Přeskočit navigaci
Společnost, politika, kultura, filosofie
19.června 2019
Ještě nejste členem Glos? Zaregistrujte se.
 

Filosofie živé přírody - 3. část - Zdeněk Kratochvíl

Publikován 5.ledna 2006, text čítá cca 14064 slova. 13113 přečtení  |  1 reakce

12. Nehierarchická celostní struktura. Všechno se coby jedno moudré řídí skrze vše.


Novověké porozumění fysis prodělalo v 18.-20. st. řadu proměn, které mohou být v některých jednotlivostech pronikavé, ale paradigmatickou povahu tohoto porozumění pouze korigují. Pozdní novověk také přinesl některé objevy i otázky, které jsou do jeho paradigmatu zařaditelné jen velmi obtížně. Množí autoři proto mluví o proměně paradigmatu ve 20 st. nebo se pokoušejí sami hledat paradigma nové. Jak se to má k přirozené zkušenosti? Mohou být tato zkoumání považována za jednu z podob hledání takového nového paradigmatu, které by bylo věrnější fysis? Předběžná odpověď zní, že věrnost fysis není slučitelná s žádným paradigmatem, "starým" ani "novým", ale že i skrze každé paradigma je fysis rozumně uchopována, někdy ovšem možná za cenu takových devastací fysis i rozumu, které my lidé nemusíme přežít.

V rámci každého paradigmatu lze zdokonalovat metody uchopování. Ostatně, právě paradigma klade důraz na metodu. "Zdokonalovat" paradigma však možné není. Museli bychom totiž být v pozici, ze které různé řády světa vidíme zvenčí a ještě navíc umíme posoudit, který je "lepší". Proměny paradigmatu jsou proměnami lidského místa ve světě, proměnami "hlasu bytí", způsobu jevení. Vůči fysis nemůžeme disponovat žádným předem ustrojeným nejlepším způsobem popisu. Přirozená zkušenost nemá privilegované metody výkladu. Každá přirozenost je totiž sebevztažná a současně mnoha vztahy svázaná s jinými přirozenostmi a takto začleněna do světa. Každý pokus o rozpletení těchto vztahů do nějaké konečné lineární podoby je sice užitečný k uchopování fysis, ale ta už pak není přítomna jakožto fysis. Vše uchopené využíváme, ale vše neuchopené inspiruje a klade nároky.

Můžeme snad alespoň odkázat na některé vlastnosti struktur čehokoliv přirozeného, které se brání možnosti paradigmatického popisu a nutně mu unikají. Každá přirozenost je součástí světa a vyrůstá z jeho nezjevných dimenzí, tak jako je v přirozeném jazyce slovo součástí řeči. Přirozenost zjevuje svůj tvar, tak jako slovo poukazuje na svůj význam. Tvar je spíše směřováním, které se děje ve složitých vztazích, a význam je také jenom odkaz k významům jiným. Setkat se s přirozeností, to znamená zakusit vztah zjevnosti a nezjevnosti. Slyšet řeč, to znamená zakusit vztah slova a řeči, významu a smyslu.

V umělém formálním jazyce je každý výraz zařazen do kontextu jazyka pouze konečným počtem přesně definovaných vztahů. Význam výrazu je v tomto jazyce přenositelný z jednoho kontextu do druhého, není na kontextu závislý. "Interpretace" je v umělém jazyce pouze formální náhradou výrazů, byť někdy složitou. Umělý jazyk umožňuje algoritmizaci, tedy vyčlenění úloh, k jejichž řešení není třeba vědomí. To vše je pro mnoho úkolů výhodné, ale ne pro setkávání s fysis. Přirozené zkušenosti odpovídá přirozená řeč, která je s ní sladěna. Toto sladění si nelze představovat tak, že by určité "správné" výrazy přirozené řeči poukazovaly na určité "skutečné" přirozenosti. Ono sladění působí na mnohem skrytější úrovni. Je založeno vzájemnou analogií struktur, které nejsou beze zbytku linearizovatelné ani algoritmizovatelné. Přirozená zkušenost je vždy složitě propletená a odkazuje k neznámu. Úkolem vědomí je bdít, aby se ta propletenost nestávala popleteností - a aby se uvnitř numinózního světa vynořovaly oblasti, ve kterých je možné civilně žít, kde lze být doma, v bezpečí a důvěrnosti. Přirozenost má povahu vzájemného seřízení. Bytí se řídí "samo" - ovšem to "samo" je odkaz na smysl, který není převoditelný na žádný určitý význam.

Přirozenost nemá žádné "dno", kde by na naše uchopování čekala "základní úroveň", podobně jako nad sebou nemá ani žádné "nejvyšší jsoucno", které by ji centrálně řídilo. Její vzájemné řízení je toho typu, že proměňuje způsob čtení (interpretace) vzájemných vztahů. Na kterékoliv "úrovni" lze nalézt řadu projevů, z jejichž hlediska lze tuto úroveň vidět jako základní. Fysis není ukotvena "nahoře" ani "dole", ale nabízí orientaci, dokonce mnoho orientací. Růže pokvetou, i když k tomu někdo najde hormonální nebo atomární výklad, alespoň pokud tento výklad nezaloží takové fabrikace, jejichž následkem už nepokvete nic. Každý z těch výkladů ale přispívá k pochopení a může být užitečný. Přispívá k pochopení našich poznávacích problémů, ne k setkání s kvetoucími růžemi.

"To jedno moudré - vědět, že důmysl (byť kterýkoliv), řídí všechno skrze vše."7

Každé násilné uchopování přirozenosti je však založeno na představě nějaké základní úrovně, na představě nějakého zřetězení příčin, díky které se vše odvíjí buď od definované základní úrovně nebo od definované první příčiny. V řadě případů mohou být takovéto poznávací modely lokálně užitečné, ale poskytují naprosto neadekvátní náhražku za celek světa, což se při každém uchopování kterékoliv přirozenosti projevuje její denaturací.

 << Předchozí: Paradigma. Novověk. <<
1 Viz Gregorios z Nyssy, De oppificio hominis.
2 Edward O. Wilson, O lidské přirozenosti, Praha LN, s. 191.
3 Viz Jan Patočka: Negativní platonismus, Praha, Čs. Spisovatel 1990.
4 Thomas Kuhn, The Structure of Scientific Revolution, Chicago 1962.
5 Tertullianus, De anima 14, jako Hérakleitos B 67a Diels.
6 Hisdosus Scholasticus, Ad Chalcidium In Platon. Tim. 34 b, cod. Paris. l. 8624 s. XII F.2; jako Hérakleitos B 67a Diel.
7 Hérakleitos B 41.

Další části Filosofie živé přírody

1. část

2. část

4. část
Zdeněk Kratochvíl - O autorovi

Doc. Zdeněk Kratochvíl, PhD. studoval nejprve katolickou teologii (vyloučen po 4.r. z názorových důvodů). V období 1978–89 působil v "Akademii na Kampě" (s R. Paloušem, Z. Neubauerem ad.), kde pořádal přednáškové cykly a semináře na témata z antické filosofie. Pracoval jako technik, systémový programátor i noční hlídač. V r. 1992 se stal členem katedry filozofie PřF UK a začal přednášet rovněž na FF UK, kde je od r. 1997 pracovníkem Ústavu pro filosofii a religionistiku. V r. 1991 dokončil oficiální studium filosofie (Mgr.) a začal doktorandské studium v oboru filosofie výchovy; titul PhD získal v r. 1994. V r. 1992 obdržel cenu rektora UK za nejlepší skripta. V r. 1995 se na FF UK habilitoval z filosofie prací Filosofie živé přírody. Podílel se na reformě studia religionistiky (studijní plány schválené 1998, 2000), která měla dovršit rekonstituci tohoto oboru.

Jeho práce se pokouší převést do akademického prostředí spíše intuitivní orientaci neoficiální filosofie, která chce filosoficky projasňovat problémy původně předfilosofické. Skepse vůči možnostem logiky i dialektiky ve službách filosofie, skepse vůči subjekt-objektovému rozvrhu novověkého transcendentalismu, skepse vůči rozlišování nadpřirozené (zjevené)-přirozené i skepse vůči vztahům filosofie a politiky jej odvádí od většiny témat novověké i středověké filosofie a také od tradice antické metafysiky. Společným jmenovatelem jeho práce je úsilí osvětlit charakter krize evropské duchovosti, kterou nespatřuje pouze v krizi tradic školní metafysiky a institučního křesťanství, nýbrž i v patrně falešných protikladech konzervatismu a postmoderny, fundamentalismu (náboženského i scientistického) s nezodpovědností většiny proudů New Age:
"Jde o to, zda uhájíme možnost a zajímavost staré dobré devizy ,Víno, ženy a zpěv', nebo zda živoření na troskách Evropy ovládne ,Pervitin, neerotický sex a virtuální realita'."

Vybraná bibliografie
Mýtus, filosofie a věda I–II, 1991, 2. vyd. 1993
Prolínání světů. Středoplatónská filosofie v náboženských proudech antiky, 1992
Řečtí apologéti, 1992
Studie o křesťanství a řecké filosofii, 1994
Filosofie živé přírody, 1994
Výchova, zřejmost, vědomí. (Poznámky k filosofii výchovy), 1995
Řeč umění a archaická filosofie (s J. Bouzkem), 1995
Pluralita interpretací (s J. Bouzkem), 1996
Problémy myšlení přirozenosti, 1997

Další odkazy
www.fysis.cz
Jak citovat tento textKratochvíl, Zdeněk. Filosofie živé přírody - 3. část [online]. Glosy.info, 5.leden 2006. [cit. 19.června 2019].
Dostupné na WWW: <http://glosy.info/texty/filosofie-zive-prirody-3-cast/>. ISSN 1214-8857.
Klíčová slova
evoluce. darwinismus. evolucionismus. kreacionismus. přirozenost. selekce. Darwin Charles. Wilson Edward. živá bytost. organismus. sex. smrt. individualita. paradigma. redukcionismus. Kuhn Thomas. fysis.

Diskuse k tématu


Přidat komentář