Přeskočit navigaci
Společnost, politika, kultura, filosofie
24.srpna 2017
Spravujete webové stránky? Obohaťte je obsahem z Glos.
 

Na východní frontě - zachovat klid a zhluboka dýchat

Diskuse k textu  |  7 příspěvků (1 - 7)

Všechna naše média selhala, když neřekla, že článek vyšel 30. září loňského roku a že muslimské ambasády teprve za tři týdny intervenovaly u dánského parlamentu, píše nám v reakci na článek o Muhammadových karikaturách pan Jaromír A. Máša. Teprve za sto dní po článku v dánských novinách karikatury přetiskli v Norsku a Saúdové teprve po čtrnácti dnech odvolávají z Norska svého vyslance. Až za čtyři měsíce požadují ozbrojenci u Evropské mise v Gaze omluvu. A ta přichází během čtyřiadvaceti hodin z Dánska. Stálo by za to zjistit přesně, kde se co na Blízkém Východě za tak dlouhou dobu hnulo!

Tady vůbec nejde o článek a o lidovou reakci a nespokojenost, o reakci zneuctěné víry, náboženství a proroka, tady jde o nepokoje, vyvolávané politiky. Sto dní starý, zřejmě polozapomenutý článek je zneužit k něčemu docela jinému. Někdo se snaží z toho vytlouci co nejvíce kapitálu.


Číst celý text


 bez náhledu 
děkuji
Jan Vrobel (22.2.2006 22:34:15)
Děkuji za jeden z mála článků v dnešní době, jehož pointou je nás spojit, nikoli rozdělit.
Reagovat
Panu Schlemmerovi
Jan Hlaváč Pošta (17.2.2006 07:14:16)
Děkuji Vám za pochopení a vstřícnost.
Reagovat
Střet civilizací: Fundamentalistický islám a Západ
Jan Hlaváč Pošta (15.2.2006 09:30:26)
Tímto se hlásím k autorství níže uvedeného příspěvku, který je omylem uveden jako anonymní. Podávám ho znovu a prosím pana Schlemmera, aby laskavě smazal níže uvedený anonymní příspěvek.

Při posuzování dnešní situace je třeba podotknout, že se nejedná o nic nového, že jsme svědky nového kola střetu civilizací, tedy křesťanského Západu a islámského světa.

Tento boj trvá od dob proroka Mohameda a vzniku islámu. Islám, i když křesťanství přecházelo občas do protiútoku a vypůjčovalo si přitom mnoho z bojovného arzenálu Islámu ( např. v období křížových výprav do Palestiny a zvláště na pozdně středověkém Pyrenejském poloostrově), byl v tomto boji dlouho silnější, vytlačoval křesťanství z oblasti východního a jižního Středomoří, později i Balkánu a Černomoří. Mladší a bojovnější islám zpravidla vystupoval vůči křesťanství (ale i židovství, mazdaismu, manicheismu, hinduismu atd.)z pozic náboženské a kulturní nadřazenosti. Podle pravidel islámského válečnictví byly dobyté země obvykle vypleněny, zdatní dospělí muži byli odvlečeni do otroctví zvláště na galeje, sličné mladé ženy a dívky odvlečeny do harémů, mladí chlapci byli klestěni a stávali se z nich harémoví sluhové nebo byli podrobeni důsledné převýchově v islámském duchu a stávali se z nich příslušníci elitních vojenských útvarů (např. turečtí janičáři). Málo kdo asi dnes už ví, že tento osud potkal naši Moravu v době ne zas tak vzdálené -v roce 1663-, kdy byla vypleněna Turky a jejich spojenci krymskými Tatary. Vítězství křesťanů nad Turky u Vídně v roce 1683 zachránilo Střední Evropu od tohoto osudu. Na pobřeží Středomoří a později i Atlantického oceánu však představovalo muslimské pirátství a s ním spojené loupení a odvlékání lidí do otroctví metlu ještě v 19. století a bylo i prvotním podnětem pro francouzskou kolonizaci oblasti Maghrebu.
http://en.wikipedia.org/wiki/Barbary_pirates

Díky technicko-organizační převaze Západu přestal být islámský svět v 19. století pro Evropu rovnocenným soupeřem. Islámský svět byl postupně kolonizován evropskými zeměmi –Španělskem, Portugalskem, Ruskem, Nizozemím, Francií, Rakousko-Uherskem a Itálií. I formálně samostatné islámské země jako Turecko, Írán, Afghánistán, Saudská Arábie a Jemen se ocitli v závislém postavení na evropských mocnostech, zvláště na Velké Británii. Tento stav podřízení islámu evropským mocnostem vrcholil zhruba v letech 1850-1950.

Pak však došlo k obratu. Obrat v postavení islámských zemí nastal hlavně v souvislosti s vnitropolitickým vývojem evropských zemích, kde se postupně prosazovaly zásady demokratického právního státu, se kterým byl tradiční kolonialismus evropských mocností v příkrém rozporu, jak dokazuje britská vnitropolitická výměna názorů o „imperialismu“, ke které došlo na přelomu 19. A 20. století, do které zasáhli i takoví významní myslitelé, jakými byli Herbert Spencer či Benjamin Kidd. Období soupeření dvou světových velmocí po 2. světové válce bylo velice výhodné pro upevnění nezávislosti zemí nacházejících se v meziprostoru mezi USA a SSSR, kde se především díky podpoře SSSR upevňovaly diktátorské režimy, které si pak ovšem počínaly často nezávisle a vnitropoliticky i na mezinárodní scéně velmi neurvale jako např. režim mladého libyjského Kaddáfího.

V prostoru mezi dvěma supervelmocemi pak mohlo dojít v roce 1979 k vítězství islámské revoluce v Íránu. Radikální islám tehdy přestal být považován za záležitost notorických tmářů v těch nejzaostalejších zemích světa odtržených od reality, které není třeba brát vážně. Prokázal svoji životaschopnost a stal se státní doktrínou dosti významného státu, který předtím prodělával období poměrně úspěšné modernizace. Hodnoty islámu prokazují dnes všude ve světě svoji životaschopnost včetně komunit početných islámských přistěhovalců v západní Evropě. Představují nyní svým způsobem alternativu k hodnotám západní sekularizované postkřesťanské společnosti. V této souvislosti je třeba podotknout, že soudobý vzestup islámu probíhá na pozadí faktorů, které jej podporují. Tím mám na mysli1)ekonomický vzestup islámského světa v souvislosti s těžbou zvláště ropy a zemního plynu, neboť ložiska těchto důležitých surovin se nacházejí ponejvíce v islámských zemích a zbytek světa je na nich závislý a 2) (stále ještě) poměrně růst obyvatelstva (zvláště některých) islámských zemí, který zvyšuje jeho podíl na světovém obyvatelstvu představující značný vystěhovalecký potenciál nemluvě již o sociálně-ekonomickém napětí, které to v muslimských zemích vyvolává.

To, čehož jsme nyní svědky, je přechod radikálního fundamentalistického islámu do ofenzívy proti zbytku světa se zvláštním zřetelem k vyspělým a bohatým (a také „bezbožným“) západním zemím. Akční rádius bojovného fundamentalismu, je vcelku znám a jeho činy jsou odhadnutelné, neboť samo učení je zhruba od 12. století ve své převažující sunnitské podobě více méně neměnné. O jeho bojovných představitelích je možno říci to staré známé, že se ničemu nenaučili (To znamená: nechtěli se naučit) a také nic nezapomněli. O tom, co od nich můžeme očekávat, o tom nám dávají dějiny dost příkladů. To co se děje nyní, kdy dochází k projevům bezbřehého násilí, k vraždám a únosům lidí, je s tím v souladu.

Otázkou je, jak čelit militantním islámským tendencím, které se začaly v Evropě projevovat. Evropa má své staré křesťanské zásady, jako např. :“Ty po mně kamenem, já po tobě chlebem či „udeří-li tě někdo do tváře, nastav mu druhou“. Osobně bych se však spíše přiklonil k tomu starému českému selskému rčení: „Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá“či k zásadě: na hrubý pytel hrubá záplata. Evropané (a vůbec všichni představitelé evropské civilizace ve světě) by se měli vždy slušně chovat vůči těm muslimům, kteří jsou ochotni chovat se k nim tolerantně jako rovný k rovnému a odmítají násilí. Proti směrům v islámu hlásajícím výlučnost a nadřazenost islámu ve spojení s bezbřehým násilím, je třeba použít účinných přiměřených prostředků. O to se konec konců snaží i nynější americký prezident Bush.

.



Upravil/-a Jan Hlaváč 15.2.2006 09:52:04.
Důvod: doplnění
Reagovat
Příspěvek byl smazán
Anonym (15.2.2006 09:21:03)
Tento příspěvek smazal/-a Martin Schlemmer 15.2.2006 16:27:00.
Důvod: Smazáno na žádost pana Hlaváče.
Reagovat
Martin Schlemmer Pošta (13.2.2006 20:03:16)
Lada: Dobrý den, sice jste narazil/-a na zajímavé téma, ale při vší úctě, nevím, jak váš nepodložený výkřik souvisí s tématem článku.
Reagovat
Možná, ale nemusím to respektovat
Jaromír A. Máša (13.2.2006 16:34:42)
Pane kolego diskutující! Budu mluvit opravdu otevřeně, ex abrupto, bez postranních úmyslů. Nevím kolik procent obyvatel tohoto státu je pokřetěno v katolickém kostele. Ze zvyku, z pohodlí, z pověrečného strachu, z príslušnosti ke stádu nebo poststádu, nebo kvůli fízlovské mimikře. Dle církevních otců je to "nesmytelné znamení". Buď je to vůbec sranda, ale je? Ať naše rodiče se rozhodli k našemu křtu z jakéhokoliv chumlu pohnutek, učinili tak. Samozřejmě, že to můžeme spláchnout do splachovacího WC. Ale i to učiníme z chumlu nějakých pohnutek. Které jsou zrovna tak náhodné a psuedoracionální, jako byly pohnutky našich předků. Tento, nazývejte ho jak chcete, vztah chci nějakým způsobem respektovat. Církev kritizuji uvnitř, ale nenapadám zvenčí. To je moje rozhodnutí, a proto nekatolíkům připadám jako katolík, katolíkům jako nekatolík. Musím žít s mnoha jinými spory a rozpory, proč tedy nikoliv také s tímto.
Jinak ano, máte pravdu, tato solidarita hierarchií skončila. Nastoupilo drolení dle za komunizmu vyšlých sociologií náboženství. Dokonce rvačky o kostely na východním Slovensku. Odešel jsem ze stáda.
Já se dokonce bojím si nechat říkat "křesťan", natož abych se tak sám označoval, ani ne jako "věřící", to je totiž bolševický import z ruského "věrujuščij", dříve se to nikdy nepoužívalo. Navíc: a co buddhisté? a co hinduisté? To je metafyzická "pakáž"? Kam uklidit Gándhího, největšího nekřesťanského křesťana nebo křesťanského nekřesťana? Došel jsem k závěru, že teologové jsou tu proto, aby ty rozpory vědecky zdůvodňovali, je to jejich byznys. Koneckonců z toho žijí. Reflektuje to dokonce immatrikulační slib UK: filozofové a přírodovědci slibují, že nebudou studovat pro pomíjivou slávu ani pro mrzký peníz. Bohoslovci a právníci to v imatrikulačním slibu nemají. Mohou kšeftovat.
Samozřejmě, je tu ještě mnoho věcí: katolíci, křesťané a demokraté. To je nejspíše na velmi tlustou knihu. I Masaryk mluví o demokracii jako o něčem z Boží milosti ve svém projevu k decéniu RČsl.
Je mi líto, ale toto všechno končí před Zlatým teletem.
Reagovat
Katolíkům je demokracie cizí
Lada (13.2.2006 12:24:40)
Ke zmínce autora o solidaritě křesťanů za totality: jakmila skončila totalita, tolerantnost římskokatolické hiearchie zmizela a nastoupila tuhá normalizace i ve vlastních řadách a restriktivní opatření i proti podzemní církvi. Ekumenismus už smí být jen ten řízený a oficiální. Katolická církev není žádná demokratická instituce, ale naopak. Ne náhodou katolïcká hiearchie je proti svobodě slova i obrazu i myšlení.
Reagovat