Přeskočit navigaci
Společnost, politika, kultura, filosofie
29.dubna 2017
Ještě nejste členem Glos? Zaregistrujte se.
 

BTC a nová kavkazská geopolitika - Ondřej Ditrych

Publikován 22.ledna 2006, text čítá cca 2021 slovo. 8762 přečtení  |  Přidejte komentář

V mnoha ohledech je to mimořádné dílo - ropovod BTC, pojmenovaný podle kavkazských metropolí, jimiž se vine jeho potrubí, a tureckého středomořského přístavu Ceyhan, kde svoji podzemní pouť jím protékající kaspická ropa končí, k sobě od formálního uvedení do provozu 25. května 2005 poutá mimořádnou pozornost.

Potrubí o šířce přes 1 m a celkové délce 1 760 km prochází třemi zeměmi (445 km se nachází v Ázerbajdžánu, 245 km v Gruzii a 1 070 km v Turecku). Proteče jím 1 milion barelů ropy denně (bpd) rychlostí 2 m/s. Pohání ji celkem osm pump, které ji vytlačí v nejvyšším úseku až do 2 800 m nad mořem.1 Ropa bude, přinejmenším zpočátku, pocházet z azerských polí Azeri, Širag a Gunešli o celkovém objemu 5,4 miliardy barelů (0,5 % světových ověřených zásob).2 První tanker naplněný černým zlatem z těchto nalezišť opustil Ceyhan na konci loňského roku (dříve se potrubí nenaplnilo). Majitelem ropovodu, jehož stavba přišla přibližně na 3,4 miliardy USD, je BTC Pipeline Company, v níž hlavním podílníkem je British Petroleum (30,1 %), následováno Ázerbajdžánskou státní ropnou společností (SOCAR, 25 %), Unocalem (8,9 %), Statoilem (8,7 %) a dalšími menšími akcionáři.3

Po více než desetiletí, od rozpadu sovětského bloku, stojí problém transportu ropy a zemního plynu z Kaspické pánve - mající nesnadný přístup na otevřená moře - na světové trhy v centru geoekonomických úvah. Snaha zvrátit monopolní postavení trasy z Baku do ruského Novorossijsku (Transněft) byla přitom vedena mnoha zájmy - ekonomickými (problémem novorossijského ropovodu jsou především vysoké přepravní sazby a nízká kvalita ropy, která jej opouští), geopolitickými (viz dále), kapacitními i bezpečnostními (především s ohledem na turecké úžiny, jimiž denně proplouvají tankery převážející 3 miliony bpd - což je patrně strop možného provozu, nehledě na hrozby teroristického útoku nebo ekologické katastrofy). Při politické konstelaci bránící jinak zřejmě nejúspornější cestě vedoucí přes Írán - přestože též zde existují podobná rizika jako v případě Bosporu a Dardanel, neboť Hormuzskou úžinou je již přepravováno 17 milionů bpd z Perského zálivu4 - byla nejprve uskutečněna nízkokapacitní trasa z Baku do gruzínského černomořského přístavu Supsa, a následně, po prodlevě vzniklé obavou z obrovské ceny a nedostatku protékající ropy, též velkokapacitní potrubí BTC. Kromě toho se v současné době pracuje na ropovodu spojujícím kazašská naleziště v Tengizu s Novorossijskem (Caspian Pipeline Consortium, CPC), podobně jako plynovodu vedoucího z Baku přes Gruzii do tureckého Erzurum (South Caspian Pipeline, SCP) s počáteční provozní kapacitou 6 miliard m3 ročně, která je však rozšiřitelná v případě, že jím v budoucnu poputuje plyn z nalezišť v Turkmenistánu.5

Kaspické bohatství si pomalu razí cesty na světové trhy, které jej přijímají s otevřenou náručí. Přestože 1 milión bpd protékající BTC nepředstavuje více než 1,3 % současných světových dodávek, sám o sobě bude znamenat 25 % z nárůstu očekávaného v letech 2005-2006.6 Azeri, Širag a Gunešli nebudou potrubí plnit dlouhodobě, v budoucnu však ropovodem možná poteče ropa z naleziště Araz-Šarg-Alov (objem zásob není zjištěn, naleziště je předmětem sporu mezi Ázerbajdžánem a Íránem) nebo dokonce z obrovského kazašského pole Kašagan, kde se dosud netěží.7 I při současné kapacitě je však pravděpodobné, že kaspická ropa bude mít na ropné trhy stabilizující účinek, zejména při v současnosti stále rostoucích cenách - výsledkem závratně stoupající poptávky - a nejistotě vyplývající z možného uvalení mezinárodních sankcí na Írán, v současnosti zaujímající čtvrtou příčku mezi světovými producenty (s 5,2 % podílu), vzhledem k jeho jadernému programu.8

Dalším plánem, na němž se zprovoznění BTC jeví jako událost mimořádného dosahu, je geopolitická mapa Kavkazu, na níž se setkávají zájmy jak zdejších postsovětských republik společně tvořících složitý bezpečnostní komplex (Arménie, Ázerbajdžán a Gruzie), tak vnějších mocností (Turecko, Írán, Rusko a Spojené státy). V celkovém hodnocení významu ropovodu by geopolitická dimenze neměla být ani přeceňována, neboť ekonomické zájmy byly patrně rozhodující, ani podceňována - například při jeho slavnostním otevření se gruzínská hlava státu, Michail Saakašvili, nezdráhala označit BTC za "geopolitické vítězství."9

Podle tradičního geopolitického vnímání je kavkazská mapa zobrazením pevně zakořeněné dichotomie a mocenského soupeření mezi Gruzií, Ázerbajdžánem, Tureckem a USA na jedné straně a Arménií, Ruskem a Íránem na straně druhé. Mnohem spíše je však dynamickou reprezentací vzájemně se protínajících sfér vlivu, kde vzájemná postavení jednotlivých aktérů procházejí mnoha změnami. Například: Rusko a Írán již netvoří jednotnou frontu při sporu o rozdělení Kaspického moře - v němž menší země v zásadě usilovaly o dělení úměrné délce pobřeží, zatímco velké státy na severu a jihu prosazovaly rovný díl pro každého - Rusko uzavřelo smlouvy s Kazachstánem a Ázerbajdžánem na základě prvního principu (2002-2003) a hranice v severní části moře jsou již dnes demarkovány (Rusko však nadále stojí za svým spojencem v dnes zásadnější mezinárodní otázce již zmíněného jaderného programu).10 Nebo: Turecko se poslední rok snaží o bližší spolupráci s Ruskem - projevem těchto snah jsou třeba loňská a letošní setkání na nejvyšší úrovni - za účelem vyvážení neustále rostoucího vlivu USA a patrně nechce vystupovat jako loutka vedená svým doposud nejsilnějším spojencem. Naproti tomu Ázerbajdžán usiluje o posílení pouta s Íránem, nacházejícím se pod sílícím americkým a evropským tlakem (též ázerbajdžánská vláda byla podrobena americké kritice ohledně zajištění transparentnosti parlamentních voleb 2005) - slibuje si od tohoto sblížení patrně zlepšení své pozice ve vztahu k Arménii. Nakonec, všechny tři nezávislé kavkazské republiky se účastní programu NATO Partnerství pro mír od roku jeho založení (1994) a usilují o posílení vazeb na alianci.

Zmíněné skutečnosti však nebrání určení těch stran, pro něž je uvedení BTC do provozu geopolitickým ziskem, a těch, pro něž je ztrátou, přičemž vítězné a poražené země pozoruhodně věrně odpovídají zmíněným tradičním frontám a patrně tak dokládají stále převažující trend.

Na úrovni místních republik znamená pro Ázerbajdžán a Gruzii ropa, jež nemusí protékat přes ruské území, vyvázání se ze zájmové sféry jejich ruského souseda díky zeslabení ruských pák a posílení vlastních zdrojů. Pro Arménii naopak BTC přináší bezprostřední hrozbu geoekonomické a politické izolace, a oslabení mocenské pozice v letitém etnopolitickém konfliktu o Náhorní Karabach - díky silné podpoře Ruska měla doposud navrch, v současnosti však dochází k mocenskému převážení.11

Na úrovni vnějších mocností BTC otevírá cestu silnějšímu vlivu v Zakavkazsku a v posledku celém nitru eurasijského kontinentu Turecku a USA (neboť je doposud nejvýznamnějším úspěchem americké strategie vícecestného transportu kaspických zdrojů).12 Írán, neúspěšně prosazující vlastní trasu, a Rusko naopak zdánlivě ztrácejí. Zeslabení ruské pozice dokládá též probíhající stahování jednotek ze základen v Gruzii (Batumi, Akhalkalaki), ačkoliv přesun neprobíhá jen na ruské území, ale též do sousední Arménie.13 Situace však není zcela jednoznačná: Rusko stále vyvíjí činnost v bezpečnostních otázkách (na palubě vlajkové lodi kaspické flotily se v červenci 2005 uskutečnila konference věnovaná kaspické bezpečnosti), nevzdává se ani na poli geoekonomickém (jak dokazuje například červnová smlouva s Kazachstánem ohledně rovného podílu na ziscích s kazašského ropného naleziště Kurmangazy) a kromě toho posiluje svou pozici, na rozdíl od USA, v sousední Střední Asii.

Ropovod BTC se okamžikem svého zprovoznění stal významným činitelem na poli mezinárodní bezpečnosti v oblasti kolem Kaspického moře. Nahlodání tohoto pilíře mocenské rovnováhy by přitom mohlo mít dalekosáhlé důsledky, přesahující hranice samotného kavkazského bezpečnostního komplexu. Rozbuškou takového scénáře by se mohly stát akce mezinárodního (al-Kaida) nebo vnitrostátního (PKK) terorismu. Bezprostřednější hrozba se však nachází jinde - v etnopolitickém sporu o území Náhorního Karabachu a přilehlých okresů.14 Hranice kontroly mezi karabašskou a ázerbajdžánskou armádou - která byla dohodnuta příměřím z roku 1994, avšak dnes - přes zdánlivý pokrok v jednání o vyřešení konfliktu15 - je místem stále častějších a intenzivnějších šarvátek - totiž probíhá pouze 30 km od Jevlachu. A tímto městem na ázerbajdžánské straně hranice již brzy proteče první 1 milión barelů kaspického černého zlata, jež si bude denně razit cestu z azerské metropole na světové trhy.

 
1 Baku-Tbilisi-Ceyhan (BTC) Pipeline - Key Facts, 15. srpna 2005.
2 Na konci roku 2004 dosahovaly ověřené zásoby velikosti 1,2 bilionu barelů, přičemž 0,89 bilionu (74,9 %) z nich se nacházelo v členských zemích OPEC. BP Statistical Review of World Energy 2005, dostupné na www.bp.com.
3 Jonathan Elkind, "Economic Implications of the Baku-Tbilisi-Ceyhan Pipeline," The Baku-Tbilisi-Ceyhan Pipeline: Oil Window to the West, eds. Frederick Starr a Svante Cornell, 15. srpna 2005.
4 Svante Cornell, Mamuka Tsetereli a Vladimir Socor, "Geostrategic Implications of the Baku-Tbilisi-Ceyhan Pipeline," The Baku-Tbilisi-Ceyhan Pipeline, 15. srpna 2005.
5 Ibid. Prozatím neúspěšně se vyvíjí jednání o stavbě produktovodu vedoucího napříč Kaspickým mořem mezi turkmenským Atyrau a Baku (TransCaspian Pipeline), přestože Turkmenistán hledá cestu, jak přepravovat svá fosilní paliva na světové trhy jinudy než přes Rusko, jež je odkupuje za netržní ceny. Zvažovaná trasa přes Afghánistán (TAP) se potýká z mnoha překážkami (bezpečnostní rizika, nerozvinutá infrastruktura) a poté, co projekt opustila společnost Unocal, nemá žádného zahraničního investora.
6 Elkind, cit.d.
7 Cornell et al., cit.d. Prezident Nursultan Nazarbajev při slavnostním otevření BTC jeho plánované využití pro kazašskou ropu potvrdil. Přes Kaspické moře ji však buď budou muset přepravovat tankery, nebo bude protékat pro tento účel zbudovaným potrubím na mořském dně.
8 První tři místa zaujímají Saudská Arábie (13,1 %), Ruská federace (11,9 %) a USA (8,5 %). BP Statistical Review of World Energy 2005.
9 Caspian Basin Leaders Hail Opening of Baku-Tbilisi-Ceyhan Pipeline, Eurasianet.org, 25. května 2005.
10 Oksana Kim, The Caspian Sea Still Undefined, UN Chronicle Online Edition, 23. srpna 2005.
11 Kromě tradiční silné vazby na Rusko, potvrzené smlouvou o rozmístění ruských jednotek (1997), staví Arménii proti Gruzii a Ázerbajdžánu především možné či vznesené územní nároky v sousedních republikách - v Ázerbajdžánském případě se jedná o území Náhorního Karabachu, v gruzínském o Džavacheti. Srov. Svante Cornell, Small Nations and Great Powers: A Study of Ethnopolitical Conflict in the Caucasus (London: RoutledgeCurzon, 2003) 53.
12 Tureckými chapadly na Kavkaze jsou kromě BTC a plánovaného SCP též železnice a dálnice z Tbilisi přes Akhalkalaki do Karsu. Podle Cornell et al., cit.d. Akhalkalaki, významný dopravní uzel, mají v příštích letech zcela opustit zde umístěné ruské jednotky.
13 Srov. Samvel Matirosjan a Alman Mir Ismail, Armenia and Azerbaijan Differ over Russian Base Pull-Out, Eurasianet.org, 28. června 2005, 23. srpna 2005.
14 Konflikt rozpoutaný v roce 1988 si doposud vyžádal 30 000 obětí a přinutil přes jeden milión lidí opustit své domovy a zamířit do svých titulárních republik, kde doposud tvoří významnou politickou sílu (podle odhadů tvoří uprchlíci 12-15% dnešní Ázerbajdžánské populace). Na základě příměří z roku 1994 kontroluje karabašsko-arménská armáda 17 % území bývalé Ázerbajdžánské SSR, kromě samotné Karabašské autonomní oblasti ještě například část okresu Agdam (místo současných nepokojů) nebo Lačin (jediná přímá spojnice mezi Karabachem a Arménií). Dnes je nevyřešený karabašský konflikt patrně největším bezpečnostním rizikem v celém Zakavkazsku, zejména proto, že pokud by se znovu roznítil, mohl by se rozšířit do bezprecedentní šíře.
15 Tento kurs zdánlivě naznačují jednání, která proběhla v letech 2004 a 2005 na ministerské a prezidentské úrovni (ministři zahraničí se sešli kromě jiného též v srpnu 2004 v Praze). V tradičně nesmiřitelném střetu koncepcí horizontálního a vertikálního řešení (přítomnost/nepřítomnost Ázerské svrchovanosti v budoucím politickém statutu Náhorního Karabachu), idejí svrchovanosti/územní nedělitelnosti státu a národního sebeurčení a postupu řešení konfliktu vše naráz/krok za krokem se totiž otevřel manévrovací prostor, když Arménie - patrně s ohledem na změněnou geopolitickou situaci - přiznala ochotu ustoupit od jednrázové dohody k postupnému řešení, což by s veškerou pravděpodobností znamenalo odstoupení přinejmenším některých okresů, aniž by bylo předem dohodnuto konečné postavení Náhorního Karabachu. Pravděpodobnost, že budou politické reprezentace v současnosti ochotny ustupovat, však snižuje vnitropolitická situace na obou stranách - pozice ani Ilhama Alijeva, ani Roberta Kočarjana se v současnosti nezdá neotřesitelná, přičemž karabašská otázka představuje v obou republikách klíčové politické téma. K přechozímu srov. například Emil Danielian, International Mediators See New Opportunity for Karabakh Settlement, Eurasianet.org, 18. dubna 2005.

Tento text vyšel v časopise Mezinárodní politika 10/2005.

Ondřej Ditrych - O autorovi Autor je doktorandem mezinárodních vztahů na Fakultě sociálních věd UK a studuje též anglistiku a amerikanistiku na Filosofické fakultě UK.
Jak citovat tento textDitrych, Ondřej. BTC a nová kavkazská geopolitika [online]. Glosy.info, 22.leden 2006. [cit. 29.dubna 2017].
Dostupné na WWW: <http://glosy.info/texty/btc-a-nova-kavkazska-geopolitika/>. ISSN 1214-8857.
Klíčová slova
Ázerbajdžán. Turecko. Gruzie. Arménie. Írán. ropovod. produktovod. BTC. Baku-Tbilisi-Ceyhan. Kavkaz. Náhorní Karabach. ropa.

Diskuse k tématu


Přidat komentář