Přeskočit navigaci
Společnost, politika, kultura, filosofie
17.října 2017
Ještě nejste členem Glos? Zaregistrujte se.
 

Farma zvířat: Sociální pesimismus George Orwella - Ondřej Ditrych

Publikován 11.června 2004, text čítá cca 3610 slov. 9356 přečtení  |  1 reakce

Při jméně George Orwella si již po generace západní (nejen) čtenářská veřejnost vybavuje dystopický román 1984 (1949), či o několik let dříve napsanou bajku Farma zvířat (1945). Je dost možné, že autorský věhlas, který tato díla Orwellovi zajistila, překročil stín jeho literárních dovedností, na druhou stranu je spravedlivé podotknout, že pravděpodobně nejsou tím nejlepším, co napsal. Předmětem následujícího pojednání nicméně přesto bude Orwellova práce snad nejznámější, Farma zvířat. Její čtenáři se již desetiletí oddávají intelektuální zábavě, jejíž náplní je odhalování narážek na konkrétní historické události a osobnosti, které jsou v ní poměrně zřetelně obsaženy. Výtisk, který jsem si před nedávnem vypůjčil z veřejné knihovny, byl ručně psanými poznámkami k tomuto tématu, se všemi podtrženími a vykřičníky, které k tomu patří, po stranách přímo přesycen... Následující řádky nebudou věnovány pokusu shrnout výsledky intelektuální podobné badatelské práce učiněné jejich autorem. Naopak, budou se snažit ukázat, že Orwellovo poselství ve Farmě zvířat překračuje konkrétní sociální a politický kontext, a zahrnuje pesimismus z uskutečnění socialistického experimentu na rovině velmi obecné.

"Všechna zvířata jsou si rovna, ale některá jsou si rovnější," jsou uchvacující slova vymalovaná na stodole zvířecího statku, představující epitaf sociální revoluce, jež měla zlepšit trpný úděl chovného zvířectva, učinit zvířata svobodná a jejich budoucnost šťastnější tím, že nebudou odcizeni od plodů své práce. Snad nejpolitováníhodnějším aspektem tohoto selhání je přitom skutečnost, že poselství příběhu nenaráží pouze na jednu konkrétní revoluci, která se odcizila svému záměru, dosažení říše svobody od nutnosti, ale jeho obsahem je spíše autorovo přesvědčení o obecné povaze sociální revoluce a humanistického (nebo animalistického) sociálního experimentu, který je nevyhnutelně odsouzen vzdálit se hodnotám, na nichž byl vystavěn. Příčinou tohoto odcizení není paradoxně nic jiného, než lidská přirozenost sama.
Dva roky před vydáním 1948 napsal Orwell ve svém eseji, nazvaném Why I Write (1947): "[...] žádná kniha není z politického hlediska úplně neutrální. Názor, že umění nemá mít s politikou nic společného, je sám politickým postojem." Na toto tvrzení poté navazuje: "Každou řádku, kterou jsem od roku 1936 napsal a která stojí za zmínku, jsem přímo či nepřímo psal proti totalitarismu a pro demokratický socialismus, jak jej chápu."1 Dovětek je na místě, neboť demokratický socialismus Orwellova podání je poněkud zvláštního druhu - jakousi sentimentální a utopickou představou, s lidmi žijícími v relativním dostatku pod vládou zdravého rozumu.2 Pokud toto vezmeme v úvahu, nepřekvapí nás, že Orwell - jehož pesimismus ohledně lidské přirozenosti se rozvinul zvláště po jeho zkušenosti ve španělské občanské válce, kterou shrnul v Holdu Katalánsku (1938) - "šokován přihlížel, jak je celý jeho život zbavován smyslu."3

Přesto zůstal socialistou, poctivým socialistou, který porozuměl rozpornosti svého přesvědčení - rozporu mezi liberální tradicí, jíž se za žádnou cenu nechtěl vzdálit, a sociální revolucí, která mohla změnit bídnou situaci lidí, jejichž život je slovy Majora, prasete prorokujícího ve Farmě zvířat nadcházející revoluci, "mizerný, upracovaný a krátký."4 (Major se zde ostatně nechal zřejmě inspirovat Thomasem Hobbesem, který popisuje život v přirozeném stavu jako "žalostný, ošklivý, brutální a krátký."5) Friedrich Hayek během druhé světové války napsal, že "[v Británii] existuje... odhodlání zachovat státní uspořádání, jež jsme ustavili z účelu obranného, k [dalšímu] tvoření," a že "většina lidí stále věří, že socialismus a svoboda mohou existovat pospolu."6 George Orwell nebyl socialistou, který by sdílel toto přesvědčení. V eseji Inside the Whale, napsaném v období těsně před Farmou zvířat, říká:

K čemu velmi zjevně, s válkou nebo bez ní, dochází, je rozpad kapitalismu představovaného laissez-faire a liberálně-křesťanské kultury. Donedávna nebyly konečné implikace tohoto vývoje předvídány, neboť obecně panovala představa, že socialismus dovede zachovat a dokonce rozšířit sféru liberalismu. Dnes se začíná ukazovat, jak nesprávné to bylo přesvědčení. Téměř jistě vstupujeme do věku totalitních diktatur - do věku, v němž svoboda myšlení bude nejprve smrtelným hříchem, a následně bezvýznamnou abstrakcí.7

Někteří literární kritici nalézali v tomto eseji "apologii kvietismu."8 George Orwell zde skutečně do jisté míry straní pasivnímu postoji, který zaujal Henry Miller ve svém Obratníku raka, o němž tento esej pojednává: "[Miller] hraje na lyru, zatímco Řím hoří, a na rozdíl od většiny lidí činících totéž je při hře obrácen čelem k plamenům. [...] Je to lidský hlas mezi výbuchy bomb."9 Ve Farmě zvířat je to osel Benjamin, jenž zaujímá postoj "naprosté lhostejnosti, ať se děje cokoli,"10 například když se při projednávání projektu větrného mlýna odmítá přidat na kteroukoli stranu: "S mlýnem nebo bez něj, říkal, s životem to bude stejné jako vždycky - tudíž špatné."11 Kdyby nicméně přijal Orwell tuto úvahu za svou, s největší pravděpodobností by nikdy nenapsal knihu s ohromujícím politickým poselstvím proti praktickému zavedení socialismu pohlcujícímu lidskou svobodu a zrazujícím ideu rovnosti podle všeho sdílenou s liberalismem. Farma zvířat, o níž Orwell napsal, že je "první knihou, ve které jsem se pokusil, při plném vědomí toho, co dělám, sloučit politický a umělecký záměr do jediného celku,"12 je svého druhu dílem tragickým, neboť její autor v ní zavrhuje uskutečnění ideálu, jemuž po celý život věřil.

Příběh, v němž jsou uskutečňovány a následně převraceny ideje prasete zvaného Major, který ve své poslední řeči vyzývá ke vzpouře proti lidské tyranii, je uveden jako "pohádka" (a fairy story).13 Někteří literární kritici se pokusili definovat žánr knihy jinak, a snad přesněji. Například spisovatel Graham Greene ji nazval "smutnou bajkou", někteří jiní "satirickou zvířecí bajkou"14 či "politickou glosou."15 Než se pokusíme bajkové téma rozvinout poněkud podrobněji, měli bychom věnovat pozornost tomu, do jaké míry vypovídá o obsahu příběhu Orwellova vlastní definice žánru. Pohádka je obyčejně velmi jednoduché vyprávění, v němž vystupují černobílé postavy, a které obsahuje nějaké morální poučení, příklad pro ty, kdo poslouchají. Příklad ve Farmě zvířat čtenáře nepoučuje, že nějaké (individuální) jednání je dobré nebo špatné, ale že celý podnik - v jehož finale dochází k velkému návratu zpět na začátek, pouze v úloze vykořisťovatelů se teď nacházejí prasata - je předurčen k zániku. "Zvířata venku přebíhala pohledem od prasete k člověku, od člověka k praseti, a znovu od prasete k člověku. Ale nešlo již určit, kdo je kdo."16 Poučení skryté ve Farmě zvířat jakožto pohádkovém příběhu vyprávěném jednoduchou formou proto je, že "pokrok je švindl," jak Orwell napsal dříve v románu The Road to Wigan Pier (1937).

Pokud obrátíme pozornost k bajkovému aspektu vyprávění, uslyšíme pesimistické tóny ještě zřetelněji. Orwell píše: "Zarazilo mě, že kdyby si jenom zvířata mohla uvědomit svoji sílu, neměli bychom nad nimi pražádnou moc. A že obyčejní lidé vykořisťují zvířata úplně stejně, jako bohatí vykořisťují proletariát."17 Výsledkem napsání politické satiry formou bajky, ve které zvířata představují lidské ctnosti a špatnosti, je především vyvolání neodbytného pocitu, že výsledek vyprávění je nevyhnutelný, neboť povaha zvířat je nezměnitelná. Prasata jsou "všeobecně považována za nejchytřejší ze zvířat," a proto je jim přirozeně svěřena moc vyučovat a organizovat, nicméně již od samého začátku příběhu jsou jejich morální kvality zpochybňovány. Při diskusi o rozdělování mléka a jablek "byla všechna prasata zajedno, dokonce i Kuliš s Napoleonem," že mléko a jablka by měla náležet pouze jim.18 Prasata jsou zvířecí mase nadřazena ve všem, a je to bohužel jejich rozum, který je toho příčinou, především jejich bezvadné ovládnutí jazyka. Nadvládu jim usnadňuje chabé historické vědomí ostatních zvířat, která nemohou ani posoudit, zdali se měla lépe teď nebo před revolucí. Díky tomu je možné sedm nařízení postupem času upravit, a jejich smysl naprosto znehodnotit. "Žádné zvíře nebude píti alkoholu přes míru."19 Kulišova úloha při revoluce bude naprosto přehodnocena, k čemuž Pištík, hlavní propagandista, používá argumentu jako "všechno je to zapsáno v tajných dokumentech, které jsme objevili," a popisuje přitom bitevní scénu, jak se podle něj měla udát "tak živě, že všem zvířatům připadalo, jako by si ji pamatovali."20 (Připomeňme, že Hannah Arendtová ve svém Původu totalitarismu pokládá za vlastnost ideologie jako organizovaného lhaní naprosté pohrdání skutečností. Mezi lhaním a jednáním je podle ní hluboká spojitost, neboť v obojím se odráží schopnost člověka měnit skutečnost.)21 Zvířecí vlastnosti a nerovnost v jejich intelektuálních schopnostech jsou naneštěstí, jak tomu bajka vyžaduje, představeny jako přirozené, a proto přispívají k obecnému kauzálnímu a zákonitému vývoji, při němž jsou mocní zkorumpováni tak, jak jenom moc korumpuje - absolutně (Acton).

Přirozená stránka v charakteru zvířat je navíc doplněna nedostatkem individualizace při jejich popisu, jímž je nevyhnutelnost výsledku ještě zobecněna. Pravdou je, že mezi Napoleonem a Kulišem, dvěma prasečími vůdci v čele revoluce, jsou charakterové rozdílnosti. Nicméně nikde není jediného náznaku, že by se události vydaly jiným směrem, kdyby nebyl Kuliš zbaven svého postavení a vyhnán - jediného náznaku, že socialistický experiment selhal výsledkem individuálního charakteru jeho účastníků či zvláštních okolností, což je teze běžně hájená těmi, kdo v zásadě komunistickou ideu obhajují, a současně nejsou schopni nevěnovat pozornost ukrutnostem, jež sovětská vláda při jejím údajném uskutečňování spáchala.

Nejlépe nicméně pesimistické tóny ve Farmě zvířat uslyšíme v samotném vyprávění, nebo přesněji - v jeho struktuře. Již bylo naznačeno, že základním vzorcem vyprávění je finální navrácení se na začátek, jakási zvrácená podoba velkého návratu. Major ve své prorocké řeči, ve které hovoří o revoluci, prohlašuje: "Člověk je jediné stvoření, které spotřebovává a přitom netvoří... je pánem zvířat. Dává jim práci, vrací jim jenom nejspořejší trochu, díky níž nebudou hladovět, a zbytek si nechává pro sebe."22 Po revoluci, při níž je člověk vypovězen a zvířata již údajně nejsou odcizena od produktů své práce, je nicméně postupně obnovena stejně nešťastná despocie, s jedinou změnou v obsazení: "[...] o chvilku později ze dveří vyšla dlouhá řada prasat, a všichni kráčeli na zadních nohou." Jediné přikázání na stodolní zdi říká: "Všechna zvířata jsou si rovna, ale některá jsou si rovnější."23 Odteď budou prasata dohlížet na práci s biči, které budou držet mezi kopýtky, budou také nosit lidské šaty a předplatí si Daily Mirror. Farmáři ze sousedství přitom, slovy jednoho z nich (Pilkingtona), při návštěvě zaznamenají "množství prvků, které plánují okamžitě zavést na vlastních farmách."24 V těchto řádcích je samozřejmě obsaženo naléhavé poselství kapitalistickému světu (Pilkington z Foxwoodu reprezentuje na alegorické rovině západní vlády), které si svým obsahem nezadá s Hayekovou Cestou do otroctví. Nejvíce ohromující je, že tento závěr není ani trochu překvapující, neboť neúprosný sled událostí umožnil čtenáři přijít na to, co nevyhnutelně nalezne na jeho konci. "Na Farmě zvířat... je nejhrozivější právě tento chladný, spořádaný a předvídatelný proces, v němž je slušnost, štěstí a naděje nemilosrdně a systematicky rozdrcena."25

Naděje vyvolaná Majorovou řečí a jeho snem se zprvu, těsně po uskutečnění revoluce, zdá na dosah ruky: "Kousek za pastvinou byl malý kopeček, nabízející pohled na velkou část farmy. Zvířata spěchala nahoru a za jasného ranního světla se rozhlížela kolem. Ano, bylo to jejich - vše v jejich dohledu bylo jejich!"26 Nikoli náhodou se na stejném místě spontánně shromáždí po zinscenovaných procesech a uskutečněných popravách, v nichž jsou zlikvidováni údajní podvratníci a kulišníci. "Kdyby mohla [Lupina] vyjádřit, co se jí honilo hlavou, byla by řekla, že tohle nebylo to, o co usilovali. [...] Ať se děje cokoli, ona bude dále věrná, bude tvrdě pracovat a vykonávat co jí bude nařízeno, a uznávat Napoleona za vůdce. Ale přesto, tohle nebylo to, v co zvířata doufala, a za co se dřela."27

Naivní tón vyprávění, který je v tomto směru odpovídá pohledu obyčejného zvířete, popisuje sled událostí jako naprosto přirozený proces, a vybízí čtenáře, aby četl mezi řádky. Zde do sebe všechno zapadá: způsob, jakým je demokratické zřízení postupně korumpováno, pravá morální povaha prasat odhalena a revoluční ideje zpřevráceny. Je nicméně těžké porozumět tomu, proč zvířata, která se zdají být instinktivně vědoma probíhající perverze, jsou současné vládě dále věrna. Zdá se, že to není jen výsledkem donucovací vládní moci, reprezentované psy: "A přece se zvířata nikdy nevzdala naděje. Co víc, ona ani na jedinou chvíli neztratila pocit, že jsou svojí příslušností k Farmě zvířat [...kde jsou si všechna zvířata rovna] poctěna a privilegována."28 Pouze na samém konci příběhu jsou konfrontována se skutečností, že tomu tak není, že zvířata si ve skutečnosti rovna nejsou. Čtenář si uvědomuje, že tomu tak nebylo nikdy, že si prasata postupně osvojila lidské návyky, zneužila moc, která jim byla svěřena, a vykořisťovala ostatní zvířata. V tomto ohledu není Farma zvířat pouze smutným komentářem k lidské přirozenosti - těch, kdo jsou u moci, stejně jako ovládaných mas. Je též ukázkou následku slepé oddanosti jakkoli čestné a obdivuhodné ideji, včetně a možná obzvláště té ideje, které byl oddán Orwell sám.

Pocit nevyhnutelnosti ve vývoji revoluce je dále umocněn použitím dramatické ironie, přestože si je této ironie čtenář vědom až poté, co dočte celou knihu, či její převážnou část (narozdíl od narážek mezi řádky, které odhalí okamžitě). Některá užití dramatické ironie již byla zmíněna, například základní kruhová struktura vyprávění, které Pištík občas prokládá větami jako "určitě si nikdo z vás nepřeje, aby se Jones [bývalý tyranský majitel farmy] vrátil zpět?"29 Příklady jsou nicméně mnohočetné. Někde slouží dramatická ironie k umocnění zvířecí naivnosti: když je Pištík nalezen pod rozbitým žebříkem, se "štětkou a převrhnutým hrnkem s bílou barvou," zvířata si, s výjimkou Benjamina, nedovedou podivnou událost vysvětlit. "Ale za pár dní si Muriel [koza] povšimla, když si pro sebe pročítala sedm přikázání, že ještě jedno z nich si zvířata pamatovala špatně."30 Jinde dramatická ironie zvýrazňuje samu obecnou zvrácenou povahu revoluce. Když Major říká, že "ani mizerným životům, které vedeme, není dopřáno dospět ke svému přirozenému konci. [...] Boxere, v ten den, kdy tvoje mohutné svaly ztratí svoji sílu, Jones tě prodá koňskému řezníkovi...,"31 skutečně se to ukáže osudem tohoto tvrdého dříče a věrného Napoleonova zastánce. Bohužel, je to právě "Otec všeho zvířectva," který nahradil tyranského farmáře z proroctví.

Nějakou dobu před tím, než je odvezen na jatka, Boxer prohlásil, že plánuje "zasvětit zbytek svého života [na odpočinku] naučení se zbývajících dvaadvaceti písmen abecedy."32 Dává tak příklad toho, jak humor ve Farmě zvířat slouží jako nástroj k "zasazení hrozivých událostí do komického prostředí."33 Na těchto událostech je nejhrozivější jejich přirozený sled, od nadějí naplněné revoluce, uskutečněné k překonání zvířecího utrpení, k absolutní korupci a vykořisťování obyčejných zvířat přirozeně schopnější prasečí elitou. Prvek politické alegorie nástupu stalinismu by při čtení a interpretaci Farmy zvířat neměl být opomíjen, přesto se domnívám, že je to především obecná skepse vzhledem k lidské přirozenosti - příčině chladnokrevné a nevyhnutelné perverze socialistické ideje - která ve skutečnosti zajistila Farmě zvířat trvající zájem mnoha čtenářských generací.

 
1 George Orwell, "Why I Write," Decline of the English Murder and Other Essays (Harmondsworth: Penguin Books, 1965) 184-6.
2 Stephen J. Greenblat, "Orwell as a Satirist," George Orwell: A Collection of Critical Essays, ed. Raymond Williams (Englewood Cliffs: Prentice Hall, 1974) 106.
3 Ibid.
4 George Orwell, Animal Farm (Harmondsworth: Penguin Books, 1971) 8.
5 Srov. Leviathan (Indianapolis: Hackett Publishing Comp., 1994), kapitola XIII.
6 Friedrich A. Hayek, The Road to Serfdom (London: Routledge, 1944) 2-27.
7 George Orwell, "Inside the Whale."
8 E.P. Thompson, "Inside Which Whale?" George Orwell: A Collection of Critical Essays, ed. Raymond Williams (Englewood Cliffs: Prentice Hall, 1974) 80.
9 "Inside the Whale".
10 Ibid.
11 Animal Farm 46.
12 "Why I Write" 187.
13 Neboli příběh o fairies.
14 Greenblatt 106.
15 Frederick R. Karl, The Contemporary English Novel (London: Thames and Hudson, 1968) 163.
16 Animal Farm 120.
17 Richard Rees, George Orwell: Fugitive from the Camp of Victory (London: Secker and Warburg, 1961), quoted in Coles Notes on Animal Farm (Toronto: Coles, 1987) 80.
18 Animal Farm 32. K převádění jmen jsem použil překladu Gabriela Gössela a Miloše Holuba.
19 Animal Farm 93.
20 Ibid 70-71.
21 Srov. Hannah Arendtová, Původ totalitarismu (Praha: Oikúmené, 1996) a "Pravda a politika," Mezi minulostí a budoucností (Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2002).
22 Ibid 9.
23 Ibid 113-114.
24 Ibid 117.
25 Greenblatt 111.
26 Animal Farm 21.
27 Ibid 76.
28 Ibid 111-112.
29 Ibid 60.
30 Ibid 93.
31 Ibid 10.
32 Ibid 103.
33 Greenblatt 107.


Použitá literatura:

Arendtová, Hannah. Původ totalitarismu. Praha: Oikúmené, 1996.
Arendtová, Hannah. "Pravda a politika." Mezi minulostí a budoucností. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2002.
Coles Notes on Animal Farm. Toronto: Coles, 1987.
Greenblatt, Stephen J. "Orwell as a Satirist." George Orwell: A Collection of Critical
Essays. Ed. Raymond Williams. Englewood Cliffs: Prentice Hall, 1974.
Hayek, Friedrich A. The Road to Serfdom. London: Routledge, 1944.
Hobbes, Thomas. Leviathan. Indianapolis: Hackett Publishing Comp., 1994.
Karl, Frederick R. The Contemporary English Novel. London: Thames and Hudson, 1968.
Orwell, George. Animal Farm. Harmondsworth: Penguin Books, 1971.
Orwell, George. Inside the Whale. 25 Apr. 2004.
Orwell, George. "Why I Write." Decline of the English Murder and Other Essays. Harmondsworth: Penguin Books, 1965.
Thompson, E.P. "Inside Which Whale?" George Orwell: A Collection of Critical Essays.
Ed. Raymond Williams. Englewood Cliffs: Prentice Hall, 1974.
Ondřej Ditrych - O autorovi Autor je doktorandem mezinárodních vztahů na Fakultě sociálních věd UK a studuje též anglistiku a amerikanistiku na Filosofické fakultě UK.
Jak citovat tento textDitrych, Ondřej. Farma zvířat: Sociální pesimismus George Orwella [online]. Glosy.info, 11.červen 2004. [cit. 17.října 2017].
Dostupné na WWW: <http://glosy.info/texty/farma-zvirat-socialni-pesimismus-george-orwella/>. ISSN 1214-8857.
Klíčová slova
Orwell George. Farma zvířat. sociální experiment. 1984. dystopie. utopie. socialismus. totalitarismus.

Diskuse k tématu

To neni pesimismus, to je realismus.
Stanisław (23.2.2006 12:43:53)
Cim vice do leva, cim vice planovani, tim mene svobody.

Přidat komentář