Přeskočit navigaci
Společnost, politika, kultura, filosofie
24.listopadu 2017
Ještě nejste členem Glos? Zaregistrujte se.
 

Obránci víry

Diskuse k textu  |  48 příspěvků (47 - 48)

Po staletí nám říkali, že bez náboženství nejsme ničím jiným, než sobeckými zvířaty bojujícími za svůj podíl, a naší morálkou je morálka vlčí smečky; jen náboženství, tvrdí se, nás pozvedává na vyšší duchovní úroveň. Dnes, kdy náboženství po celém světě slouží jako zdroj násilí a smrti, znějí ujišťování o tom, že křesťanští, muslimští nebo hindští fundamentalisté jen zneužívají a deformují ušlechtilá spirituální poselství svých věr, stále prázdněji.

Není právě teď vhodný čas obnovit důstojnost atheismu, jednoho z největších evropských dědictví a možná naší jediné šance na mír?


Číst celý text


 bez náhledu 
Hloupý text
ocapek@gmail.com (21.3.2006 09:36:07)
Souhlasím s Janem Hlaváčem a dodávám: z textu neni vůbec jasné, zdali autor chápe rozdíl mezi náboženstvím, vírou, pověrou a modlářstvím. Pochopitelně všechny církve si byly vědomi nebezpečí pádu do modloslužebnictví (viz Exodus) a právě hluboká víra, jako určitý základ lidského bytí s odpovídajícím psychickým prožíváním je tou nejlepší (a mnozí si myslí že jedinou) prevencí před fanatismem - ať už Marxistů, křesťanů, či nacistů. Konečně existuje i názor, že náboženské rituály (udílení svátostí atd...) je ústupek Boha lidské touze po Jeho zpřítoměmní.

Jinak než značně zajímavého, ale b tomto bodě obtížně uchopitelného D. Humea bych "použil" názor Johna Lockea z Listu o Tolerenci, kde uznává náboženskou toleranci s vyjímkou tolerance k atheismu. A dobře ví proč...
Reagovat
O světonázorech a snášenlivosti
Jan Hlaváč Pošta (21.3.2006 07:45:00)
Článek pana Slavoje Žižka lze považovat za projev vlastního citového se vypořádávání s náboženstvím a zároveň za vychvalování vlastního světonázoru, ke kterému dospěl, což mu zrovna není příliš ke cti. Zároveň však svědčí o jeho neznalosti daného oboru.

K tomu lze dodat:
1. Pojem Bůh se vyskytuje v tradičních archaických výkladových systémech světa, které neměly propracovaný systém abstraktních pojmů a vypomáhaly si často poetizující antropomorfizací. Propracovanější –filosofické- výklady světa potom tradiční pojem Boha často opouštěly a nahrazovaly jej jinými pojmy: abstraktním pojmem „dobra“ v protikladu ke „zlu“ (Platón) zákonem přírody, zákonem vývoje, nutností… To ještě automaticky neznamená, že se staly tolerantnějšími. Člověk si v této souvislosti vzpomene na ateistický marxismus-leninismus, který si na vrcholu své slávy svoji nesnášenlivostí s novodobým islámským fundamentalismem v ničem nezadal či na fanatické nesnášenlivé stoupence politické korektnosti (political correctness) vycházející z vesměs neomarxismu.

2.Tradiční pojem Boha, jak jej známe, je spojen s monoteistickým náboženstvími, to znamená s židovstvím a na něj navazujícím křesťanstvím a islámem. To, že k ním pan profesor z Lublaně automaticky řadí i hinduismus, je to důkazem toho, že o něm nic neví. Lze namítnout, že Bůh, či spíše bohové, se objevují v lidových formách hinduismu, ne však v pěstěném propracovaném „oficiálním“ védántovém hinduismu. Totéž platí o buddhismu a o Ču Siho neokonfuciánském systému, který byl v čínské říši oficiálním „náboženstvím“ zhruba od 13. století.

Jde tady vlastně o otázku světonázorů a snášenlivosti. Autor se tady však jenom namyšleně otřel o tradiční pojem Boha v monoteistických náboženstvích.

Reagovat