1.března 2021 |
Ještě nejste členem Glos? Zaregistrujte se.
|
|
Existuje stará antropologická idea, která často přežívá v obecných názorech lidí na svět: Náboženství je podle ní systém víry v bohy nebo nadpřirozené bytosti, jeho nižší variantou je magie, nižší jak hierarchicky (společnosti, které praktikují pouze magii, jsou obvykle shledány jako velmi primitivní oproti společnostem vyznačujícím se deistickým náboženstvím), tak evolučně (podle slavné teorie Jamese Frazera, že veškeré náboženství z magie přímo pochází).
V posledních desetiletích se od myšlenky pohlížet na náboženství a magii jako na vývojové stupně poněkud ustoupilo - stejně jako se zrelativizovaly názory, že náboženství vzniká z animismu, kultu předků, a tak dále. Naopak, část těchto směrů byla pod pojem "náboženství" přímo zařazena, ač se stále drží rozdílnost náboženství a magie na základě existence či neexistence nadpřirozených bytostí.
Vědy o náboženství si nicméně přestaly být tou věcí tak jisté. Zatímco v případě antropologa, který se zajímá především o kulturní nebo společenské struktury nějaké konkrétní společnosti je toto rozřazení docela praktické, v okamžiku, kdy bychom se začali zabývat fenoménem náboženství izolovaně, jako takovým, začnou věci velmi skřípat.
Úvaha o podstatě ateismu, Reakce na Nicol Jan Hlaváč ![]() |
Když srovnáváme tradiční evropské teistické a ateistické soustavy, zjistíme, že obojí představují určitý výklad světa a že se liší hlavně v jednom, v otázce použití pojmu Boha jako středobodu vesmíru. Zatímco teistické systémy jej používají, ateisté jej rozhodně odmítají. Když se však blíže seznámíme s ateistickými soustavami, zjišťujeme, že o určující kategorii vesmíru pojednávají také, je ale jinak pojmenována. Ve starověké řecké filosofii se objevuje herakleitovský a stoický logos či Anaxágorův nús. Oba tyto pojmy lze do češtiny zhruba přeložit jako rozum. Rozum se opět objevuje u osvíceneckých myslitelů, např. u Voltairea. Marx zase mluví o zákonech společenského vývoje, které mají účinnost zákonů přírodních. V této souvislosti je třeba ještě odpověďět na otázku, kde je tedy podstata rozporu mezi teismem a ateismem. Tady se vynořují dva hlavní důvody. Jedním je formální ráz teistického výkladového systému., druhým je společensko politické postavení nositelů teistického světonázoru organizovaných v církvích, hlavně tedy v církvi katolické, v minulosti. Pokud jde charakter teistického výkladového systému, je možno podotknout, že tradiční evropské církve se nedokázaly odpoutat od mytického výkladu světa vyznačujícího se nedostatkem abstraktních pojmů a pomáhajícího si při výkladu světa často poetickou antropomorfizací přírody a vesmíru vůbec. Bůh za tohoto stavu nabývá v teistických soustavách nezřídka lidskou podobu, což se může lidem s pěstěným filosofickým a vědeckým světonázorem zdát naivní, dětinské, primitivní... A pokud jde o spokečenské důvody, je třeba podotknout, že v minulosti představitelé teistického světonázoru organizovaní v církvích často sledovali mocenskopolitické zájmy a cíle, které byly zájmy a cíli pouze určité užší skupiny a v rámci širší společnosti tato činnost narážela nezřídka na odpor až nenávist. Za tohoto stavu neměl potom často okázalý ateismus jiný cíl, než dát průchod svému nesouhlasu s politikou církve. Upravil/-a Jan Hlaváč 26.2.2007 01:25:53. Důvod: Důvody formálně technické |
![]() |
Náboženství jako problém Jan Hlaváč ![]() |
Člověk je nerozlučně spjat s vesmírem, je součástí přírody a základní skutečnosti o vesmíru, jeho vzniku a podstatě má zakodovány v sobě. Otázka poznání světa za tohoto stavu ani tak otázkou pravdy či nepravdy nýbrž otázkou schopnosti podat výklad, tedy v zásadě otázkou společensko -komunikativní. Jde především o úroveň výkladu, která může být mytická, filosofická a vědecká. Náboženství představuje určitou formu výkladu světa a zároveň zaujetí vztahu k němu. V tom se řádově neliší od ostatních výkladů světa, výkladů filosofického a vědeckého.Specifičnost našeho chápání náboženství je v zásadě dána zvláštnostmi židovsko-křesťanského náboženství. A v tom jsou obsaženy i náše základní problémy ve vztahu k náboženství:1. při výkladu světa setrvává u mýtu a 2. do středu světa staví kategorii Boha, ke kterému se nedospívá v důsledku určitého poznávacího procesu, nýbrž víra v něho se kategoricky vyžaduje. Ad. 1. Pokud jde o mytický výklad nelze o něm říci, že je pravdivý či nepravdivý. Je to výklad světa, který popisuje svět obrazně. Pomáhá si přitom pojmy z úzké oblasti známých konkrétních jevů a procesů. Vesmír je za tohoto stavu vykládán v kategoriích společenských vztahů a společenské hierarchie, takže je možno mluvit o antropomorfizaci, o personifikaci přírodních sil atp. V této souvislosti je třeba říci, že mytický výklad nelze považovat za nepravdivý, neboť např. Geneze a moderní pojetí vzniku vesmíru a člověka si v zásadě neodporují, je ho ale možno ve srovnání s moderním vědeckým výkladem považovat za nedostatečný, primitivní. V této souvislosti si je třeba položit otázku, proč se náboženství zastupovaná církvemi sice dokázala přes mýtus jakožto výklad světa přenést a přijmout i výklad filosofický či dokonce vědecký, ale ne už se od něho plně odpoutat. Mýtus každopádně stál u zrodu zmíněných náboženství a tato tradice brání církvím, aby se ho, ač je zastaralý, zřekly. Ad 2. V nám odedávna důvěrně známých náboženstvích židovství a křesťanství, ke kterým se ještě řadí islám a i vcelku málo známé indické sikhské náboženstvu neexistuje ústřední bod vesmíru, ke kterému by se dospívalo cestou vlastního poznání, nýbrž apriorně daná kategorie výlučného Boha. První přikázání židovského, křesťanského a islámského desatera totiž zní kategoricky a výhružně : V jednoho Boha věřiti budeš! Jeho vznik si nejspíše vyžádala potřeba udržení jednoty uvnitř společenství polokočovníků na Blízkém východě. V dalším vývoji však tento požadavek měl často za následek omezování svobody myšlení a projevu, vedl k těžkým společenským konfliktům a válkám, ke kterým ve světě, kde tento požadavek neznají nedochází. |
![]() |
Anonym (13.12.2006 20:42:04) |
chci opravit e-mailovou adresu. je wendik.dd@seznam.cz týká se to článku já vím, že Bůh je |
![]() |
Evoluce vývoje evoluce Piero (15.3.2005 21:12:02) |
Zde je prosím adresa na onu zmíněnou přednášku: http://www.eljoy.net/evolution/cs/potoc_1.php |
![]() |
Polemika s polemikou a nešťastný výraz Martin Schlemmer ![]() |
Text - a stejně tak všichni, kdo hodlají se nad ním zamyslet - se vydává na tenký led, neboť operuje spíše se spojitými než jasně vymezenými pojmy. Vy jste se především chytil nešťastně zvoleného slovního spojení "širší koncept", který, stejně jako konstatování "Ve skutečnosti žádnou definici ani nepotřebujeme - jako často ve vědách o člověku jsme si objektem studia jaksi principiálně jisti, tušíme, co je náboženství." může vzbuzovat dojem nevědeckosti a ideologičnosti (ovšem ideologičnosti náboženské, což je velmi vtipné contradictio in adiecto). Tím bychom mohli vše uzavřít. Autorka nás chce přesvědčit (pravděpodobně z pozice věřícího), že ateismus je náboženství. Konec. Jenže se u tohoto dojmu nemusíte zastavit, ale čtete dále: "To, co hledáme, není vyčerpávající definice, ale základní funkce náboženství." Takže se vlastně hledá funkcionalistická definice náboženství. Hle! To už nevypadá tak marně, ne? Přestaňme popisovat vnější znaky náboženských systémů, protože, jak zjišťujeme, docházíme neustále k nevyřešitelným kontradikcím. Podívejme se, jaká je skutečná funkce náboženství. Dobře, jak by mohla taková definice vypadat? Autorka navrhuje, pokud jsem ji správně pochopil, nazírat náboženství jako kosmologii, jako uzavřený explikační systém, jako soustavu sdílených významů a paradigmat, ze kterých její/jeho příslušníci odvozují své světonázory. Pokud tuto definici přijmeme (a toto - stanovení platné a prokazatelné definice - považuji za nejobtížnější krok), je hračka aplikovat ji na ateismus a zjistit, zda ten ji vskutku splňuje či ne. Jak jsem již naznačil, klíčové v tomto postupu je zjistit, zdali jsme vytvořili platnou funkcionalistickou definici náboženství. Nyní bych však chtěl reagovat na polemiku: polemika je to částečně oprávněná. "Širší koncept" je nešťastný termín, protože, jak jsem se snažil ukázat, ve skutečnosti Z.M.Kostićová opravdu hledá definici, ale definici užitečnější a méně vnitřně rozpornou. Ovšem další argumenty už nejsou tak úspěšné. Autor (Zewin) našel referenční definici ateismu z Webster's. Dovolím si ji přetisknout celou: Atheism: The disbelief or denial of the existence of a God, or supreme intelligent Being (nevíra či popření existence Boha nebo nadřazené inteligentní Bytosti), nebo níže jinak the doctrine or belief that there is no God (doktrína či víra, že Bůh neexistuje). Pokusím se ukázat, že tyto definice (považujme je za autoritativní) se nevylučují s výše uvedenou definicí náboženství. První a snad nejdůležitější argument zní: 1. Shodneme se, že křesťanství (nebo islám, judaismus) a ateismus se navzájem beze zbytku vylučují. 2. Pokud se beze zbytku vylučují, musí to být navzájem se doplňující části jednoho systému - musí to být komplementární pojmy jednoho sémiotického (sub)systému. Tak jako zelená, modrá a červená se navzájem beze zbytku vylučují (i když v hraničních případech splývají, ale to není teď podstatné), řadíme je do jednoho systému zvaného "barvy". Chladné a studené se k sobě mají stejným způsobem a patří do systému "teplota" atd. Ateismus a křesťanství, islám, judaismus (které jsme zvyklí označovat podle staré a nyní již neplatné definice jako "náboženství") patří do jednoho systému, jehož pojmenování nyní však teprve hledáme. Za druhé - nejdůležitější analogie zní: ani jedno nelze vědecky dokázat. Proto se také v anglické definici objevuje slůvko "belief", které Zewin cudně přeložil jako přesvědčení, ale proč jej neinterpretovat jako "víru"? Podle této analogie ateismus (víra v neexistenci) a teismus (víra v existenci) mají velmi silný styčný bod - jsou to víry. Jak se tedy bude jmenovat onen nadřazený systém, který hledáme? Pokud rozšíříme definici náboženství takovým způsobem, jako je naznačeno v eseji, můžeme nyní všechny části zařadit do systému zvaného "náboženství". Asi jako bychom žili ve světě, kde mezi "barvy" nepatřila šedá a my jednoho dne zjistili, že bude praktické a vyřeší spoustu problémů, když rozšíříme definici barev i na šedou. |
![]() |
polemika Zewin (28.7.2004 20:26:57) |
No abych pravdu rekl, hned od zacatku kdyz jsem cetl to zonglovani s definici "nebozenstvi" tak jsem tusil kam to povede. Cely clanek obsahuje podle meho nazoru hned nekolik hlubokych rozporu. Napriklad: autorka sama po kratkem expoze v uvodu uvahy rika, ze "pokusy o bližší určení náboženství se ukázaly jako marné a v současnosti vládne obecný konsensus, že náboženství definovat nelze." Nicmene milovnici definic se zrejme nevzdali a kdyz uz nemohou najit definici tak hledaji "jakýsi širší koncept, který by vysvětloval, co to vlastně náboženství je a jak funguje". Cim se takovy "sirsi koncept" lisi od definice je jasne - zatimco definice neco rika "jasne a presne", na "sirsi koncept" pozadavky jasnosti a presnosti kladeny nejsou, coz je pro mnohe samozrejme vyhoda - je to jakasi nejasna zmet ideji a myslenek, ktera se vyjevuje v partikularnich formulacich, ktere vsak nikdy nejsou presne a uplne, a umoznuji tak cely problem utopit v mlhavosti a nejasnosti a dokazat v konecnem dusledku jakekoli tvrzeni. K cemu takovy "sirsi koncept" potrebujeme? No tam autorka take hned rika: "současní religionisté a antropologové si při zkoumání vlastního kulturního kontextu uvědomili, že i atheismus je náboženství" (chybi jakykoli odkaz na konkretni prace). To nas ani neprekvapi, uvedomime-li si, ze misto jasne a presne definice, tu najednou mame "sirsi koncept" do ktereho neni problem napechovat kdeco. Kdyz dostatecne zamlzim a rozostrim pojem "planeta" spadne mi pod nej i "slunce". Na to samozrejme mohu zareagovat dvema zpusoby: prvnim je psat oslavne clanky o tom, ze slunce je vlastne totez co planeta, druhym je kriticka sebereflexe a pochopeni, ze jsem v rozsirovani konceptu "planeta" zasel ponekud daleko, a mozna by nebylo naskodu zaradit zpatecku. Problem je samozrejme v tom, ze o vyznamu pojmu, a to zejmena tak abstraktnich jako je nabozenstvi, je mozno debatovat do nekonecna. Je taktez mozno si vymyslet temer libovolne definicie a "sirsi koncepty" do kterych se pak vejde ledacos. Pokud ja budu tvrdit, ze jsem si "při zkoumání vlastního kulturního kontextu uvědomili, že i muj pocitacovy monitor je náboženství", pak neexistuje v podstate zadny zpusob, jak dokazat, ze tomu tak neni, zejmena pokud si dostatecne rozsirim "sirsi koncept" nabozenstvi. Jedine co je mozno delat, je apelovat na "zdravy rozum" a to, ze predefinovavani beznych pojmu by melo mit sve meze a nevest k absurditam. To je taky jedine co lze delat proti autorcinu tvrzeni, ze atheismus je nabozenstvi, ktere jak sama rika "zní pro velkou většinu laiků naprosto absurdně" (k cemuz mohu dodat - nejen pro laiky). Z teto absurdity by mela vyvodit, ze neco na jejim "sirsim konceptu" nabozenstvi neni v poradku. Snazit se misto revize sveho "sirsiho konceptu" hajit takovou absurdni tezi vypovida nejspise o tom, ze autorka ma pro krecovite drzeni teto absurdni myslenky mimofilosoficke, nejspise ideologicke duvody. Podobne jako pojem "nabozenstvi" dopadl v autorcine clanku i pojem "atheismus". Bezne slovniky (Webster's, Wordnet, viz: www.webster-dictionary.org/definition/Atheism) definuji atheismus jak absenci viry v Boha nebo presvedceni o neexistenci Boha. Autorka z ne uplne jasnych, pravdepodobne ideologickych, duvodu tuto beznou definici opomiji, a prichazi opet se svym "sirsim konceptem" - vyjmenovava nekolik nahodilych nazorovych smeru a prohlasi ze "zahrnuje všechny tyto proudy pod společný název "atheismus"". Atheismus pritom zjevne neni nejaky "spolecny nazev" pro nejake myslenkove proudy. Je to pouze jiny nazev pro absenci viry v Boha. Pokud o nekom reknu, ze je atheista, nebo ze neveri v Boha, pak obe tato sdeleni nesou ekvivalentni informaci. Atheismus pritom neni nejake nazorove hnuti, s nejakymi jinymi tezemi, nebo dogmaty - je to proste a jednoduse slovo, vyjadrujici jen tuto jedinou tezi (jeho protikladem je theismus vyjadrujici opacnou tezi). Samozrejme ze tento nazor (ateismus, tedy absence viry v Boha) je sdilen mnoha lidmi, skupinami lidi s ruznymi svetonazory. Z toho je videt, ze ateismus neni nejakym komplexnim svetonazorem jako treba krestanstvi nebo islam. Ateista muze mit svetonazor treba buddhisticky, nebo naopak to muze byt marxisticky materialista. Potom opet jedine co takove dva lidi spojuje je absence viry v existenci Boha - je absurdni predstava, ze oba jsou cleny nejakeho "vyssiho svetonazoru" tj. atheismu. Stejne jednoduchym zpusobem zjistime, ze atheismus postrada naprostou vetsinu znaku, ktere maji ostatni nabozenstvi. Je to totiz jen jedna teze, ne cely system tezi, neni to svetonazor. Mezi ateismem a svetonazorem je vztah jako mezi cihlou a domem. Tato konkretni cihla muze a nemusi byt soucasti daneho konkretniho domu, stejne jako atesimus muze a nemusi byt soucasti daneho konkretniho svetonazoru. A stejne jako cihla neni domem, neni ani ateismus svetonazorem a tudiz ani nabozenstvim. Celkove jsem z celeho autorcina clanku smutny. Je totiz smutne, pokud si nekdo vytkne nejaky v podstate ideologicky motivovany cil - v tomto pripade ukazat ze atheismus je nabozenstvi - a pak pomoci v podstate pro laika zdanlive presvedcivych, nicmene po blizsim prozkoumani manipulativnich a neligitimnich potupu se ke svemu cili dopracuje. Uz v antice bylo takove carovani s definicemi a debatnimi postupy znamo - rikalo se mu sofistika. A to je neco uplne jineho nez filosofie, tedy laska k moudrosti. |
![]() |