Přeskočit navigaci
Společnost, politika, kultura, filosofie
17.září 2019
Spravujete webové stránky? Obohaťte je obsahem z Glos.
 

Náboženství novou perspektivou

Diskuse k textu  |  22 příspěvky (19 - 22)

Existuje stará antropologická idea, která často přežívá v obecných názorech lidí na svět: Náboženství je podle ní systém víry v bohy nebo nadpřirozené bytosti, jeho nižší variantou je magie, nižší jak hierarchicky (společnosti, které praktikují pouze magii, jsou obvykle shledány jako velmi primitivní oproti společnostem vyznačujícím se deistickým náboženstvím), tak evolučně (podle slavné teorie Jamese Frazera, že veškeré náboženství z magie přímo pochází).

V posledních desetiletích se od myšlenky pohlížet na náboženství a magii jako na vývojové stupně poněkud ustoupilo - stejně jako se zrelativizovaly názory, že náboženství vzniká z animismu, kultu předků, a tak dále. Naopak, část těchto směrů byla pod pojem "náboženství" přímo zařazena, ač se stále drží rozdílnost náboženství a magie na základě existence či neexistence nadpřirozených bytostí.

Vědy o náboženství si nicméně přestaly být tou věcí tak jisté. Zatímco v případě antropologa, který se zajímá především o kulturní nebo společenské struktury nějaké konkrétní společnosti je toto rozřazení docela praktické, v okamžiku, kdy bychom se začali zabývat fenoménem náboženství izolovaně, jako takovým, začnou věci velmi skřípat.


Číst celý text


 bez náhledu 
Pojem Bůh
Láďa (2.8.2004 13:45:42)
Nejsem sám filozof ani religionista, a z mého příspěvku by to bylo poznat, nicméně si dovolím pár poznámek.

Pokud jde o kritiku článku, z velké části s ní souhlasím. Pokud se budu snažit pojmy přespříliš rozšířit, vejde se mi tam nakonec cokoliv. Jde o to, zdali to má nějaký smysl. Nemyslím, že by z článku vlastně vyplývalo něco příliš podstatného.

Mne ale spíš zaujala z vaší polemiky pod textem práce s pojmem Bůh. Problém je už s tím, že se pracuje s pojmem, který má být mimo všechny pojmy. Oblíbené definice Boha ze slovníků (a takto také chápané a užívané v „lidovém monoteismu“) nemají IMHO vlastně žádný smyslový obsah. „God is supreme being or supreme princip“, tato definice je vnitřně rozporná a beze smyslu. Proč? Je-li Bůh Nejvyšší osoba či Nejvyšší princip, pak je jsoucno, jenže pak lze na něj vztáhnout otázku. „Jak to, že existuje Bůh?“ stejně oprávněně jako otázku „Jak to, že existuje Svět?“, kterou přitom chtěl pomocí Boha teismus vyřešit! Nepostoupili jsme ani o krok. Takový „Bůh“ může sice docela dobře existovat, ale vůbec neřeší otázku „Proč je bytí?“ Jakmile se mu přisoudí jakýkoliv atribut, stává se normálním (lhostejno zda nekonečným) jsoucnem. Dokonce i ty atributy samé vedou k vnitřnímu sporu. Je-li dokonalý pak nemůže být omezen žádnou další vlastností, což může vést až k prohlášení typu „Kdo říká, že Bůh je jeden, je vinen širkem“ (rouháním – súfistická mystika)“, které je ale přitom podle mne logickým, ačkoliv paradoxním vyústěním monoteismu. Je zajímavé, že si tohle obvykle neuvědomují ani ateisté. Takže se nabízí otázka, o co se vlastně ateisté s teisty hádají (myšleno teologicky)? Rozhodně ne o Boha jakého chtěl vlastně teismus dosáhnout, spíše o nekonečnou „Supreme being“, otázka jejíž existence je ale přitom v tomhle sporu naprosto irelevantní. To, že tato bytost např. působí z „fenomenologicky vyššího universa“ pochopitelně taky vůbec nic neřeší. Takto může být definován mytologický „bůh s malým b či anděl či demon“, konečný či nekonečný (ostatně některé mytologie ale třeba taky matematika pracují hned s nekonečně nekonečny, tedy nekonečných bytostí může být klidně nekonečně), ale třeba taky týpek stejně mocný jako my, kteří prostě jen tvoří ze svého vesmíru jiné vesmíry, takže redukovaná otázka čistě na „velké drama stvoření vesmíru“ by se mohla zvrtnout v frašku, ne však „Bůh“.

Pokud se někteří domnívají, že Bůh vytváří roli garanta (fyzikálních, matematických či mravních zákonů) je to také omyl. Garantem může být jen něco, co je jsoucnem, tím je to ale také poznatelné a zpochybnitelné. Takto pojatý Bůh nezaručuje mravnost o nic víc než ateismus.
Nehledě (dle mého názoru), k fatálnímu omylu řady filozofů i teologů, že z obecných mravních zákonů lze automaticky vyvodit „dobré chování“ pro všechny konkrétní situace. Podle mne tomu tak naprosto není. Znalost obecných zákonů nezaručuje poznání konkrétní situace. Zde se krásná analogie s fyzikálními zákony přímo nabízí. Z obecných zákonů určujících stav elektronového obalu nelze vypočítat ani už stav pro elektronový obal uhlíku, pravděpodobně ani obecné teorie všeho neumožňuje vypočítat přesný rozptyl barvičky hozené do trubky s proudící vodou nebo přesný vývoj vzájemného silového působení více než dvou těles, atd. Tohle je věc, kterou podle mne etika obecně stále do značné míry nepochopila.

Má-li být Bůh monoteismu, tím, čím ho chtějí mít, pak musí být mimo bytí. Pak se ale ve „světě jsoucen“ může právě tak oprávněně jako existující jako neexistující. Dle mého názoru se tedy ateisté s teisty hádají o přelud. Což myslím naprosto vážně.
Dokonce to lze vyvodit i ze samého monoteismu. Má-li se Bůh jevit jako dokonalý, pak se musí jevit i jako neexistující, protože jak by mohl být dokonalý, kdyby nutně musel existovat? (Nu teď jsem pěkně obrátil argument biskupa Anselmy proti němu :), též vzpomínám pěkné židovské moudrosti, kde po dlouhé debatě rabín praví: „Bůh je tak veliký, že by ani nemusel existovat“)
Osobně se totiž domnívám, že ontologická hláška (a jinými důkazy Boha se nemá smysl zabývat, protože vůbec nedokazují Boha a jsou v tomto sporu irelevantní): „Vždyť lze myslet, že je něco, o čem není možné myslet, že to není“, neříká vůbec nic.

Nejde mi o žadná sofismata alá dokážu vyvrátit cokoliv, to že všechny definice pojmu Bůh jsou naprosto beze smyslu podle mne jasně vyplývá z Wittgensteina a celkového vývoje filozofie západu (ačkoliv by někdo mohl předpokládat, že tím, že jsem se spíše dostal k buddhistické dialektice Nágardžuny s jejím „ani bytí ani nebytí“, nakonec proč ne, to že se dialektika shodne, ačkoliv vychází z jiných zdrojů a jiným způsobem mi nepřijde nijak divné, ale přirozené). Takže je vlastně legrační (nebo možná spíš smutné), že rozdíl mezi ateismem a teismem je určeny definicemi, které jsou beze smyslu. (Ono totiž ono ateistické Nic nemá také žádný pojmový smysl)

Nemůžeme-li pojmu Bůh přiřadit žádný obsah, jaký má smysl vůbec rozlišovat mezi samotnými pojmy teismus a ateismus? Podle mne žádný. Myslím pochopitelně z hlediska filozofie, nikoliv z hlediska toho, jak má kdo rád konkrétní církev atd., atd. nebo třeba „supreme being“, či pro rozlišení způsobu chápání a vztahu k transcendentnu u různých lidí, neboli pro „všechny praktické účely“ to smysl mít může, pro praktické účely se mohu i vylučovat, ale v konečném důsledku jsou dle mého názoru naprosto ekvivalentní.

Tím jsem dospěl k jakoby podobnému výsledku jako autorka a dávám teismus a ateismus opět dohromady, ale nikoliv rozšířením, ale naopak zúžením pojmů, respektive uvědoměním si toho, že to, čím se teismus a ateismus definičně liší nemá žádný obsahový smysl.
Reagovat
Bez nadpisu
Zewin (29.7.2004 00:21:29)
Předně bych chtěl napsat, že tyto polemiky do značné míry postrádají smysl. Poslední dobou se "vyrojili" různé články, často psané shodou okolnosti studenty, kteří přinášejí "objevné" informace o vztahu ateismu a křesťanství. Před časem jsem se v jistém studentském časopise dozvěděl, jak jsou ateiste nemravní, protože prý bez víry v Boha není morálka možná, nyní zase že ateismus je náboženství. Má smysl s těmito názory vést polemiku? Těžko, křesťanská víra je velmi emotivní záležitost, což uznávají sami křesťané, a jakožto víru, je ji nemožno, jak uznává i autorka zde diskutovaného textu, jakkoli ovlivnit racionálními argumenty. Mají svoji "jistotu". Celá debata zde je jen důkazem "gumovosti" diskutovaných pojmů, které může autorka, i debatující "natahovat" podle libosti, tam kam zrovna potřebují. Potřebujeme aby ateismus byl náboženství, natáhneme pojmy tak, aby na sebe pasovaly.

K poslední reakci Martina Schlemmera (MS): "Autorka navrhuje, pokud jsem ji správně pochopil, nazírat náboženství jako kosmologii, jako uzavřený explikační systém, jako soustavu sdílených významů a paradigmat, ze kterých její/jeho příslušníci odvozují své světonázory." - jednu tezi, nelze dost dobře považovat za "uzavřený explikační systém", tedy zjevne ateismus neni žádným takovým explikčním systemem. Stejně jako teismus samozřejmě. A stejne jako ateismus není naboženstvím, tak ani teismus neni sám naboženstvím. Naopak existuji teistická naboženstvi, i ateististická náboženství (některé formy buddhismu, unitariansky universalismus, universismus, indicky jainismus atd. ). Je-li teismus a ateismus vlastností, kterou jednotlivá náboženství mohou a nemusí mít, pak je absurdní tvrdit, že teismus či ateismus sami jsou náboženstvími. Je logicky zjevně nesmyslné, aby něco mohlo být atributem sebe samého - takové zmatení vede ke znamému Russellovu paradoxu, a tedy k logické inkonzistenci. Samozřejmě v logicky inkonzistentním systému, lze dokázat cokoliv.

Pokud uznáte, že opakem ateismu je teismus (a nic jiného nikomu, kdo je při smyslech nezbýva), pak potom budete-li definovat ateismus jako naboženství, dostanete se i do dalších zajimavych logických obtíží - je-li náboženstvím ateismus, i jeho negace teismus, pak je logicky vše náboženstvím. V tomto ohledu je zajímavé, proč se článek nezabývá otázkou, zda-li je teismus náboženství - pokud je totiž náboženstvím ateismus, pak logicky i teismus - jenomže opět, tento závěr zní tak absurdně, že by jen ukázal na nesmyslnost původní teze.

MS: Pokud tuto definici přijmeme (a toto - stanovení platné a prokazatelné definice - považuji za nejobtížnější krok), je hračka aplikovat ji na ateismus a zjistit, zda ten ji vskutku splňuje či ne. - klíčovým prvkem mého argumentu je, že představa, že lze najít nějakou "platnou a prokazatelnou" je naprosto mylná a zavádějící. O definice se lze přetahovat donekonečna, a nelze "prokázat" která je správná. Natahováním definic lze pouze "prokazovat" sofismata typu "ateismus je náboženství". Daleko rozumnější je na hledání nesmyslných definici takto abstraktních pojmů, stejně jako na psaní podobných zbytečných článků rezignovat :)

MS: Pokud se beze zbytku vylučují, musí to být navzájem se doplňující části jednoho systému - musí to být komplementární signifikanty jednoho sémiotického (sub)systému. Tak jako zelená, modrá a červená se navzájem beze zbytku vylučují (i když v hraničních případech splývají, ale to není teď podstatné), řadíme je do jednoho systému zvaného "barvy". - tady se nemůžeme shodnout. Pokud se dva pojmy vylučují, může nastat mnoho různých způsobů ja se vylučují. Tím, že za přiklad uvádíte modrá a zelená (což jsou obě barvy), ve své argumentace vycházíte od toho, k čemu by jste měl dojít. Vy musíte nejprve dokázat, že se ateismus a křes'ťanství k sobě mají jako modrá a zelená, nestačí to jen tak říci. Vždyť přeci nikde není psáno, že ateismus a křesťanství, se k sobě mají jako modrá a zelená - já jsem uvedl jiný příklad - mají se k sobě třeba jako panel a cihlový dům. Prostě panel není současní cihlového domu, součástí cihlového domu je cihla. Součástí panelového domu (buddhismus) je panel (ateismus). Součastí jiného panelového domu (marxismus) je také panel (ateismus). Panelový dům (buddhismus) i cihlový dům (křesťanství) jsou oba "domy" (náboženství/světonázor). Cihla a ani panel "domy" nejsou. Dům a cihla jsou pojmy jiné úrovně. Do jakého společného systému patří cihlový dům i panel? No to opravdu nevím a nevidím důvod proč natahovat pojem "dům" natolik, aby pod něj spadal i panel.

MS: Proto se také v anglické definici objevuje slůvko "belief", které Zewin cudně přeložil jako přesvědčení, ale proč jej neinterpretovat jako "víru"? - protoze standardne se z anglictiny preklada "belief" = přesvědčení, "faith" = víra. Není na tom nic cudného. Autorka sama píše: To, co nazýváme víra, je totiž pojem relativně pozdní, který neoznačuje trvalý podvědomý stav, ale úkon, vztah, aktivní činnost. - pak jednoduše u mnoha ateistu nějaká aktivní činnost nebo vztah - "věření" v neexistenci Boha, prostě nenastává - nějaký Bůh je jim prostě a jednoduše úplně volný. Jejich ateismus nespočívá v tom, že tam, kde je u věřícího aktivní činnost "víra" v Boha, by byla u ateisty aktivní činnost "víra" v neexistenci Boha - ne, na tom místě prostě není nic, žadný aktivní vztah, prostá absence víry. Proto prostě u mnoha ateistu (jistě ne u všech) žádná víra neni. Je jen absence víry.

MS: Pokud rozšíříme definici náboženství takovým způsobem, jako je naznačeno v eseji, můžeme nyní všechny části zařadit do systému zvaného "náboženství".
Asi jako bychom žili ve světě, kde mezi "barvy" nepatřila šedá a my jednoho dne zjistili, že bude praktické a vyřeší spoustu problémů, když rozšíříme definici barev i na šedou.
- jakou spoustu problemu vyresi, ze bude autorka radit ateismus mezi nabozenstvi? Mozna nejake jeji osobni problemy. Mozna bude mit o cem napsat seminarku nebo diplomku. Vsichni ostatni lide budou slovo nabozestvi nadale pouzivat v normalnim, bezproblemovem (kdo s nim ma krom v definicich se rejpajicich religionistu problémy) obyčejném původním pojetí.
Reagovat
Polemika s polemikou a nešťastný výraz
Martin Schlemmer Pošta (28.7.2004 23:05:32)
Text - a stejně tak všichni, kdo hodlají se nad ním zamyslet - se vydává na tenký led, neboť operuje spíše se spojitými než jasně vymezenými pojmy.
Vy jste se především chytil nešťastně zvoleného slovního spojení "širší koncept", který, stejně jako konstatování "Ve skutečnosti žádnou definici ani nepotřebujeme - jako často ve vědách o člověku jsme si objektem studia jaksi principiálně jisti, tušíme, co je náboženství." může vzbuzovat dojem nevědeckosti a ideologičnosti (ovšem ideologičnosti náboženské, což je velmi vtipné contradictio in adiecto). Tím bychom mohli vše uzavřít. Autorka nás chce přesvědčit (pravděpodobně z pozice věřícího), že ateismus je náboženství. Konec.
Jenže se u tohoto dojmu nemusíte zastavit, ale čtete dále:
"To, co hledáme, není vyčerpávající definice, ale základní funkce náboženství."
Takže se vlastně hledá funkcionalistická definice náboženství. Hle! To už nevypadá tak marně, ne? Přestaňme popisovat vnější znaky náboženských systémů, protože, jak zjišťujeme, docházíme neustále k nevyřešitelným kontradikcím. Podívejme se, jaká je skutečná funkce náboženství. Dobře, jak by mohla taková definice vypadat? Autorka navrhuje, pokud jsem ji správně pochopil, nazírat náboženství jako kosmologii, jako uzavřený explikační systém, jako soustavu sdílených významů a paradigmat, ze kterých její/jeho příslušníci odvozují své světonázory.
Pokud tuto definici přijmeme (a toto - stanovení platné a prokazatelné definice - považuji za nejobtížnější krok), je hračka aplikovat ji na ateismus a zjistit, zda ten ji vskutku splňuje či ne.
Jak jsem již naznačil, klíčové v tomto postupu je zjistit, zdali jsme vytvořili platnou funkcionalistickou definici náboženství.

Nyní bych však chtěl reagovat na polemiku: polemika je to částečně oprávněná. "Širší koncept" je nešťastný termín, protože, jak jsem se snažil ukázat, ve skutečnosti Z.M.Kostićová opravdu hledá definici, ale definici užitečnější a méně vnitřně rozpornou.
Ovšem další argumenty už nejsou tak úspěšné. Autor (Zewin) našel referenční definici ateismu z Webster's. Dovolím si ji přetisknout celou:
Atheism: The disbelief or denial of the existence of a God, or supreme intelligent Being (nevíra či popření existence Boha nebo nadřazené inteligentní Bytosti), nebo níže jinak the doctrine or belief that there is no God (doktrína či víra, že Bůh neexistuje).
Pokusím se ukázat, že tyto definice (považujme je za autoritativní) se nevylučují s výše uvedenou definicí náboženství.
První a snad nejdůležitější argument zní:
1. Shodneme se, že křesťanství (nebo islám, judaismus) a ateismus se navzájem beze zbytku vylučují.
2. Pokud se beze zbytku vylučují, musí to být navzájem se doplňující části jednoho systému - musí to být komplementární pojmy jednoho sémiotického (sub)systému. Tak jako zelená, modrá a červená se navzájem beze zbytku vylučují (i když v hraničních případech splývají, ale to není teď podstatné), řadíme je do jednoho systému zvaného "barvy". Chladné a studené se k sobě mají stejným způsobem a patří do systému "teplota" atd. Ateismus a křesťanství, islám, judaismus (které jsme zvyklí označovat podle staré a nyní již neplatné definice jako "náboženství") patří do jednoho systému, jehož pojmenování nyní však teprve hledáme.
Za druhé - nejdůležitější analogie zní: ani jedno nelze vědecky dokázat. Proto se také v anglické definici objevuje slůvko "belief", které Zewin cudně přeložil jako přesvědčení, ale proč jej neinterpretovat jako "víru"? Podle této analogie ateismus (víra v neexistenci) a teismus (víra v existenci) mají velmi silný styčný bod - jsou to víry.

Jak se tedy bude jmenovat onen nadřazený systém, který hledáme? Pokud rozšíříme definici náboženství takovým způsobem, jako je naznačeno v eseji, můžeme nyní všechny části zařadit do systému zvaného "náboženství".
Asi jako bychom žili ve světě, kde mezi "barvy" nepatřila šedá a my jednoho dne zjistili, že bude praktické a vyřeší spoustu problémů, když rozšíříme definici barev i na šedou.
Reagovat
polemika
Zewin (28.7.2004 20:26:57)
No abych pravdu rekl, hned od zacatku kdyz jsem cetl to zonglovani s definici "nebozenstvi" tak jsem tusil kam to povede. Cely clanek obsahuje podle meho nazoru hned nekolik hlubokych rozporu. Napriklad: autorka sama po kratkem expoze v uvodu uvahy rika, ze "pokusy o bližší určení náboženství se ukázaly jako marné a v současnosti vládne obecný konsensus, že náboženství definovat nelze." Nicmene milovnici definic se zrejme nevzdali a kdyz uz nemohou najit definici tak hledaji "jakýsi širší koncept, který by vysvětloval, co to vlastně náboženství je a jak funguje". Cim se takovy "sirsi koncept" lisi od definice je jasne - zatimco definice neco rika "jasne a presne", na "sirsi koncept" pozadavky jasnosti a presnosti kladeny nejsou, coz je pro mnohe samozrejme vyhoda - je to jakasi nejasna zmet ideji a myslenek, ktera se vyjevuje v partikularnich formulacich, ktere vsak nikdy nejsou presne a uplne, a umoznuji tak cely problem utopit v mlhavosti a nejasnosti a dokazat v konecnem dusledku jakekoli tvrzeni. K cemu takovy "sirsi koncept" potrebujeme? No tam autorka take hned rika: "současní religionisté a antropologové si při zkoumání vlastního kulturního kontextu uvědomili, že i atheismus je náboženství" (chybi jakykoli odkaz na konkretni prace). To nas ani neprekvapi, uvedomime-li si, ze misto jasne a presne definice, tu najednou mame "sirsi koncept" do ktereho neni problem napechovat kdeco. Kdyz dostatecne zamlzim a rozostrim pojem "planeta" spadne mi pod nej i "slunce". Na to samozrejme mohu zareagovat dvema zpusoby: prvnim je psat oslavne clanky o tom, ze slunce je vlastne totez co planeta, druhym je kriticka sebereflexe a pochopeni, ze jsem v rozsirovani konceptu "planeta" zasel ponekud daleko, a mozna by nebylo naskodu zaradit zpatecku. Problem je samozrejme v tom, ze o vyznamu pojmu, a to zejmena tak abstraktnich jako je nabozenstvi, je mozno debatovat do nekonecna. Je taktez mozno si vymyslet temer libovolne definicie a "sirsi koncepty" do kterych se pak vejde ledacos. Pokud ja budu tvrdit, ze jsem si "při zkoumání vlastního kulturního kontextu uvědomili, že i muj pocitacovy monitor je náboženství", pak neexistuje v podstate zadny zpusob, jak dokazat, ze tomu tak neni, zejmena pokud si dostatecne rozsirim "sirsi koncept" nabozenstvi. Jedine co je mozno delat, je apelovat na "zdravy rozum" a to, ze predefinovavani beznych pojmu by melo mit sve meze a nevest k absurditam. To je taky jedine co lze delat proti autorcinu tvrzeni, ze atheismus je nabozenstvi, ktere jak sama rika "zní pro velkou většinu laiků naprosto absurdně" (k cemuz mohu dodat - nejen pro laiky). Z teto absurdity by mela vyvodit, ze neco na jejim "sirsim konceptu" nabozenstvi neni v poradku. Snazit se misto revize sveho "sirsiho konceptu" hajit takovou absurdni tezi vypovida nejspise o tom, ze autorka ma pro krecovite drzeni teto absurdni myslenky mimofilosoficke, nejspise ideologicke duvody.

Podobne jako pojem "nabozenstvi" dopadl v autorcine clanku i pojem "atheismus". Bezne slovniky (Webster's, Wordnet, viz: www.webster-dictionary.org/definition/Atheism) definuji atheismus jak absenci viry v Boha nebo presvedceni o neexistenci Boha. Autorka z ne uplne jasnych, pravdepodobne ideologickych, duvodu tuto beznou definici opomiji, a prichazi opet se svym "sirsim konceptem" - vyjmenovava nekolik nahodilych nazorovych smeru a prohlasi ze "zahrnuje všechny tyto proudy pod společný název "atheismus"". Atheismus pritom zjevne neni nejaky "spolecny nazev" pro nejake myslenkove proudy. Je to pouze jiny nazev pro absenci viry v Boha. Pokud o nekom reknu, ze je atheista, nebo ze neveri v Boha, pak obe tato sdeleni nesou ekvivalentni informaci. Atheismus pritom neni nejake nazorove hnuti, s nejakymi jinymi tezemi, nebo dogmaty - je to proste a jednoduse slovo, vyjadrujici jen tuto jedinou tezi (jeho protikladem je theismus vyjadrujici opacnou tezi). Samozrejme ze tento nazor (ateismus, tedy absence viry v Boha) je sdilen mnoha lidmi, skupinami lidi s ruznymi svetonazory. Z toho je videt, ze ateismus neni nejakym komplexnim svetonazorem jako treba krestanstvi nebo islam. Ateista muze mit svetonazor treba buddhisticky, nebo naopak to muze byt marxisticky materialista. Potom opet jedine co takove dva lidi spojuje je absence viry v existenci Boha - je absurdni predstava, ze oba jsou cleny nejakeho "vyssiho svetonazoru" tj. atheismu. Stejne jednoduchym zpusobem zjistime, ze atheismus postrada naprostou vetsinu znaku, ktere maji ostatni nabozenstvi. Je to totiz jen jedna teze, ne cely system tezi, neni to svetonazor. Mezi ateismem a svetonazorem je vztah jako mezi cihlou a domem. Tato konkretni cihla muze a nemusi byt soucasti daneho konkretniho domu, stejne jako atesimus muze a nemusi byt soucasti daneho konkretniho svetonazoru. A stejne jako cihla neni domem, neni ani ateismus svetonazorem a tudiz ani nabozenstvim.

Celkove jsem z celeho autorcina clanku smutny. Je totiz smutne, pokud si nekdo vytkne nejaky v podstate ideologicky motivovany cil - v tomto pripade ukazat ze atheismus je nabozenstvi - a pak pomoci v podstate pro laika zdanlive presvedcivych, nicmene po blizsim prozkoumani manipulativnich a neligitimnich potupu se ke svemu cili dopracuje. Uz v antice bylo takove carovani s definicemi a debatnimi postupy znamo - rikalo se mu sofistika. A to je neco uplne jineho nez filosofie, tedy laska k moudrosti.
Reagovat