Přeskočit navigaci
Společnost, politika, kultura, filosofie
30.října 2014
Ještě nejste členem Glos? Zaregistrujte se.
 

Muhammadovy karikatury - respekt versus svoboda slova? - Martin Schlemmer

Publikován 4.února 2006, text čítá cca 2071 slovo. 22605 přečtení  |  33 reakce

Dánský nejprodávanější, pravicový deník, Jyllands-Posten, uveřejnil 30. září 2005 u článku o autocenzuře a o svobodě slova1 dvanáct karikatur islámského proroka Muhammada. Článek reagoval na potíže spisovatele Kåreho Bluitgena, jenž nemohl sehnat ilustrátora pro svou dětskou knihu o Muhammadovi. Tři kreslíři odmítli s tím, že se bojí poutat k sobě pozornost islámských extremistů, a poukazovali na starší incidenty - vraždu nizozemského režiséra Theo van Gogha a útok na přednášejícího v Institutu Carstena Niebuhra, který četl Korán s nemuslimy. Teprve čtvrtý se pod podmínkou anonymity uvolil k tomu, že knihu ilustruje.

Editor kulturní rubriky Jyllands-Posten, Flemming Rose, v článku tuto autocenzuru a strach komentoval:

"Někteří muslimové odmítají moderní sekulární společnost. Požadují pro sebe zvláštní postavení a trvají na tom, že k jejich náboženskému cítění se má přistupovat odlišně. Tyto požadavky nejsou slučitelné se současnou demokracií a svobodou slova, kde musí být každý připraven se vypořádat s urážkami, provokacemi a zesměšňováním. To se zajisté občas těžko snáší a není na tom nic přitažlivého, ani to neznamená, že bychom se měli vysmívat náboženskému cítění za každou cenu, ale tyto aspekty nejsou v tomto kontextu tak důležité. [...]
Ocitli jsme se na kluzkém svahu a nikdo z nás neví, kam až autocenzura povede. Proto Morgenavisen Jyllands-Posten požádal dánské ilustrátory, aby nakreslili Muhammada, jak jej vidí."2

Článek samozřejmě vyvolal vlnu reakcí. Od diplomatických protestů ze strany arabských zemí, bojkotu dánského zboží na Blízkém Východě, výhružek smrtí ilustrátorům i redaktorům deníku přes jednoznačnou podporu svobody říkat cokoliv a urážet kohokoliv až po seriózní diskuse o svobodě slova, autocenzuře, politické korektnosti a mezikulturním respektu.

12 karikatur Muhammada z Jyllands-Posten
12 karikatur Muhammada z Jyllands-Posten.

Kontext karikatur
6. karikatura: Muhammad jako žák 7. třídy (tedy druhá generace muslimských imigrantů v Dánsku) má na tričku nápis "Budoucnost".
8. karikatura: Přehlídka podezřelých. Zleva: Imám Abdul Wahíd Pedersen, působící v Dánsku; extrémně pravicová dánská politička Pia Kjærsgaardová; Ježíš; Buddha; Muhammad; imám Fatih Alev; novinář a spisovatel Kåre Bluitgen s cedulkou "Kåreho PR služby - zavolejte a nechte si udělat nabídku".
12. karikatura: Novinář a spisovatel Kåre Bluitgen. "Pomeranč v turbanu" znamená v dánském rčení "štěstí".

Ilustrace, ačkoliv většina z nich byla bez větši odezvy publikována již dříve, pobouřily dánskou muslimskou obec, která se jala šířit informace v arabských zemích a vyzývat k bojkotu Dánska. V pamfletu, který pro tento účel vytiskla, ale přidala ke dvanácti karikaturám tři další, velmi vulgární, jež však v inkriminovaném článku vůbec nevyšly.3 Mluvčí dánských muslimských organizací uvedl, že byly přidány, aby "ilustrovaly protimuslimskou náladu v Dánsku". Na otázku, odkud se ilustrace vzaly, odpověděl, že je v anonymních dopisech dostalo několik muslimů, nebyl však ochoten uvést jejich identitu.4 Většina muslimů na Blízkém Východě si tedy "díky" iniciativě některých dánských muslimů myslí, že karikatur bylo patnáct a patří mezi ně i tyto:

Svévolně přidaná karikatura: Prorok Muhammad jako prase
Svévolně přidaná karikatura znázorňující Muhammada jako prase. U obrázku popis v dánštině "Toto je pravá Muhammadova podoba".

Svévolně přidaná karikatura: Modlícího se muslima znásilňuje pes
Svévolně přidaná karikatura muslima znásilňovaného u modlitby psem. U obrázku popis v dánštině "Takto se modlí muslimové".

Svévolně přidaná karikatura: Prorok Muhammad jako pedofil
Svévolně přidaná karikatura, znázorňující Muhammada jako pedofila.

V Pákistánu, Iráku, Bahrajnu, Kuvajtu, Palestině a dalších islámských zemích demonstrovaly tisíce lidí na ulicích svou nevůli např. i pálením dánské vlajky. V Saúdské Arábii a Kuvajtu se od posledního lednového týdne bojkotuje dánské zboží, Libye oznámila, že zavře své dánské velvyslanectví. Bývalý americký president William Clinton varoval před sílícími protiislámskými předsudky a srovnal je s antisemitismem.5

Podporu deníku Jyllands-Posten, jenž se mezitím na svých stránkách omluvil, naopak vyjádřily některé evropské noviny, například France Soir, Corriere dela Serra, La Stampa, Die Welt, Berliner Zeitung nebo El Periodico přetištěním některých nebo všech karikatur. Na internetu lze podepsat petici na podporu Jyllands-Posten6 nebo si koupit tričko s cenzurovaným Muhammadem.7 Rozjela se také kampaň proti bojkotu dánského zboží pod názvem "Buy Danish". France Soir otiskly solidární článek pod názvem "Ano, máme právo karikovat Boha".

Situace: Na obláčku sedí Buddha, Bůh, Zeus a Muhammad. Zeus k zuřícímu Muhammadovi: Nevztekej se, Muhammade. Karikují nás tu všechny.
Ilustrace k článku "Ano, můžeme karikovat Boha" z týdeníku France Soir

V době svého vzniku se islám musel prosadit proti starším polytheistickým arabským kultům. To vysvětluje, proč se Muhammad v Koránu několikrát obrací k věřícím s důrazným zákazem modlářství.8 Tento postup proti idolatrii a starším kultům se postupně transformoval v zákaz figurálního umění v náboženském kontextu. V sakrálním prostoru, ve výzdobách mešit tedy nenalezneme zvířata ani lidi a Korán nikdy není ilustrovaný. V sekulárním umění, v palácích, na keramice, ve světské literatuře atd. lze nalézt vyobrazení živých tvorů. Někteří muslimové však mohou považovat jakékoliv zobrazení živého tvora za nepřístojné, neboť je vykládají jako snahu o imitaci tvořivé Boží síly.

Ilustrace Muhammada existují už ve středověkých arabských či perských spisech, na některých z nich je však prorok vyobrazen bez tváře.

Proroka Muhammada navštěvuje archanděl Gabriel
Proroka Muhammada navštěvuje archanděl Gabriel.
Miniatura, Persie, 14. století

Prorok Muhammad, zobrazen bez obličeje a s dlouhými rukávy zahalujícími jeho dlaně, v mešitě.
Prorok Muhammad, zobrazen bez obličeje a s dlouhými rukávy zahalujícími jeho dlaně, v mešitě.
Kresba na papíře, Turecko, 16. století.

Ingvild Flaskerudová, badatelka a přednášející na Katedře náboženských studií norské Univerzity Tromsø, koupila v roce 1999 v Íránu na ulici několik plakátů s vyobrazením Muhammada, přestože jeho zobrazování je v tomto státě zakázáno:

Plakát proroka Muhammada zakoupený na íránském pouličním tržišti v roce 1999
Plakát proroka Muhammada zakoupený na íránském pouličním tržišti v roce 1999.

Vyobrazování proroka Muhammada není přímo - tj. v primárních islámských pramenech - zakázané, jednotlivé exegetické školy však mohou vydávat různé výklady a vyvozovat různá pravidla.
Z výše zmíněných důvodů se může už samotné nekarikující, důstojné Muhammadovo zobrazení některých muslimů dotknout.

Celý případ inspiruje k řadě otázek. Je karikování náboženských ikon a hodnot nekritizovatelným využitím svobody slova, nebo nevkusným porušením respektu k něčí víře? Chybí v islámu skeptický proud podobný nejhlubším descartovským pochybám, které se nezastaví před jakoukoliv hodnotou? Všechny společnosti jsou svázány hodnotami, pravidly a tabuizovanými tématy, z nichž velká část vyvěrá z náboženského systému. Nejsou autocenzura a politická korektnost podobnými regulativy moderní evropské sekularizované společnosti, která už v nic nevěří, nahrazujíce tak mizející křesťanské (nebo obecně náboženské) hodnoty?

Poznámka autora: Přeložené karikatury nejsou zveřejněny s úmyslem kohokoliv urazit, nýbrž ukázat, o čem se v celé Evropě diskutuje. Z textu je snad patrné, že nemá provokovat, nýbrž podnítit k zamyšlení a k diskusi.

Doplnění: Vážení čtenáři, děkujeme vám za kultivované a podnětné reakce v diskusi. Můžete nám též psát na e-mailovou adresu redakce [při] glosy.info.

Další texty:
Na východní frontě - zachovat klid a zhluboka dýchat
Proč jsem zveřejnil ty karikatury

 
Martin Schlemmer - O autorovi Šéfredaktor Glos.
Jak citovat tento textSchlemmer, Martin. Muhammadovy karikatury - respekt versus svoboda slova? [online]. Glosy.info, 4.únor 2006. [cit. 30.října 2014].
Dostupné na WWW: <http://glosy.info/texty/muhammadovy-karikatury-respekt-versus-svoboda-slova/>. ISSN 1214-8857.
Klíčová slova
média. náboženství. svoboda slova. islám. Muhammad. Mohamed. Mohamed karikatura. Muhammad karikatury. Jyllands-Posten. karikatury.

Diskuse k tématu

Číst celou diskusi
maka_002@hotmail.com
mhhhhhhhh (13.4.2008 17:26:24)
ej keni me pa pasha zotin alahu ka me ju deni juve o zoto shkatroji ata
Pochpení
Jarda (17.4.2006 01:20:19)
Nelze vnucovat společnosti která vycházela z jiných zdrojů formu která je nyní v západní evropě a USA. Zkusme si to představit: V 15. století máme přesvědčit tehdejší společnost jak má žít až ze několik století. Pikantní na tom je ještě fakt, že dnešní tzv západní společnost má kořeny právě v zemích, kde dnes žijí lidé vyznávající muslimské náboženství. Tohleto bychom si měli uvědomovat dříve, než začneme mluvit o svobodě slova podle našich měřítek.
Netolerance
Anonym (2.4.2006 17:41:22)
Když mne před třiceti léty jeden muslim překvapil s tvrzením, že se muslimská víra nesmí opustil, nebo přestoupit na jinou, tak mi vyhrklo: "To je to samé, jako u mafie."
Svoboda a uměřenost
Ondřej Ditrych Pošta (14.2.2006 22:32:40)
Martin Schlemmer: Ahoj Martine, vracím se k tvému dotazu, jak si představuji negativní působení subjektivní - niterně pociťované a vzhledem k ostatním nárokované - svobody, v tomto případě projevu. Souhlasím s tebou, že každá svoboda prožívaná člověkem ve společnosti je nutně nějak omezená. Méně jsem si jistý, že tento proces je za všech okolností vědomý - a pokud je vědomý, že je vždy dobrovolný (reaguji tím na tvoji větu: "každý si svou svobodu dobrovolně omezujeme").

Myslím, že vědomě pociťujeme objektivizované vnější překážky svobodě, zákony - je zakázáno popírat holocaust, hanobit rasu, národ, přesvědčení apod. Mimo nich máme - mluvím teď trochu neskromně za "evropskou společnost" - nejasný pocit, že každému v Demokracii náleží Svoboda projevu, a protože žijeme v Demokracii, cítíme se tím pádem svobodni se vyjadřovat - nejen slovně, ale písmem, vizuálně... Při vyjadřování ale nutně dochází ke střetům, které zákon neřeší, protože je to tak trochu kobercový nálet a ne universální návod na Spravedlnost, zvláště v oblasti jako je tato - tyto střety jsou takové malé krize, ve kterých se zviditelňují hranice, které jsme své Svobodě (ne)uložili.

Problém dnes vidím v tom, že a) všechny takové zevnitř stanovené hranice jsou ztotožňovány s autocenzurou, zatímco b) nám je zvnějšku přikazováno nepsané pravidlo: být tolerantní. Připomínám, že mám na mysl oblast v mezích zákona, o jeho hranicích zde nemluvím, protože mi nepřipadá, že je to předmětem diskuze. Daný problém podle mě vzniká z toho, že výchova k uměřenosti v klasickém smyslu nebo aspoň tomu kantovskému rozšířenému vědomí, snaze nahlížet na svět z pozice každého druhého, je nahrazena nepsaným kobercovým náletem s názvem Tolerance, spojeným s několika potížemi: a) je nepsaná a neuzákoněná, tudíž není jasné, kdo rozhoduje, kde přesně leží hranice mezi tolerantním/netolerantním chováním; b) neřeší konkrétní skutečně krizové situace, protože jde o pojem definovaný hromadou obecných pouček jako "svoboda jednoho končí tam...," v tom lepším případě; c) stává se beranidlem v rukou těch, jimž nejde o prosté vyjádření nebo odstranění existující diskriminace, ale především o vlastní Uznání ostatními; d) naopak zavírá brány k diskuzi o tématech, které nedokáže řešit - svoboda projevu / usilovat o vlastní štěstí v multikulturní společnosti, donucení / asimilace - tohle konkrétně už dnes možná není problém celoevropský, jako spíš některých konkrétních zemí, například skandinávských, ale i "povolený" diskurs jinde má stále dost úzce vymezené hranice. Neštěstí Tolerance vidím v tom, že jde o nekontrolovaný pokus objektivizovat jako obecně platné pravidlo nárok subjektivní vůle usilující / nárokující si svobodu otiskovat se ve vnějším světě. Nehledě na totalitární a liberálně-utopické vzdělávací tendence politické korektnosti vymazat něco Nepravého nejprve ze slovníku a potažmo ze světa.

Nazpět ke karikaturám a hájení svobody projevu: hájím takovou svobodu projevu, která je uměřená a která není realizací umíněného nároku na Volnost nebo jásavého poskakování a křičení prázdného "Jsem svobodný!" Nesouhlasím se společenskými experimenty jako "zjišťování stavu společnosti" odjišťováním bomb. Nesouhlasím s umíněným nárokováním si práva vysmívat se všemu, ať to někoho uráží nebo ne, protože to není uměřená svoboda. Nesouhlasím s islamistickou demagogií podněcovaným násilím. Souhlasím s nenásilnými protesty západních muslimů, protože mám dojem, že ti lidé (nebo alespoň ta nezmanipulovaná část z nich) nás nepovažují za kufar hodné vyvraždění, ale chtějí s námi žít ve společnosti, která bere ohled na jejich cítění. Jsem rád, že na Glosách karikatury vyšly, neboť alespoň z hlediska etiky následků mi přínos otevřené diskuse na těchto stránkách připadá za dané situace vyvažující cítění těch, které snad urazily.
Upravil/-a Ondřej Ditrych 14.2.2006 22:48:10.
Důvod: Nejasnost

Přidat komentář