Přeskočit navigaci
Společnost, politika, kultura, filosofie
23.října 2017
Spravujete webové stránky? Obohaťte je obsahem z Glos.
 

Stydlivost jako evoluční zbraň

Jana Lacková  |  8 příspěvků (1 - 8)
K čemu jsou nám vlastně emoce?


 bez náhledu 
trew (17.3.2009 03:21:58)
bych chtel videt ted nejaky tvoje uvahy,kdyz tuhle si napsla uz ve 12ti,i kdyz se mi zda jako pekna kravina aby tak mala holka mela takovou slovni zasobu,znala takovych cizich slov a vubec mela takovy vseobecny prehled jaky nema ani dospely, aby byla schopna napsat takovou precizni uvahu...musela byt jedine genius...
Reagovat
Agresivita a stydlivost
Dupor (10.1.2007 16:05:15)
Paní Lacková, všimla jste si v dějinách i v současnosti souvislosti navedených? Čím větší sexualní svoboda, tím menší ochota bojovat a obráceně. Sebevrahové z moslemských zemí byly osoby z žádnými sexuálními zkušenostmi a snili o 72 pannách na druhém světě.
Reagovat
Jdete na to dobře, ale mícháte emoce a etiku
J.P. (10.10.2006 21:33:29)
Jana Lacková: Vaše myšlenkové teze nejsou úplně špatné, nicméně k nim doplním toto:
Pokud jde o emoce, nevyhraňoval bych se jako člověk že je jediným uživatelem emocí mezi tvory. Zvířata mají také své emoce, a troufám si říci, že lidé je umí ovládat stejně špatně, jako zvířata. Pokud jde o instinkty a pudy, jsou poněkud více pod kontrolou rozumu" u člověka, ale taky ne pod kontrolou absolutní. Vaše teze o šlechtění a ekvivalentu lidské selekce druhu... Ano, to je spíše etický než emoční problém. Člověk má v sobě 2 hlavní pudy: zachovej sebe jako jedince a zachovej sebe, jako rod. Fajn. Pak ale se to tříští na Ochraňuj svého logického dědice, tedy nikoliv nutně pouze svého potomka!!! To máme podobné se zvířaty, také u nich existují adopce. Takže z logiky jsem PRO vyvinout etická pravidla tak, aby člověk vhodně ovlivňoval vývoj svých dědiců. Jenže to nesmí spadnout do povrchního rasismu, nebo fašismu, nebo jiné eliminační metody. Opačný extremismus je absolutní humanita, která neefektivní společenstvo může tak zatížit, až se zhroutí svou složitostí, byť bude na vrcholu své úžasné humanity.

Pokud jde o vybranou emoci: "Stydlivost", tj. potlačení přirozeného výběru... těžko říci, zda se na tom dá něco budovat... Člověk opět nežije izolovaný od ostatních živých systémů a jeho metody proto musí souznít s prověřenými metodami přírodního vývoje... Neznamená, že když se cítíme pány tvorstva, tak že jimi opravdu jsme... A že jsme inženýři svých civilizačních pohybů. Četl jsem vtipnou poznámku v NG, že člověk je vlastně taková živná farma pro kolonie bakterií.. A ty bakterie nás všechny přežijí, to jsem s celkem jistý... Ať už budeme stydliví, nebo ne.

Dále jsem došel k závěru, že "Unitární, stabilní etická pravidla" neexistují a pokud se k nim něco blíží, nebo se o ně snaží - aby tak pojmenoval "člověka" jako jasný archetyp, tak to bude dlouhodobý průšvih. Samozřejmě by etický kodex měl člověku kvalitně nahrazovat to, co mají zvířata jako instinkt, ale člověk by svoji etiku měl neustále a cílevědomě formovat, vyvíjet a podrobovat revizím tak, aby jako druh sám se sebou vůbec vydržel. Člověk je sám sobě škodnou, nehledě na to, jaké používá instinkty, emoce,nebo jak má rozvinuté vědomí. Člověk přes všechny svoje civilizační výmysly zůstane bilologická hnida totálně závislá na svém ostatním životním prostředí. Příroda je ten, kdo nastavil pravidla. Člověk je ten, který se je stále snaží očůrat a myslí si naivně, že vyhraje.
Reagovat
Stydlivost...doplnek
Dick 147 Pošta (7.10.2006 10:04:19)
A jeste jsem tu mel peknou cast o emocich, ale to se ztratilo.
Proste jsem je setrel, pomluvil a znejistil jejich realny vliv v dnesni spolecnosti.
V tom smyslu, ze i emoce jsou poznane a popsane a jen blazen tvrdi, ze ho to nekam pudi...
Reagovat
Stydlivost...
Dick 147 Pošta (7.10.2006 10:00:52)
Evolucni zbran. Zprvu to vypada, jako by termin evolucni zdran mel smysl.
Muzeme si predstavit, ze evoluce jako takova je pohyb, ktery se da ovlivnit?
A da/li se ovlivnit, potom to jde stydlivosti?
Ja si myslim totez. Avsak, jak na tuto otazku pohlednout?
Ja to resim tak, ze si predstavim, jak pusobi stydlivost jako zbran.Predevsim si myslim, ze se jedna o evoluci memetickou a nikoliv genetickou. Dokonce tato zbran muze porusit vsechny standardy vytvorene genetickou evoluci. Uvazime/li, ze se clovek poslednich 15000 let geneticky moc nezmenil, memeticky postoupil milovymi kroky vpred, nemusi nnas tato otazka brzdit v rozletu.
A ted se muzeme podivat na dalsi fenomen teto otazky a tou jsou emoce.
Jak se emoce mohou projevovat aktivne v teto otazce. Jsou to emoce, ktere vlastni tu zbran?
Jestlize ano, jak si predstavit vliv emoci na evoluci.
Ja se domnivam, ze postgeneticka evoluce [memeticka] pouziva emoce jako informacni aparat, bez vyhradniho vlivu. Jestli v ddnesni dobe neekdo tvrdi, ze si nemuze pomoci, ale ty pudy s nim sijou a on je proste geneticky uspusobenej tak, aby realizoval sve pudy, potom se muze dostat do velkych problemu, protoze spolecensky uzus nedovoluje cloveku, aby se na ulici choval treba jako pes.
Domnivam se, ze emocni stranku cloveka je treba pestovat vice psychologicky a jednoduse se rozloucit s teorii, ze nas emoce ovladaji.
Zase priklad blondyny mi pripada vhodny: jestli se tento typ porozhledne a vidi svalnateho chlapa, byla by blazen, kdyby vubec neco delala, kdyz vi, ze ten svalovec udela uplne vse, co ona chce.
To je zjevne zneuzivani genetickych vlastnosti evoluce. A ten chlamp ma pocit, ze tu zenskou dostal.
Priklad tzv blbejch blondynek je ukazkou stydlivosti, ktera ovlivnuje vyber. Neni to "znalost", ktera je pro geneticky vyber dulezita, neni to nejlepsi gen ale naopak neschopnost, stydlivost, nedostatecnost, ktera se stavi do ohniska zajmu.
Ale uz se nam nepodari zmenit genetickou vybavu lidstva, jen budeme zasadne tolerantnejsi k jinakosti, budeme cekat dele, nez se vyjadri clovek, kteremu to "dele trva", budeme se bavit s koktavymi a ani nam to neprijde a podobne.
Ta zmena bude pruvodnim jevem zmeny naseho mysleni, nebo naopak musime realizovat tento vztah, aby se nase mysleni zmenilo?
Jestli se nahodou nebavime o nasledku, zatimco pricina sama je stale skryta.
Reagovat
Janica
Jana Lacková Pošta (13.9.2006 07:02:06)
No, náhodou se pleteš, i když mi většina lidí tvrdí, jak jsem pěkná holka, já sama jsem v tomhle směru dost skeptická. A neříkám, že by bylo fér, kdyby se nesměli stýkat nemocní, oškliví nebo hloupí lidi, umím si představit, že kdybych byla v takové situaci, nebylo by to moc fajn, ale zase je třeba uznat, že by byl svět o něcdo lepší. Samozřejmě, pokud by se tahle záležitost nezvrhla v nějakou novou éru rasové nenávisti a vyhlazovací války....
Reagovat
Janica (10.9.2006 17:23:29)
Jana Lacková: z tejto uvahy mi je jasne ze si aj sebavedoma aj pekna, ale ked sa len na minutu zamyslis ake by bolo keby si pekna nebola a niekto pekny a sebavedomy s idealnymi genmi by ti zakazoval stretavat sa s inymi ludmi alebo mat deti...?
Reagovat
Moje krátká úvaha
Jana Lacková Pošta (4.9.2006 12:28:26)
Lidská stydlivost jako evoluční zbraň

Tohle je moje vůbec první úvaha, kterou jsem napsala. V době jejího zrodu mi bylo asi dvanáct, takže je to už pět let zpátky a s odstupem času mi připadá ………… k smíchu .
Jestli ale máte chuť se mnou ztrácet čas, tak si ji přečtěte a řekněte mi, co si o tom myslíte. Však není ani moc dlouhá. Děkuji za jakoukoliv kritiku.

Uvažovali jste někdy nad tím, jaký smysl má existence lidských emocí? Stačí se na to všechno podívat s nadhledem, bez ohledu na to, že patříme do stejného druhu. Kdyby nás někdo zkoumal, jako obyčejné živočichy, zřejmě by došel k závěru, že emocemi nás příroda vybavila namísto instinktů a pudů, jak je známe u zvířat. Narozdíl od vrozených instinktů jsou emoce do jisté míry ovladatelné a kontrolovatelné za použití racionálního myšlení, ale jsou i takové pocity, kterých se příliš snadno nezbavíme – mezi ně patří i stydlivost.

Zatímco v divočině platí pravidlo: „Silnější přežije, slabší bude sežrán“, v lidském světě tomu tak již po několik tisíců let není. V dnešní době pomáhá společnost i těm nejslabším jedincům, kteří potom mohou přenášet predispozice k této „neschopnosti přežít“ na další generace. Aby nám, jako živočišnému druhu, příroda pomohla vyřešit tuto zapeklitou situaci, vybavila nás vlastností, kterou většina z nás zná pod názvem stydlivost.

Doufám, že nebudete nic namítat proti tvrzení, že lidé oškliví, hloupí, slabí nebo postižení obvykle trpí pocitem studu více, než jedinci silní, hezcí, zdraví a inteligentní. Jako vždy, podotýkám, i zde existují výjimky. Každopádně člověk sebevědomý, který nemá důvod se držet zpátky, má ve společnosti mnohem větší šanci na nalezení partnera, z čehož vyplývá možnost rozmnožovat se a přenést svoje „zdravé“ geny na další pokolení lidského druhu.

Samozřejmě nemám nic proti tomu, aby se postižení nebo nemocní lidé zařazovali mezi ostatní a žili normální život, ale když se zamyslíte nad současnou situací na naší planetě, nepřipadalo by vám lepší, kdyby se rodily pouze zdravé děti, i přesto že by byly přírůstky menší? Stejně už lidstvo zaplavilo a zdevastovalo většinu Země.

Možná se někde v budoucnosti, kromě automobilů na vodíkový pohon dočkáme i systému, který bude lidem s dědičnými poruchami zakazovat mít vlastní děti a bude jim nabízet zdravé a opuštěné děti k adopci. Prakticky vzato, my již děláme to samé, pod názvem šlechtitelství. Tuto činnost vychvalujeme a neustále zdokonalujeme až k jinému oboru, genetickému inženýrství, ale nepřipouštíme, že bychom mohli v otázce nekontrolované plemenitby omezit i sami sebe.
Reagovat