Přeskočit navigaci
Společnost, politika, kultura, filosofie
17.září 2019
Spravujete webové stránky? Obohaťte je obsahem z Glos.
 

Trendy českého parlamentarismu

Diskuse k textu  |  14 příspěvků (6 - 14)

GrafParlamentní volby v roce 2006 ukázaly několik dlouhodobějších trendů a jevů, které stojí za pozornost. Mohou totiž naznačovat povahu českého politického systému a směr jeho dalšího vývoje. Nejdůležitějším trendem je postupující konsolidace českého parlamentarismu. Probíhá snižování míry stranické roztříštěnosti, posilování dvou největších stran, tj. posilování významu základního levopravého štěpení. Znatelně se snížil počet ztracených hlasů - tj. ubylo hlasů, které voliči dají stranám, jež se nedostanou do parlamentu - v absolutních i poměrných číslech. Tato změna chování znamená především to, že voliči vyjadřují své preference hlasováním pro etablované strany, které dostatečně reprezentují jejich zájmy. Zmenšuje se také množství neplatných hlasů.


Číst celý text


 bez náhledu 
Stabilita velké koalice
Martin Schlemmer Pošta (7.6.2006 13:25:55)
Lenka: Ze statistického hlediska jsou podle výzkumu R. Axelroda nejstabilnější koalice s co nejnižším počtem ideologicky sousedících stran. Velké (grand) coalition jsou jen o něco málo stabilnější než koalice menšinové (tedy málo) - především kvůli nízké programové shodě. Úřednická vláda má svůj smysl jen tehdy, pokud má překlenout určité období a dovést zemi k příštím volbám; trvá několik týdnů až měsíců.
Reagovat
NE velkym stranam
Tomas (7.6.2006 13:19:58)
To, co autor nazývá konsolidací českého parlamentarizmu a snižování míry stranické roztříštěnosti, já nazývám degradací politické plurality a manipulativní upevňování moci největšími politickými hráči skrze média. Je sice pěkné se šířit o tom, že čím míň stran, tím větší stabilita vlády a potažmo politického systému země, ale to je v nejlepším případě naivní teorie. V praxi je to jasně vidět, velké strany dělají ramena, hrají před veřejností divadýlko postavené na nesmiřitelných ideových postojích, ale věcnost v argumentaci se často vytrácí. Snaží se vyvolat dojem, že jako velké strany mají široký a univerzální program a tím pádem malé strany nepřináší nic nového a jsou tudíž zbytečné.

To je pochopitelně iluze, na kterou ovšem značná část veřejnosti ve své nevědomosti přistupuje. Když se k tomu přidá náš poněkud defektní systém přepočítávání hlasů na mandáty, kde třeba zrovna Zelení uspěli ve více krajích než Lidovci a přesto získali o polovinu mandátů méně, nebo značné množství politicko-ekonomických afér a korupčních skandálů, které se nejčastěji váží na představitele největších stran, tak si nemohu než myslet, že gravitační efekt velkých stran v parlamentní demokracii není naprosto nic pozitivního...
Reagovat
Martin Schlemmer Pošta (7.6.2006 13:11:35)
Petr: Srovnání volného trhu a politiky je chybné. Podniky, soutěžící na trhu, totiž nemusejí v určitých intervalech sestavovat vládu; sledují odlišnou logiku - mohou se sice spojovat, ale pouze tehdy, pokud je to pro ně výhodné. Politické strany v multipartistických systémech naopak spolupracovat musejí, což má vliv na jejich před- i povolební strategii. Proto i vaše emotivní srovnání velké strany a hospodářského monopolu není na místě.
Naopak lze argumentovat tím, že nižší počet stran (nejméně však dvě) lépe zaručuje:
1. Vyšší akceschopnost vlády. Čím méně stran je nuceno hledat koaliční kompromis, tím rychleji se tento nalezne. Čím méně stran ve vládě, tím rychleji lze přijímat rozhodnutí.
2. Jasnou zodpovědnost. Jsme často svědky toho, že koaliční partneři od vládního rozhodnutí dávají ruce pryč s poukazem na to, že jej prosadil "ten druhý". Koalice vedou k zastření zodpovědnosti za jednotlivá rozhodnutí, což ztěžuje voličům vystavování závěrečného účtu při volbách.

Trend konsolidace a defragmentace českého stranického systému hodnotím proto jako pozitivní. Poslední volby nicméně ukázaly, že ačkoliv trend může být pozitivní, konkrétní výsledek a povolební rozložení sil naopak mohou vést k opačným důsledkům. Nicméně i to může být k něčemu dobré - otázka volebního systému se opět otevřela.
Reagovat
Jak zajistit konkurenci?
Petr (7.6.2006 10:11:00)
Jak zajistit konkurenci? Názor autora na posilování kvality prostředí vznikem dominantních stran považuji za zcela naivní, či za školní teorii ideálního stavu vycházející z nedostatečného rozhledu.

Rozhodování většiny voličů vychází hlavně z dojmů z masmédií (kontrolovaných monopolními hráči) a nikoli z pochopení pojmů (volebních programů atd.)

Z běžného chování monopolních či dominantních hráčů na jakémkoli trhu ( i politickém) je jasné, že se většinou dohodnou (samozřejmě tajně) či nepodnikají proti konkurentovi nic, co by je stálo příliš a ohrozilo jejich dominantní pozici. Pokud proti někomu bojují, tak především proti pronikání dalších konkurentů na trh.

Je to logické a přirozené (nemolu-li konkurenta zničit, snažím se udržet a neohrozit své pozice), ale kvalitě prostředí a výsledného produktu to nesvědčí.

Pokud by to tak nebylo, nebylo by třeba žádně regulace trhu a monopolů. Bohužel vetšinové prvky v našem systému a mediální diskriminace malých stran v podstatě blokují přirozenou konkurenci.

V politice také jistě hraje roli, množství informací, které na sebe strany ví o rozmanité trestné či neetické činnosti.
Takže tvrdý politický boj je tím mnohdy velmi mírněn, protože máslo na hlavě mají všichni (je to jako politika jaderného odstrašování).

Kam dospěl náš politický systém po druhé světové válce i díky vytvoření Národní fronty (uzavřený klub stran a potlačení možné konkurence) a dominantnímu postavení jedné strany (KSČ) po volbách 1946, si jistě vzpomenou mnozí. A riziko obdobného vývoje (k diktatuře) není zažehnáno nikdy (každá strana může mít své diktátory).

Ani Hitler nezískal hned většinu (jen asi 40%), zbytek už získal jen díky politické hře a ovládnutí policie (represí konkurence).

Vetšinový systém je zcela jasně náchylnější k diktatuře, zvláště tam, kde je demokracie nedospělá, či ji vedou populisté a podvodníci.

Typických příkladů i v dnešním světě je víc než dost.

Za případné překlepy se omlouvám.

Všem pěkný den.
Upravil/-a Martin Schlemmer 7.6.2006 11:22:12.
Důvod: Celý text tučným písmem
Reagovat
K formátování tabulek
Jan Vaněk jr. (6.6.2006 14:36:04)
Mezery před tisícovkami (a align=right) jsou náš přítel!
Reagovat
Lenka (6.6.2006 09:10:23)
Martin Schlemmer:
Měla bych jednu otázku, možná takovou hloupou, ale vy se v tom víc vyznáte.
Pokud by došlo k velké koalici ODS a ČSSD, došlo by tedy k nestabilitě vlády po určité době? A proč? A jak by to bylo tedy s úřednickou vládou?
Tak to už je víc otázek.
Reagovat
Myslim tim, ze obe uz dokazaly, ze to nedokazou.
David (5.6.2006 20:42:58)
Obe dve tyto strany jsou plne mafianu a obe dve uz ukradli na hlavu(poslance) vic nez miliardu. Tomu rikam marasmus, ze politici nedelaji nic pro stat hrabou pro sebe.
Pokud najdete zemi, kde jsou dve velke strany, ktere si vzajemne nekryji nejvetsi prusvihy, bude to nejaka mala, kde bezi prvni volebni obdobi. Nejzarnejsim prikladem jsou USA, obe strany mely tolik skandalu, ktere se tykaly celych stran, ze by je nikdo normalni nevolil, ale protoze to vzdy odnesl nejaky obetni beranek, lide je voli dal.
Za stavajici situace neverim, ze by nespolupracovaly. Po precteni Kubiceho zpravy a navaznych textu je zrejme, ze ODS si obednala grosikovu vrazdu u Mrazka, jenze grosik je vetsi mafian, takze sundal Mrazka. To je jedna z nejjednoznacnejsich veci, spousta dalsich je mene prukazna. To znamena, vetsina leaderu techto dvou stran ma byt ve vezeni a pritom jim volici prisoudili poslaneckou imunitu.
Reagovat
Martin Schlemmer Pošta (5.6.2006 20:19:46)
Co míníte přesně tím "opakovat tentýž marasmus" a jak to souvisí s daným článkem? Pokud tím myslíte posilování dvou stran, snad jste četl článek dost pozorně, abyste si všiml závěrů - soutěžení ODS a ČSSD (lapidárně řečeno) posiluje demokracii, jejich spolupráce škodí i jim samým.
Reagovat
Ubohost naroda
David (5.6.2006 19:24:46)
No, tohle pekne dokumentuje jak jsou Cesi ubozi, porad zehraji na to, ze se jim neco nelibi, ale kdyz prijde na lamani chleba, stale vic jich chce opakovat tentyz marasmus.
Dve uskupeni u moci se navzajem nehlidaji, ale kryji. Vedi toho na sebe vzajemne tolik, ze nemohou prijit s necim opravdu ohavnym, znicily by se v tu chvili navzajem. To je i stav nasi politiky po zverejneni Kubiceho zpravy, je v ni tolik indiciji, ze je jasne, ze obe strany jsou prorostle mafii od pudy po sklep.
Reagovat