Přeskočit navigaci
Společnost, politika, kultura, filosofie
29.dubna 2017
Spravujete webové stránky? Obohaťte je obsahem z Glos.
 

Základní rysy čínské politiky vůči střední Asii - Ján Dobrovolský

Publikován 29.října 2010, text čítá cca 15707 slov. Přidejte komentář
Střední Asie byla od 19. století nedílnou součástí ruského, posléze sovětského impéria. Rozpad Sovětského svazu však tuto historickou dannost zvrátil a na mapě světa se náhle objevilo pět nezávislých zemí – Kazachstán, Uzbekistán, Turkmenistán, Kyrgystán a Tadžikistán. Jestliže tyto země stály v raných 90. letech poněkud méně v zájmu západních médií, situace se od konce 90. let začala měnit. Důvodem pro to byly rostoucí ceny ropy koncem 90. let, které vedly Západ k hledání nových těžebních oblastí. V souvislosti s teroristickými útoky 11. září a následnou vojenskou akcí vojsk NATO v Afghánistánu se pak v regionu objevily vojenské základny USA a jejích spojenců.
Číst celý text...

Kdo byli Toltékové? - Zuzana Marie Kostićová

Publikován 14.února 2007, text čítá cca 3357 slov. 18163 reakce

I ti, kteří o Mezoamerice nevědí skoro nic, se nepochybně již setkali s názvem "Toltékové". Je tomu tak zejména kvůli rozmachu new age esoteriky postavené na reinterpretované staré mexické spiritualitě: novodobí guruové jako například Victor Sánchez přitom s výrazem "Tolték" poměrně volně operují a odkazují na toto etnikum jako na původce tradice, kterou oni nyní oživují. Velká většina informací, které se skrz tento filtr veřejnost dozvídá, je však bohužel zkreslená, ne-li vyloženě nepravdivá. Proto je na místě se podívat poněkud podrobněji na to, co může o Toltécích říci moderní věda.

Číst celý text...

Šťastný divoch, odporný ničema - Zuzana Marie Kostićová

Publikován 14.února 2007, text čítá cca 2825 slov. Přidejte komentář

Snad je tři týdny po uvedení filmu do kin na recenzi trochu pozdě, nevím. Tento film si ji však zaslouží, a to ne jen tak nějakých pět deset řádek zakončených příslušným počtem hvězdiček, ale pěkně dlouhé pojednání. Ne snad, že by to byl film tak dobrý - ve skutečnosti si o dlouhou reflexi říká právě svou nevalnou kvalitou.

Je totiž fakt, že Apocalypto ťalo do živého nejen odborníky z řad vědců, ale i docela obyčejné Maye nebo míšence, kterým se příliš nezamlouval způsob, jakým Gibson vyobrazuje jejich kulturu a předky. Ale ani v případě, že jste obyčejný nezaujatý divák, se neubráníte zamyšlení nad tím, jak blízko k realitě vlastně obraz mayské civilizace, který se nám tu předkládá, má.

Číst celý text...

Lidská oběť a sebeoběť v Mezoamerice - Zuzana Marie Kostićová

Publikován 20.července 2006, text čítá cca 6617 slov. 10 reakcí

Trhání srdceZajímá-li se někdo o Mezoameriku, dřív nebo později se musí konfrontovat s problémem nejožehavějším: s faktem, že právě v těchto civilizacích vykrystalizovalo rituální násilí do děsivé podoby hekatomb lidských obětí, kterým byla zaživa vytrhávána srdce na obětním kameni. Lidská oběť a obecně bolestivé rituální mučení či sebepoškozování lidského těla jsou fakta, se kterými se musí vyrovnat kdokoli, kdo se pokouší nějak mezoamerickým civilizacím přiblížit - bez nich není obrázek těchto kultur úplný.

Nicméně stručnému přehledu vývoje a technik musí předcházet určité varování. V naší kultuře jsou úmyslně způsobovaná fyzická bolest a zejména smrt natolik problematický, odsuzovaný a tabuizovaný fenomén, že nahlédneme-li, byť jen špehýrkou, jinam, kde byly smrt a bolest ve své nejděsivější podobě každodenním chlebem, málokdo z nás se ubrání děsu.

Číst celý text...

Reforma, reformace nebo protireformace? - Hans Küng

Publikován 17.června 2006, text čítá cca 10827 slov. 12738 reakcí

Martin LutherKdo by si na počátku 13. století, v době světovlády Inocence III., uměl představit papežskou bezmoc na konci téhož století? Je to vpravdě dramatický zvrat. Bonifác VIII. se rád ukazuje v nádheře, s tiárou nebo korunou, jako pán celého světa; prohlašuje zdanění duchovenstva za výsadní právo papeže, napadá právo králů soudit osoby duchovního stavu a hrozí Francii a Anglii církevní klatbou. Tento papež roku 1300 pompézně vyhlašuje první "svatý rok" s jubilejními odpustky a bohatými příjmy pro kurii, jež je čím dál tím nenasytnější. V bule Unam Sanctam proklamuje nejpříkřejší formulaci římského učení o nadřazenosti duchovní moci a spolu s Tomášem Akvinským definuje poslušnost vůči papeži jako "pro každého lidského tvora naprosto nepostradatelnou ke spáse". Tento bystrý právník a bezohledný člověk moci, který trpí něčím jako papežským cézarským stihomamem, plánuje na 8. srpen 1303 exkomunikaci francouzského krále a připravuje rovněž vyvázání poddaných z přísahy věrnosti k jejich panovníkovi. Časy se však od dob "Canossy" změnily: ozbrojenci jednající z pověření francouzského krále a rodiny Colonnů Bonifáce VIII. jednoduše zatknou a uvězní v jeho zámku v Anagni.

Číst celý text...

Hans Küng - Malé dějiny katolické církve - Martin Schlemmer

Publikován 14.června 2006, text čítá cca 3117 slov. 4 reakce

Přebal knihy (Sen Innocence III.)Katolická církev je dlouhodobě bezesporu jedna z nejdůležitějších institucí evropské civilizace - svou efektivní hierarchií a globální působností inspirovala podobu moderního správního aparátu, její teologické a exegetické proudy formovaly společenské představy o dobru a zlu, předsudky a tabuizovaná témata, po dlouhá staletí zásadním způsobem ovlivňovala kulturu a tím vtiskla charakter prostoru, v němž se pohybujeme. V neposlední řadě sloužila mnoha lidem jako instance, vůči níž se mohli vymezovat. Kniha známého teologa Hanse Künga Malé dějiny katolické církve se pokouší proniknout pod povrch této instituce a na jejích dějinných proměnách ukázat různé proudy a názory, které ji formovaly. Spis, jako ostatně většina Küngových děl, bije do vlastních řad - a snaží se pomocí tvůrčí kritiky naznačit cestu, jakou by se mohla ubírat případná, z Küngova pohledu velice žádoucí, církevní reforma.

Číst celý text...

Mezoamerická astronomie - Zuzana Marie Kostićová

Publikován 21.listopadu 2005, text čítá cca 7012 slov. 18 reakcí

U starých amerických kultur hrálo nebe a úkazy na něm pozorovatelné nesmírně důležitou, ba přímo klíčovou úlohu. Jižní Amerika se v době před Kolumbem vyznačovala výrazně astrálním charakterem pantheonů - kultury jako Mochikové, Chimú, Nazca nebo i Inkové uznávaly nebeská tělesa jako nejvýznamnější božstva a často se setkáme s huacas (svatyněmi) zasvěcenými Slunci, Měsíci nebo hvězdám. V Mezoamerice však dospěla fascinace oblohou až do jakési posedlosti, která vyústila v obdivuhodně přesná astronomická pozorování, nesmírně propracovaný kalendář, který nemá ve zbytku světa obdoby, a ve velice komplikovaný astrologický věštebný systém spojený s klíčovým provázáním času a prostoru.

Číst celý text...

Rusko - čečenský konflikt - Petr Žižka

Publikován 16.října 2005, text čítá cca 3293 slova. Přidejte komentář

Moderní historie rusko - čečenských vztahů má (prozatím) dvě válečné kapitoly. První válka v Čečensku probíhala v letech 1994 - 1996, během vlády prezidenta Borise Jelcina, a skončila neúspěchem Ruska a faktickým vítězstvím Čečenců. Druhá válka v Čečensku začala v roce 1999 a její "politické krytí" již bylo v režii Jelcinova nástupce, prezidenta Putina.

Tyto dvě války, ačkoli mezi koncem jedné a začátkem druhé uplynulo relativně velmi málo času, mají mnoho rozdílných i společných rysů, ať už z pohledu podpory veřejného mínění a názoru mezinárodního společenství, ale i připravenosti a způsobu boje ruské armády i čečenských "rebelů".

Číst celý text...

Nepřátelství vůči Židům ve středověku - František Graus

Publikován 30.června 2005, text čítá cca 9533 slova. 14 reakcí

Výřez z první strany středověkého protižidovského pamfletu, znázorňující židy, páchající bestialityPři každém zkoumání nepřátelství vůči Židům během onoho období, označovaného obecně jako "evropský středověk", se svévolně vynořuje otázka, zdali - případně do jaké míry - je toto nepřátelství srovnatelné s antisemitismem následujících staletí. Odpovědi na tuto otázku se různí. Zatímco někteří badatelé považují nepřátelství vůči Židům za určitou historickou konstantu v křesťanské Evropě, jež sice nabývá různých podob, vposledku však zůstává stále táž, jiní úporně zdůrazňují rozdíly a dokonce terminologicky rozlišují mezi starším "nepřátelstvím vůči Židům" a "antisemitismem" 19. a 20. století. Aniž bych si činil nárok na vyřešení této otázky, mělo by následující pojednání umožnit srovnání a představit různé aspekty středověkého nepřátelství vůči Židům. Zjistíme při tom, že nepřátelství vůči Židům nebylo ve středověku žádnou neměnnou konstantou - ani původně vrozenou ani neměnnou ve svém způsobu vyjádření - nýbrž že v průběhu staletí nabíralo rozličné osobité a charakteristické formy, aby je nakonec takzvaný středověk přenechal následující éře jako dědictví.

Podklad každého setkání a rozmíšky mezi Židy a křesťany byl ve středověku určován náboženským pozadím, jemuž náležela mnohem větší hodnota, než se člověk ve 20. století může domnívat. Náboženství nebyla soukromá záležitost, nýbrž úhelný kámen celého společenského života. Rozdíly v náboženských postojích se musely projevit daleko za oblastí toho, co popisujeme slovem "víra". Zasahovaly přímo a bezprostředně do každodenního života. Zdůraznění náboženského pozadí protivníka vysvětluje, proč z rozmíšek nad jednotlivými otázkami zněl lehce rozhořčený nebo patetický tón a proč diskuse zůstávaly většinou dvěma paralelně probíhajícími monology: každý se domníval vlastnit tu jedinou, božskou pravdu a nemohl pochopit, proč jeho partner nechce uznat ani ty "nejzákladnější skutečnosti".

Číst celý text...

Literatura starých Mayů - Zuzana Marie Kostićová

Publikován 10.června 2005, text čítá cca 7411 slov. 4 reakce

Palenque, Chrám Napisů, foto Gina DolejšováProgres v luštění písma v sedmdesátých letech s sebou přinesl první výsledky na poli mayské klasické "literatury", jinými slovy, bylo rozluštěno množství nápisů v chrámech a na stélách. Výsledek byl překvapující. Generace mayistů vedených J. E. S. Thompsonem považovala Maye za mírumilovnou teokratickou civilizaci kněží a astronomů, kteří nevedli války a jejich hlavním zaměstnáním bylo pozorování hvězd. Tyto názory se zbortily jako domečky z karet nejen po rozluštění velké části glyfů, ale i po nalezení fresek ve městě Bonampak, které jednoznačně a nade vší pochybnost zpodobovaly mučení a obětování válečných zajatců králem Bonampaku. Stejně tak se ukázalo, že většina nápisů pojednává o dynastické historii a významných činech panovníků (vítězství nad nepřáteli, uskutečnění důležitých výročních rituálů atd.). Ale z rozluštěných textů vyvstaly i jiné informace: ve městě Palenque se podařilo dešifrovat mytologický záznam zachycující klasickou podobu mýtu o stvoření světa, která se prakticky v ničem nepodobá postklasické verzi známé z knihy Popol Vuh.

V této oblasti máme tedy následující zdroje: za prvé zmíněné nápisy na architektuře a sochařských dílech (chrámových reliéfech, stélách aj.), za druhé inskripce na keramice, která byla poměrně nedávno odhalena jako velice cenný a dosud podceňovaný zdroj informací. Za třetí pak tři mayské kodexy pocházející z postklasického období: Pařížský, Drážďanský a Madridský kodex.

Číst celý text...

Puritánské kořeny zahraniční politiky USA - Ondřej Ditrych

Publikován 3.června 2005, text čítá cca 3731 slovo. 5 reakcí

Hieronymus Bosch - Zahrada rajských rozkoší, vnější okenicePotřeba druhého, potřeba uznání a snad i konfliktu při konstruování skupinové identity je patrně universální. Dichotomickou vizi v případě americké zahraniční politiky však činí jedinečnou její absolutní normativní základ, ustavující nechybující rozlišení dobrého a špatného, jež do značné míry spočívá na víře ve zvlášní úlohu vyvoleného národa v dějinách vykoupení. "V našich úmyslech a zásadách není mýlky," napsal Colin Powell pro Foreign Affairs. Pojmy říše zla a osa zla jsou v tomto ohledu též příznačné.
Zvláště pro Evropany, kteří jsou pyšní na své kritické myšlení, jež se však ve sféře politiky zvrhlo v hodnotový relativismus, je takový postoj nesrozumitelný a nepřijatelný. Američané nejenže žijí v hobbesovském světě přirozeného stavu, zatímco Evropané rezignovali na jakoukoliv vnější mezinárodní odpovědnost a uzavřeli se ve své kantovské „zahradě míru a relativní prosperity,“ jak tvrdí Robert Kagan. Ve světě, kde „smlouvy bez meče jsou pouhá slova, nemající žádnou moc ochránit jednotlivce“ (Hobbes), jsou Američané schopni provádět politiku založenou na hodnotách - politiku, která je podle vládních prohlášení vedena v konečném důsledku pravidlem, jež hlásal Thomas Hobbes i Immanuel Kant: válka nemá existovat.

Číst celý text...

Adolf Hitler - produkt doby nebo hybatel událostí? - Ondřej Kučera

Publikován 16.května 2005, text čítá cca 3131 slovo. 66 reakcí

Adolf Hitler - portrétByla osobnost Adolfa Hitlera pouze produktem určitého historického období, ve kterém Hitler sehrál úlohu vykonavatele společenské poptávky, nebo byla jeho silná osobnost tahounem a hlavním hybatelem? Tyto otázky zaměstnávají řadu nejen německých historiků již dlouhou dobu a spor, vedený mezi tzv. "intencionalisty" a "funkcionalisty", se stále nezdá být ukončen. Intencionalisté považují Hitlerovy záměry za první a poslední hybatele nacistické politiky, kdežto funkcionalisté prosazují tezi, že Hitlerova politika byla odvozena od funkčních mechanismů samotného nacistického režimu, na osobě vůdce více či méně nezávislých.
Německý nacionální socialismus nepřišel do Německa s Adolfem Hitlerem, Hitlerovo charismatické vůdcovství však toto masové hnutí a zemi vůbec dovedlo do extrémního radikalismu a nakonec i totální destrukce. To je hlavní teze německého historika Hanse-Ulricha Wehlera. Zástupce intencionálního přístupu Wehler přibližuje nástup Hitlera k moci a snaží se detailně popsat, do jakých podmínek vstupuje, jak je využívá a jak velký manévrovací prostor se mu naskytnul.

Číst celý text...

Král Oidipus - drama o probuzení - Zdeněk Kratochvíl

Publikován 10.dubna 2005, text čítá cca 6312 slov. 16 reakcí

Král Oidipus si vyškrábal oči a nyní křičí zoufalstvím; fotografie z neidentifikovaného divadelního představeníSofoklův Král Oidipús je apollónské drama o významu mýtu a úctě k bohům, o osudu a lidské individualitě. To je však samo o sobě ještě příliš obecné určení, které by zahrnovalo velkou část tragédií. V Králi Oidipovi jde o Apollónův nárok na lidskou individualitu, na vědomé rozpoznání a přijetí vlastního určení. Je to drama o tom, že skrze nás žijí síly, které se pouze domníváme znát, zatímco naší možností je apollónský nárok poznat sebe sama.

Zrození vědomí je bolestné. Člověk, který prohlédnul a probouzí se, už nemůže jednat tak, jako mohl jednat ve snu. Přijímá odpovědnost za sebe sama, včetně odpovědnosti za mnohé temné stránky, jejichž hlubiny nemá ve své vlastní moci. Oidipús je věštbou označen k strašné roli, jeho život se odehrává na křižovatce nejtěžších provinění a nejzásadnějšího prohlédnutí. Postupně poznává, že jeho utrpení je znakem naplňování zvláštních božích záměrů: "Vždyť kdyby mě nemělo čekat strašlivé utrpení, nikdy bych nebyl zachráněn před smrtí".
Rozpoznává a přijímá své individuální osudové určení a tak se stává skutečným člověkem, nikoliv jenom hříčkou slepých sil mýtického obrazu.

Číst celý text...

Tchaj-wan versus Čína. Mírové znovusjednocení? - Kristýna Hořánková

Publikován 31.března 2005, text čítá cca 5984 slova. 4 reakce

Červená vlajka vlající proti blankytně modrému nebiOstrov Tchaj-wan (historická Formosa) byl od roku 1895 prosperující japonskou kolonií. Po skončení druhé světové války se poražené Japonsko z Tchaj-wanu stáhlo a ostrov byl navrácen Číně.
V závěrečné fázi 3. čínské občanské války (1946-1949) utrpěl vládní kuomintangský režim porážku od komunistických povstalců a stáhl se na Tchaj-wan. Po příchodu kuomintangských sil v čele s Čankajškem tak obyvatelstvo Tchaj-wanu tvořily dvě znesvářené skupiny. První byla elita spjatá s KMT, čítající zhruba 2 miliony osob, druhou tvořilo čínské etnikum narozené na Tchaj-wanu. Většina čínských starousedlíků tím byla postavena do politicky podřízené role. Cílem tchaj-wanské ekonomiky po roce 1945 se primárně stalo zajištění invaze do komunisty ovládané pevninské Číny a dobytí své vlasti zpět. V zemi byla zavedena tuhá cenzura, zneužívání antikomunistické rétoriky se stalo běžným způsobem manipulace. Na druhou stranu lze kuomintangskému režimu přiznat i řadu pozitiv oproti pevninské Číně. Nedošlo zde k úplnému zestátnění soukromého majetku ani k masovým čistkám v řadách státní byrokracie, obyvatelé nebyli vystaveni sociálním experimentům, nebyla upírána práva na svobodu náboženského vyznání.
Tchaj-wanská vláda od této doby zastává názor, že je jedinou legitimní vládou celé Číny. Vláda ČLR na kontinentě odmítala naopak vznik separátní vlády a režimu na Tchaj-wanu, zdůrazňujíc, že pouze ona reprezentuje Čínu.

Číst celý text...

Francie a Hitler 1933-1935. Na cestě k appeasementu - Robert W.Mühle

Publikován 5.března 2005, text čítá cca 4681 slovo. 1 reakce
Adolf Hitler a Pierre Laval

Koncem března 1935 se třetí francouzská republika v soupeření s nacionálněsocialistickým Německem nacházela na vrcholu své politické nemohoucnosti. Hlavní téma evropské diplomacie od počátku třicátých let, otázka řízeného a jednotného odzbrojení jako prostředku k zajištění míru v Evropě, bylo kvůli posilování německé vojenské moci definitivně pohřbeno. A co více - německé rozhodnutí z března 1935 ukázalo, že Francie je ochotna přijmout zjevné porušení versailleské smlouvy.

Co zapříčinilo ztrátu síly francouzské diplomacie? Proč se třetí republice nepovedlo prosadit své bezpečnostní zájmy proti diktátorskému Německu, které v Evropě sotva vyvolávalo sympatie? Tyto otázky nemohou být zodpovězeny jen poukazem na hospodářskou depresi a politicko - morální krizi ve Francii. Francouzská politika vůči nacionálněsocialistickému Německu se navíc v žádném případě nevyznačovala jednoznačnou ztrátou účinných prostředků.

Jejím základním problémem bylo to, že byla utvářena mnoha náhodami a širokou škálou osobností, že se při jejím utváření střetlo mnoho taktik, koncepcí a strategií. Při zachování stejných společenských podmínek se třetí republika mezi roky 1933 a 1935 pokusila o tři rozdílné, zcela si odporující zahraničněpolitické koncepce. Byla jimi Daladierova politika ambivalence, Barthouova politika síly a Lavalova politika začínajícího appeasementu.

Číst celý text...

Gruzínsko - abcházský konflikt (1992-1993) - Tomáš Vaško

Publikován 16.února 2005, text čítá cca 4554 slova. 9 reakcí
Žena a voják před autobusem v Suchumě, Gruzie. Autor: David Monteleone z Contrasto.it

Abcházie, ležící na pobřeží Černého moře, tvoří součást Gruzínské republiky. Přesněji to je jedna ze dvou autonomních republik. Počátkem devadesátých let se zde rozhořel rozsáhlý etnický konflikt mezi dvěma národnostními etniky - Abcházci a Gruzíny. Po dvouleté občanské válce se podařilo za výrazného přispění Ruské federace a světových organizací uzavřít mezi znepřátelenými stranami příměří. Tento konflikt byl tak zmrazen, nikoliv vyřešen. Na území Abcházie byly vyslány mírové pozorovatelské jednotky OSN a Společenství nezávislých států (fakticky šlo příslušníky ruské armády).

Demografické složení obyvatelstva před vypuknutím konfliktu bylo velice pestré a žádná národnostní skupina zde netvořila nadpoloviční většinu obyvatelstva. Z celkové populace 525 061 lidí bylo 45,7% gruzínské národnosti, 17,8% abcházské, 14,6% arménské a konečně 14,2% ruské národnosti. Obyvatelstvo gruzínské národnosti se soustřeďovalo zvláště v jižní části země a v jejím hlavním městě - Suchumi.

Následný vojenský konflikt si vyžádal tisíce mrtvých a zhruba 200 000 utečenců gruzínského původu. Z toho 150 000 lidí uteklo do Gruzie a 15 000 do Ruska.

Číst celý text...

Skvrnité slunce - Fenomén jaguára v náboženstvích Mezoameriky - Zuzana Marie Kostićová

Publikován 27.října 2004, text čítá cca 6004 slova. Přidejte komentář

TepeyollotlV této práci se pokusím nastínit typologii proměn, jakých doznává v náboženství Mezoameriky nejnebezpečnější šelma tohoto kontinentu. Jakkoli se může zdát, že je pojetí jaguára kompaktní, záhy zjistíme, že nabývá nejrůznějších podob a inkarnací, a to jednak v závislosti na zeměpisné oblasti a jednak s přihlédnutím k období, na jaké bychom se soustředili. Všeobecně platí, že základem pro kult jaguára ve všech jeho podobách, je kultura Olméků, kde vykrystalizovala povaha této šelmy, určující pak nadále jeho pojetí v regionu. O jeho další upevnění a o náznak jeho postklasických podob se postaral Teotihuacán a jeho další rozšíření a jistou unifikaci charakteru zobrazování a role v mythologii i kultu nakonec zapříčinili Toltékové svou úctyhodnou expanzí.

Z většiny základních a důležitých úloh, které hrál a hraje jaguár v myslích obyvatel mezoamerického kulturního areálu, se pokusím stručně vypreparovat pět základních principů, které tato šelma může ztělesňovat, na což máme pramenů v zásadě dostatek. Za prvé, jaguár je silně spjat se symbolikou chthonickou a fertilní. Za druhé, setkáváme se s ním v souvislosti se Sluncem, jelikož zároveň byl u některých etnik symbolem solárním. Za třetí, co se týče role v praktické stránce náboženství, je jaguár jakožto predátor přirozeně zosobněním síly, a jako takový se objevuje jako atribut vládců a bojovníků. Za čtvrté, setkáváme se s jaguárem jako jednou z podob, jíž může nabývat božstvo, nebo přímo jako s božstvem jako takovým. Pátý a poslední způsob, jak může jaguár vystupovat v mezoamerických náboženstvích, je role nástroje ničení a zániku nebo přímo vykonavatele eschatonu.

Číst celý text...

Etienne Cabet - neúnavný propagandista - Viktor Janiš

Publikován 4.srpna 2004, text čítá cca 14060 slov. Přidejte komentář

Etienne Cabet se narodil v Dijonu prvního ledna 1778. Z jeho školních výsledků bylo evidentně jasné, že má všechny předpoklady pro studium na univerzitě. (V jeho patnácti letech mu ředitel školy svěřil odpovědnost za výuku matematiky, astronomie a kreslení třídě o šedesáti žácích.)

Pro Cabetův intelektuální vývoj byla klíčová léta strávená v anglickém vyhnanství (1834-39), protože zde se vzdal radikálního republikanismu a přešel k nekompromisnímu komunismu. Historické bádání v Britském muzeu ho přesvědčilo, že stávající politická nadvláda buržoazie je založena na soukromém vlastnictví, a že tedy jakýkoli pokus o zásadní změnu životní úrovně proletariátu je nemyslitelný bez zavedení systému společného vlastnictví.

Cabet se vrátil do Francie roku 1839 a okamžitě začal organizovat ikarijské hnutí, jehož strategie byla založena principech pacifistického komunismu popsaném v Cestě do Ikarie. Cabet byl skutečně zdatný propagandista a za relativně krátké období kolem sebe vytvořil zdaleka největší utopicko-socialistické hnutí, které se v polovině čtyřicátých let mohlo chlubit zhruba sto až dvěma sty tisíci přívrženci převážně dělnického původu. Na rozdíl od francouzských komunistů v neobabeufistickém hávu, kteří počítali s násilným svržením režimu, se Ikarijci vyznačovali pacifismem a důrazem na legalitu. Cabet nevedl další ilegální organizaci, naopak, řídil hnutí zcela otevřeně z Paříže prostřednictvím vzkříšeného týdeníku Le Populaire, jenž začal znovu vycházet v březnu 1841. V průběhu čtyřicátých let začal propagovat komunismus coby nové křesťanství. Tvrzení to jistě nebylo nové, ale ještě posílilo důvěryhodnost hnutí.

Číst celý text...

Sudetoněmecký landsmanšaft - historie, struktura, cíle - Ondřej Kučera

Publikován 2.srpna 2004, text čítá cca 25126 slov. 7605 reakcí
Dva muži mění cestovní označení; z přebalu sborníku Grenzbereiche/Na rozhraní

Sudetoněmecký landsmanšaft se dlouhodobě označuje za mluvčího z Československa po druhé světové válce odsunutých sudetských Němců a jeho působení dodnes budí v českém prostředí značnou pozornost. Popularita tématu v českých médiích a s tím ruku v ruce jdoucí zkratkovitost však způsobují četná zjednodušení, která pohled na toto sdružení často značně zkreslují.

Kde se vzala nelibost české společnosti k Sudetoněmeckému landsmanšaftu? Z čeho tato organizace při formulování svých cílů a požadavků vychází? V čem se Sudetoněmecký landsmanšaft mýlí a v kterých momentech je třeba mu dát za pravdu? Na tyto otázky se budu ve své práci snažit odpovědět. Domnívám se, že přetrvávající napjatá situace mezi sdružením a zástupci české veřejnosti vyplývá z nedostatku důvěry k záměrům druhé strany, které je podle mě způsobeno setrváváním na nacionálních dogmatech vytvořených v minulém a předminulém století a z něho pramenící neschopnosti přijmout často podložené argumenty druhé strany.

Číst celý text...

Charles Fourier - prorok s myopickou vizí - Viktor Janiš

Publikován 25.července 2004, text čítá cca 17459 slov. 1 reakce
Charles FourierCharles Fourier rád říkával, že dějiny zatím poznaly čtyři slavná jablka. "Dvě z nich - Adamovo a Paridovo - vešla do obecného povědomí díky neštěstí, jež způsobila. Druhá dvě se proslavila službou lidstvu - to Newtonovo a moje." Fourier na své jablko narazil v jedné pařížské restauraci a jeho spolustolovníky stálo čtrnáct sou. Fourier tehdy přijel z kraje, kde se za stejnou sumu dalo nakoupit jablek sto, a tato diskrepance v ceně zasela v jeho mysli první vážné pochybnosti o zdravém chodu francouzského hospodářského systému. "Od toho okamžiku jsem neustal ve vědeckém bádání, jež po čtyřech letech přineslo své ovoce - teorii industriálních sérií a skupin, a poté i zákony univerzálního pohybu, jichž si Newton nepovšiml." Za několik let informoval Fourier v obskurních provinčních novinách celý svět o svém epochálním objevu. Newton podle něj objevil zákony přitažlivosti, ale zůstalo na Fourierovi, "vědeckém páriovi... takřka negramotném prodavači", aby ze spekulativní říše čiré zvědavosti přešel k poznatkům, jež se mohou a mají ihned uplatnit - k "rovnováze vášní". Jeho zákon "vášnivé přitažlivosti" podle něj završil Newtonovu práci a předurčil lidstvo k hojnosti, rozkoším, jež potěší všechny smysly, a ke globální jednotě.
Číst celý text...

V.I.Lenin - Imperialismus, nejvyšší stádium kapitalismu - Ján Dobrovolský

Publikován 17.července 2004, text čítá cca 2282 slova. 4 reakce
V.I.Lenin sedící

Když bylo na konci 19. století v rámci "Scramble for Africa" dokončeno rozdělení tohoto kontinentu, znamenalo to současně rozdělení celého světa. Epocha imperialismu byla na samém vrcholu. Koloniální panství nejsilnějších světových mocností zaujímaly ohromné prostory. Velká Británie ovládala v roce 1914 území, které by do sebe mateřskou zemi pojalo stokrát. Impérium kontrolované Paříží bylo ve stejné době dvacetkrát větší než metropolitní území. I stále si stěžující Německo vlastnilo říši, jejíž celková rozloha byla šestkrát větší než území císařství v hranicích z roku 1871. Je očividné, jak ohromným dějinným fenoménem imperialismus byl. Není divu, že jeho studiu věnovala pozornost nemalá část intelektuálů. Mezi marxisty se jím ve své knize Imperialismus, nejvyšší stádium kapitalismu vážně zabýval mimo jiné i Vladimír Iljič Lenin.
Imperialismus je podle něj kapitalismus v jedné ze svých nejrozvinutějších fází, ve které se některé jeho dřívější základní charakteristiky mění v pravý opak. Nejmarkantněji je to vidět na případu volného obchodu, který je v imperialistické fázi kapitalismu nahrazen monopoly, jež eliminují malé podniky. Bankovní a průmyslový kapitál zároveň splývají do finančního kapitálu, který přináší největší zisky tehdy, když je vyvezen do málo rozvinutých zemí.

Číst celý text...

Geopolitický kontext šestidenní války v regionu Blízkého východu - Petr Žižka

Publikován 29.června 2004, text čítá cca 10154 slova. 7018 reakcí
Šestidenní válku lze v mnoha ohledech považovat za zlomovou událost v moderní historii regionu Blízkého východu. V literatuře týkající se Šestidenní války se lze nezřídka setkat s názorem, že Izrael byl před 5. červnem 1967 obklíčen ohromnou silou arabských vojsk a jeho postavení bylo zdánlivě takřka beznadějné. Rád bych ukázal, že to nebyla tak zdaleka pravda.
Následující text se zabývá situací před válkou a po ní z pohledu hlavních zainteresovaných států, tedy Izraele, Egypta, Sýrie, Jordánska, USA a Sovětského svazu.
Číst celý text...

(Ne)demokracie v Americe - Ondřej Ditrych

Publikován 26.června 2004, text čítá cca 3210 slov. 5 reakcí

"Měly někdy, předcházejíce naší době, tři miliony lidí plnou moc a rovnou příležitost utvořit a ustavit nejmoudřejší a nejšťastnější vládu, již může moudrost člověka vynalézt?" táže se v úvodu svých Úvah o vládě (1776) John Adams, jeden z architektů americké ústavnosti. Dokument, jenž vznikl ve philadelphském ústavním shromáždění, se bezpochyby stal pro mnohé pozdější generace vzorem zhmotnění liberálně demokratické tradice v konkrétní politické skutečnosti. Pojďme se podívat na napětí mezi participační demokracií a konstitučním liberalismem, jak se vyvíjelo v teoretické diskusi, která následovala Prohlášení nezávislosti (1776), abychom mohli poté ukázat, kde přesně se v americkém politickém systému překážky čisté demokracii nacházejí a naznačit, v jakém stavu se americká demokracie a konstituční liberalismus nacházejí dnes. Za užitečný bedekr nám poslouží kniha Fareeda Zakarii The Future of Freedom (2003).

Číst celý text...

Československo – sovětské vztahy od vzniku obou zemí až do uzavření spojenectví v roce 1935 - Ján Dobrovolský

Publikován 29.května 2004, text čítá cca 6441 slovo. 1 reakce
Vztah ČSR a SSSR se od doby jejich vzniku až do poloviny třicátých let, kdy ministr zahraničí Beneš podepsal spojeneckou smlouvu, zásadně změnil. Vojáci obou zemí na sebe v letech 1918 – 1920 stříleli a legionářům se v samotném počátku konfliktu se vznikajícím sovětským Ruskem povedlo dokonce ovládnout jeho nejdůležitější dopravní tepnu. V klidných dvacátých letech byla ČSR jednou z mála zemí, která SSSR diplomaticky neuznala. Po nástupu hospodářské krize však nastal v pohledu na SSSR prudký obrat. Rostoucí síla Německa donutila československého ministra zahraničí, aby u východní velmoci hledal proti jeho vlivu oporu.
Číst celý text...