Přeskočit navigaci
Společnost, politika, kultura, filosofie
29.března 2020
Spravujete webové stránky? Obohaťte je obsahem z Glos.
 

Filosofie živé přírody - 4. část - Zdeněk Kratochvíl

Publikován 20.dubna 2006, text čítá cca 8678 slov. 11932 přečtení  |  3 reakce

15. Problémy kontinua. Spojitost přirozených dějů a diskrétnost racionálních objektů. Informace a její kontext.


Děje přirozeností bývají spojité. Tato tradiční moudrost nemusí vylučovat překvapivě náhlé zvraty a zásadní proměny. Říká pouze, že zpětně vždy vidíme, jak se takový zvrat chystal, že i proměna typu vykuklení motýla má svůj postupný řád; že rozdíl mezi dosud nenarozeným a narozeným i rozdíl mezi živým a zemřelým bývá té povahy, že jeho ostré určení je v nějaké míře vždy až záležitostí naší konvence. Dokonce i exploze je spojitým dějem, pouze s velmi rychlým a v jisté fázi exponenciálním průběhem. Nespojitá proměna tvaru je možná jenom v racionálních, jazykových a virtuálních obrazech přirozeností. I přirozenost události setkání je spojitá, ale nedokážeme ji zcela spojitě racionálně popsat. A chceme-li racionalizovat čas, znicotní se nám přítomnost do podoby pouhého rozhraním mezi minulým a budoucím.

Snad nejblíže k diskontinuitám charakteristickým pro postupy našeho rozumu má naše zkušenost prostorových tvarů. Obrysy a hrany vystupují ostře, jenom extrémní změna měřítka nebo zahrnutí časové dimenze nás znejistí o tom, kde jsme před hranou a kde za ní. To je možná i důvod obrovské role, jakou v racionálním poznání měla a má geometrizace světa. Racionalizace prostoru navíc zavedla body, tedy něco, co je myšleno jako principiálně bezrozměrné. Už z toho si je možné všimnout, že musí jít o entity ryze virtuální a pouze myšlené, čímž ovšem nijak nezpochybňujeme jejich význam pro racionální poznávání. Virtuální není totéž co potenciální, neboť nemůže být uskutečněno. Bod je nejjednodušší exemplum toho, co je ve virtuálním světě zcela základní, ale nijak jinak existovat nemůže. Bod nelze uskutečnit reálně, je možné pouze napodobit limitní malost, což je ovšem něco jiného. Pokud by se prostor přirozeného světa skutečně skládal z bodů, musel by platit alespoň tento Zénónův paradox:4

"Neomezený počet (míst) nelze projít ani se nelze dotknout bezmezného (počtu míst) každého zvlášť ve vymezeném čase. ... Nelze projít nekonečným počtem (míst) nebo se dotknout nekonečného počtu (míst) v konečném čase..."

Vtip je přece v tom, že těch bodů (Zénónových míst) si mohu označit kolik chci, ale právě jenom tolik, kolik chci, když je k něčemu potřebuji. Rozhodně mi žádné body nebrání v pohybu ani v jeho rozumném, tedy ne v zénónovském myšlení. Přesto jsme si navykli říkat, že "kružnice je množina bodů, které..." Prostě proto, že takový popis je pro formalizaci úloh výhodný. Ostatně ta "kružnice" je přece opět objekt virtuální, který pouze modeluje různé kulaté tvary. Geometr by ovšem řekl, že různé kulaté tvary jsou nedokonalými obrazy skutečné kružnice. Pokud ovšem nechceme uměle vyvolat spor, tak si rozumíme, co čím kdo myslí a proč to dělá.

Větší problém představují čísla. O přirozených nebo o celých číslech nikdo nebude pochybovat, že jsou počtem něčeho, co se dá spočítat, co se dá odpočítat po kusech. Výrok "pět a půl člověka" je divný, pokud nemá nějaký vysvětlující kontext, třeba mimojazykový. Podobně absurdní by byl výrok "dva a půl kbelíků", pokud by ovšem z kontextu nebylo jasné, že nejde o ty kbelíky samotné, ale o dva a půl kbelíku vody, kterou někam potřebuje nalít. Podobně dává dobrý smysl třeba "půlka chleba", protože ten bochník opravdu chceme rozříznout a umíme to udělat. Výraz "49 setin chleba" už je opět absurdní, přestože jeho racionálnímu obsahu dobře rozumíme. Normálně to ale považujeme za jednu z ještě poměrně zdařilých podob oné půlky chleba a znepokojilo by nás teprve to, kdybychom místo půlky dostali spíš třetinu. Rozdíl mezi 1/2 a 49/100 většinou zajímá jenom matematika nebo právníka, tedy specialisty na různé obory formálního myšlení. Pro racionální formu je to rozdíl zcela zásadní, ale skoro pro nic jiného. Leda pro chemika nebo fyzika, který pracuje přesněji než na jednu platnou cifru, ani toho však nezajímá rozdíl na dvacátém platném místě, zatímco matematik na něm musí lpět, neboť z jeho hlediska jde o čísla zcela různá. Přirozená zkušenost si pomáhá čísly, některé číslovky jsou dokonce součástí přirozeného jazyka. Přirozenou zkušenost však zajímá počet jedinců nebo jejich pořadí, nebo "rozumné" zlomky, tedy zlomky malých celých čísel. Přírodovědec zpřesňuje obvyklé běžné zacházení s kvantitami, ale formálně se jimi zabývá matematik.

I v přirozené zkušenosti se však dá ukázat základ matematické umanutosti přísnou přesností, "lpění na drobném". Nemáme na mysli příslovečnou hokynářku, ale záměnu čísla jako počtu a čísla jako pořadí. Jestli je něčeho třeba 100 nebo 101, to nám může být často trochu jedno, pokud nejde o něco drahého - nebo pokud k tomu 101. kusu nemáme nějaký citový vztah. Tento problém vystoupí v situaci, kdy nejde ani tak o celkový počet, ale spíše o to, kolikátý v řadě to je, třeba jestli sudý nebo lichý, pokud bychom např. takhle rozdělovali třeba zvířata do výběhů. Jakýkoliv uchopující vztah k přirozenosti tento rozdíl vyhrocuje. Příklad: Lidé se většinou nějak přirozeně spárují. Kdyby to však někdo chtěl dělat příkazem typu sudý a lichý v řadě, tak by si dali dost záležet na včasném popřehazování pořadí. Podobný problém zná každá programátor. Většinou přece moc nezáleží na tom, kolikrát proběhla nějaká smyčka, pokud je dobře nastavena podmínka pro její opuštění a pokud je dobře label skokové adresy. Skok na sebeméně odlišnou adresu nebo na label s podobným jménem vede k fatálně jiným koncům.

V objektivujícím uchopení přirozenosti se tedy problémy přesnosti vyostřují a ve virtuálním světě se stávají těmi hlavními. Přirozené tvary mají také jakousi svou proporční přesnost, byť ne nutně vždy geometrickou, ale otázka přesnosti zde stojí jinak. Jde přece o to, aby tvar byl funkční, ať už k něčemu metabolickému, mechanickému nebo rozpoznávacímu, signalizačnímu. Leccos se dá nahradit, dohnat, doladit; některá odchylka se v jiných podmínkách třeba ukáže jako výhodná. Že však máme obvykle právě 2 ruce, 5 prstů a 33 obratlů, to už je záležitost evoluční historie, nejspíš nějak důležitá, když se tak uchovává. Poněkud absurdní by bylo stejné lpění organismu na zcela určitém počtu vlasů.

Svéráznou oblastí racionálního uchopení celých počtů je kombinatorika a teorie informace, která na ní stojí. Intuitivní pojetí informace ji v hluboké dimenzi chápe ve vztahu k formování a ve své povrchní všední dimenzi hodnotí informaci podle její využitelnosti, zatímco teorie informace se týká přísně disjunktivního popisu technické reprezentace libovolných dat. V takovém popisu je mírou informace logaritmicky vyjádřená míra kombinatorické nepraděpodobnosti daného stavu, což samo je v dobrém modelovém souladu s intuicí. Musíme si však uvědomit, že abychom tu míru mohli vyjádřit, tak musíme přesně znát počet všech stavů, kterých systém může hypoteticky nabývat, a to se stejnou pravděpodobností - a že tyto stavy musí být samozřejmě navzájem disjunktní a odlišitelné. To je ovšem mimo virtuální svět kombinatoriky a mimo stroje k tomu účelu vyrobené možné jen naprosto výjimečně. Přirozenost totiž tíhne ke spojitosti, ze které vystupují pouze jednotliví jedinci, z nichž stejně rozlišujeme pouze některé. Už proto lze na otázku, kolik informace nese libovolná přirozenost, předem odpovědět, že nespočetně mnoho, že samotné hromadění informační kvantity jenom modelově nahrazuje to, že každá přirozenost je jiné povahy než data nebo informace. Pro racionální poznání nás však data zajímají a uměním není nashromáždit horu dat, ale taková data, která umíme nějak interpretovat, která i v racionálním uchopení něco vypovídají o vlastnostech oné přirozenosti. Krom toho si musíme vždy znovu uvědomovat, že kvantita informace je vždy vztažena vůči určitému definovanému kontextu - a že tedy vůči jinému kontextu bude kvantum "téže" informace zcela odlišné. (Např. v kontextu znakových konvencí programu Word odpovídá této knížce bez obrázků 328 kB, zatímco naskenování jejích stránek by zabralo mnohem více, třeba stovky MB; ale k domluvě, že mám poslat právě tuto knížku z třeba 256 možných v nabídce, stačí 1 B; k potvrzení dohody, že se má dát tisknout, dokonce pouhý 1 b.)

Proč se zde vůbec věnujeme pojetí informace? Proto, že kybernetická metafora do značné míry postupně vystřídala metaforu mechanickou a snadno může budit dojem, že jde o něco jiného, co by chtělo slibovat kontexty téměř hérakleitovské kybernésis, vzájemného řízení celku. Nakolik je však kybernetika vědou, natolik je ještě přísněji formální než mechanika. Možná ovšem s jednou výjimkou, která vskutku připomíná ono hérakleitovské vzájemné řízení, ale jejíž význam ukáže teprve budoucnost: nehierarchické sítě. Kybernetická metafora může být při uchopování a modelování přirozeností v mnohém užitečná, ale jde vždy opět o modelování a zobrazování přirozenosti, a to prostředky, které jsou ve své klasické (hierarchické) podobě ještě vzdálenější přirozenosti samotné než metafora mechanického stroje.

 << Předchozí: Osud, náhoda a nutnost << >> Následující: Kultura textu a kultura obrazu >>
1 Z. Kratochvíl: Filosofie živé přírody, Praha, nakl. Herrmann a synové 1994.
2 Hérakleitos B 110.
3 Podrobněji viz Z.K.: Obrana želvy, kap. Křižovatka.
4 Zénón A 25/2 = Aristotelés, Physica 233a21.
5 Viz podobenství o úsečce, Ústava VI, 509-511.

Další části Filosofie živé přírody

1. část

2. část

3. část
Zdeněk Kratochvíl - O autorovi

Doc. Zdeněk Kratochvíl, PhD. studoval nejprve katolickou teologii (vyloučen po 4.r. z názorových důvodů). V období 1978–89 působil v "Akademii na Kampě" (s R. Paloušem, Z. Neubauerem ad.), kde pořádal přednáškové cykly a semináře na témata z antické filosofie. Pracoval jako technik, systémový programátor i noční hlídač. V r. 1992 se stal členem katedry filozofie PřF UK a začal přednášet rovněž na FF UK, kde je od r. 1997 pracovníkem Ústavu pro filosofii a religionistiku. V r. 1991 dokončil oficiální studium filosofie (Mgr.) a začal doktorandské studium v oboru filosofie výchovy; titul PhD získal v r. 1994. V r. 1992 obdržel cenu rektora UK za nejlepší skripta. V r. 1995 se na FF UK habilitoval z filosofie prací Filosofie živé přírody. Podílel se na reformě studia religionistiky (studijní plány schválené 1998, 2000), která měla dovršit rekonstituci tohoto oboru.

Jeho práce se pokouší převést do akademického prostředí spíše intuitivní orientaci neoficiální filosofie, která chce filosoficky projasňovat problémy původně předfilosofické. Skepse vůči možnostem logiky i dialektiky ve službách filosofie, skepse vůči subjekt-objektovému rozvrhu novověkého transcendentalismu, skepse vůči rozlišování nadpřirozené (zjevené)-přirozené i skepse vůči vztahům filosofie a politiky jej odvádí od většiny témat novověké i středověké filosofie a také od tradice antické metafysiky. Společným jmenovatelem jeho práce je úsilí osvětlit charakter krize evropské duchovosti, kterou nespatřuje pouze v krizi tradic školní metafysiky a institučního křesťanství, nýbrž i v patrně falešných protikladech konzervatismu a postmoderny, fundamentalismu (náboženského i scientistického) s nezodpovědností většiny proudů New Age:
"Jde o to, zda uhájíme možnost a zajímavost staré dobré devizy ,Víno, ženy a zpěv', nebo zda živoření na troskách Evropy ovládne ,Pervitin, neerotický sex a virtuální realita'."

Vybraná bibliografie
Mýtus, filosofie a věda I–II, 1991, 2. vyd. 1993
Prolínání světů. Středoplatónská filosofie v náboženských proudech antiky, 1992
Řečtí apologéti, 1992
Studie o křesťanství a řecké filosofii, 1994
Filosofie živé přírody, 1994
Výchova, zřejmost, vědomí. (Poznámky k filosofii výchovy), 1995
Řeč umění a archaická filosofie (s J. Bouzkem), 1995
Pluralita interpretací (s J. Bouzkem), 1996
Problémy myšlení přirozenosti, 1997

Další odkazy
www.fysis.cz
Jak citovat tento textKratochvíl, Zdeněk. Filosofie živé přírody - 4. část [online]. Glosy.info, 20.duben 2006. [cit. 29.března 2020].
Dostupné na WWW: <http://glosy.info/texty/filosofie-zive-prirody-4-cast/>. ISSN 1214-8857.
Klíčová slova
přirozenost. nutnost. náhoda. determinismus. osud. kontinuum. spojitost. diskrétnost. informace. žánr. diskurs. kultura textu. kultura obrazu.

Diskuse k tématu

Příspěvek byl smazán
Anonym (3.6.2006 23:26:17)
Tento příspěvek smazal/-a Martin Schlemmer 4.6.2006 11:27:34.
Důvod: Komentářový spam.

Přidat komentář