Přeskočit navigaci
Společnost, politika, kultura, filosofie
17.ledna 2019
Spravujete webové stránky? Obohaťte je obsahem z Glos.
 

Diskuse

Společnost Politika Kultura Filosofie Vědy Historie Náboženství Osobnosti Knihy Úvahy Volné

Na čečenské frontě klid?

Diskuse k textu  |  2 příspěvky (1 - 2)

"Domnívám se, že můžeme hovořit o konci protiteroristické operace... dnes jsou na Severním Kavkaze jiné oblasti, kde je situace hrozivější než v Čečensku," prohlásil ruský prezident Vladimír Putin na tiskové konferenci 31. ledna 2006. Bez ohledu na zpravodajství o pokračujících střetech, klasifikaci Uppsala Conflict Data Program, podle níž Čečensko zůstává jediným otevřeným konfliktem na evropském kontinentu a neschopnost státních institucí zajišťovat v republice základní politickou, ekonomickou a společenskou bezpečnost. Tvrzení ruského prezidenta stojí nicméně za pozornost ještě v jedné věci, neboť doznává zhoršující se bezpečnostní situaci na Severním Kavkaze - s ohledem na beslanskou tragédii v září 2004, bombové útoky v Ingušsku a Dagestánu či vlnu násilností v metropoli Kabardino-balkarské republiky Nalčiku v roce 2005 a sabotáže produktovodů do Gruzie v lednu 2006 by každé jiné tvrzení ostatně znělo ještě nevěrohodněji než deklarovaná normalizace situace v Čečensku. Právě s čečenským bojem proti ruské nadvládě však současné šíření nestability na Severním Kavkaze úzce souvisí.


Číst celý text


 bez náhledu 
Konflikt ano, etnopolitický ne.
Ondřej Ditrych Pošta (18.4.2006 16:27:03)
Souhlasím s Vámi, že paušální zařazení podněsterského konfliktu do skupiny postsovětských etnopolitických konfliktů není nejvhodnější. Přes neexistenci podněsterské národnosti však Podněstří požívalo – podobně jako ostatní v článku zmíněné etnopolitické konflikty – autonomní statut, což z něj v sovětském etnofederalismu činilo výjimku, avšak zdaleka ne výjimku jedinou (Náhorní Karabach a Nachičevan byly autonomními oblastmi / republikami pro titulární národnost, která již požívala politické autonomie jinde – v Arménii / Ázerbajdžánu; podobně Osetinci byli titulární národností v Severní i Jižní Osetii; Dagestán a – od roku 1937 – Horský Badachšán zase žádnou titulární národnost neměly). Mohlo tak v době okolo rozpadu SSSR využívat, podobně jako ostatní zmíněná separatistická území, existujícího institučního aparátu. Tím ale podobnosti nekončí. V Podněstří jde dnes – kromě geopolitiky – skutečně především o peníze a v tomto ohledu je příčinou podněsterského konfliktu ve srovnání s ostatními konflikty v postsovětském prostoru skutečně nejzřetelněji „hrabivost“ a nikoliv pociťované „křivdy“. Podobně však nelze o ostatních konfliktech, zejména na Jižním Kavkaze, říci, že by zde společenská mobilizace za účelem politické emancipace vznikaly jednak spontánně a jednak na základě zcela objektivních křivd a diskriminace ze strany vyšší politické jednotky nebo titulární národnosti (Severní Kavkaz je v tomto ohledu poněkud specifický, neboť mobilizace za účelem zbavení se ruského jha zde má staletou tradici). Naopak se zdá, že společenská mobilizace byla z velké části řízena elitami – vzděláním nezřídka historiky, jazykovědci nebo spisovateli – jež ji využívaly jako nástroje k uchopení politické moci, tedy rovněž k dosažení veskrze „materiálního“ cíle. I v této „instrumentálnosti“ si je proto Podněstří s ostatními konflikty podobno. Rovněž absence otevřeného násilí nečiní tento konflikt „neexistující“ – i v Náhorním Karabachu a Abcházii nebo Jižní Osetii – přes krátkodobé eskalace – je ozbrojené násilí na velmi nízké úrovni. Proto je myslím o všech těchto konfliktech – Čečensko je opět, jak vyplývá ze samotného článku, v tomto ohledu výjimečné – možno oprávněně říci, že existují v jakémsi strnulém stavu, „ani válka, ani mír“. Právě na trvání této situace má ostatně Rusko zájem. Závěrem bych řekl, že vynalézt pro konflikty v postsovětském prostoru nějakou universální nálepku, např. „etnopolitické konflikty“ je opravdu přespříliš zjednodušující a zkratkovité. Na druhou stranu nelze popřít, že u těchto konfliktů lze sledovat jisté opakující se strukturní jevy (ať už jde o jejich vznik, průběh či vnější zásahy), ač ne všechny všude a stejnou měrou, které jejich uvádění do vzájemné souvislosti ospravedlňují.
Reagovat
Proč Podněstří?
Petruška Šustrová (13.4.2006 08:22:44)
Myslím, že je omyl zařazovat separatistickou Podněsterskou moldavskou republiku mezi státy, jež vznikly na základě etnopolitického konfliktu. Podněstří má stejné složení obyvatel jako Moldavsko, nežije tam žádný "podněsterský" národ. Jde tam čistě a pouze o peníze. Prezident Smirnov si prostě chce udržet území, které je vlastně velkým bezcelním překladištěm a přes které se v obrovských rozměrech pašuje nejrůznější zboží. Ve chvíli, kdy by byly nějak stabilizovány hranice, by tato možnost zanikla, a o to pochopitelně obchodníci - z Ukrajiny, Ruska, Moldavska a dalších, například evropských států - nemají zájem. OBSE však konflikt z nepochopitelných důvodů vytrvale pokládá za etnický.
V Podněstří se mluví rusky a moldavsky, tak jako v celém Moldavsku, žijí tam pravoslavní a část bezvěrců, tak jako v celém Moldavsku. Ozbrojený konflikt se přes čtrnácti-patnácti lety vedl zbraněmi sovětské armády, po malém území hlídkují ruští "mírotvorci". Ostatně tam žádný konflikt neexistuje, nikdo tam nestřílí, neklade bomby ani nic podobného. Do Podněstří zcela běžně jezdí i lidé, kteří na začátku 90. let bojovali proti Smirnovovým silám a posléze se přestěhovali do Moldavska.
S problémy a konflikty na severním a jižním Kavkazu má Podněstří společného jen to, že na jeho vzniku měly nepochybně podíl ruské (či ještě sovětské) tajné služby, a že Rusko má zájem na podpoře podobných separatistů, protože má zájem na neuspořádanýách poměrech v bývalých sovětských republikách. Tedy tam, kde to jde, a v chudém Moldavsku to jde docela dobře, zvlášť při vskutku nepochopitelném postoji OBSE.
Reagovat