Přeskočit navigaci
Společnost, politika, kultura, filosofie
27.června 2017
Spravujete webové stránky? Obohaťte je obsahem z Glos.
 

Přehodnocení kulturního průmyslu

Diskuse k textu  |  2 příspěvky (1 - 2)

BeatlesStalo se v poslední době mezi představiteli oficiální kultury a mezi sociology poměrně běžné varovat před podceňováním kulturního průmyslu a poukazovat na jeho důležitost pro rozvoj konzumentského vědomí. Kulturní průmysl je prý třeba brát vážně, bez kulturního snobismu. Nepříjemné otázky o jeho kvalitě, o pravdě a nepravdě a o estetické úrovni jeho emisí jsou kvůli jeho společenské roli potlačovány, nebo přinejmenším vypouštěny z takzvané sociologie komunikace.

Důležitost kulturního průmyslu pro duchovní ustrojení mas však neuděluje výjimku z nutnosti reflexe jeho objektivní legitimity a jeho podstaty - a už vůbec ne vědě, která se považuje za pragmatickou. Naopak: tato reflexe je nutná přesně z tohoto důvodu. Brát kulturní průmysl tak vážně, jak to jeho nesporná role vyžaduje, znamená brát jej vážně kriticky a nekrčit se tváří v tvář jeho monopolistickému charakteru. Mezi těmi intelektuály, již se usilovně chtějí vyrovnat s tímto fenoménem a dychtivě hledají, jak by vyjádřili své výhrady vůči němu a zároveň respekt k jeho moci, převažuje tón ironické tolerance. Vždyť přece, říkají, každý ví, co jsou kapesní romány, rodinné televizní show nastříhané do seriálů, hitparády, rady pro láskou zhrzené a horoskopy zač. Toto všechno je podle nich neškodné a dokonce demokratické, jelikož je to odpověď na poptávku, byť poptávku stimulovanou. Může to dokonce být i prospěšné, tvrdí, například díky šíření informací, rad a vzorců chování redukujících stres. Každá sociologická studie, sledující něco tak elementárního jako politickou informovanost publika, ale samozřejmě prokazuje, že takto předávané informace jsou chudé nebo nedůležité. Navíc rady, jež je možno získat z manifestací kulturního průmyslu, jsou prázdné, banální, nebo hůře - předávané vzorce chování jsou nestydatě konformistické.


Číst celý text


 bez náhledu 
názor neomarxistu... a co na to psychiatr?
paradox (3.4.2007 12:59:17)
Zajímavé, jenom ta poslední věta "Lidské bytosti jsou pouze tak zralé, jak jim to dovolí výrobní síly doby"je zavádějící. Od neomarxistu se to dalo čekat... ale jsou to bludy.
Více o tom
Profesor Viktor E. Frankl v knihe "Teorie a terapie neoróz (vyd.Grada):
...vyznačuje se podle našich zkušeností kolektivní neuróza současné doby čtyřmi příznaky:
1. Provizorní postoj k existenci. Dnešní člověk si zvykl žít pro dnešní den.
2. Fatalistický postoj k životu. Říká-li si provizorně zaměřený člověk, že není nutné jednat a brát osud do vlastních rukou, pak fatalisticky zaměřený člověk říká, že to ani není možné. Dnešní člověk je posedlý falešnou vírou v nejrůznější osudové síly. Průzkum Gallupova institutu zjistil, že pouze 45 % rakouských žen nevěří v „astrologické spojení svého života s postavením hvězd“.
3. Kolektivistické myšlení. Pokud člověk s provizorním a s fatalistickým přístupem k existenci promarňuje příležitost chopit se situace, pak u dalších dvou příznaků „duchovní patologie doby“ již není schopen ani pochopit člověka - ať již sebe sama nebo druhého - jakožto osobu. Dnešní člověk by se rád nechal nést masou. Ve skutečnosti jí však podléhá a vzdává se své povahy svobodné a odpovědné bytosti.
4. Fanatismus. Pokud kolektivisticky zaměřený člověk ignoruje svou vlastní osobnost, pak fanaticky zaměřený ignoruje osobnost druhého, jinak smýšlejícího člověka. Nebere ho vážně, protože uznává pouze vlastní názor.
...Tyto poruchy jsou důsledkem strachu za svobody a útěku před odpovědností.

Výsledek našeho šetření ukazuje, že osoby, které nejsou neurotické klinicky, mohou být postiženy kolektivní neurózou. Příkladem získání téhož poznatku jinou metodou je výsledek psychiatrických šetření, jimž byli v soudních procesech podrobeni lidé obvinění jako váleční zločinci, přičemž všichni byli shledání klinicky zdravými.
Víme však, že k neuróze může vést nejen konflikt duševní, nýbrž i duchovní – například konflikt svědomí. Je pochopitelné, že pokud má člověk vůbec schopnost prožívat konflikt svědomí, tak je také chráněn před fanatismem a před kolektivní neurózou vůbec. A naopak ten, kdo trpí nějakým druhem kolektivní neurózy, například politicky zfanatizovaný jedinec, se v té míře, v níž se opět stává schopným slyšet hlas svého svědomí a dokonce pod jeho vlivem i trpět, stává se také schopným svou kolektivní neurózu překonat.
Před lety jsem na toto téma hovořil na jednom lékařském kongresu, mezi jiným i před kolegy, kteří žili pod vládou totalitního zřízení. Po přednášce za mnou přišli a řekli mi: „To, o čem jste mluvil, známe velice dobře. U nás se tomu říká „funkcionářská nemoc“. Mnozí straničtí funkcionáři se pod vzrůstající zátěží svého svědomí nervově zhroutí. Pak jsou ale ze svého politického fanatismu vyléčeni.“
Těch úniků před svobodou a odpovědností je mnohem více - joga je jednou z nich - mnozí zájemci o jogu hledají tutéž osudovou sílu, o které mluví Frankl - jen ji hledají v orientu...
Reagovat
Tantra
Cave (18.4.2006 10:38:05)
Myslím, že úkolem současnosti je vnést více ženského pohledu na svět do dnešní jangové společnosti. Tomuto vnímání života se říká tantrické vnímání. Tantra zahrnuje celý život, všechny jeho součásti. Tantra je život. Chceme, aby jsme žili, aby náš svět žil. Více na tohle téma na stránkách - http://www.tantra-joga.cz
Reagovat