Přeskočit navigaci
Společnost, politika, kultura, filosofie
5.července 2020
Ještě nejste členem Glos? Zaregistrujte se.
 

Stydlivost jako evoluční zbraň

Jana Lacková  |  8 příspěvků (8 - 8)
K čemu jsou nám vlastně emoce?


 bez náhledu 
Moje krátká úvaha
Jana Lacková Pošta (4.9.2006 12:28:26)
Lidská stydlivost jako evoluční zbraň

Tohle je moje vůbec první úvaha, kterou jsem napsala. V době jejího zrodu mi bylo asi dvanáct, takže je to už pět let zpátky a s odstupem času mi připadá ………… k smíchu .
Jestli ale máte chuť se mnou ztrácet čas, tak si ji přečtěte a řekněte mi, co si o tom myslíte. Však není ani moc dlouhá. Děkuji za jakoukoliv kritiku.

Uvažovali jste někdy nad tím, jaký smysl má existence lidských emocí? Stačí se na to všechno podívat s nadhledem, bez ohledu na to, že patříme do stejného druhu. Kdyby nás někdo zkoumal, jako obyčejné živočichy, zřejmě by došel k závěru, že emocemi nás příroda vybavila namísto instinktů a pudů, jak je známe u zvířat. Narozdíl od vrozených instinktů jsou emoce do jisté míry ovladatelné a kontrolovatelné za použití racionálního myšlení, ale jsou i takové pocity, kterých se příliš snadno nezbavíme – mezi ně patří i stydlivost.

Zatímco v divočině platí pravidlo: „Silnější přežije, slabší bude sežrán“, v lidském světě tomu tak již po několik tisíců let není. V dnešní době pomáhá společnost i těm nejslabším jedincům, kteří potom mohou přenášet predispozice k této „neschopnosti přežít“ na další generace. Aby nám, jako živočišnému druhu, příroda pomohla vyřešit tuto zapeklitou situaci, vybavila nás vlastností, kterou většina z nás zná pod názvem stydlivost.

Doufám, že nebudete nic namítat proti tvrzení, že lidé oškliví, hloupí, slabí nebo postižení obvykle trpí pocitem studu více, než jedinci silní, hezcí, zdraví a inteligentní. Jako vždy, podotýkám, i zde existují výjimky. Každopádně člověk sebevědomý, který nemá důvod se držet zpátky, má ve společnosti mnohem větší šanci na nalezení partnera, z čehož vyplývá možnost rozmnožovat se a přenést svoje „zdravé“ geny na další pokolení lidského druhu.

Samozřejmě nemám nic proti tomu, aby se postižení nebo nemocní lidé zařazovali mezi ostatní a žili normální život, ale když se zamyslíte nad současnou situací na naší planetě, nepřipadalo by vám lepší, kdyby se rodily pouze zdravé děti, i přesto že by byly přírůstky menší? Stejně už lidstvo zaplavilo a zdevastovalo většinu Země.

Možná se někde v budoucnosti, kromě automobilů na vodíkový pohon dočkáme i systému, který bude lidem s dědičnými poruchami zakazovat mít vlastní děti a bude jim nabízet zdravé a opuštěné děti k adopci. Prakticky vzato, my již děláme to samé, pod názvem šlechtitelství. Tuto činnost vychvalujeme a neustále zdokonalujeme až k jinému oboru, genetickému inženýrství, ale nepřipouštíme, že bychom mohli v otázce nekontrolované plemenitby omezit i sami sebe.
Reagovat