Přeskočit navigaci
Společnost, politika, kultura, filosofie
24.srpna 2017
Spravujete webové stránky? Obohaťte je obsahem z Glos.
 

Čínský důchodový systém: účast rodiny zůstává stěžejní - Ján Dobrovolský

Publikován 16.června 2012, text čítá cca 4222 slova. 0 přečtení  |  Přidejte komentář

Z hlediska demografického Čína nepředstavuje jen nejlidnatější zemi světa, ale i zemi s největší světovou populací seniorů. Jestliže v roce 2010 její obyvatelstvo představovalo 19.5% obyvatel Země, mezi seniory nad 60 let to bylo 21.8%. Podle projekcí OSN by pak už v roce 2030 mohl tento podíl narůst na 24.7% za současné kontrakce podílu čínských dětí z dnešních čtrnácti na necelých jedenáct procent. Jedna z nejrychleji stárnoucích zemí na světě tak stojí před urgentním úkolem postarat se o budoucí třikrát větší populaci seniorů za současně se smrskávajícího počtu aktivní populace.

(1) Stárnutí čínské populace
Jak poznamenává Yuan Xin akceleraci stárnutí populace je třeba připsat na vrub především snižující se míře úmrtnosti od 50. let za současného zavedení politiky jednoho dítěte od konce 70. let.(1) Jestliže podíl obyvatelstva nad 60 let zůstával až do konce 70. let na konstantních hodnotách kolem 6-8%, od začátku 80. let nastává jeho nezadržitelný nárůst z původních 7.7% na 11.8% v roce 2010. Ruku v ruce s tím pak šel nárůst průměrného věku z 22.4 na 34.5 let v roce 2010.(2)
O tom, že se nejednalo o přirozený proces stárnutí, ale uměle vyvolaný jev motivovaný snahou zastavit rapidně narůstající obyvatelstvo, svědčí srovnání s Indií. Ač začátkem 80. let jen nepatrně mladší než Čína, indická populace za třicet let zestárla jen o pět let a podíl lidí nad 60 let se zvýšil z šesti na osm procent.(3)
Výhled na příštích 30 let pak podle odhadu OSN slibuje neustále prohlubování procesu stárnutí, v jehož rámci se Čína stane vůbec jednou z nejstarších zemí. Už v roce 2020 by měla například v průměrném věku překonat Spojené státy a za dalších deset let průměr všech vyspělých zemí. Kolem roku 2050 by pak její celková populace seniorů měla dosáhnout více než 400 oproti dnešním 165 milionům.(4)

(2) Čínský důchodový systém
Stárnutí čínské populace se od konce 90. let stalo živě diskutovaným tématem mezi čínskými akademiky. Nejvíce pozornosti na sebe váže otázka zabezpečení čínských seniorů a budoucnost důchodového systému stojícího na třech pilířích, kterými jsou zaopatření ze strany rodiny, vlastní péče a státní důchodový systém. Velkou neznámou pak je, zda by státní důchodový systém do budoucna mohl nahradit zaopatření ze strany rodiny, která doposud představovala nejdůležitější část systému, ale v posledních letech zažívá značnou krizi.

(3) Zaopatření ze strany rodiny
Zaopatření ze strany rodiny historicky představovalo a nadále představuje hlavní zdroj péče o čínské seniory. Začátkem století se například 98% všech vesničanů v důchodovém věku spoléhalo výhradně na zaopatření rodinou.(5) Je to dílem nejen tradice, ale i čínského právního systému, který jasně praví, že mladí lidé mají povinnost se starat o své rodiče.(6) Tradiční systém zaopatření se ale dostal v posledním desetiletí do potíží a to především v důsledku existence fenoménu 4-2-1 znamenajícího že jedno dítě se stará o dva rodiče a čtyři prarodiče za současně nedostatečně rostoucích příjmů aktivní populace.
Fenomén 4-2-1 se zřetelně zrcadlí ve vývoji míry závislosti neaktivní populace na aktivní populaci. Jestliže od 80. let platilo, že Čína těžila ze silného demografického bonusu v podobě snižujícího se podílu lidí v neproduktivním věku (zmenšující se podíl dětí 0-14 za stále přijatelného podílu populace seniorů), po roce 2010 se trend začíná lámat a Čína vstupuje do fáze, kdy míra závislosti začíná opět narůstat. Demografický bonus se tak změní v demografický malus, když míra závislosti naroste z dnešních necelých 50% na více než 70% v roce 2050.(7)
Na straně příjmů urbánní a rurální populace po příjmových kvantilech se pak jasně ukazuje, že chudší části obyvatelstva zažívaly za posledních pět let výrazně pomalejší nárůst svých finančních prostředků než vysokopříjmové skupiny.(8)
Nemůže tak vůbec překvapit, že mnoho mladších Číňanů má zásadní problém dostát svým závazkům vůči rodičům vyplývajícím z tradice a zákona. Například výzkum v severní Číně prozradil, že jen 44% dotazovaných nemělo se zaopatřením problém. Pro dalších 36% to už představovalo silné břímě a 20% pak svým závazkům vůbec nemohlo dostát.(9)

(4) Samozabezpečení
Ačkoli jsou čínské domácnosti rekordmani z hlediska míry spoření, platí, že průměrná uložená deposita na jednoho obyvatele staršího 15 let nepřevyšovala v roce 2010 sto tisíc českých korun(10), což je například jen poloviční hodnota ve srovnání s Českou republikou.(11) Možnost, že by tak systém vlastního zabezpečení ze strany seniorů mohl nahradit zaopatření rodiny, je tak spíše jen teoretická a čínští autoři jí nepřikládají valný význam.(12)

(5) Státní důchodový systém pro urbánní Čínu
Poslední možností zabezpečení čínské populace seniorů je pak důchodový systém. Ačkoli jeho začátky pro urbánní Čínu spadají do roku 1951,(13) až do dnešního dne se nejedná o systém zahrnující celou čínskou populaci. Pomalé zavádění celostátního důchodového systému je dáno dřívější malou prioritizací ze strany vlády, protože stárnutí nepředstavovalo z jejího pohledu zásadní problém.(14) Postupné narůstání tohoto fenoménu, stejně jako snaha ulevit státním podnikům dříve výhradně zodpovědným za výplatu důchodů, vedlo k reformnímu úsilí centrálních orgánů v posledních 20 letech.
V jeho rámci pak v roce 1997 vznikl za konzultace s experty Světové banky současný důchodový systém. Nárok na výplatu důchodů je podmíněn 15 lety plateb do systému a věkem 60 let pro muže a 55 let pro ženy. Z hlediska financování je založen na třech pilířích.
První je tvořen takzvaným sociálním kontem, do něhož finančními prostředky přispívají exkluzivně podniky.(15) Z pohledu systému se jedná o egalitární pilíř, který všem seniorům garantuje 20% průměrné provinční mzdy za minulý rok bez ohledu na výši dřívějších odvodů.
Druhý pilíř je pak tvořen osobním kontem vázaným na příslušného plátce. Platba do něj jde exkluzivně ze strany zaměstnance.(16) Peníze uložené na osobním kontě předpokládají mnohaleté úročení. Protože finální velikost konta je určena absolutní výší odvodu danou rozdílem ve výši platu, jedná se o neegalitární složku systému. V průměru se odhaduje, že pokud plátce do systému přispíval po dobu 35 let, měl by mu druhý pilíř poskytnout zhruba 38.5% provinční průměrné mzdy. Kombinací prvního a druhého pilíře by tak měl čínský senior dohromady po 35 letech plateb do systému nárokovat zhruba 58.5% průměrné provinční mzdy.(17)
Třetí pilíř předpokládající osobní spoření zaměstnance a dobrovolný dodatečný odvod ze strany podniků ve prospěch zaměstnance je zatím spíše jen teoretická možností, která se zatím neujala, takže systém důchodového zabezpečení spočívá výhradně na prvních dvou pilířích.

(6) Reálná hodnota městských důchodů
V praxi současný systém trpí mnoha neduhy, z nichž nejzávažnější je klesající hodnota důchodů. Trendem posledního desetiletí byl totiž neúprosný pokles hodnoty důchodu vůči průměrné městské mzdě. Jestliže se v roce 1995 bavíme o výši důchodu na úrovni 71% průměrné mzdy(18), pak jeho hodnota nezadržitelně klesla až na 46% v roce 2010. Způsobeno to bylo tím, že meziroční míra růstu urbánních mezd mezi léty 2000 -2010 byla 15%, zatímco důchody meziročně rostly jen o 10%. V absolutní částce průměrný roční důchod za rok 2010 dosahoval hodnoty 54 tisíc korun. Formálně se sice jedná o částku nepatrně vyšší než průměrný roční výdaj městského obyvatele, v reálu je ale k přihlédnutí ke skutečným cenám v čínských městech diskutabilní, zda čínský důchodce může sám přežít s takto omezenými prostředky. Nepřekvapí tak, že například Wang Gang Yi a Zhao Jing Lei uvádí, že městský důchodový systém nemůže v současné podobě nahradit péči rodiny, která i v budoucnu bude pro zabezpečení čínských seniorů stěžejní.(19)

(7) Participace v městském systému
Nedostatečnou výší důchodů pro účastníky systému však výčet neduhů zdaleka nekončí. Dalším důležitým bodem je nedostatečné pokrytí obyvatelstva ve městech. Ke konci roku 2010 v důchodovém systému participovalo pouze 257 miliónů městského obyvatelstva, z nichž 194 byla aktivní populace přispívající do systému, a 63 miliónů byli důchodci, kterým byla vyplácena měsíční renta.(20) Přes průměrné roční navýšení účastníků systému o 7% mezi léty 2000-2010 je třeba říci, že ani v roce 2010 se do systému nepodařilo zahrnout více než 38% městského obyvatelstva.(21)
Důvody pro neúčast ekonomicky aktivní populace v systému jsou mnohé. Z hlediska fyzických osob je ve městech nejdůležitější problém v neúčasti migračních dělníků. Tato armáda dnes už více než 250 miliónů lidí stojí za největší absencí v systému, když se jejich průměrná participace pohybuje mezi 10-15%.(22) Důvod, proč se migrační dělník nechce do systému zapojit, je třeba hledat především v jeho nízké mzdě ležící pod 5000 Kč za měsíc, kterou by tak musel dále umenšit o 8%. Dalším problémem pak je, že aby se senior kvalifikoval pro výplatu důchodu i z prvního pilíře, musí mít 60 let (55 let pro ženy) a musel být plátcem po dobu nejméně 15 let. Nejisté životní podmínky migrantů spojené s častou změnou pracoviště a přestěhováním do jiného města pak vedou k tomu, že tito lidé sami nemají zájem do systému přispívat.(23) Na straně právnických osob pak důchodový odvod představuje nemalé břímě zhoršující jejich konkurenceschopnost, a proto sami zaměstnavatelé mají tendenci systém bojkotovat.(24)

(8) Rurální důchodový systém
Jestliže má situace s čínskými urbánními důchody daleko k dokonalosti, je vesnický důchodový systém v ještě méně vyvinutém stádiu. Průměrný roční důchod na vesnici se v roce 2010 pohyboval kolem 2500 korun.(25) Důvod závratného rozdílu v úrovni městského a vesnického důchodu je třeba chápat ve výši odvodů. Průměrný měsíční odvod rolníka do rurálního důchodového systému totiž činí 6-65 korun měsíčně s tím, že systém předjímá i možnost nepravidelných plateb.(26)(27)
Podle údajů z roku 2010 bylo v systému dohromady 103 miliónů lidí, z nichž 75 miliónů byli plátci a 28 miliónů byli senioři. Systém tak pokrýval 15% celkového venkovského obyvatelstva a to především v pobřežních částech Číny.(28)

(9) Budoucí tlaky na úpravu systému: Urbánní důchodový systém
Současná nedostatečná participace v urbánním důchodovém systému vytváří hrozbu do budoucna, že se státem garantovaný egalitární první pilíř stane deficitním.(29) Může se tak stát v důsledku navýšení počtu seniorů s nárokem na důchod za současného stagnujícího počtu přispívajících.
Centrální orgány budou nejspíše v nejbližší budoucnosti opět reagovat, aby tuto hrozbu zvrátily. V první řadě se v dnešní moment snaží situaci řešit navyšováním počtu participujících, tak jak tomu bylo v předešlé dekádě. Už v roce 1999 k tomu byl podniknut důležitý strukturní krok, když se původně na státní podniky omezený systém rozšířil i na soukromé firmy. Díky tomu za deset let podařilo navýšit počet aktivních platičů o 99 miliónů, což je i do budoucna hlavní snahou centrálních orgánů. Výhledově by neustálé rozšiřování systému mohlo na příštích dvacet let poskytnout systému oddych a vyvážené hospodaření.(30) Rozšíření systému na více plátců je však řešení s pouze omezeným časovým účinkem, po jehož uplynutí budou muset nastat další reformní kroky. K tomu pak i platí, že tlak na plošné rozšíření systému s sebou nese zvýšenou snahu především menších podniků ze systému uniknout, což působí dodatečné ztráty.
Vedle plošného rozšiřování systému pak vláda může usilovat i o navýšení odvodů ze strany firem do prvního pilíře. V nedávné historii jsme toho už byli svědky. V momentě spuštění nového důchodového systému sice platilo, že podniky odváděly 20% z hrubé mzdy zaměstnance, ale část z těchto prostředků původně plynula na zaměstnancovo individuální konto. Pod dojmem nebezpečí deficitu prvního pilíře a úspěchu důchodového pilotu v provincii Liaoning však od poloviny dekády došlo k situaci, kdy celých 20% ze strany podniku plyne do prvního pilíře. Tím se v nedávných letech podařilo najít důležitý zdrojů příjmů pro první pilíř na jeho udržení ve finační rovnováze.(31) Nevýhodou tohoto systému však je, že vede k snížení reálné hodnoty důchodů, když zaměstnanci ztrácí firemní příspěvek na své individuální konto ve prospěch egalitárního sociálního konta, které vždy garantuje pouze 20%. Do budoucna pak není jisté, že odvod 20% bude i nadále dostačující, čímž může nastat situace dalšího navyšování odvodů.
Na straně odsunutí věkové hranice pro odchod do důchodu zatím probíhají debaty, ale oficiální věk se zatím nezměnil. Důvodem pro to je stále narůstající počet aktivního obyvatelstva. Za daného stavu si je tak vláda vědoma, že odsunem věkové hranice pro odchod do důchodu by sice pomohla ufinacovatelnosti důchodového systému, na druhé straně by ale zvýšila napětí mezi mladými lidmi vstupujícími do pracovního procesu. Proto by navýšení věku pro odchod do důchodu přicházel v úvahu po roce 2015 let, kdy se velikost čínské pracovní síly začne klesat.(32) (33)

(10) Budoucí tlaky na úpravu systému: Rurální důchodový systém
Ačkoli vláda doposud rurální důchodový systém zanedbávala ještě více než urbánní, sociální problém v podobě populace seniorů na venkově má do budoucna ještě větší explozivní povahu. Zatímco městský senior má sice nedostatečný, ale alespoň nějaký důchod a pravděpodobně bude žít se svými blízkými, kteří se o něj starají, starý člověk na vesnici je v horší situaci. S větší pravděpodobností bude sám, protože jeho děti budou pracovat jako migrační dělníci ve městě, kde budou pobírat příjem blízký minimální mzdě. Jako takoví pak budou přední representanti nejchudší části aktivní populace, která nemá dostatek prostředků dostát svým zákonným závazkům postarat se o své rodiče.
Z předchozích snah vlády je patrné, že i tento problém začala reflektovat a v prvním kroku se zdá, že začala tlačit na podstatné zvýšení účasti vesničanů v systému, když se jen mezi léty 2008 až 2010 vyrostl počet participantů o 50 miliónů. Zvýšení míry účasti však bezpodmínečně neřeší výši vesnického důchodu, který je největším problémem. Zda se pak zvýší příspěvek radnice, která dnes doplácí k vesničanovu vkladu 20% investované částky, zůstává otázkou.

(11) Budoucnost zaopatření čínských seniorů: Rodina zůstává rozhodující pilíř
Z výše uvedeného se jeví, že budoucí čínský způsob zaopatření starých lidí bude nadále spočívat především na zaopatření rodinnými příslušníky s podružnou úlohou státního důchodového systému. Ani ve městě, kde mluvíme o podstatně vyspělejší formě důchodového systému, se v důsledku reálného poklesu důchodů nemůže většina seniorů obejít bez pomoci svých bližních. V případě vesnice, kde sice vidíme silný tlak na rozšíření pokrytí, ale bez patřičného prohloubení výše důchodů, pak nemůže být o žádném posunu směrem ke statním důchodům vůbec řeč. Aktivní čínská populace tak bude i nadále rozhodujícím elementem zabezpečení čínských seniorů.

(1) Yuan Xin, str. 22
(2) OSN Population Division
(3) OSN Population Division
(4) OSN Population Division
(5) Jiang Li, Zhou Chun Lei, str. 163
(6)Meng Yan Chun, str. 57
(7) OSN Population Division
(8) Národní statistický úřad ČLR
(9) Jiang Li, Zhou Chun Lei, str. 163
(10) Národní statistický úřad ČLR
(11) Deuber Gunter, Sikimic Jovan, str. 43
(12) Meng Yan Chun, str. 57
(13) Nejprve byl zaveden v závodech s více než 100 zaměstnanci s postupným rozšířením na menší podniky od roku 1958. Heuer Caroline, str. 4
(14) Lin Bao, Zhang Yan, str. 28
(15) Většinou se jedná o 20% hrubé mzdy zaměstnance. Výmečně se však setkáváme i s městy (provinciemi), kde je odovd nižší
(16) Dříve existovala participace zaměstnavatele 7-3 % s tím, že odvod podniku do prvního pilíře byl pouze 13-17%
(17) Han Zhuang, str. 2-5
(18) Hlavní část tehdy vyplácených důchodů byla založena na předchozích ustanoveních počítajících s průměrným důchodem cca 70% průměrné mzdy.
(19) Wang Gang Yi, Zhao Jing Lei, str. 86
(20) Národní statistický úřad ČLR
(21) Národní statistický úřad ČLR
(22) Wu Xiao Huan, Wang Yi Feng, Wang Li Na, Ding Yi, str. 29
(23) Dodejme pak už jen, že v posledních letech jsme byli navíc i svědky odchodu migrantů ze systému Qu Yun Long, Huang Jian Yuan, str. 12
(24) I v případě nízkoplacených migračních dělníků tvoří roční odvod mezi 7-10 tisíc českých korun Wang Zhao Ming, str. 75
(25) Národní statistický úřad ČLR
(26) Grimm Michaela, str. 38
(27) Jen pro porovnádí dodejme, že roční příjem vesnického důchodového systému byl v roce 2010 28krát menší než roční příjem urbáního systému. Národní statistický úřad ČLR
(28) Přes velmi nízké odvody do vesnického system se vice než 40% vesničanů zdá důchodový systém drahý. Li Dong Hai, str. 136
(29) O deficitním čínském důchodovém systému už hovoří Tamara Trinh, podle které čínské oficiální statistiky neodpovídají realitě, Tamara Trinh str. 5
(30) Tamara Trinh mluví o pokrytí výdajů systému čirým navýšením participujících občanů až do roku 2036, Trinh Tamara str. 9
(31) Lizotte Dominique, str. 3
(32) Trinh Tamara, str. 14
(33) OSN Population Division

Použitá literatura:
(1) Deuber Gunter, Sikimic Jovan (2011): “Banking Sector Convergence 2.0”, Raiffeisen CEE Banking Sector Report
(2) Grimm Michaela (2005): “Das chinesische Sozialsystem – Dauerbaustelle im Wettlauf
gegen die Zeit”, in Wirtschaft & Märkte 03/2005
(3) Han Zhuang (2003): “Le financement des retraites en Chine : bilan et perspectives”, in Juriscope
(4) Heuer Caroline (2003):” Das Altersrentensystem in der VR China”, in Focus Asien Nr. 17: Dimensionen sozialer Herausforderungen in der Volksrepublik China
(5) Jiang Li, Zhou Chun Lei(2003):"Zhongguo nongcun yanglao moshi tanxi" in Guangxi shehui kexue n°2
(6) Li Dong Hai(2011):"Nongcun shidi nongmin yanglao baoxian wenti yanjiu ",in Fazhan yuekanxueshu zhongheng n°12
(7) Lin Bao, Zhang Yan (2010):"Zhongguo renkou laolinghua cunzai de wenti ji yingdyu celue" in Shehui gongzuo lilun tansuo n°9
(8) Lizotte Dominique (2006): “La Chine est en transition vers un nouveau système de retraite”, in Le Satellite volume 4, n 1
(9) Meng Yan Chun(2010):" Zhongguo yanglao moshi youhua tanxi", in Dangdai jingji guanli n°9
(10) Národní statistický úřad ČLR (2011): „China Statistical Yearbook 2011“, Peking
(11) Qu Yun Long, Huang Jian Yuan(2009):”Nongmingong yanglao baoxian geren zhanghu moshi tanjiu" in Minban jiaoyu yanjiu n°12
(12) Trinh Tamara (2006): “Chinas Rentensystem, Zwischen erdrückenden Altlasten und demografischer Zeitbombe”, in Deutsche Bank Research Aktuelle Themen 358
(13) Wang Gang Yi, Zhao Jing Lei(2008): "Jujia yanglao de kunjing yu chulu", in Hexie shehui n°3
(14) Wang Zhao Ming(2010): ”Nongmingong yanglao baoxian xianzhuang ji qi sikao", in Hubei shengshehuizhuyi xueyuan bao
(15) Wu Xiao Huan, Wang Yi Feng, Wang Li Na, Ding Yi(2005):"Nongmingong shehui yanglao baoxian:zhengce pinggu yu zhidu chuangxin" in Renkou yanjiu n°4
(16) Yuan Xin(1999):"Zhongguo weilai renkou laolinghua zhanwang"in Renkou xuekan, n° 6

Data o populaci viz:
United Nations, Department of Economic and Social Affairs, Population Division
http://esa.un.org/unpd/wpp/unpp/panel_indicators.htm

 
Jak citovat tento textDobrovolský, Ján. Čínský důchodový systém: účast rodiny zůstává stěžejní [online]. Glosy.info, 16.červen 2012. [cit. 24.srpna 2017].
Dostupné na WWW: <http://glosy.info/texty/cinsky-duchodovy-system-ucast-rodiny-zustava-stezejni/>. ISSN 1214-8857.
Klíčová slova
čínský důchodový systém. důchody v Číně. stárnutí. populace. Čína.

Diskuse k tématu


Přidat komentář