Přeskočit navigaci
Společnost, politika, kultura, filosofie
27.června 2017
Spravujete webové stránky? Obohaťte je obsahem z Glos.
 

Puritánské kořeny zahraniční politiky USA

Diskuse k textu  |  5 příspěvků (1 - 5)

Hieronymus Bosch - Zahrada rajských rozkoší, vnější okenicePotřeba druhého, potřeba uznání a snad i konfliktu při konstruování skupinové identity je patrně universální. Dichotomickou vizi v případě americké zahraniční politiky však činí jedinečnou její absolutní normativní základ, ustavující nechybující rozlišení dobrého a špatného, jež do značné míry spočívá na víře ve zvlášní úlohu vyvoleného národa v dějinách vykoupení. "V našich úmyslech a zásadách není mýlky," napsal Colin Powell pro Foreign Affairs. Pojmy říše zla a osa zla jsou v tomto ohledu též příznačné.
Zvláště pro Evropany, kteří jsou pyšní na své kritické myšlení, jež se však ve sféře politiky zvrhlo v hodnotový relativismus, je takový postoj nesrozumitelný a nepřijatelný. Američané nejenže žijí v hobbesovském světě přirozeného stavu, zatímco Evropané rezignovali na jakoukoliv vnější mezinárodní odpovědnost a uzavřeli se ve své kantovské „zahradě míru a relativní prosperity,“ jak tvrdí Robert Kagan. Ve světě, kde „smlouvy bez meče jsou pouhá slova, nemající žádnou moc ochránit jednotlivce“ (Hobbes), jsou Američané schopni provádět politiku založenou na hodnotách - politiku, která je podle vládních prohlášení vedena v konečném důsledku pravidlem, jež hlásal Thomas Hobbes i Immanuel Kant: válka nemá existovat.


Číst celý text


 bez náhledu 
Ad Máša - usměrňování agresivity
Radoslav Res (10.6.2005 21:08:59)
Na začátku sedmedesátých let jsem byl přítomen rozmluvě bosensko-srbského gastarbajtera se starším německým párem. Tito zažili "řádění Mongólů" ve východním Prusku a to opisovali. Bosánec na to zkomolenou němčinou: "Co dělala německá žena s německý muž? Proč německý muž chodit tak daleko..až na Ural? Proč nezůstat doma u německá žena?"
Dále se pak tento Bosánec chlubil, že jeho otec bojoval u četníků a byl spojenec Němců. Před patnácti léty bylo systematické znásilňování žen taktikou srbských četníků.
K USA: Cenzůra médií ohledně nahého těla je v USA nesrovnatelně přísnější, než v katolické Itálii. V běžném televizním programu USA uvidíte deset vražd během pěti minut, ale holá ženská prsa uvidíte jen v soukromém baru.

Běžně začínají děti vlastní ego chápat mezi druhým a třetím rokem života. Jestli budete s ním dělat nemístné žerty se zrcadly, tak se může stát, že u tohoto dítěte za dvacet a více let projeví symptomy šizofrénie. Že lidstvo dělí na mužské a ženské, objevují děti mezi čtvrtým a pátým rokem. Jestli takovému mužskému potomkovi v této periodě na zvědavé otázky budete dávat nemístní odpovědi, či pak facky, tak se nedivte jeho pozdějšímu chování k druhému pohlaví!
Reagovat
To mi připomnělo...
Jan Vaněk jr. (7.6.2005 19:04:34)
Svého času jsem tuším na pár zajímavých, ale méně akademických odkazů k tématu narazil na http://nielsenhayden.com/electrolite/archives/005724.html ale už nemám čas je znovu hledat.
Hm, leda že bych si to pletl s tímhle článkem (via).
Reagovat
Puritanizmus? A agrese?
Jaromír A. Máša (5.6.2005 22:30:15)
Na jeden fenomén jako bychom zapomněli: kde najdeme dnes puritanizmus jako hlásanou nebo uskutečňovanou ideologii? Já si myslím, že západní civilizace je přesně na opačném konci a Sigmund Freud, aby tomu rozumněl, si bude muset nacvičit trvalou šíršásanu. Tak jako základní Freudovou terapií bylo určité uvolnění uzdičky, která byla příliš přitažená, jeví se logické, že dnes by terapeutický účinek měl být vyvoláván procesem zcela opačným. Do věcí by snad také měli promluvit biologové. Jistě tady budou fungovat nějaké biologické regulátory, přinejmenším ten, že je doba říje a doba neříje. A nejspíše je také věk říje a věk neříje. Nevím proč by měl člověk nepodléhat těmto obdobím jen po uričtou biologicky výhodnou dobu. Nevím, proč bych měl být v pubertě sto let. V každém případě Bernímu úřadu je to jedno. Také mimochodem, kdyby agresivita byla kompensabilní sexem, mohlo by to také znamenat, že sex není nic jiného, než jistou formou agresivity. Teď je ovšem otázkou, na které straně? Nejspíše na obou! Ale rozvíjejme tuto myšlenku ještě dál, kde by se pak brala agresivita tam, kde společenská i lidská role ženy je redukována, jak si ovšem třeba pouze myslíme, na minimum? Pokud americká vizuální produkce neustále promítaná v našich mediích reflektuje pánsko-dámské vztahy, pak tedy bych tam pozoroval agresivitu na obou stranách: maskulinní agresivita je jaksi agresivitou pěsti, zatímco dámská je agresivitou vlády. Nebo je to tak jen prezentováno. Velmi často se role muže v nich redukuje na roli jakéhosi tajtrlíka. Americké filmy o šťastných manželstvích, o lásce k dětem považuji za subvencované příslušnými státními departmenty. A ještě bych se ptal, co reflektují americké filmy o totální zkorumpovanosti a absolutní bezzásadovosti politiků a policistů od nejnižíšch až po nejvyšší. O vojácích nemluvě? Nebo je to celonárodní očkování? Seriály o nevinných psancích bojujících s gangy na vlastní pěst? Andělské gangy a ďábelské gangy? Je tu souvislost ani ne tak s náboženstvím formulovaným konfesí, ale s jakousi neandertálskou bezformou překonávání prastrachu. Lze to odbýt, že to je zábava primitivů, ale lze také říci, že to je primitivizující zábava. Myslím, kdybychom to podtrhli a sečtli, že je to svědectví rozpadu. Všimněte si prosím jednoduché selské pravdy, neboli common sense, že vejtahou je vždy někdo s vakuem v mozku. Anebo my, neameričané máme takto vidět Ameriku? Má to z nás udělat vakuované mozky? Nebo se tato agresivita vybíjela v minulosti na Indiánech a bizónech, a protože ani ti, ani oni už na světě nejsou, proudí jiným směrem? Rostou například stížnosti Havajců a Samoánců, že se na ně vztahují stejné zákony, jako na Indiány, a je tu obava, že se "úředně" mají podrobit stejnému osudu. V euroamerickém světě je poslední trvale zesměšňovanou baštou puritanizmu - ale přeložme si jednou to slova: životní čistoty - katolická církev. A tzv. katolické země, jako Itálie, Španělsko, Francie či dokonce jižní Amerika se agresivně nijak neprojevují. Agresivita přichází do jižní Ameriky s drogou a droga přichází s byznysem. Kromě všeho jiného je tu také sociální aspekt. Agresivita je druhá strana úzkosti, mohli bychom se jako po zdroji agresivity ptát po zdroji úzkosti: chudák má úzkost, že nepřežije, boháč, že přijde o bohatství. A když už jsme u toho puritanizmu, musím uzavřítím tím, že nevidím žádnou logiku v tom, když dáma, která se vyspí s kdekým, má na šňůrce psici s rodokmenem a s kalhotkami, aby ji neobskákal pes nešlechtic.
Jedna malá poznámčička: panna se píše se dvěma "n" jako Anna. Jako je genitiv pluralis Anen, tak je i panen. Amen.
Reagovat
Puritanismus a agresivita
Radoslav Res (5.6.2005 20:22:09)
Televizní ekipa Westdeutsche Rundfunk filmovala před dvaceti léty děti v Londonderry hazející kamení na britské policisty. Když se situace zmírnila, sledovali kameraman a reportér asi jedenáctiletého chlapce na cestě domů. Ten si toho všiml a nabídl jim dokonce vchod do obytného domu. Reportér: "Radši se zeptej rodičů, zda smíme!" Za chvilku vyšel otec a pozval ekipu do domu. V obyvacím pokoji seděla rodina, mimo otce a už zmíněného syna, matka a asi čtrnáctiletá dívka před televizí a dívali se na video - film. Reportér se zděsil, když zjistil, že se jedná o krvavý combíč. Otec to zpozoroval a vysvětlil, že na "normální televizi nic kloudného nedávají". Více méně z nouze se pak reportér ptal, zda se dívají častěji na combíče. Při potvrzení mu nejen otec ukazoval na regál, kde se nacházelo asi 8 kazet. Stále z váhání se reportér zeptal: "Máte i porno?"
Z matky a otce vystřelilo: "Ne! My jsme katolici!"

Pravdě zadostiučinění, to by se mohlo stát i u protestantů. A ostatní religie?
Občas se na televizi vidí ukázky z hraničního přechodu mezi Indií a Pakistánem, Wagah. Každý večer při západu slunce zde probíhá paráda několika "vojenských pávů" z obou států a toto je pozorováno z obou stran - dokonce jsou tam vybudovány tribuny pro militaristické fetišisty. Umí si někdo z diskutujících představit, na místo uniformovaných vojáků, by tam přišly dvě dívky a začaly striptýz?

To, co se stalo 11.9.01 mělo pak i ozvěny v dalších sebevražd Alžírců ve Francii. Ekipa "Arte" navštívila městečko, z kterého pocházeli dva sebevrazi. Zde zjistili, že se mladí scházejí na okraji obce pod jednou olivou. TV-Ekipa se tam přišourala a nechala asi 10 mladíků mezi 18 - 26 let vyprávět. Žádný z těchto ještě v životě neviděl nahé ženské stehno a právě proto věřili, že je na druhém světě čeká 72 pan. Bez práce nemohou na ženskou známost myslet.

A podívejte se širem světa! Čím puritánštější společnost, tím větší ochota, brát zbraň do ruky. Kdyby se k tomuto faktu a jeho interpretaci některý americký politik přiznal, tak by pak ostatní, zvlášť islámští ideologové ztráceli na váze. Ale patrně je lidstvo ještě nezralé....
Reagovat
Víra a politika?
Jaromír A.Máša (5.6.2005 02:41:14)
Na sepětí politiky prezidenta Bushe a protestantské tradice upozornil hned v době jeho zvolení u nás brněnský religionista Horyna. Není to zdaleka tak extravagantní téma, jak by se zdálo. V době buitendijkovského náboženství, tj. rozštěpení na sporadické skryté reálně věřící a na konzumenty duchovního tržního smetí a odpadu, jakési společensko-duchovní (či jak to nazvat) vakuum, které zde vzniklo, nasává mimo jiných bojových a zplodinových plynů také politiku. Politika i politikové se rádi proměňují v jakési velekněze čehosi, čemu říkají jednou tak, po druhé onak, a co jim dodává samozřejmé středověké důstojnosti. Vzájemné návštěvy dnešních hlav států nabývají takových rozměrů, že radovánky na dvoře Ludvíka XVI. jsou proti tomu pouhopouhým pingpongem někde v předměstském lokále.
Ale zpět. Zajímavé jsou snahy "legalizovat" SZ-NZ Ameriku u Mormonů. Pro nás aktuální je připomínka spojení náboženství a kultury, jak to viděl kupříkladu Šalda, i státnosti, jak to lze vystopovat v opatrných, zašifrovaných anebo obecně formulovaných zmínkách u T.G. Masaryka. Není to ovšem nic nového, učení o třetím "moskevském" Římu, je starým pravoslavným politicko-církevním vynálezem, který byl tak silný, že ho přejala komunistická moskevská internacionála. Břežněvovu doktrinu jsem vnímal jako jeho "letzte Rose". Ovšem, není tomu tak, ideu nejpravoslavnějšnosti pravoslavné církve lze sledovat na různých webových stránkách v nejtvrdších útocích jak na protestanty, tak na katolíky i dnes.
Nevím, nerad bych zde ještě připomínal nacistické křepčení s volskýma rohama kolem ohňů. Víra a pak vědomí vyvolenosti je ovšem semtexem v nepovolaných rukou: spása skrze víru, když se pustí z řetězu, přímo žehná jakékoliv činnosti a katolická zpovědní sprcha nebo pravoslavný generální pardon je jen bzučením Božích much ve srovnání s burácením Liberátorů. Běda, když se setkají dva vyvolené národy na jednom smetišti, dopadnou jako ti dva cvrččí samečci v láhvi jednoho olomouckého docenta - našel z nich obou jen rozsápané údy. Americko-arabský zápas bych viděl také z tohoto úhlu. Páteří společenstevní existence může být i odpor vůči některým vnucovaným ideálům a ideologiím. To je případ českého národního obrození, které nebylo neseno církví, ale ať již uměle nebo neuměle, ať právem anebo neprávem rostoucího vědomí nekompatibility se státní církví a s církevním státem. Česká rezistence nešla proti náboženství, ale proti jeho "zestátnění" a v tomto smyslu jakoby náboženství, pravděpodobně spíše intuitivně vyciťované, než teologicky formulované či formulovatelné, bylo "páteří" naší kultury.
Možná, že tyto okolnosti té kultuře daly nejen náplň, ale i tvar, mé generaci, která byla konfrontována se ždanovovým učením o "služebnosti" umění, se nutně zdála příliš reaktibilní a tedy odvoditelná, a nepříliš tvůrčí a originální. V literatuře se často uvádí, že po celé století nesla v ruksaku štěrkopísek lidovýchovnosti, kterého se pak nemohla zbavit. Je otázkou, co se stane, když akce, a tedy i reakce zmizí, s vzniklým vakuem. Nenasaje se tam kdejaké svinstvo? V době mých studií nám připadala naše literatura a potažmo i kultura příliš analytická, jak říkal Šalda "traktátová", a nepříliš umělecká, mnohem méně už syntetická. Je otázkou, zda analýzy nekončí nakonec v marazmu relativizmu, jak ho dnes zažíváme.
Reagovat