny uprchlíků, čemuž světová veřejnost nehodlala přihlížet. Jednak bylo pro vyspělé země velice nákladné přijímat statisíce uprchlíků a starat se o ně, jednak se obávala, že pokud nechá násilí na Balkánu volný průchod, může posloužit jako příklad pro jiné a šířit se dál do dalších zemí světa.

Západní mocnosti zakročily a vynutily si zastavení bojů a krveprolití. Mocenské špičky zvláště v Srbsku byly tímto poněkud překvapeny. Dlouhá předcházející komunistická éra je do značné míry izolovala od hlavních proudů světového vývoje a ony žily do jisté míry v jiném čase, domnívaly se, že svět mávne nad jejich řáděním rukou a nechá je v klidu vyřídit si své účty. Političtí vůdcové se přepočítali a nyní jsou zabšklí a s nimi i jejich národy, zvláště národ srbský. Jde o to, aby se národy Balkánu zamyslely nad sebou zvážily své možnosti v současném světě.
Reagovat
Zlomaná země
Jose (30.10.2006 19:56:30)
Nemyslím, že by srby zlomilo bombardování jako takové. Spíše je zlomilo ono odsouzení do role za kterou nemohli, do role do které byli zčásti vmanipulováni a z jejihož utváření byli i zčásti nepravdivě nařčeni. Zlomila je zrada a lež celého civilizovaného světa kdy místo aby se zvláště Evropa zasadila za urovnání potenciálního lokálního konfliktu došlo k nadšenému rozdmýchávání národnostních třenic které vyvrcholilo válkou a rozbitím Jogoslávie. Tato událost snad bude jednou veřejně nazvána hanbou dvacátého století, stejně jako Mnichov a stejně jako události v Palestině.
Reagovat