| 20.října 2018 |
Spravujete webové stránky? Obohaťte je obsahem z Glos.
|
|
ISSN 1214-8857
Redakce:
redakce [při] glosy.info
Technické záležitosti:
admin [při] glosy.info
0.103s (cache-gen)
RSS
Mapa stránek
Redakce:
redakce [při] glosy.info
Technické záležitosti:
admin [při] glosy.info
0.103s (cache-gen)
RSS
Mapa stránek
Náboženství novou perspektivou
Existuje stará antropologická idea, která často přežívá v obecných názorech lidí na svět: Náboženství je podle ní systém víry v bohy nebo nadpřirozené bytosti, jeho nižší variantou je magie, nižší jak hierarchicky (společnosti, které praktikují pouze magii, jsou obvykle shledány jako velmi primitivní oproti společnostem vyznačujícím se deistickým náboženstvím), tak evolučně (podle slavné teorie Jamese Frazera, že veškeré náboženství z magie přímo pochází).
V posledních desetiletích se od myšlenky pohlížet na náboženství a magii jako na vývojové stupně poněkud ustoupilo - stejně jako se zrelativizovaly názory, že náboženství vzniká z animismu, kultu předků, a tak dále. Naopak, část těchto směrů byla pod pojem "náboženství" přímo zařazena, ač se stále drží rozdílnost náboženství a magie na základě existence či neexistence nadpřirozených bytostí.
Vědy o náboženství si nicméně přestaly být tou věcí tak jisté. Zatímco v případě antropologa, který se zajímá především o kulturní nebo společenské struktury nějaké konkrétní společnosti je toto rozřazení docela praktické, v okamžiku, kdy bychom se začali zabývat fenoménem náboženství izolovaně, jako takovým, začnou věci velmi skřípat.
Číst celý text
| Úvaha o podstatě ateismu, Reakce na Nicol Jan Hlaváč  (26.2.2007 01:23:34)
|
| Když srovnáváme tradiční evropské teistické a ateistické soustavy, zjistíme, že obojí představují určitý výklad světa a že se liší hlavně v jednom, v otázce použití pojmu Boha jako středobodu vesmíru. Zatímco teistické systémy jej používají, ateisté jej rozhodně odmítají. Když se však blíže seznámíme s ateistickými soustavami, zjišťujeme, že o určující kategorii vesmíru pojednávají také, je ale jinak pojmenována. Ve starověké řecké filosofii se objevuje herakleitovský a stoický logos či Anaxágorův nús. Oba tyto pojmy lze do češtiny zhruba přeložit jako rozum. Rozum se opět objevuje u osvíceneckých myslitelů, např. u Voltairea. Marx zase mluví o zákonech společenského vývoje, které mají účinnost zákonů přírodních. V této souvislosti je třeba ještě odpověďět na otázku, kde je tedy podstata rozporu mezi teismem a ateismem. Tady se vynořují dva hlavní důvody. Jedním je formální ráz teistického výkladového systému., druhým je společensko politické postavení nositelů teistického světonázoru organizovaných v církvích, hlavně tedy v církvi katolické, v minulosti. Pokud jde charakter teistického výkladového systému, je možno podotknout, že tradiční evropské církve se nedokázaly odpoutat od mytického výkladu světa vyznačujícího se nedostatkem abstraktních pojmů a pomáhajícího si při výkladu světa často poetickou antropomorfizací přírody a vesmíru vůbec. Bůh za tohoto stavu nabývá v teistických soustavách nezřídka lidskou podobu, což se může lidem s pěstěným filosofickým a vědeckým světonázorem zdát naivní, dětinské, primitivní... A pokud jde o spokečenské důvody, je třeba podotknout, že v minulosti představitelé teistického světonázoru organizovaní v církvích často sledovali mocenskopolitické zájmy a cíle, které byly zájmy a cíli pouze určité užší skupiny a v rámci širší společnosti tato činnost narážela nezřídka na odpor až nenávist. Za tohoto stavu neměl potom často okázalý ateismus jiný cíl, než dát průchod svému nesouhlasu s politikou církve. Upravil/-a Jan Hlaváč 26.2.2007 01:25:53. Důvod: Důvody formálně technické |
 |
| Náboženství jako problém Jan Hlaváč (25.2.2007 03:23:03)
|
| Člověk je nerozlučně spjat s vesmírem, je součástí přírody a základní skutečnosti o vesmíru, jeho vzniku a podstatě má zakodovány v sobě. Otázka poznání světa za tohoto stavu ani tak otázkou pravdy či nepravdy nýbrž otázkou schopnosti podat výklad, tedy v zásadě otázkou společensko -komunikativní. Jde především o úroveň výkladu, která může být mytická, filosofická a vědecká. Náboženství představuje určitou formu výkladu světa a zároveň zaujetí vztahu k němu. V tom se řádově neliší od ostatních výkladů světa, výkladů filosofického a vědeckého.Specifičnost našeho chápání náboženství je v zásadě dána zvláštnostmi židovsko-křesťanského náboženství. A v tom jsou obsaženy i náše základní problémy ve vztahu k náboženství:1. při výkladu světa setrvává u mýtu a 2. do středu světa staví kategorii Boha, ke kterému se nedospívá v důsledku určitého poznávacího procesu, nýbrž víra v něho se kategoricky vyžaduje. Ad. 1. Pokud jde o mytický výklad nelze o něm říci, že je pravdivý či nepravdivý. Je to výklad světa, který popisuje svět obrazně. Pomáhá si přitom pojmy z úzké oblasti známých konkrétních jevů a procesů. Vesmír je za tohoto stavu vykládán v kategoriích společenských vztahů a společenské hierarchie, takže je možno mluvit o antropomorfizaci, o personifikaci přírodních sil atp. V této souvislosti je třeba říci, že mytický výklad nelze považovat za nepravdivý, neboť např. Geneze a moderní pojetí vzniku vesmíru a člověka si v zásadě neodporují, je ho ale možno ve srovnání s moderním vědeckým výkladem považovat za nedostatečný, primitivní. V této souvislosti si je třeba položit otázku, proč se náboženství zastupovaná církvemi sice dokázala přes mýtus jakožto výklad světa přenést a přijmout i výklad filosofický či dokonce vědecký, ale ne už se od něho plně odpoutat. Mýtus každopádně stál u zrodu zmíněných náboženství a tato tradice brání církvím, aby se ho, ač je zastaralý, zřekly. Ad 2. V nám odedávna důvěrně známých náboženstvích židovství a křesťanství, ke kterým se ještě řadí islám a i vcelku málo známé indické sikhské náboženstvu neexistuje ústřední bod vesmíru, ke kterému by se dospívalo cestou vlastního poznání, nýbrž apriorně daná kategorie výlučného Boha. První přikázání židovského, křesťanského a islámského desatera totiž zní kategoricky a výhružně : V jednoho Boha věřiti budeš! Jeho vznik si nejspíše vyžádala potřeba udržení jednoty uvnitř společenství polokočovníků na Blízkém východě. V dalším vývoji však tento požadavek měl často za následek omezování svobody myšlení a projevu, vedl k těžkým společenským konfliktům a válkám, ke kterým ve světě, kde tento požadavek neznají nedochází. |
|
| m (22.2.2007 10:16:16) |
| Když na otázku věříte v boha? Co je bůh, resp. víra v boha? Je to náboženství? A když ano, pak co bylo dříve člověk nebo náboženství? Potom bude muset odpověď znít člověk. Má potom tento bůh a táto víra smysl? Určitě se dá poukázat na chybu. Přece víra pochází z člověka a proto každá víra se objevila po člověku. To souhlasí, ale bůh ne. Proto ho (boha) existenci člověk nemůže ani popřít ani prokázat. Nic z ničeho nepochází. A to něco byl bůh. A vše co tu je pochází z boha. Náboženství je jako cesty v labyrintu. Jedna vede k východu druha muže být slepá. Otázka zni po které jít? Jít pořad rovně? Neodhýbat? Odehnout by znamenalo poupravit prvotní cestu. To by znamenalo,že ta první měla, třeba nevelkou, ale chybu. To bych musel uznat, že jsem se mýlil. To nikdy. Přece má cesta je ta jediná správná. Neodbočovat. Jít po základnímu plánu. Jen ták dojdeme? Nezní v bible náhodou, kdo přijde ten vezme? Ale hloupost. Přece tam zní „kdo hledá, ten nalezne“. |
|
| m (11.1.2007 13:22:55) |
| Protikladem zlu( resp. ďáblovi) není bůh ale dobro. Ďábel, pokud existuje, je jen část boha. Bůh je jediný a vše ostatní pochází z něj. Boha dá se brat jako energii, duch jak se píše v bibli. Ten duch je v každém. My ho měníme na pozitivní nebo negativní energii. Negativní energie, i když nevždy, nás zničuje. A to nenávistí druhých k nám. ( když uděláme někomu škodu určitě nám budou chtít oplatit. Někdy stačí jen slovem.) Když řekněte, že věříte na zlo (ať tomu říkáte satan), to znamená věřit a podporovat své špatné činy. Netvrdím že za to budete potrestaní bohem. To ne. Potrestají vás stejně věřící jako Vy. Právem se vám pomstí. Bůh je energie, která je všude, i v nás a zaleží na nás jak s ní budeme zacházet. Ona muže popřít všechny nám známe zákony a proto pro naši existenci je důležité se naučit ji poslouchat a používat. Nemohu s jistotou říci, že ta energie je jen energie a že není schopna přemýšlet nebo určitým způsobem reagovat na naši jednáni nebo odpovědět nám. Spíše je živa. My máme naše podvědomí nebo duši, a něco podobného bude ona. Před několika týdny jsem četl bibli, jak křesťanskou tak i satanistickou. Myslím, že jak křesťane tak i satanisti milí se. Věří ve dva různé bohy. Myslím,že satan a bůh (náboženský) je dvě častí jednoho celku. Satan asi je pro lidí odůvodněním svých špatných činů. Na satana shazují vše zle co sami způsobili A stejně je i z bohem. Nevím žádny důvod aby bůh byl takový jak ho popisují. Pochybuji, že má důvod někoho trestat nebo někomu odpouštět. Lidí trestají sami sebe a zvládají to velmi dobře. Bůh je jediný. A všechny ostatní jsou jeho malou častí. Bůh nezná hříchu ani naši hříchy ho nezajímají. Pro něj, pokud existujeme je dobře, ale když ne, pak také dobře, nic neztrácí, nic nenachází. Říká se, že on nás stvořil. Myslím, že chápeme toto tvrzení špatně. On nám dovolil existovat a jen proto, že jsme se dodržovali jeho pravidel resp. zákonu. Všechno, a tím myslím jak živé tak i neživé, existuje jen pro to že je v souladu s jeho pravidly. Bůh nepotřebuje nikoho aby být. Náboženské bohy vždy potřebují člověka aby existovali. Pořad chtějí někoho převést na svou víru. Každý prorok ví, že když nebudeme věřit v jeho boha pak jeho víra zmizí a to bez památky po ní. Jedinému bohovi nezaleží na tom, že věříme v něj nebo ne. Jak už jsem řekl je mu jedno, že vůbec existujeme. Nemá jméno a nepotřebuje abychom ho jmenovali. Můžeme mu říkat jak chceme. Nepotřebuje ani naší důvěru, ani lásku, ani bychom se ho vážili nebo báli. Ani nemůžeme porušit tě pravidla díky kterým dovolí nám existovat, protože je ani neznáme. Znají je naši buňky a proto jsme. Je to pro nás lepe věřit v něj. A to co od něj žádáme dá nám. A to jak zle tak i dobré. Tak raději žádejte o to dobré. |
|
| m (11.1.2007 09:31:06) |
| Bůh existuje. Nikdo ho neviděl a proto těžko ho obhájit, nebo spíše nemožné. Bůh není žádná náboženská bytost. Náboženství existuje jenom v sektě. Ať je to křesťanství, nebo jakákoli jiná církev. Ze sekt většinou vycházejí jenom fanatiky, ne věřící. A fanatizmus doprovází jen negativní stránky lidské morálky. Bůh neexistuje protože se to píše v Bibli. Bible je jen kniha kterou napsal člověk. A jako každá kniha má své klády a zápory. Když nějaký vtipálek napíše, že bůh chce abyste skočili z Nuselského mostu, začněte vážně o existenci boha pochybovat.(i když některé z nás to rádi udělají). Bůh neexistuje, protože v něj věří mnoho lidí. On bude i když v něj věřit nebudeme. Podmínkou existence boha není naše víra v něj. Naopak , podmínkou naše existence je existence boha. A žádný komunismus nebo teorie nemůže existenci boha nějakým způsobem ovlivnit. A to, že bůh existuje vůbec ne znamená, že neexistuje evoluce. Evoluce vůbec nemusí být v rozporu s bohem. Bůh je jako internet. I když máme vše aby se k němu připojit, pokud neuvěříme v něj nikdy se k němu nepřipojíme. Nemůžeme se připojit k něčemu co v naše mysli neexistuje. Odlišnosti mezi internetem a bohem je to, že internet nemůže být bez počítače. Bůh i bez nás bude existovat. |
|
| Anonym (13.12.2006 20:42:04) |
| chci opravit e-mailovou adresu. je wendik.dd@seznam.cz týká se to článku já vím, že Bůh je |
|
| já vim, že Bůh je Wendík (13.12.2006 20:32:06) |
| milá autorko úvodního článku-či co to vlastně bylo. tvůj text strašně vyčerpávající a cizí pojmy ho navíc (ještě ke všemu) dělají dost nudným. já věřim v Boha. Jsem křesťanka. Napíšu tady ted pár postřehů... Náboženství (křestanství mi zní líp) není v žádném případě kosmologie. křestanství se zakládá na víře v Boha, která nemá nic společnýho s magií. tu nicméně vůbec nevylučuje. Křestanství je život s Bohem, s kterým můžete komunikovat a žít s Ním. zažila jsem zázračné uzdravení, nadpřirozené získání velkého počtu peněz, změnění lidí, kteří fetovali a byly to totální trosky, na lidi, kteří si užívají života a mají se víc než dobře. Otázkou neni, jestli je Bůh a kdo Bůh vůbec je, ale jestli to chcete zjistit. jestli toužíte doopravdy zjistit, jestli Bůh je, tak Ho zkus. Křestanství má základ na tom, že ty věříš, že za tebe Ježíš zemřel, že tě očistil od vřech hříchů a ty tak můžeš žít v Nebi. tohle je základ tvý víry v Boha. v Bibli je, že jediná cesta, pravda i život, je Ježíš a že nikdo nepřichází k Otci, než skrze Něj. a je to tak. nikdy Boha nepoznáš, pokud nebudeš věřit v Ježíše a Jeho oběť. všechno je to jen tvoje rozhodnutí. ty se rozhoduješ, jak bude tvůj život vypadat. Bůh ti dává možnost výběru. v páté knize Mojžíšově Bůh říká, že před nás předložil život a msrt, a že si máme vybrat život. - vidíš? nikdo- dokonce ani Bůh- tě netlačí do rozhodnutí víry. jen nám radí, že si máme vybrat život, protože to je to nejlepší. už jsem tu zmínila, že ten život je Ježíš. a On je taky ta jediná cesta z tvýho problému!! není žádná jiná!!! jediná dokonalá cesta z tvýho problému je Ježíš!! at je ten problém jakýkoli.. Bůh je dobrý, jenom dobrý, vždycky dobrý a k tobě dobrý!! Bůh nepůsobí zlo. je to přesně, jak napsala Irena. na světě je člověk a ten se rozhoduje. Bůh mu dal tu svobodu se rozhodnout. to, co se tady děje, je jen odrazem toho, co si člověk zvolil, aby se dělo. když odmítáš Boha, jediný, co ti zbývá je ďábel. at se ti to líbí nebo ne, pokud jsi nepřijal Ježíše jako svýho Pána a Spasitele, je tvým pánem ďábel. vybírej si správně pro svůj život. vždyt ho nechceš žít jen tak pro nic a na nic, ne? nechceš žít jen tak trochu a ejn trošky toho, co můžeš žít. Bůh má pro tebe víc. nepoznáš Ho, pokud se pro Něj nerozhodneš. a těm, co se pro Něj rozhodnou (tim, že řeknou : Ježíši, bu´d můj Pán, přijď do mého života) se dává poznat v celé své dobrotě a moci a lásce. máš-li dotazy nebo připomínky, budu ráda, když se ozveš na WendikD@seznam.cz |
|
| Buh zlo dovoluje, jen ale docasne.... irena (26.9.2005 14:26:04) |
| Buh dovoli zlo tak jako dobro. Je na nas si "umet zvolit" a rozlisit co zivot potrebuje aby kvetl. Buh si nikoho nepodplaci. Jak to delaji lide., kdyz chteji nekoho stahnout na svoji stranu. |
|
| Evoluce vývoje evoluce Piero (15.3.2005 21:12:02) |
| Zde je prosím adresa na onu zmíněnou přednášku: http://www.eljoy.net/evolution/cs/potoc_1.php |
|
| Re: Nicol Piero (15.3.2005 21:10:42) |
| ...evoluční teorie logicky a bez problému vykládá spoustu empiricky získaných dat a tudíž je přijatelnější než teorie o stvoření... - to si nemyslím a je bohužel vidět, jak některým z nás dokázal komunistický režim "vymýt mozek". Teorie o stvoření je možná velmi nepřesná, zjednodušená a často jen velmi obrazná, nicméně je ve svém celku mnohem více pravdivá než, Darwinova teorie.... - pokud si myslíte, že je to hloupost, dříve než to zcela zavrhnete, přečtěte si prosím velmi zajímavou přednášku pana Ing. Potočka nesoucí název "Evoluce vývoje evoluce" |
|
| Bez nadpisu Nicole (8.8.2004 17:36:25) |
| "Nicméně, opřeme- li se o pojetí náboženství jako kosmologie, bude se nám celá věc rázem jevit ze zcela jiného hlediska. Atheismus totiž nečiní v tomto případě nic jiného, než jakékoli jiné náboženství v historii: Definuje sama sebe jako jediné správné východisko a předkládá argumenty, proč ostatní systémy nemají pravdu. Argumenty, které by uvnitř ostatních náboženství nedávaly žádný smysl." Událostí, která mne hluboce poznamenala a dodnes ji mám vrytou v paměti, bylo, když jsem někdy na základní škole četla v učebnici matematiky v kapitole o základech logiky tuto úlohu : Ve vesmíru žijou mimozemské civilizace: a) ano b) ne c) nevíme Odpověděla jsem pochopitelně ne. Jaké bylo mé překvapení, že správná odpověď je za c) :))... S vírou v Boha se to má podobně. Přičemž pojem ateismus zahrnuje odpověď b) i c). Ve své poloze b) vykazuje stejnou vlastnost jako náboženství, totiž ničím nepodloženou víru. Ale i to lze částečně zpochybnit. Nejsem nijak kovaná v teorii vědy, ale myslím, že platí zásada, že pokud pro vysvětlení nějakého jevu existuje víc hypotéz a nemáme nezvratné důkazy ani pro jednu z nich, pokládá se do doby, než tyto důkazy nekdo předloží, za správnou ta hypotéza, která je nejjednodušší (protože s něčím operovat musíme a nokonec všechny pravdy jsou poze předpokládané). Čili např. - dokud se jednoznačně nepotvrdí, že nám na Zem létají ufoni dupat obilí, budeme předpokládat, že ho dupou recesisti nebo poléhá nějakým jiným pravděpodobnějším způsobem. Převedeno třeba na vznik člověka jako druhu - samozřejmě to nemůžeme vědět s jistotou, ale evoluční teorie logicky a bez problému vykládá spoustu empiricky získaných dat a tudíž je přijatelnější než teorie o stvoření, která ke své aplikaci vyžaduje přijmout celý aparát dalších tezí stejně nepodložených, jako je ona sama. Atd. Tolik k výše citovanému názoru. K definování pojmů ateismus a náboženství - pojmy jsou pouze pomůcky pro naše myšlení, které potřebuje příliš velký svět nekonečně rozdílných jevů nějak zjednodušit a utřídit. A tak tím, že některé společné znaky těch kterých jevů vyzdvihne a jiné odlišné potlačí, může jevy zastřešovat společnými pojmy. Někdy je skutečně užitečné posunutí pojmů, které vyzdvihne i ty aspekty, které byli dříve potlačené a dá nám dané jevy lépe pochopit. Nejsem zde první, kdo se ptá, zda něco takového přineslo i žonglování s pojmy v diskutovaném článku, a nejsem ani první, kdo odpovídá, že nikoliv. Prostě jsem dospěli k tomu, že pojem ateismus má více definic - některé užší, jiné širší - a pojem náboženství jakbysmet - a podle tohe, kam kterou s těch definic posuneme, vyjde nám, že ateismus je nebo není náboženství. Kvůli tomu opravdu nemělo smysl se vzrušovat. "Atheismus má ovšem i svou druhou stránku, která se pokouší o objektivitu a nestrannost, a tou je vědecká metoda a hodnoty smíření a tolerance, které zdědil od křesťanství, ač to často jeho vyznavači popírají. V tomto směru je zajímavá otázka, nakolik je atheismus prostě dědicem a nástupcem křesťanství v podobném smyslu, v jakém je křesťanství následovníkem a vyústěním judaismu. " - ehm, no, mohla byste to nějak vysvětlit a doložit? Pokud to není příliš neskromný požadavek ... "Na druhou stranu je náboženství vždy kolektivní, právě proto, že je součástí své kultury. Nejrůznější eklekticismy a móda "vlastní cesty", kterou dnes kolem sebe vidíme, nás může snadno splést - stačí si ale uvědomit, že právě eklekticismus a individuální názory jsou jednou ze základů společnosti, ve které žijeme, aby bylo zřejmé, že i v tomto smyslu jsou ateistické hodnoty kolektivní. " - dokažte že náboženství je kolektivní - i pokud byste to dokázala (o čemž pochybuji), tak to ještě neznamená, že všechno, co je kolektivní, je také náboženské - nejen zde řadíte do přihrádky ateismus dosti nesourodé věci, v podstatě vše, co není křesťanství. Na jiném místě píšete, že se ateismus vymezuje proti křesťanství, ale myslím, že ho tak vymezujete spíš Vy sama. "tzn. neprodělává- li společnost právě masivní náboženskou změnu, nechápou sama sebe jako náboženství. Jako podpůrný důkaz může sloužit fakt, že ve většině světových jazyků, zejména u neindustriálních společností, neexistuje žádný výraz, který by označoval náboženství. Lze se domnívat, že ta se vyskytují hlavně v systémech, které měly pro svou polohu, historický kontext nebo pro expanzivní charakter jejich kultury- nositelky úzký kontakt se systémy zcela jinými (viz vymezení křesťanství vůči římskému polytheismu, vymezení judaismu jako smlouvy proti okolním kultům a tak dále).Atheismus je v podobné situaci - vymezuje se historicky proti křesťanství, které dle vlastních tvrzení (jasně patrných ve své lidové podobě) překonal a odhalil jeho nesmyslnost, nepraktičnost a absurditu jeho nároků na člověka (povšimněme si jen odsudků křesťanské morálky z pera zejména bulvárních novinářů, zejména co se týče postavení ženy, sexuálního chování a dalších lidských povinností). Nezáleží na tom, že tyto odsudky často vycházejí z nepochopení - nejde o to odkrýt fakta, ale zdůraznit "pravdu" a zesměšnit "nepřítele", který vychází z jiných principů než já" - píšete, že ve společnosti, která je nábožensky stabilní, není náboženství chápáno jako náboženství. Píšete, že pojem náboženství znají společnosti, které prodělávají změnu náboženství nebo v nichž jsou různá náboženství konfrontována. Píšete, že v naší společnosti dochází ke konfrontaci ateismu a křesťanství, nebo že se ateismus z křesťanství postupně vyvíjí. Křesťanství samo sebe definuje jako náboženství, ateismus nikoliv. Pokládáte toto za důkaz toho, že ateismus je náboženství??? A že si různí lidé dělají legraci nebo odsuzují něco - často i nevybíravým způsobem, to snad je jev tak široký až všeobecný, že z něj nelze vyvozovat IMHO vůbec nic... Bohužel mám ten samý pocit jako Zewin, ž totiž článek není ani tak racionálním úvahou filozofa, jako spíš pokusem o ideologický útok na protivníka. A má pravdu i Láďa, že pokud jde o dilema ateismus v. teismus - čili je Bůh nebo není, pak rozhodující je definice pojmu Bůh, která pro podobné otázky nedává příliš prostoru. Rozhodně ne v křesťanském pojetí Boha, protože toto pojetí je velmi nekonzistentní a zahrnuje v sobě celou řadu neslučitelných aspektů. (viz např. Dějiny Boha od K. Armstrongové). |
|
| Pojem Bůh Láďa (2.8.2004 13:45:42) |
| Nejsem sám filozof ani religionista, a z mého příspěvku by to bylo poznat, nicméně si dovolím pár poznámek. Pokud jde o kritiku článku, z velké části s ní souhlasím. Pokud se budu snažit pojmy přespříliš rozšířit, vejde se mi tam nakonec cokoliv. Jde o to, zdali to má nějaký smysl. Nemyslím, že by z článku vlastně vyplývalo něco příliš podstatného. Mne ale spíš zaujala z vaší polemiky pod textem práce s pojmem Bůh. Problém je už s tím, že se pracuje s pojmem, který má být mimo všechny pojmy. Oblíbené definice Boha ze slovníků (a takto také chápané a užívané v „lidovém monoteismu“) nemají IMHO vlastně žádný smyslový obsah. „God is supreme being or supreme princip“, tato definice je vnitřně rozporná a beze smyslu. Proč? Je-li Bůh Nejvyšší osoba či Nejvyšší princip, pak je jsoucno, jenže pak lze na něj vztáhnout otázku. „Jak to, že existuje Bůh?“ stejně oprávněně jako otázku „Jak to, že existuje Svět?“, kterou přitom chtěl pomocí Boha teismus vyřešit! Nepostoupili jsme ani o krok. Takový „Bůh“ může sice docela dobře existovat, ale vůbec neřeší otázku „Proč je bytí?“ Jakmile se mu přisoudí jakýkoliv atribut, stává se normálním (lhostejno zda nekonečným) jsoucnem. Dokonce i ty atributy samé vedou k vnitřnímu sporu. Je-li dokonalý pak nemůže být omezen žádnou další vlastností, což může vést až k prohlášení typu „Kdo říká, že Bůh je jeden, je vinen širkem“ (rouháním – súfistická mystika)“, které je ale přitom podle mne logickým, ačkoliv paradoxním vyústěním monoteismu. Je zajímavé, že si tohle obvykle neuvědomují ani ateisté. Takže se nabízí otázka, o co se vlastně ateisté s teisty hádají (myšleno teologicky)? Rozhodně ne o Boha jakého chtěl vlastně teismus dosáhnout, spíše o nekonečnou „Supreme being“, otázka jejíž existence je ale přitom v tomhle sporu naprosto irelevantní. To, že tato bytost např. působí z „fenomenologicky vyššího universa“ pochopitelně taky vůbec nic neřeší. Takto může být definován mytologický „bůh s malým b či anděl či demon“, konečný či nekonečný (ostatně některé mytologie ale třeba taky matematika pracují hned s nekonečně nekonečny, tedy nekonečných bytostí může být klidně nekonečně), ale třeba taky týpek stejně mocný jako my, kteří prostě jen tvoří ze svého vesmíru jiné vesmíry, takže redukovaná otázka čistě na „velké drama stvoření vesmíru“ by se mohla zvrtnout v frašku, ne však „Bůh“. Pokud se někteří domnívají, že Bůh vytváří roli garanta (fyzikálních, matematických či mravních zákonů) je to také omyl. Garantem může být jen něco, co je jsoucnem, tím je to ale také poznatelné a zpochybnitelné. Takto pojatý Bůh nezaručuje mravnost o nic víc než ateismus. Nehledě (dle mého názoru), k fatálnímu omylu řady filozofů i teologů, že z obecných mravních zákonů lze automaticky vyvodit „dobré chování“ pro všechny konkrétní situace. Podle mne tomu tak naprosto není. Znalost obecných zákonů nezaručuje poznání konkrétní situace. Zde se krásná analogie s fyzikálními zákony přímo nabízí. Z obecných zákonů určujících stav elektronového obalu nelze vypočítat ani už stav pro elektronový obal uhlíku, pravděpodobně ani obecné teorie všeho neumožňuje vypočítat přesný rozptyl barvičky hozené do trubky s proudící vodou nebo přesný vývoj vzájemného silového působení více než dvou těles, atd. Tohle je věc, kterou podle mne etika obecně stále do značné míry nepochopila. Má-li být Bůh monoteismu, tím, čím ho chtějí mít, pak musí být mimo bytí. Pak se ale ve „světě jsoucen“ může právě tak oprávněně jako existující jako neexistující. Dle mého názoru se tedy ateisté s teisty hádají o přelud. Což myslím naprosto vážně. Dokonce to lze vyvodit i ze samého monoteismu. Má-li se Bůh jevit jako dokonalý, pak se musí jevit i jako neexistující, protože jak by mohl být dokonalý, kdyby nutně musel existovat? (Nu teď jsem pěkně obrátil argument biskupa Anselmy proti němu :), též vzpomínám pěkné židovské moudrosti, kde po dlouhé debatě rabín praví: „Bůh je tak veliký, že by ani nemusel existovat“) Osobně se totiž domnívám, že ontologická hláška (a jinými důkazy Boha se nemá smysl zabývat, protože vůbec nedokazují Boha a jsou v tomto sporu irelevantní): „Vždyť lze myslet, že je něco, o čem není možné myslet, že to není“, neříká vůbec nic. Nejde mi o žadná sofismata alá dokážu vyvrátit cokoliv, to že všechny definice pojmu Bůh jsou naprosto beze smyslu podle mne jasně vyplývá z Wittgensteina a celkového vývoje filozofie západu (ačkoliv by někdo mohl předpokládat, že tím, že jsem se spíše dostal k buddhistické dialektice Nágardžuny s jejím „ani bytí ani nebytí“, nakonec proč ne, to že se dialektika shodne, ačkoliv vychází z jiných zdrojů a jiným způsobem mi nepřijde nijak divné, ale přirozené). Takže je vlastně legrační (nebo možná spíš smutné), že rozdíl mezi ateismem a teismem je určeny definicemi, které jsou beze smyslu. (Ono totiž ono ateistické Nic nemá také žádný pojmový smysl) Nemůžeme-li pojmu Bůh přiřadit žádný obsah, jaký má smysl vůbec rozlišovat mezi samotnými pojmy teismus a ateismus? Podle mne žádný. Myslím pochopitelně z hlediska filozofie, nikoliv z hlediska toho, jak má kdo rád konkrétní církev atd., atd. nebo třeba „supreme being“, či pro rozlišení způsobu chápání a vztahu k transcendentnu u různých lidí, neboli pro „všechny praktické účely“ to smysl mít může, pro praktické účely se mohu i vylučovat, ale v konečném důsledku jsou dle mého názoru naprosto ekvivalentní. Tím jsem dospěl k jakoby podobnému výsledku jako autorka a dávám teismus a ateismus opět dohromady, ale nikoliv rozšířením, ale naopak zúžením pojmů, respektive uvědoměním si toho, že to, čím se teismus a ateismus definičně liší nemá žádný obsahový smysl. |
|
| Bez nadpisu Zewin (29.7.2004 00:21:29) |
| Předně bych chtěl napsat, že tyto polemiky do značné míry postrádají smysl. Poslední dobou se "vyrojili" různé články, často psané shodou okolnosti studenty, kteří přinášejí "objevné" informace o vztahu ateismu a křesťanství. Před časem jsem se v jistém studentském časopise dozvěděl, jak jsou ateiste nemravní, protože prý bez víry v Boha není morálka možná, nyní zase že ateismus je náboženství. Má smysl s těmito názory vést polemiku? Těžko, křesťanská víra je velmi emotivní záležitost, což uznávají sami křesťané, a jakožto víru, je ji nemožno, jak uznává i autorka zde diskutovaného textu, jakkoli ovlivnit racionálními argumenty. Mají svoji "jistotu". Celá debata zde je jen důkazem "gumovosti" diskutovaných pojmů, které může autorka, i debatující "natahovat" podle libosti, tam kam zrovna potřebují. Potřebujeme aby ateismus byl náboženství, natáhneme pojmy tak, aby na sebe pasovaly. K poslední reakci Martina Schlemmera (MS): "Autorka navrhuje, pokud jsem ji správně pochopil, nazírat náboženství jako kosmologii, jako uzavřený explikační systém, jako soustavu sdílených významů a paradigmat, ze kterých její/jeho příslušníci odvozují své světonázory." - jednu tezi, nelze dost dobře považovat za "uzavřený explikační systém", tedy zjevne ateismus neni žádným takovým explikčním systemem. Stejně jako teismus samozřejmě. A stejne jako ateismus není naboženstvím, tak ani teismus neni sám naboženstvím. Naopak existuji teistická naboženstvi, i ateististická náboženství (některé formy buddhismu, unitariansky universalismus, universismus, indicky jainismus atd. ). Je-li teismus a ateismus vlastností, kterou jednotlivá náboženství mohou a nemusí mít, pak je absurdní tvrdit, že teismus či ateismus sami jsou náboženstvími. Je logicky zjevně nesmyslné, aby něco mohlo být atributem sebe samého - takové zmatení vede ke znamému Russellovu paradoxu, a tedy k logické inkonzistenci. Samozřejmě v logicky inkonzistentním systému, lze dokázat cokoliv. Pokud uznáte, že opakem ateismu je teismus (a nic jiného nikomu, kdo je při smyslech nezbýva), pak potom budete-li definovat ateismus jako naboženství, dostanete se i do dalších zajimavych logických obtíží - je-li náboženstvím ateismus, i jeho negace teismus, pak je logicky vše náboženstvím. V tomto ohledu je zajímavé, proč se článek nezabývá otázkou, zda-li je teismus náboženství - pokud je totiž náboženstvím ateismus, pak logicky i teismus - jenomže opět, tento závěr zní tak absurdně, že by jen ukázal na nesmyslnost původní teze. MS: Pokud tuto definici přijmeme (a toto - stanovení platné a prokazatelné definice - považuji za nejobtížnější krok), je hračka aplikovat ji na ateismus a zjistit, zda ten ji vskutku splňuje či ne. - klíčovým prvkem mého argumentu je, že představa, že lze najít nějakou "platnou a prokazatelnou" je naprosto mylná a zavádějící. O definice se lze přetahovat donekonečna, a nelze "prokázat" která je správná. Natahováním definic lze pouze "prokazovat" sofismata typu "ateismus je náboženství". Daleko rozumnější je na hledání nesmyslných definici takto abstraktních pojmů, stejně jako na psaní podobných zbytečných článků rezignovat :) MS: Pokud se beze zbytku vylučují, musí to být navzájem se doplňující části jednoho systému - musí to být komplementární signifikanty jednoho sémiotického (sub)systému. Tak jako zelená, modrá a červená se navzájem beze zbytku vylučují (i když v hraničních případech splývají, ale to není teď podstatné), řadíme je do jednoho systému zvaného "barvy". - tady se nemůžeme shodnout. Pokud se dva pojmy vylučují, může nastat mnoho různých způsobů ja se vylučují. Tím, že za přiklad uvádíte modrá a zelená (což jsou obě barvy), ve své argumentace vycházíte od toho, k čemu by jste měl dojít. Vy musíte nejprve dokázat, že se ateismus a křes'ťanství k sobě mají jako modrá a zelená, nestačí to jen tak říci. Vždyť přeci nikde není psáno, že ateismus a křesťanství, se k sobě mají jako modrá a zelená - já jsem uvedl jiný příklad - mají se k sobě třeba jako panel a cihlový dům. Prostě panel není současní cihlového domu, součástí cihlového domu je cihla. Součástí panelového domu (buddhismus) je panel (ateismus). Součastí jiného panelového domu (marxismus) je také panel (ateismus). Panelový dům (buddhismus) i cihlový dům (křesťanství) jsou oba "domy" (náboženství/světonázor). Cihla a ani panel "domy" nejsou. Dům a cihla jsou pojmy jiné úrovně. Do jakého společného systému patří cihlový dům i panel? No to opravdu nevím a nevidím důvod proč natahovat pojem "dům" natolik, aby pod něj spadal i panel. MS: Proto se také v anglické definici objevuje slůvko "belief", které Zewin cudně přeložil jako přesvědčení, ale proč jej neinterpretovat jako "víru"? - protoze standardne se z anglictiny preklada "belief" = přesvědčení, "faith" = víra. Není na tom nic cudného. Autorka sama píše: To, co nazýváme víra, je totiž pojem relativně pozdní, který neoznačuje trvalý podvědomý stav, ale úkon, vztah, aktivní činnost. - pak jednoduše u mnoha ateistu nějaká aktivní činnost nebo vztah - "věření" v neexistenci Boha, prostě nenastává - nějaký Bůh je jim prostě a jednoduše úplně volný. Jejich ateismus nespočívá v tom, že tam, kde je u věřícího aktivní činnost "víra" v Boha, by byla u ateisty aktivní činnost "víra" v neexistenci Boha - ne, na tom místě prostě není nic, žadný aktivní vztah, prostá absence víry. Proto prostě u mnoha ateistu (jistě ne u všech) žádná víra neni. Je jen absence víry. MS: Pokud rozšíříme definici náboženství takovým způsobem, jako je naznačeno v eseji, můžeme nyní všechny části zařadit do systému zvaného "náboženství". Asi jako bychom žili ve světě, kde mezi "barvy" nepatřila šedá a my jednoho dne zjistili, že bude praktické a vyřeší spoustu problémů, když rozšíříme definici barev i na šedou. - jakou spoustu problemu vyresi, ze bude autorka radit ateismus mezi nabozenstvi? Mozna nejake jeji osobni problemy. Mozna bude mit o cem napsat seminarku nebo diplomku. Vsichni ostatni lide budou slovo nabozestvi nadale pouzivat v normalnim, bezproblemovem (kdo s nim ma krom v definicich se rejpajicich religionistu problémy) obyčejném původním pojetí. |
|
| Polemika s polemikou a nešťastný výraz Martin Schlemmer (28.7.2004 23:05:32)
|
| Text - a stejně tak všichni, kdo hodlají se nad ním zamyslet - se vydává na tenký led, neboť operuje spíše se spojitými než jasně vymezenými pojmy. Vy jste se především chytil nešťastně zvoleného slovního spojení "širší koncept", který, stejně jako konstatování "Ve skutečnosti žádnou definici ani nepotřebujeme - jako často ve vědách o člověku jsme si objektem studia jaksi principiálně jisti, tušíme, co je náboženství." může vzbuzovat dojem nevědeckosti a ideologičnosti (ovšem ideologičnosti náboženské, což je velmi vtipné contradictio in adiecto). Tím bychom mohli vše uzavřít. Autorka nás chce přesvědčit (pravděpodobně z pozice věřícího), že ateismus je náboženství. Konec. Jenže se u tohoto dojmu nemusíte zastavit, ale čtete dále: "To, co hledáme, není vyčerpávající definice, ale základní funkce náboženství." Takže se vlastně hledá funkcionalistická definice náboženství. Hle! To už nevypadá tak marně, ne? Přestaňme popisovat vnější znaky náboženských systémů, protože, jak zjišťujeme, docházíme neustále k nevyřešitelným kontradikcím. Podívejme se, jaká je skutečná funkce náboženství. Dobře, jak by mohla taková definice vypadat? Autorka navrhuje, pokud jsem ji správně pochopil, nazírat náboženství jako kosmologii, jako uzavřený explikační systém, jako soustavu sdílených významů a paradigmat, ze kterých její/jeho příslušníci odvozují své světonázory. Pokud tuto definici přijmeme (a toto - stanovení platné a prokazatelné definice - považuji za nejobtížnější krok), je hračka aplikovat ji na ateismus a zjistit, zda ten ji vskutku splňuje či ne. Jak jsem již naznačil, klíčové v tomto postupu je zjistit, zdali jsme vytvořili platnou funkcionalistickou definici náboženství. Nyní bych však chtěl reagovat na polemiku: polemika je to částečně oprávněná. "Širší koncept" je nešťastný termín, protože, jak jsem se snažil ukázat, ve skutečnosti Z.M.Kostićová opravdu hledá definici, ale definici užitečnější a méně vnitřně rozpornou. Ovšem další argumenty už nejsou tak úspěšné. Autor (Zewin) našel referenční definici ateismu z Webster's. Dovolím si ji přetisknout celou: Atheism: The disbelief or denial of the existence of a God, or supreme intelligent Being (nevíra či popření existence Boha nebo nadřazené inteligentní Bytosti), nebo níže jinak the doctrine or belief that there is no God (doktrína či víra, že Bůh neexistuje). Pokusím se ukázat, že tyto definice (považujme je za autoritativní) se nevylučují s výše uvedenou definicí náboženství. První a snad nejdůležitější argument zní: 1. Shodneme se, že křesťanství (nebo islám, judaismus) a ateismus se navzájem beze zbytku vylučují. 2. Pokud se beze zbytku vylučují, musí to být navzájem se doplňující části jednoho systému - musí to být komplementární pojmy jednoho sémiotického (sub)systému. Tak jako zelená, modrá a červená se navzájem beze zbytku vylučují (i když v hraničních případech splývají, ale to není teď podstatné), řadíme je do jednoho systému zvaného "barvy". Chladné a studené se k sobě mají stejným způsobem a patří do systému "teplota" atd. Ateismus a křesťanství, islám, judaismus (které jsme zvyklí označovat podle staré a nyní již neplatné definice jako "náboženství") patří do jednoho systému, jehož pojmenování nyní však teprve hledáme. Za druhé - nejdůležitější analogie zní: ani jedno nelze vědecky dokázat. Proto se také v anglické definici objevuje slůvko "belief", které Zewin cudně přeložil jako přesvědčení, ale proč jej neinterpretovat jako "víru"? Podle této analogie ateismus (víra v neexistenci) a teismus (víra v existenci) mají velmi silný styčný bod - jsou to víry. Jak se tedy bude jmenovat onen nadřazený systém, který hledáme? Pokud rozšíříme definici náboženství takovým způsobem, jako je naznačeno v eseji, můžeme nyní všechny části zařadit do systému zvaného "náboženství". Asi jako bychom žili ve světě, kde mezi "barvy" nepatřila šedá a my jednoho dne zjistili, že bude praktické a vyřeší spoustu problémů, když rozšíříme definici barev i na šedou. |
|
| polemika Zewin (28.7.2004 20:26:57) |
| No abych pravdu rekl, hned od zacatku kdyz jsem cetl to zonglovani s definici "nebozenstvi" tak jsem tusil kam to povede. Cely clanek obsahuje podle meho nazoru hned nekolik hlubokych rozporu. Napriklad: autorka sama po kratkem expoze v uvodu uvahy rika, ze "pokusy o bližší určení náboženství se ukázaly jako marné a v současnosti vládne obecný konsensus, že náboženství definovat nelze." Nicmene milovnici definic se zrejme nevzdali a kdyz uz nemohou najit definici tak hledaji "jakýsi širší koncept, který by vysvětloval, co to vlastně náboženství je a jak funguje". Cim se takovy "sirsi koncept" lisi od definice je jasne - zatimco definice neco rika "jasne a presne", na "sirsi koncept" pozadavky jasnosti a presnosti kladeny nejsou, coz je pro mnohe samozrejme vyhoda - je to jakasi nejasna zmet ideji a myslenek, ktera se vyjevuje v partikularnich formulacich, ktere vsak nikdy nejsou presne a uplne, a umoznuji tak cely problem utopit v mlhavosti a nejasnosti a dokazat v konecnem dusledku jakekoli tvrzeni. K cemu takovy "sirsi koncept" potrebujeme? No tam autorka take hned rika: "současní religionisté a antropologové si při zkoumání vlastního kulturního kontextu uvědomili, že i atheismus je náboženství" (chybi jakykoli odkaz na konkretni prace). To nas ani neprekvapi, uvedomime-li si, ze misto jasne a presne definice, tu najednou mame "sirsi koncept" do ktereho neni problem napechovat kdeco. Kdyz dostatecne zamlzim a rozostrim pojem "planeta" spadne mi pod nej i "slunce". Na to samozrejme mohu zareagovat dvema zpusoby: prvnim je psat oslavne clanky o tom, ze slunce je vlastne totez co planeta, druhym je kriticka sebereflexe a pochopeni, ze jsem v rozsirovani konceptu "planeta" zasel ponekud daleko, a mozna by nebylo naskodu zaradit zpatecku. Problem je samozrejme v tom, ze o vyznamu pojmu, a to zejmena tak abstraktnich jako je nabozenstvi, je mozno debatovat do nekonecna. Je taktez mozno si vymyslet temer libovolne definicie a "sirsi koncepty" do kterych se pak vejde ledacos. Pokud ja budu tvrdit, ze jsem si "při zkoumání vlastního kulturního kontextu uvědomili, že i muj pocitacovy monitor je náboženství", pak neexistuje v podstate zadny zpusob, jak dokazat, ze tomu tak neni, zejmena pokud si dostatecne rozsirim "sirsi koncept" nabozenstvi. Jedine co je mozno delat, je apelovat na "zdravy rozum" a to, ze predefinovavani beznych pojmu by melo mit sve meze a nevest k absurditam. To je taky jedine co lze delat proti autorcinu tvrzeni, ze atheismus je nabozenstvi, ktere jak sama rika "zní pro velkou většinu laiků naprosto absurdně" (k cemuz mohu dodat - nejen pro laiky). Z teto absurdity by mela vyvodit, ze neco na jejim "sirsim konceptu" nabozenstvi neni v poradku. Snazit se misto revize sveho "sirsiho konceptu" hajit takovou absurdni tezi vypovida nejspise o tom, ze autorka ma pro krecovite drzeni teto absurdni myslenky mimofilosoficke, nejspise ideologicke duvody. Podobne jako pojem "nabozenstvi" dopadl v autorcine clanku i pojem "atheismus". Bezne slovniky (Webster's, Wordnet, viz: www.webster-dictionary.org/definition/Atheism) definuji atheismus jak absenci viry v Boha nebo presvedceni o neexistenci Boha. Autorka z ne uplne jasnych, pravdepodobne ideologickych, duvodu tuto beznou definici opomiji, a prichazi opet se svym "sirsim konceptem" - vyjmenovava nekolik nahodilych nazorovych smeru a prohlasi ze "zahrnuje všechny tyto proudy pod společný název "atheismus"". Atheismus pritom zjevne neni nejaky "spolecny nazev" pro nejake myslenkove proudy. Je to pouze jiny nazev pro absenci viry v Boha. Pokud o nekom reknu, ze je atheista, nebo ze neveri v Boha, pak obe tato sdeleni nesou ekvivalentni informaci. Atheismus pritom neni nejake nazorove hnuti, s nejakymi jinymi tezemi, nebo dogmaty - je to proste a jednoduse slovo, vyjadrujici jen tuto jedinou tezi (jeho protikladem je theismus vyjadrujici opacnou tezi). Samozrejme ze tento nazor (ateismus, tedy absence viry v Boha) je sdilen mnoha lidmi, skupinami lidi s ruznymi svetonazory. Z toho je videt, ze ateismus neni nejakym komplexnim svetonazorem jako treba krestanstvi nebo islam. Ateista muze mit svetonazor treba buddhisticky, nebo naopak to muze byt marxisticky materialista. Potom opet jedine co takove dva lidi spojuje je absence viry v existenci Boha - je absurdni predstava, ze oba jsou cleny nejakeho "vyssiho svetonazoru" tj. atheismu. Stejne jednoduchym zpusobem zjistime, ze atheismus postrada naprostou vetsinu znaku, ktere maji ostatni nabozenstvi. Je to totiz jen jedna teze, ne cely system tezi, neni to svetonazor. Mezi ateismem a svetonazorem je vztah jako mezi cihlou a domem. Tato konkretni cihla muze a nemusi byt soucasti daneho konkretniho domu, stejne jako atesimus muze a nemusi byt soucasti daneho konkretniho svetonazoru. A stejne jako cihla neni domem, neni ani ateismus svetonazorem a tudiz ani nabozenstvim. Celkove jsem z celeho autorcina clanku smutny. Je totiz smutne, pokud si nekdo vytkne nejaky v podstate ideologicky motivovany cil - v tomto pripade ukazat ze atheismus je nabozenstvi - a pak pomoci v podstate pro laika zdanlive presvedcivych, nicmene po blizsim prozkoumani manipulativnich a neligitimnich potupu se ke svemu cili dopracuje. Uz v antice bylo takove carovani s definicemi a debatnimi postupy znamo - rikalo se mu sofistika. A to je neco uplne jineho nez filosofie, tedy laska k moudrosti. |
|