Přeskočit navigaci
Společnost, politika, kultura, filosofie
19.listopadu 2017
Ještě nejste členem Glos? Zaregistrujte se.
 

Kultura smrti - Zuzana Marie Kostićová

Publikován 20.února 2005, text čítá cca 3278 slov. 17778 přečtení  |  5 reakcí

Současná podoba smrti zanechala významnou stopu i na koncepci svobod a práv člověka. Představitelé křesťanství se často holedbají, že sám koncept lidských práv je neoddiskutovatelně křesťanský, a mají do velké míry pravdu. Nicméně hodnoty, které nepochybně přetrvávají z dob, kdy evropská kultura byla naprosto křesťanská, mají dnes krajně sekularistickou interpretaci. Protože nejde o lásku k bližnímu a soucit, jenž je správným činem a za nějž lze dosáhnout spasení. Ve skutečnosti je dnes v pozadí lidských práv dojem, že neexistuje marnější a zoufalejší život, než ten, jemuž není umožněno ani ignorovat dějiny přemírou potěšení a zážitků, ani si je podrobit svou pílí či talentem. Dobrovolná askeze, jež není provázena snahou o úspěch a slávu, je sice tolerovatelná, jelikož je vlastní volbou a člověk má právo zvolit si svůj život, leč v posledku nesmyslná; ovšem nedobrovolná askeze a ponížení, jež člověku přinesly podmínky, je do nebe volající nespravedlností. Chudí nejsou ubozí svou chudobou, ale tím, že promarňují možnosti lepšího života. Ostatně podle toho vypadá současný obraz chudoby v Evropě - mnoho chudých má televizor, mobilní telefon a další vymoženosti (tyto znaky statusu a prostředky k hédonistickému vyžití jsou pro ně důležitější než spoření), přesto, že dosud přežívající obraz chudoby je s těmito fakty v naprostém kontrastu. Taková chudoba je samozřejmě "nectná" (jsou to, jak říká španělská antropologie, pobres indignos) a nezaslouží si pomoc, jelikož to, co je cílem většiny společnosti (konzum), je jim částečně dopřán. Ostatně povaha samotné pomoci se liší - rozmáhají se, zejména v poslední době, sbírky na vzdělání, tzv. adopce na dálku, jejichž forma napovídá, že jde o to, pomoci vést co nejkvalitnější život byť třeba minimálnímu počtu jedinců.

Kontrast zejména s křesťanským pojetím světa je velmi významný. Chudoba nebyla marněním života, jelikož především na chudé a trpící především čekala po smrti náhrada a zadostiučinění v podobě rajské blaženosti. V rámci křesťanské spravedlnosti by bylo bývalo mnohem lepší pomoci třeba menším obnosem na člověka, ale co největšímu počtu chudých. I v příbězích či naučeních slýcháme rozdal své jmění chudině, nikoli věnoval své jmění chudému.

Právě smrt je tedy v současnosti nejposvátnější ze všech posvátných věcí v současné evropské kultuře. Lze s trochou nadsázky říci, že ačkoli si její existenci často odmítáme blíže připustit, vše, co činíme, činíme pro smrt a s ohledem na ni - naše kariéra, naše pracovní výsledky, počet sexuálních zkušeností, aut, množství zábavy, alkoholu, snaha o uskutečnění našich snů - teď nebo nikdy, teď, dokud ještě není pozdě, neboť až budeme ležet jednou v černém hrobě, už to nebudeme my, protože zcela a naprosto zanikneme, není úniku.

Krásně to vyjádřil Karel Hynek Mácha v básni Máj, která je vpravdě nádhernou písní smrti:

I v smutném zraku mém dvě vřelé slzy stály
Co jiskry v jezeru, po mé si tváři hrály.
Vždyť můj též krásný věk, dětinství mého věk
Daleko odnesl divoký času vztek
Dalekoť jeho sen, umrlý jako stín
Obraz co bílých měst u vody stopen klín
Takť jako zemřelých myšlenka poslední.
Tak jako jméno jich, pradávných bojů hluk
Dávná severní zář, vyhaslé světlo s ní,
Zbortěné harfy tón, vyhaslé strůny zvuk
Zašlého věku děj, umřelé hvězdy svit
Zašlé bludice pouť, mrtvé milenky cit
Zapomenutý hrob, věčnosti skleslý byt
Vyhasla ohně kouř, slitého zvonu hlas
Mrtvé labutě zpěv, ztracený lidstva ráj
To dětinský můj věk. Nynější ale čas
Jinošství mého - je, co tato báseň, máj.
Večerní jako máj v lůně pustých skal
Na tváři lehký smích, hluboký v srdci žal.

Vidíš- li poutníka, an dlouhou lučinou
Spěchá ku cíli, než červánky pominou?
Toho poutníka již zrak neuzří tvůj
Jak zajde za onou v obzoru skalinou.
Nikdy - ach, nikdy! To budoucí život můj.
Kdo srdci takému útěchy jaké dá?

 << Předchozí: Ignorování dějin, meritokracie a mysterium fascinans <<
Zuzana Marie Kostićová - O autorovi Autorka je religionistka.
Jak citovat tento textKostićová, Zuzana Marie. Kultura smrti [online]. Glosy.info, 20.únor 2005. [cit. 19.listopadu 2017].
Dostupné na WWW: <http://glosy.info/texty/kultura-smrti/>. ISSN 1214-8857.
Klíčová slova
náboženství. thanatologie. thanatofobie. Eliade Mircea. Mácha Karel Hynek. kultura. postmoderna. smrt.

Diskuse k tématu

Číst celou diskusi
Ač ve vývojové psychologii naprostý laik,
zcr (5.7.2005 23:48:57)
dovolil bych si polemizovat s tou částí, v níž se zmiňujete o prvním setkání se smrtí v dětském věku. Řekl bych, že je třeba rozlišit dva zážitky - cizí smrt (tu zvládne pochopit i malé dítě) a vlastní smrt (postadolescence?). Nemám na mysli vágní - no tak já umřu - ale úplné pochopení konce vlastní existence. Jenom to může dle mého názoru vyvolat "alergickou reakci" takovou, jakou barvitě líčíte.
Vaše vývody jinak, pokud si dobře pamatuji, dost dobře sedí na Anatomii lidské destruktivity (E. Fromm) a zobecnění nekrofilie jakožto obecné příchylnosti ke všemu mrtvému (včetně techniky).

Tematizace smrti?
Anonym (12.5.2005 11:51:42)
Víte, mě nevadí, že uvažujete, jak je Vám dáno. Jen tak dál, pokud mě nebudete chtít odpravit jako někoho příliš málo komplikovaného. Myslíte, že jsem třeba mohl říci něco víc? Ale bylo by to k něčemu? Vašemu podobný promyšlený quasisystém nedám nikdy dohromady!
nehresit????!!!
Matej (7.3.2005 20:34:15)
"...Lutherova reformace, jež celkem pravdivě vytkla tehdejší církevní doktríně, že skutečně dostát všem povinnostem a zákazům vztahujícím se na dobrého křesťana, tzn. vůbec nehřešit, je naprosto nemožné..."
co Vas na te religionistice uci? chapu, ze krestanstvi neni dnes "in", ale nejake zakladni povedomi o vztahu skutku a milosti, o nedokonalosti lidske prirozenosti a hlavne o svatosti smireni by Vam mohli predat...
jinak velmi zajimavy clanek, skvela analyza soucasne kultury.
poznámka trochu stranou
Tomáš Erbák (20.2.2005 22:32:30)
Myslím, že adopce na dálku není snahou poskytnout co nejkvalitnější život, byť minimálnímu počtu jedinců. Zdá se mi spíš být snahou učinit zaostalé země míň zaostalými (v ekonomickém smyslu) a víc nezávislými na pomoci zvenčí.

Přidat komentář