V mnoha ohledech je to mimořádné dílo - ropovod BTC, pojmenovaný podle kavkazských metropolí, jimiž se vine jeho potrubí, a tureckého středomořského přístavu Ceyhan, kde svoji podzemní pouť jím protékající kaspická ropa končí, k sobě od formálního uvedení do provozu 25. května 2005 poutá mimořádnou pozornost.

Potrubí o šířce přes 1 m a celkové délce 1 760 km prochází třemi zeměmi (445 km se nachází v Ázerbajdžánu, 245 km v Gruzii a 1 070 km v Turecku). Proteče jím 1 milion barelů ropy denně (bpd) rychlostí 2 m/s. Pohání ji celkem osm pump, které ji vytlačí v nejvyšším úseku až do 2 800 m nad mořem.1 Ropa bude, přinejmenším zpočátku, pocházet z azerských polí Azeri, Širag a Gunešli o celkovém objemu 5,4 miliardy barelů (0,5 % světových ověřených zásob).2 První tanker naplněný černým zlatem z těchto nalezišť opustil Ceyhan na konci loňského roku (dříve se potrubí nenaplnilo). Majitelem ropovodu, jehož stavba přišla přibližně na 3,4 miliardy USD, je BTC Pipeline Company, v níž hlavním podílníkem je British Petroleum (30,1 %), následováno Ázerbajdžánskou státní ropnou společností (SOCAR, 25 %), Unocalem (8,9 %), Statoilem (8,7 %) a dalšími menšími akcionáři.3

Po více než desetiletí, od rozpadu sovětského bloku, stojí problém transportu ropy a zemního plynu z Kaspické pánve - mající nesnadný přístup na otevřená moře - na světové trhy v centru geoekonomických úvah. Snaha zvrátit monopolní postavení trasy z Baku do ruského Novorossijsku (Transněft) byla přitom vedena mnoha zájmy - ekonomickými (problémem novorossijského ropovodu jsou především vysoké přepravní sazby a nízká kvalita ropy, která jej opouští), geopolitickými (viz dále), kapacitními i bezpečnostními (především s ohledem na turecké úžiny, jimiž denně proplouvají tankery převážející 3 miliony bpd - což je patrně strop možného provozu, nehledě na hrozby teroristického útoku nebo ekologické katastrofy). Při politické konstelaci bránící jinak zřejmě nejúspornější cestě vedoucí přes Írán - přestože též zde existují podobná rizika jako v případě Bosporu a Dardanel, neboť Hormuzskou úžinou je již přepravováno 17 milionů bpd z Perského zálivu4 - byla nejprve uskutečněna nízkokapacitní trasa z Baku do gruzínského černomořského přístavu Supsa, a následně, po prodlevě vzniklé obavou z obrovské ceny a nedostatku protékající ropy, též velkokapacitní potrubí BTC. Kromě toho se v současné době pracuje na ropovodu spojujícím kazašská naleziště v Tengizu s Novorossijskem (Caspian Pipeline Consortium, CPC), podobně jako plynovodu vedoucího z Baku přes Gruzii do tureckého Erzurum (South Caspian Pipeline, SCP) s počáteční provozní kapacitou 6 miliard m3 ročně, která je však rozšiřitelná v případě, že jím v budoucnu poputuje plyn z nalezišť v Turkmenistánu.5

Kaspické bohatství si pomalu razí cesty na světové trhy, které jej přijímají s otevřenou náručí. Přestože 1 milión bpd protékající BTC nepředstavuje více než 1,3 % současných světových dodávek, sám o sobě bude znamenat 25 % z nárůstu očekávaného v letech 2005-2006.6 Azeri, Širag a Gunešli nebudou potrubí plnit dlouhodobě, v budoucnu však ropovodem možná poteče ropa z naleziště Araz-Šarg-Alov (objem zásob není zjištěn, naleziště je předmětem sporu mezi Ázerbajdžánem a Íránem) nebo dokonce z obrovského kazašského pole Kašagan, kde se dosud netěží.7 I při současné kapacitě je však pravděpodobné, že kaspická ropa bude mít na ropné trhy stabilizující účinek, zejména při v současnosti stále rostoucích cenách - výsledkem závratně stoupající poptávky - a nejistotě vyplývající z možného uvalení mezinárodních sankcí na Írán, v současnosti zaujímající čtvrtou příčku mezi světovými producenty (s 5,2 % podílu), vzhledem k jeho jadernému programu.8

Trasa ropovodu Baku-Tbilisi-Ceyhan. Klikněte pro celý obrázek.

Podle tradičního geopolitického vnímání je kavkazská mapa zobrazením pevně zakořeněné dichotomie a mocenského soupeření mezi Gruzií, Ázerbajdžánem, Tureckem a USA na jedné straně a Arménií, Ruskem a Íránem na straně druhé. Mnohem spíše je však dynamickou reprezentací vzájemně se protínajících sfér vlivu, kde vzájemná postavení jednotlivých aktérů procházejí mnoha změnami. Například: Rusko a Írán již netvoří jednotnou frontu při sporu o rozdělení Kaspického moře - v němž menší země v zásadě usilovaly o dělení úměrné délce pobřeží, zatímco velké státy na severu a jihu prosazovaly rovný díl pro každého - Rusko uzavřelo smlouvy s Kazachstánem a Ázerbajdžánem na základě prvního principu (2002-2003) a hranice v severní části moře jsou již dnes demarkovány (Rusko však nadále stojí za svým spojencem v dnes zásadnější mezinárodní otázce již zmíněného jaderného programu).10 Nebo: Turecko se poslední rok snaží o bližší spolupráci s Ruskem - projevem těchto snah jsou třeba loňská a letošní setkání na nejvyšší úrovni - za účelem vyvážení neustále rostoucího vlivu USA a patrně nechce vystupovat jako loutka vedená svým doposud nejsilnějším spojencem. Naproti tomu Ázerbajdžán usiluje o posílení pouta s Íránem, nacházejícím se pod sílícím americkým a evropským tlakem (též ázerbajdžánská vláda byla podrobena americké kritice ohledně zajištění transparentnosti parlamentních voleb 2005) - slibuje si od tohoto sblížení patrně zlepšení své pozice ve vztahu k Arménii. Nakonec, všechny tři nezávislé kavkazské republiky se účastní programu NATO Partnerství pro mír od roku jeho založení (1994) a usilují o posílení vazeb na alianci.

Zmíněné skutečnosti však nebrání určení těch stran, pro něž je uvedení BTC do provozu geopolitickým ziskem, a těch, pro něž je ztrátou, přičemž vítězné a poražené země pozoruhodně věrně odpovídají zmíněným tradičním frontám a patrně tak dokládají stále převažující trend.

Na úrovni místních republik znamená pro Ázerbajdžán a Gruzii ropa, jež nemusí protékat přes ruské území, vyvázání se ze zájmové sféry jejich ruského souseda díky zeslabení ruských pák a posílení vlastních zdrojů. Pro Arménii naopak BTC přináší bezprostřední hrozbu geoekonomické a politické izolace, a oslabení mocenské pozice v letitém etnopolitickém konfliktu o Náhorní Karabach - díky silné podpoře Ruska měla doposud navrch, v současnosti však dochází k mocenskému převážení.11

Na úrovni vnějších mocností BTC otevírá cestu silnějšímu vlivu v Zakavkazsku a v posledku celém nitru eurasijského kontinentu Turecku a USA (neboť je doposud nejvýznamnějším úspěchem americké strategie vícecestného transportu kaspických zdrojů).12 Írán, neúspěšně prosazující vlastní trasu, a Rusko naopak zdánlivě ztrácejí. Zeslabení ruské pozice dokládá též probíhající stahování jednotek ze základen v Gruzii (Batumi, Akhalkalaki), ačkoliv přesun neprobíhá jen na ruské území, ale též do sousední Arménie.13 Situace však není zcela jednoznačná: Rusko stále vyvíjí činnost v bezpečnostních otázkách (na palubě vlajkové lodi kaspické flotily se v červenci 2005 uskutečnila konference věnovaná kaspické bezpečnosti), nevzdává se ani na poli geoekonomickém (jak dokazuje například červnová smlouva s Kazachstánem ohledně rovného podílu na ziscích s kazašského ropného naleziště Kurmangazy) a kromě toho posiluje svou pozici, na rozdíl od USA, v sousední Střední Asii.

Produktovody na Kavkazu. Klikněte pro celý obrázek.