Přeskočit navigaci
Společnost, politika, kultura, filosofie
29.dubna 2017
Ještě nejste členem Glos? Zaregistrujte se.
 

Literatura starých Mayů - Zuzana Marie Kostićová

Publikován 10.června 2005, text čítá cca 7411 slov. 16720 přečtení  |  4 reakce

Primární písemné prameny jsou základním kamenem, který musí poznat každý, kdo se chce danou kulturou odborně zabývat. V předkolumbovské Americe jsou jich tři druhy. Za prvé takové, které jsou vytvořeny před příchodem conquistadorů danou kulturou samotnou, v písmu, které užívala. Za druhé takové, které byly zapsány latinkou, ať už v původním jazyce nebo v jazyce dobyvatele, buď příslušníkem dané kultury, nebo podle jeho vyprávění dobyvatelem (nejčastěji misionářem). Třetí druh, který již nespadá pod hlavičku "mayská literatura", představují zprávy kněží, řeholníků a vojáků či správních autorit o té které kultuře. Pro plastický obraz, tak věrný, jak je při daných možnostech reálné, je samozřejmě nezbytné poznat všechny tři druhy pramenů.

Na rozdíl od ostatních věd o předkolumbovských obyvatelích Ameriky mají mezoamerická studia tu výhodu, že se zabývají literárními národy. Absence původních písemných pramenů je obrovská nevýhoda, která ztěžuje práci téměř všem specialistům zabývajícím se předliterární oblastí - archeologům, antropologům, etnohistorikům, religionistům i všem ostatním. Kultury, které vyvinuly písmo, jsou ke studiu mnohem vděčnější. A to i v případě, že písmo není rozluštěné - existuje tu totiž naděje, že jednou dešifrováno bude a poskytne specialistům nenahraditelný zdroj informací.

Písmo

Mayské písmo, foto Gina Dolejšová, V tomto smyslu je veškerá literatura spjata s médiem, které ji nese, totiž s písmem. Můžeme v tomto ohledu rozlišit tři základní druhy písma: Hieroglyfické neboli logografické, logosylabické a fonetické. První druh písma pracuje s ideogramy jednotlivých slov: takový systém je tudíž možno vyluštit jen tehdy, disponujeme-li jakousi Rosettskou deskou, tedy srovnávacím materiálem, který by odhalil význam některých znaků.

Takový systém je nejkomplikovanější a znemožňuje tak snadné šíření v populaci, nicméně v kombinaci s fonetickým či sylabickým systémem může psaní naopak zjednodušovat. Tak je to například v našem systému: logogramy představují například číslovky, piktogramy nebo speciální znaky. Tak je znak "6" logografickým zástupcem slova "šest", stylizovaný obrázek muže s holí je v dopravních prostředcích zástupcem pro výraz "starý člověk", osoba na vozíčku zastupuje výraz "vozíčkář" nebo "invalida". Dalšími logogramy mohou být označení měny (např. £, € nebo $) podobně běžně užíváme znaky pro často užívaná slova (§ pro paragraf, © pro copyright, % pro procenta, & pro spojku "a"). Zároveň se jedná o znaky nezávislé na jazyce - £ znamená "libra" v češtině, němčině, angličtině... Může se lišit čtení znaku v jednotlivých jazycích ("libra", "pound"), ale význam zůstává stejný.

Fonetické písmo velice dobře známe, jelikož ho většinou sami užíváme. Není třeba zdůrazňovat, že je charakterizováno jako systém, v němž je každé písmeno vyjádřením jediného zvuku. Je nejjednodušší - k vyjádření obrovského množství slov postačí velice malá hrstka grafémů, navíc je velice přizpůsobivý a umožňuje nekonečné variace čtenáři dokonale srozumitelné.

Někde na půli cesty mezi oběma těmito systémy se nachází písmo logosylabické. Jak název napovídá, jeho obsahem jsou znaky dvojího typu: logografické, znázorňující slova, a sylabické, znázorňující slabiky. Takový systém je podstatně ohebnější a praktičtější než hieroglyfické písmo, byť nedosahuje variability a jednoduchosti fonetického systému. Souvislý text v takovém písmu umožňuje velké množství různých zápisů, a to pouze za pomoci logogramů, ve smíšené variantě s logogramy i se sylabickými znaky, nebo konečně pouze v sylabické formě.

I takový typ písma známe a denně používáme. Například ve výrazu "6." nebo "6ti" nese informaci logografický znak (číslovka 6), k němu je pak připojen znak či série znaků pro slabiku: tečka za šestkou naznačuje, že slovo je třeba číst nikoli jako "šest", nýbrž jako "šestý", slabika "ti" pak upozorňuje, že se jedná o sedmý pád, tedy slovo "šesti". Podobně je možné užívat množství různých zápisů: například zmíněné slovo "šestý" lze zapsat následujícími třemi způsoby: "6.", "6tý" a "šestý".

Mayské písmo dlouhá léta odolávalo všem pokusům o rozluštění. Ojediněle se objevily dílčí úspěchy, které však záhy vedly do slepé uličky. Hlavní otázkou bylo, jaký typ písma Mayové používali: logografický, logosylabický nebo fonetický? Kronikář Diego de Landa nám ve svém spise Relación de las cosas de Yucatán zanechal kuriózní "mayskou abecedu", o níž sice tvrdil, že ji sepsal podle pokynů svých mayských informátorů, leč pokusy aplikovat ji na mayské glyfy žalostně selhaly. Záhy bylo jasné, že mayské písmo rozhodně nemůže být fonetické: Už proto ne, že Landovi informátoři udávali pro některé fonémy několik odlišných znaků.

Ruský badatel Jurij Knorozov přišel v sedmdesátých letech na to, že mayské písmo musí být logosylabické, a to právě na základě Landovy abecedy. Uvažoval takto: při zápisu mayské "abecedy" misionář pravděpodobně postupoval tak, že před svými informátory vyslovoval jednotlivé hlásky a nechával si zapsat jejich znaky, v neotřesitelné jistotě, že něco jako "mayská abeceda" existuje. Postupně odrecitoval svým Mayům celou abecedu a obdržel odpovídající počet znaků. Ovšem pokud by mayské písmo bylo hieroglyfické, jak by bylo možné, aby Mayové měli znak pro všechny hlásky, které Landa vyslovil? V takovém případě by totiž každá hláska ve španělském podání, tedy a, be, ce, de, e, ef, ge, atd., musela mít v mayském jazyce význam jako samostatné slovo. Několik (případně i většina) mohla tento význam mít - a také měla, například a, respektive ha, znamená v maya-yucateca vodu, u měsíc, atd. Ovšem pravděpodobnost, že zcela všechny hlásky v abecedě budou mít v maya svůj význam, byla prakticky nulová. Knorozov z toho odvodil závěr, že v případě, kdy Mayové neměli relevantní slovo, které by odpovídalo zvuku, který Landa vydal, nakreslili misionáři místo logogramu sylabický znak.

Bylo-li ovšem mayské písmo logosylabické, znamená to, že je rovněž možné ho rozluštit i bez existence relevantní "Rosettské desky"! V návaznosti na Knorozovovův objev vypukla skutečná epigrafická horečka a mayské písmo brzy vydalo svá první tajemství. A byť dodnes zůstává část znaků (samozřejmě zejména logogramů) stále záhadou, množství textů jsme již schopni přečíst. Zjistilo se, že mayské texty jsou schopné zaznamenat plnou gramatiku mayského jazyka, tedy že jsou podstatně dokonalejší, než aztécké (nahuaské písmo totiž nedokázalo zaznamenat všechny gramatické jevy a kontext věty bylo tedy třeba objasnit pomocí ikonografie, která nápisy obklopovala). Jinak řečeno, mayské písmo se ukázalo jako nejvyvinutější z celého latinskoamerického kontinentu.

  >> Následující: Epigrafie a kodexy, mayské jazyky >>
1 Překlad z yucateca do španělštiny Miguel Rivera Dorado; Chilam Balam de Chumayel, ed. de Miguel Rivera Dorado, Madrid: Dastin 2002, 154 pp., ISBN 84-492-0230-5, p. 90- 91
2 překlad z yucateca do španělštiny Alfredo Barrera Vásquez; cit. in: Mercedes de la Garza Camino, Literatura maya, Caracas: Biblioteca Ayacucho 1992, 2a ed., 453 pp., ISBN 980-276-174-5, pp. 356- 359, 380- 383
3 Popol Vuh a výbor z Letopisů Cakchiquelů a z knih Chilama Balama čili proroka Jaguára na Yucatánu, ed. Ivan Slavík, Praha: Odeon 1976, s. 23- 24
4 Překlad z jazyka quiché do španělštiny Francisco Monterde, cit. in: Mercedes de la Garza Camino, Literatura maya, Caracas: Biblioteca Ayacucho 1992, 2a ed., 453 pp., ISBN 980-276-174-5, pp. 325- 334

Literatura

Alcina Franch, José, Códices Mexicanos, Madrid: Mapfre 1992, 353 pp., ISBN 84-7100-201-9
Alcina Franch, José, Mitos y literatura maya, Madrid: Alianza Editorial 1989, 219 pp., ISBN 84-206-0415-1
Barrera Vásquez, Alfredo, y Silvia Rendón, El libro de los libros de Chilam Balam, México: Fondo de Cultura Económica 1948, 212 pp.
De la Garza Camino, Mercedes, Literatura maya, Caracas: Biblioteca Ayacucho 1992, 2a ed., 453 pp., ISBN 980-276-174-5
Chilam Balam de Chumayel
, ed. de Miguel Rivera Dorado, Madrid: Dastin 2002, 154 pp., ISBN 84-492-0230-5
Kettunen, Hari, y Christophe Helmke, Introducción a los Jeroglíficos Mayas: Manual para el Taller de Escritura, VII Conferencia Maya Europea, Madrid, 25- 30 de Noviembbre de 2003, Sociedad Espaňola de Estudios Mayas y Wayeb [nepublikovaná skripta k VIII. evropské mayistické konferenci]
Kováč, Milan, Slnko jaguára, Bratislava: Chronos 2002, 394 s., ISBN 80-967138-6-8
Landa Calderón, Diego de, Relación de las cosas de Yucatán, ed. de Miguel Rivera Dorado, Madrid: Dastin 2002, 201 pp., ISBN 84-492-0227-2
Popol Vuh a výbor z Letopisů Cakchiquelů a z knih Chilama Balama čili proroka Jaguára na Yucatánu
, ed. Ivan Slavík, Praha: Odeon 1976, 203 s.
Popol Vuh, ed. de Carmelo Sáenz de Santa María, Madrid: Dastin 2002, 140 pp., ISBN 84-492-0234-5
Zuzana Marie Kostićová - O autorovi Autorka je religionistka.
Jak citovat tento textKostićová, Zuzana Marie. Literatura starých Mayů [online]. Glosy.info, 10.červen 2005. [cit. 29.dubna 2017].
Dostupné na WWW: <http://glosy.info/texty/literatura-starych-mayu/>. ISSN 1214-8857.
Klíčová slova
Mayové. mayská literatura. mayské písmo. Landa Diego de. Popol Vuh. Chilam Balam. Zpěvy ze Dzitbalché. Rabinal Achí. Thompson John Eric S.. Knorozov Jurij. Mezoamerika. mayské kodexy. mayské jazyky. epigrafie.

Diskuse k tématu

Proč yucatec? Rozdíl choltí – chortí. Korekce dat.
Jirka (15.3.2009 06:30:27)
Nebylo to proto, že většina informací o Mayích pocházela z pera "šíleného" Diega de Landa jenž byl ve styku právě s oblastí jazyka yucatec? Nebo je to možná proto že yucatec je druhým nejrozšířenějším jazykem (po quiché)?
V E. Britannica jsou uvedeny jazyky chol a chortí (a to jako nevymřelé – 109 a 64 tis. mluvčích), podobně je to u Swadeshe a Kelleye, kdežto u Morleye název chol je vyhrazen jako větev pro jazyky choltí a chortí. Jak to je správně, jaké jsou rozdíly, když mezi yucatec a quiché dost velké (srv. Kukulkan a Gucumatz)?
Vedení kalendářních záznamů bez korekce by znamenalo že každých 400 r. je chyba téměř 1 měsíc a při trvání mayské civilizace pak skoro 3 měsíce a to by už asi opravdu vadilo. Jak časté jsou takové korekce v datech?
Aktualizace
Zuzana Marie Kostićová Pošta (11.10.2006 11:49:09)
Ráda bych aktualizovala dvě tvrzení, která se v článku objevují.

a) Podle posledních výzkumů je dosavadní názor, že mayské hieroglyfické nápisy byly vedeny v jazyce yucateca nebo chol, chybný. Na základě analýz textů a jazykových komparací se dnes zdá pravděpodobné, že se jedná o vymřelý jazyk choltí (jehož nejbližším živým ekvivalentem je moderní jazyk chortí) nebo jiný jemu blízce příbuzný jazyk; nápisy vykazují mnohé velmi podobné rysy. Jednotlivé lokality měly samozřejmě své specifické způsoby vyobrazení glyfů a často se v nich projevuje vliv lokálního jazyka (tedy například chol nebo yucateca), ale zdá se, že právě choltí sloužil jako spisovný jazyk. "Protlačování" yucatéčtiny a cholštiny v dosavadní teorii byl, jak se ukazuje, dán spíše osobními preferencemi či původem badatelů a nelze je racionálně obhájit.

b) Co se týče analýzy obsahu knihy Chilama Balama z Chumayelu, zde uvedené informace se shodují s největší výkladovou tradicí představovanou většinou badatelů. Existuje však i alternativní čtení, jehož autorem je Munro S. Edmonson, který považuje Chumayel především za rituální příručku popisující ve většině textu obřady ukončování časových cyklů. Tato interpretace je menšinová a, pokud vím, je přijímána spíše rozpačitě, ale zároveň je velmi podnětná a novátorská. Hlubší zájemce odkazuji na relevantní svazky včetně úvodů: Munro S. Edmonson, The ancient future of the Itza : The book of Chilam Balam of Tizimin, Austin: University of Texas Press 1982; Munro S. Edmonson, Heaven born Merida and its destiny: the Book of Chilam Balam of Chumayel, Austin: University of Texas Press 1986. První z nich lze nalézt v Národní knihovně v Praze, druhý bohužel v Čechách dostupný není.
Příspěvek byl smazán
ljosepe (9.2.2006 08:56:01)
Tento příspěvek smazal/-a Martin Schlemmer 9.2.2006 11:06:18.
Důvod: Spletl si Glosy s Bravíčkem.

Přidat komentář