Přeskočit navigaci
Společnost, politika, kultura, filosofie
27.června 2017
Spravujete webové stránky? Obohaťte je obsahem z Glos.
 

Česká (ne-)připravenost na členství v EU – evropská agenda českých politických stran - Martin Schlemmer

Publikován 29.května 2004, text čítá cca 3745 slov. 4803 přečtení  |  1 reakce

Česká republika se po deseti letech příprav na vstup do Evropské unie konečně ocitla "v klubu" a nyní jsou přede dveřmi volby českých zástupců do Evropského parlamentu. Deset let je dostatečná doba na přípravu na cokoliv, podívejme se, jak zvládly české politické strany a hnutí za tuto dobu svůj domácí úkol – formulovat své priority a předložit program toho, co vlastně v EU chtějí dosáhnout.

Redukce vzorku

K volbám do EP se přihlásila 31 strana. Já se však budu zabývat pouze těmi, které do 19.5. vystavili svůj program na Internetu, takže se počet redukuje na rovných dvacet. Dále provedu "špinavou selekci" – vyřadím Pravý blok, Republikány Miroslava Sládka, Dělnickou stranu a Občanskou federální demokracii. Pravý blok nepředstavuje ve skutečnosti program pro EP, nýbrž kritiku politické scény jako takové, Republikáni Miroslava Sládka pouze do písmene okopírovali svůj starý parlamentní volební program, nedali si ani tu práci, aby odmazali body o vyjednávání vstupu do EU, pouze na konec připojili zvolání "Evropská unie je koncem naší země, koncem suverenity politické, ekonomické a soběstačnosti v zemědělství. Je to také konec našeho jazyka a kultury." Dělnická strana představila extremní program s body jako vystoupit z EU a NATO, omezit příliv cizího kapitálu, vypovědět ilegální přistěhovalce, zavést trest smrti, postavit pohlavní deviace mimo zákon, zavést jednokomorový parlament a stanovit pravidla užívání češtiny jako státního jazyka zákonem. Jak toto chce prosazovat v Evropském parlamentu, však dále neupřesnila. Občanská federální demokracie Viktora Koženého má sice nejobsáhlejší i věcně zajímavý program, avšak sám Kožený se pro své jisté "hříchy z mládí" nemůže ukázat na území ČR, takže není jasné, jak by měla
probíhat volební kampaň a případné oficiální náležitosti.

Nyní nám zbývá šestnáct víceméně seriózních stran a hnutí. Rozdělme je tedy na pět parlamentních (mezi něž zařadíme i Unii liberálních demokratů) a jedenáct mimoparlamentních.

Parlamentní strany

Začnu od posledního místa. Nejméně kvalitní program sestavila ČSSD; je plný nekonkrétních frází jako například "Česká republika disponuje velkým a zatím nevyužitým potenciálem. K jeho plnému využití a rozvoji dojde v rámci Evropské unie." nebo "Poslanci ČSSD v Evropském parlamentu podpoří opatření vedoucí ke zvýšené ochraně životního prostředí. Lidé chtějí dýchat čistý vzduch nezamořený škodlivými emisemi, chtějí, aby vody v řekách a potocích nebyly znečišťovány nebezpečnými odpady, aby místa, v nichž žijí, nebyla zavalena odpadky, aby ekonomický růst neohrožoval přírodu, její faunu a flóru." a "Poslanci ČSSD v Evropském parlamentu podpoří opatření směřující k vytváření společného evropského prostoru svobody, bezpečnosti a práva, v němž budou zajištěna práva každého občana a jeho bezpečnost v rozšířené Evropské unii." Co tyto věty vlastně znamenají, si můžeme jen domýšlet.

Z programu se dozvíme snad to, že sociální demokracie bude rozvíjet sociální model státu (jako bychom to nepoznali z jejího názvu), bude chtít podporovat vědu, kulturu a vzdělání a vytvořit prostor svobody, bezpečí a práva (toto téma rámuje celý dokument, objevuje se v prvním bodě ("Vytvořit z Evropy kontinent míru a bezpečí") i v posledním ("Vytvořit evropský prostor svobody, bezpečnosti a práva"). Nevím, byl-li formulování programu přítomen i ministr vnitra, ale vypadá to tak.).

Ačkoliv to nehraje velkou roli, její program ve formátu rtf je odbytý také po formální stránce - je chybně formátovaný a dokonce má v různých částech různé barvy písma (o čemž se můžete přesvědčit, pokud v textovém editoru zvolíte zobrazení na modrém pozadí).

Program ODS zklamal především proto, že evropská agenda v ODS rezonuje dost silněji (nebo alespoň hlasitěji) než v ostatních stranách, ale její program tvoří slabé dva listy formátu A4. I když v tomto programu už lze nalézt jakési vize toho, jak by Evropa měla (mohla) vypadat v budoucnosti, i konkrétnější požadavky a představy, je toho velmi málo na stranu v této chvíli nejpopulárnější. Mezi body, které stojí za zmínku, patří například požadavek liberalizace světového zemědělského trhu a vpuštění zemědělců třetího světa na evropský trh či pobídka k vícerychlostní Evropě (tzn.různým stupňům integrace).
Nekonkrétnost lze vyčítat například v představě institucionálního uspořádání EU: "Musíme tedy prosazovat takové institucionální uspořádání EU a takové rozhodovací procedury, které zajistí co největší dosažitelnou rovnoprávnost mezi všemi členskými státy EU, bez ohledu na jejich velikost a počet obyvatel." Co si ODS představuje pod "takovým uspořádáním" a "takovými procedurami" zůstává záhadou, ač by v kontextu právě probíhající diskuse o institucionální reformě EU bylo více než vhodné to sdělit. Je škoda, že v současnosti nejoblíbenější strana nepředložila k této fundamentální záležitosti jasný postoj.

Po formální stránce bych přirovnal její program ve formátu pdf k cukrové vatě. Je nadýchaný, ale je to pouze pěna. Prosté zkopírování ukáže, že dokument, roztažený na 8 stran a velký 410 kB, se scvrkne při běžném formátování na 4 stránky o 13 kB. Oněch ušetřených 397 kilobytů mohla pracovní skupina místo na hezké modré pruhy na konci stránek použít k představení textu mnohem lepšího a obsáhlejšího.

Program KSČM mne překvapil. S dnešní stalinistickou Grebeníčkovou KSČM toho nemá moc společného. Jedná se spíše o pokrokový, konstruktivní eurokomunistický dokument, ze kterého jsem vycítil, jak by mohla vypadat nová, reformovaná komunistická strana. Samozřejmě se dočteme i o překonávání kapitalistických pořádků a agresivní hegemonistické politice amerických vládních kruhů, ale lze nalézt i překvapivé požadavky jako zmírnění demokratického deficitu orgánů EU, rozvíjení spolupráce se Slovenskem, Polskem, Rakouskem a Německem (sic!) či zavedení tzv.Tobinovy daně z pohybu kapitálu.

KDU-ČSL představila relativně slušný program o osmi stránkách. Kromě očekávaného přihlášení ke křesťansko-demokratickým hodnotám se dočteme, že lidovci chtějí podporovat malé a střední podnikání či prosadit (na západ od nás již běžnější) pojetí zemědělce jako ochránce krajiny. Zajímavá je i kapitola o vnějších vztazích EU, kde se podobně jako u ODS objevuje požadavek na liberalizaci světového zemědělského trhu, ovšem s větším důrazem na humanitární a strukturální pomoc chudým zemím. Závěrečná kapitola je věnována rodině jako "základu každé společnosti" a způsobům, jak by strana chtěla rodinu podporovat. Je však sporné, je-li toto téma natolik "evropské", aby zabíralo celou osminu obsahu. Co se týče představ o struktuře EU, jsou poměrně mlhavé a kromě požadavku vzniku společného ministra zahraničí nic dalšího nenajdeme.

Nejlépe zpracovaný program vůbec představila Unie liberálních demokratů – společná kandidátka US-DEU, Cesty změny, ODA a LiRA. Nejpodrobněji ze všech stran se zabývá institucionální reformou a demokratickým deficitem EU, navrhuje vytvoření dvoukomorového evropského parlamentu a vytvoření instituce evropského prezidenta, snížení objemu dotační politiky ve prospěch podpory vědy a celoživotního vzdělání, věnuje se otázce přenositelnosti penzí, Lisabonské agendě (plánu EU stát se ve střednědobém horizontu nejsilnější světovou ekonomikou) a jejímu plnění, a jako jediná kandidátka tématizuje i otázku dalšího rozšiřování EU (vstup by měl být umožněn všem evropským státům, které splní předem stanovené kritéria). Dokument je přehledně a logicky rozčleněn a ačkoliv si umím představit, že by šel v mnohém vylepšit a propracovat, uděluji mu pomyslné první místo.

Mimoparlamentní strany

Programy mimoparlamentních stran trpí dvěma velkými neduhy. Prvním je časté sebevymezování vůči kriticky nahlížené "velké" politické scéně. Velká část stran a hnutí postavila svůj program na sžíravé kritice parlamentních stran, od které se však již nedovedla (nebo někdy asi ani nechtěla) odrazit ke konstruktivnímu programu. Druhým nedostatkem je partikulárnost. Programy se zabývají většinou jen určitými vyhraněnými tématy (např. ochranou životního prostředí) a úplně vynechávají další zásadní otázky (nejčastěji chybí představy o institucionálním uspořádání EU a o zahraniční politice).

Začněme nyní obráceně, od nejkvalitnějších. Nevětším (kladným) překvapením je program společné kandidátky Nestraníci pro Moravu/Sdružení nestraníků, který obsahuje požadavky jako například vytvoření jednotné imigrační politiky, co nejrychlejší vstup ČR do Schengenského prostoru, nezávislost Evropské centrální banky, dodržování Paktu růstu a stability, vytvoření společného trhu ve finančních, energetických a poštovních službách, převoditelnost penzí, hypoték a sociálního pojištění a reformu Společné zemědělské politiky (CAP).

Další poměrně kvalitní program sestavila Humanistická aliance. Objevují se v něm mj. požadavky na otevření EU imigrantům, zajištění jejich občanských práv (i práva volebního) a pomoc při integraci do společnosti, otevření evropského trhu produktům z rozvojových zemí a vystoupení z NATO. Lze nalézt i některé body, které se nechávají inspirovat myšlenkami antiglobalistického a pacifistického hnutí – zabránění koncentraci kapitálu a finančním spekulacím, zákaz obchodu se zbraněmi hromadného ničení či uzavření nové mezinárodní smlouvy o redukci skleníkových plynů. Dokument obsahuje i některé obecné proklamace, které však spíše představují smýšlení strany jako takové, než její program do EP – rovnost příležitostí mužů a žen, prosazení institutu registrovaného partnerství pro homosexuály i heterosexuály, výchova k multikulturalitě, podpora alternativní medicíny.

Tvůrcům programu NPM/SN a HA bych doporučil nepsat program pouze bodově, nýbrž se podrobněji a konkrétněji rozepsat o jednotlivých položkách. Toto doporučení se koneckonců vztahuje na všechny programy mimoparlamentních stran, ale u těchto dvou stačí asi už jen toto, aby se přiblížily k programům stran parlamentních.

Ve středu hodnocení se nachází programy Strany pro otevřenou společnost a společné kandidátky Sdružení nezávislých/Evropských demokratů. SN/ED poněkud více akcentuje strukturální otázky, ovšem pouze povrchně, a její program sestává především z obecných prohlášení jako "budeme spolupracovat s dalšími členy Evropského parlamentu a uplatňovat se pozitivní činností, budeme usilovat o vliv na dění a tvář Evropské unie, vytvoříme českým občanům prostor k tomu, aby mohli využít všech možností rozšíření Evropské unie, aby měli stejné příležitosti jako ostatní", SOS klade důraz na prorodinnou politiku, vytváření multikulturní společnost, otevřenost EU (a ČR) přistěhovalcům a na ekologickou agendu. Obě strany shodně požadují jednorychlostní integraci a zachování a nenarušování transatlantického partnerství EU a USA. U obou však opět platí: prospělo by více konkrétních bodů a širší tématický záběr. V programu SN/ED se navíc objevuje několik překvapivých vět jako "chceme komunikovat a domlouvat se, ne bouchat dveřmi; nebudeme zneužívat evropskou integraci pro vlastní politické hry", které se zdají poněkud dětinské.

Zajímavý program představila Koruna česká, monarchistická strana Čech, Moravy a Slezska. Hned na úvod se hlásí k "modernímu konzervatismu křesťansko-demokratického střihu" s požadavky například podpory rodiny, malých a středních živnostníků a soukromých zemědělců, snížení daní "na míru běžnou v nejvíce prosperujících státech EU" a solidárnost podle hesla "sociálnost bez socialismu". Celý program je přehledný, bohužel však zahrnuje spíše směsici obecnějších vět ("Vstup do EU nesmí znamenat větší nezaměstnanost či opětovný pocit, že ve vztazích mezi členy EU jsou si přeci jen někteří rovnější a že praxe vyvrací původní sliby a záměry.") a kritiky politiky ("Mnohé strany se na každém kroku ohánějí "obhajobou národních zájmů", v praxi však nedělají vůbec nic např. pro ochranu našeho rodného jazyka nebo tradičních průmyslově-řemeslných odvětví naší ekonomiky. Nehodláme se nikdy podílet na rozněcování národnostní nenávisti, ale budeme vždy hájit bytostné a tradiční zájmy historických zemí Koruny České..."). Za zmínku určitě stojí požadavek, aby se Praha do roku 2018 stala hlavním městem Evropy, a pobídka k potírání komunismu.

Velké zklamání mezi programy mimoparlamentních stran představuje ten, který předkládá Strana zelených. Kromě velkého důrazu na ochranu životního prostředí se zde nachází jen nekonkrétní proklamace typu "Více pravomocí voleným evropským poslancům, méně moci neprůhledné a nevolené Evropské komisi a průmyslovým lobby!", "Nejsme a nebudeme zavázáni průmyslu, ale pouze občanům, u nichž se ucházíme o podporu. Díky tomu můžeme důsledně hájit váš zájem na tom, aby slovo "občan" znamenalo vždy víc než slova "investor", "úředník" či "politik"" nebo "Romové, imigranti, azylanti, cizinci, svobodné matky, svobodní otcové, handicapovaní atd. - ti všichni naleznou u nás zastání.". Zajímavé jsou sice požadavky na rovnoprávnost žen a mužů s poukazem na to, že Strana zelených sama má polovinu kandidátů do EP ženského pohlaví, požadavek zavedení institutu celoevropského referenda, nebo povinného minimálního rozpočtu pro kulturu ve výši jednoho procenta, ale program jako celek vyznívá velmi slabě. V hodnocení této strany jsem přísný i proto, že Zelení mají ambice dostat se do českého parlamentu a jsou tomu již blízko, ovšem pro úspěch budou muset zapracovat mnohem tvrději.

Velmi slabé a partikulární programy představila Strana práce, Strana venkova, Strana zdravého rozumu a hnutí Za zájmy Moravy ve sjednocené Evropě. Program Strany práce obsahuje dva body: rychlé přijetí eura a debyrokratizaci, Strana venkova slibuje prosazovat větší podporu zemědělství, životního prostředí a politiky zaměstnanosti. Hnutí Za zájmy Moravy ve sjednocené Evropě představuje zajímavou koncepci EU jako sdružení regionů s postupným odbouráním národních států jako přebytečných stupňů, konkrétnější však není a v podstatě jen přepisuje program European Free Alliance, ke které se hlásí. Strana zdravého rozumu sice vychvaluje své kandidáty a distancuje se od špinavé "velké" politiky, ale kromě toho, že by chtěla prosadit v EP zákon o možném vystoupení z EU, nic konkrétního nepíše.

Dostali jsme se téměř ke konci hodnocení, stále však chybí jedna kandidátní listina. Ta, jejíž program obsadil poslední místo. Je a není to překvapení – nejméně kvalitní program představili Nezávislí. Ono těch "nezávislých" je více, takže abychom si to ujasnili, jedná se o ty Nezávislé, kteří přesvědčili Vladimíra Železného a Janu Bobošíkovou ke kandidatuře. Jejich program čítá všehovšudy deset vět, ale není to ve skutečnosti žádný program, nýbrž (opět) kritika "velké" politiky a vstupu do EU, který měl jen posloužit několika mocichtivým politikům jako "dobré vlastní bydlo". Po těchto deseti větách následuje osm bodů, které vychvalují kandidáty. Nejzajímavější bod zní "(Naši kandidáti jsou) osobnosti, pro které poslanecký mandát není "trafikou" ani výhodnou odměnou za služby poskytované nějaké straně." Co chtějí Nezávislí v EP prosazovat, se nedozvíme. Chybí dokonce i slib vzdání se europoslaneckého platu ve prospěch chudé vísky.

Shrnutí

Lze obecně konstatovat, že volební programy k prvním českým volbám do Evropského parlamentu jsou nekvalitní, tj.nekonkrétní a partikulární. Z toho lze také vyvodit, že politické strany nejsou na působení v EU ideově připraveny, nemají stanoveny priority a předpokládají, že se budou rozhodovat ad hoc, podle situace. Největší zklamání mezi programy parlamentních stran připravila ČSSD a ODS. Strana musí vřít, pulzovat myšlenkami a koncepcemi, to ale není případ stojatých vod české sociální demokracie. ODS vypadá živěji a někteří její stínoví ministři dovedou citovat i Aristotela. O to větším překvapením je její plytký a krátký program. Minimálně v tomto případě má určitě na víc, ale asi jí ta námaha za to nestojí. Pokud se opravdu chce stát catch-all party, jak dává často najevo, bude muset pracovat mnohem tvrději.

Programy KDU-ČSL i KSČM patří k těm kvalitnějším a program ULD je strukturou, konkrétností a rozsahem tím nejlepším, i když u všech se dá samozřejmě mnohé zlepšovat – připomínám, že hodnocení je poměrné vůči ostatním českým programům.

Z mimoparlamentních stran se o příjemné překvapení postaraly programy Nestraníků pro Moravu/Sdružení nestraníků a Humanistické aliance, naopak očekávání zklamala Strana zelených. Vnitrostranický boj ji poškozuje více, než si asi uvědomuje, a měla by se raději soustředit plnými silami na dosažení své důležité mety – pětiprocentního kvora.

Pozastavme se nad úlohou osobností. Zcela jednoznačně lze říci, že jedna známá osobnost na kandidátce, ať už je to ex-kosmonaut Remek, ex-mediální magnát Železný, či ex-ministr Zieleniec, pomůže volebním preferencím víc, než sebelepší program. Proč ne, můžeme pokrčit rameny.

Nekvalitní volební programy mají však svou druhou stranu – nezájem voličů o informace o EU. Ti jako by si stále neuvědomovali, že kvalita jimi volených zástupců úzce souvisí právě s jejich vlastními znalostmi a mírou kvalifikovanosti volby. Když se začnou více zajímat o politiku, úroveň politické kultury a rozhodnutí vzroste. Jenže se dostáváme k dilematu mezi vejcem a slepicí. To se dá rozetnout jedině osobním rozhodnutím, zájmem a angažovaností (přinejmenším informační).

Za současné situace nelze než si přiznat jednu nepříjemnou věc. Česká republika na působení v EU není připravená; vlak už se rozjíždí, a my ještě nemáme sbalené kufry – a je to chyba jak občanů, tak politiků. Už nejsme zázračné dítě postkomunistického bloku. ČR bude mít velké problémy prosazovat v EU své zájmy.
Touto předtuchou bych ukončil letmý průlet volebními programy před prvními českými volbami do Evropského parlamentu. Pod čarou jsem, již mimo účel tohoto textu, sestavil výběr některých zvláštních či humorných pasáží, na které lze při čtení programů narazit.

 

Výroky mimo

I u volebních programů do EP je možné kroutit hlavou a smát se. Nabízím subjektivní a odlehčený výběr pochybných výroků.

ČSSD píše: "Pro udržení osídlení venkova bude nutné vytvářet takové podmínky, které učiní farmaření přitažlivé pro mladé lidi a pro ty, kteří hledají alternativu k uspěchanému městskému životu." Jako mladý člověk už se těším. Jen mám trochu strach, jak to bude vypadat.
KDU-ČSL hraje na jinou kartu: "Domníváme se, že příčiny nízké ochoty mít děti jsou ve většině případů hlubší a fundamentálnější povahy než je objektivní nedostatek finančních prostředků. Budeme proto usilovat o změny ve školských a vzdělávacích systémech tak, aby děti byly vychovávány nejen ke schopnosti individuálního sebeprosazení v profesním životě, ale též k vnímání širší společenské odpovědnosti." Aneb je těžké být autentickou křesťansko-demokratickou stranou v baště ateismu.
V pracovní skupině ULD seděli lidé se smyslem pro humor: "K vytváření vzdělanostní ekonomiky nepřispívají nepotřebné hory masa a másla, neprodejná jezera mléka a miliony tun předraženého obilí.".
ODS nepřestává vzývat duchy nacionalismu: "ODS bude bránit snahám některých zájmových skupin v EU zpochybňovat na evropské úrovni vnitrostátní majetkové a právní jistoty občanů ČR, vyplývající z poválečných mezinárodních smluv a denacifikačních aktů. ODS bude trvat na tom, aby volba energetických zdrojů zůstala ve výlučné pravomoci národních orgánů, včetně rozhodování o dalším využití jaderné energetiky." Ještě že máme ty Rakušany a Němce, vůči komu bychom se vymezovali? Ale proč ne, když to přináší voliče...
KSČM hodlá "využívat politického prostoru v EU k aktivnímu veřejnému působení pro obnovu a další rozvoj prvků sociálního státu i pro překonání kapitalistických pořádků." Tak ona ta slovní zásoba ještě nevymizela.

Kiks SN/ED, kteří chtějí "komunikovat a domlouvat se, ne bouchat dveřmi" jsem už zmiňoval. Přesto se nad ním znovu pozastavuji. Josefe, Jano, Jarmilo!
Co vlastně chtějí ve Štrasburku prosazovat Nezávislí? Jejich program si dovolím přetisknout celý: "Vycházíme z trpké zkušenosti, kterou Česká republika získala během jednání o přístupových smlouvách. Dnes, kdy je zřejmé, že podmínky pro vstup České republiky patří k nejhorším z přistupujících zemí, považujeme za klíčovou kvalitu lidí, kteří budou Českou republiku v EU reprezentovat. Dosavadní představitelé se zaměřovali na tvorbu přístupové euforie, na lacině argumentované PR a na europropagandu. Tvrdé vyjednávání bylo stranou jejich zájmu. Vyjednavači navíc věděli, že si současně s dojednáváním podmínek pro občany České republiky připravují velmi dobré vlastní bydlo v Bruselu. Proto jim byly zcela lhostejné zájmy České republiky. Sledovali totiž zájmy jiné. Krátkodechou politickou tezi současné vládní sestavy co nejrychleji do Evropy, ať to stojí, co to stojí budeme splácet ještě dlouho. Je pošetilé doufat, že toto nepříznivé dědictví dnešního establishmentu lze zásadním způsobem změnit. Lze ho však zmírňovat a drobně korigovat poctivou a zaujatou prací v Evropském parlamentu." Konec. Tečka. Nic víc. Předložit takový program vyžaduje buď velkou odvahu, nebo naprostou absenci soudnosti. A nebo jen voliče – ignoranty...

Straně zelených asi ujelo pero, když píše: "Daně občanů nesmí financovat převážení průmyslových potravin po dálnicích Evropou sem a tam, šíří se tím nemoci a množství dopravy katastrofálně narůstá." Hmm, šíří se tím nemoci, šíří se tím nemoci... to už se nedá ani vtipně glosovat.

Hnutí Za zájmy Moravy ve sjednocené Evropě požaduje něco, co raději nechápu: "Zavedení správného celoevropského užívání terminologie s cílem dosažení respektování evropských historických zemí a národů." Správná terminologie? Správná slova? Správný výklad historie?
Z některých vět programu Strany zdravého rozumu je cítit neřešený pocit méněcennosti: "Strana zdravého rozumu se všemi silami musí snažit upozorňovat na kladné postavy všeobecně známé mezi obyvatelstvem nejenom Evropské unie. (Upozorňovat na to, že např. Antonín Dvořák byl Čechem, že např. kontaktní čočky vynalezl Čech, že Tomáš Baťa je Čech, že Pavel Nedvěd, Dominik Hašek, Jaromír Jágr či Martina Navrátilová jsou Češi. ...)",případně "Stát XY zakazuje našim lidem pracovat na jeho území.
Okamžitě zakázat všem občanům tohoto státu pracovat u nás (včetně tzv. topmanagerů, za které stejně v podnicích se zahraniční účastí pracují naši pracovníci ovšem za zlomkovou mzdu)."
.

A pak že se z politiky s odchodem Miloše Zemana na Vysočinu vytratil humor.

Martin Schlemmer - O autorovi Šéfredaktor Glos.
Jak citovat tento textSchlemmer, Martin. Česká (ne-)připravenost na členství v EU – evropská agenda českých politických stran [online]. Glosy.info, 29.květen 2004. [cit. 26.června 2017].
Dostupné na WWW: <http://glosy.info/texty/ceska-ne-pripravenost-na-clenstvi-v-eu-evropska-agenda-ceskych-politickych-stran/>. ISSN 1214-8857.
Klíčová slova
Evropská unie. Evropský parlament. volby. volební programy. analýza volebních programů. české politické strany.

Diskuse k tématu

Dobry vyber
Adam Perutka :-) (11.6.2004 16:30:56)
Ten vyber humornych pasazi se opravdu povedl
Strana zdraveho rozumu se tak zrejme jmenuje proto, ze ji zdravy rozum nalehave chybi...
Vidim, ze jste se pri vasi tvrde praci i pobavili.

Přidat komentář