Přeskočit navigaci
Společnost, politika, kultura, filosofie
17.prosince 2017
Ještě nejste členem Glos? Zaregistrujte se.
 

Normativy na věřícího ?

Smetana  |  6 příspěvků (1 - 6)


 bez náhledu 
Věřící?
Ivan (20.12.2007 00:57:21)
Vážený Smetano, normativy ve Vašem pojetí si neumím představit. Mate mne např. uvažování o počtech věřících a kněží. Copak jsou kněží nevěřící? Někteří asi ano, ale předpokládat to předem? A pak nejsou tu kněží i pro nevěřící? Kněz je přece pro všechny, resp. pro každého, kdo o jeho službu stojí. A ještě bych si troufl odpovědět Grifitovi: CBůh nepochybně může zasahovat a zasahuje přímo. Ale není tak slabý, aby mu překáželo to, že my lidé si navzájem poskytujeme duchovní službu. Když někomu svědčím o Bohu či vyznávám před ním Boha, jsem prostředníkem. Je to špatně?
Reagovat
?
Grifit (25.11.2007 22:34:00)
Přemýšlel jsi někdy o své závislosti? Co je to za boha, který k tobě může jen prostřednictvím jiného světského posla. A pokud je mše slavností, jistě se za ní vydáš. Pokud ale musíš mít oporu stále na dosah, musíš pro to něco udělat právě ty. Král vého šaška mlátit mohl ale živit musel.
Reagovat
Pomoc
Anonym (24.11.2007 23:04:29)
Smetana: tak prosím svému duchovnímu pomoz !!!
Reagovat
Normativy asi těžko
Štěpán (6.9.2007 23:26:26)
Že by církev v Česku stanovila normativy na počet návštěvníků bohoslužeb, aby so to kněžím "vyplatilo", je samozřejmě nesmysl. Myslím, že ani Vy jste to nemyslel vážně. Nicméně kněží u nás není mnoho a jejich počet se neustále snižuje. A to i ve srovnání s dobou před rokem 1989. A skutečně není možné, aby kněží objížděli místa , kde všude věřící žijí. Navíc za komunismu nebyli kněží tolik aktivní v pasotraci, protože práce církve byla samozřejmě omezovaná a hlídaná. Myslím si, že budoucnost církevní správy se velmi změní (už se to vlastně děje). Není možné, aby téměř každá obec měla vlastní kostel i faráře, jako je tomu dnes. Kněží budou spíše ve větších obcích, které budou duchovními centry větších oblastí a farníci budou muset buď dojíždět, nebo se třeba farnost složí na mikrobus, který by svážel věříci, kteří by si dojíždění nemohli dovolit. To bude záležet na každé farnosti.
Kněží by měli sloužit všem a být k dispozici pro každého. Ale i kněz je jenom člověk a vše se stihnout nedá. Že to někteří kněží dávají najevo popsaným způsobem je špatně, nicméně ani oni to nemají lehké.
Reagovat
Je to podobné
Karel (13.8.2007 16:52:06)
Smetana: Žiji rovněž v pohraničí a mám podobné skušenosti. Menší obce jsou na tom dost zle. Bohoslužby v cizím jazyku mi rovněž dost vadí.
Reagovat
Normativy na věřícího ?
Smetana Pošta (12.8.2007 15:29:19)
Vrátili jsme se ze zahraniční dovolené a jako vždy se celá rodina vypravila na obvyklou bohoslužbu, která se v naší obci koná jednou za týden. Tentokrát nás však cestou nevítaly zvony, ale zamčený kostel a skupina lidí, čekajících na schůdcích kostela. Po nějaké chvíli přijelo auto a z něho vystoupil neznámý člověk s klíči od kostela. Nepředstavil se a ani lidem nepodal žádné vysvětlení. Domnívali jsme se, že tu zastupuje našeho kněze, který čerpá dovolenou. Teprve přímým dotazem jsme se dozvěděli, že náš dosavadní stálý kněz odešel do jiného působiště. Nikdo neočekával, že by taková situace mohla nastat a že by náš původní kněz odešel bez toho, aby se se svými farníky rozloučil.
Místo obvyklé Mše svaté proběhla pouze bohoslužba slova. Polský jáhen se sice snažil mluvit česky, ale silný přízvuk a akustika kostela udělaly jeho řeč téměř nesrozumitelnou. Ke konci bohoslužby přišla do kostela další skupinka lidí, která zůstala pod kruchtou kostela. Po skončení bohoslužby jsme pomáhali polskému jáhnovi uklidit. Ze skupinky lidí vzadu se oddělil muž, který přistoupil k jáhnovi a k nám. Podle černé suknice, která vyčnívala z bundy, se dalo soudit, že je řádovým bratrem nebo knězem. Rovněž se nepředstavil. Chtěl jednat s jednou místní rodinou a ptal se po nich. Jeho jednání nebylo zrovna příjemné a obviňoval nás, že nevíme, proč tato rodina není doma. Bedlivě si přepočítal přítomné a nejvíce ho zajímalo, kolik lidí je místních. Prohlásil, že je v naší oblasti hodně malých farností a že pokud by je kněží měli všechny objíždět, tak by je to zničilo. Podle jeho názoru nejsou tyto farnosti ekonomické a nejlepší by bylo zde bohoslužby zrušit. Pro věřící by prý zřídil jakési centrum v 38 km vzdáleném větším městě, kam by jezdili za ním. Na naši námitku nedostupnosti ohledně spojení řekl, že auto dnes již má každý a on zná babičku, která ve svých 75 letech ještě řídí auto. Stručně jsme se mu snažili vysvětlit, že situace v každé obci je asi jiná. Naše obec je poměrně velká, má přes 500 obyvatel. Žije zde však větší množství důchodců, kteří mají zdravotní problémy a auto nevlastní a i pro mladší generaci není auto v rodině zdaleka samozřejmostí. Dopravní obslužnost je mizivá a o víkendech je návštěva kostela bez automobilu prakticky kdekoliv mimo obec vyloučena. Odpověděl nám, že si to musí každý zařídit sám. Polský jáhen se k této problematice nevyjádřil.
Tato situace nás vedla k následujícím úvahám:
• Zavedla církev normativy jako ve školství? Pro kolik věřících stojí za to knězi ještě dojíždět za svými farníky?
• I v těžkých dobách totality byl ochoten kněz i pro jednoho jediného farníka do této obce přijet a sloužit zde mši. Kolik lidí je tedy normou dnes?
• Mluví se obrodě víry a o snaze ji posilovat a přibližovat se lidem. Je toto tedy ta správná cesta?
• Každý kněz slíbil, že bude lidem sloužit, určitě to vždy nepřináší zrovna pohodlí. Názor, se kterým jsme se setkali, však vzbuzuje pocit, že obyvatelé menších farností jsou knězi na obtíž.
• Po revoluci trvalo značnou dobu, než se lidé přestali kostela bát a začali do něho chodit. Toto se podařilo a návštěvnost začala vzrůstat. V krátké době však přišla jedna personální změna za druhou. Noví kněží sem byli přiděleni s tím, že se tu cítili být za trest (pohraniční oblast, nepohodlí, objíždění 5 farností) a toto dávali také lidem najevo. Když se věřící na kněze se svými problémy obrátili, většinou se dozvěděli, že na ně nemá čas. Toto jednání jako v bludném kruhu po nějaké době opět začalo vylidňovat kostely. Názor kněží však je, že si za to lidé můžou sami a že tu žijí divní lidé. Kdo tedy opravdu může za to, že věřící přestávají do kostelů chodit? Jsou to skutečně jenom věřící?
Současná situace:
Ocitáme se opět před dobou Cyrila a Metoděje? V mnohých kostelech v českém pohraničí se slouží již německé mše a česká je výjimkou. Českých kněží ubývá a nahrazují je cizinci, kde je patrná jazyková bariera. Především pro starší lidi je toto další překážkou, protože knězi nerozumí. Ti, kteří ještě vytrvali, nyní již nemají ani stálou osobu, na kterou by se mohli se svými duchovními problémy obracet. Tyto farnosti se stávají výměnnou službou, kdy pokaždé přijede někdo jiný a věřící v případě potřeby ani neví na koho a kam se vlastně má obrátit. Kromě toho se věřící opakovaně setkávají s postojem dojíždějících kněží, kteří jim dávají dostatečně najevo, že je lidé svými problémy obtěžují a nemají zájem se jim věnovat. To vede ještě k většímu pocitu osamění a dalšímu poklesu návštěvnosti.
Kam tedy spějeme? Neekonomické farnosti, kde jsou přece také lidé, bez náhrady zrušíme, ať si to každý zařídí, jak umí. V přezlacených městských kostelech i dnes slouží jednu bohoslužbu hned několik kněží a pomocných jáhnů. Na venkovské misie ale služebníci nejsou.
Je církev a Bůh jen pro ty ekonomicky silné, pro které se to v současnosti vyplatí? Kde je tedy slib o službě Bohu pro všechny, i ty nepatrné? A co by na současnou situaci asi řekl Ježíš?
Reagovat