Přeskočit navigaci
Společnost, politika, kultura, filosofie
19.listopadu 2017
Ještě nejste členem Glos? Zaregistrujte se.
 

Nepřátelství vůči Židům ve středověku - František Graus

Publikován 30.června 2005, text čítá cca 9533 slova. 38691 přečtení  |  14 reakcí

Křížové výpravy, pogromy a nucené křty

V určitém smyslu představovala takzvaná lidová část první křížové výpravy v roce 1096 přelom: V Evropě proběhla první skutečná vlna pogromů, vycházející z nábožensky podmíněného nepřátelství i ze závisti a vzedmutí společenské nenávisti. Skupiny zchudlých rolníků, "pánové z Nemanic" a dobrodruzi se vydali pod vedením fanatických kazatelů na cestu, která měla osvobodit Svatou zemi z nadvlády nevěřících, ale v porýnských městech našli Židy, kteří byli také nevěřící, a žili v míru a dokonce v bohatství. Co bylo více nasnadě než myšlenka zlikvidovat "nepřátele Krista" na místě a ne až ve vzdálené Palestině? Křižáci postavili Židy před následující volbu: buď přijmout křest a uznat tak správnost křesťanské víry, nebo zemřít. Velká část Židů zvolila v roce 1096 a během následných vln pogromů smrt "k posvěcení Božího jména" (Kidduš ha-šem). Protože v křesťanství viděli jen druh modlářství, bylo nutné jeho přijetí odmítnout - i za cenu svého života.

Poprava Židů během křížové výpravy
Poprava Židů během křížové výpravy
Během první křížové výpravy se již objevují všechny typické rysy středověkých pogromů. Slovo samo je však až novodobé, přejaté z ruštiny. Pro pogromy je charakteristická skutečnost, že nepřátelství není namířeno pouze proti jednotlivcům či skupinám jednotlivců, kteří by byli obviňování za určité zlořády (například židovští lichváři), nýbrž proti všem členům menšiny, v tomto konkrétním případě proti všem Židům a Židovkám. (Vedle židovského pogromu se však opakovaně dozvídáme i o obecném pogromu proti cizincům, při němž byli stručně řečeno pronásledováni nebo zabíjeni všichni příslušníci jedné skupiny.) Druhým charakteristickým rysem pogromu je spojení vraždění s krádežemi a pleněním, odpovídající spojení nenávisti a závisti a typické v určité míře snad pro všechny spontánní bouře; každopádně se toto spojení objevovalo i ve městech a na venkově během revolt a povstání, namířených proti určitým osobám nebo skupinám.

Židovské pogromy vykazují jedno specifikum. Oběti byly postavené před volbu smrti nebo křtu. Z hlediska kanonického práva byl tento postup zcela nepřijatelný. Bylo přísně zakázáno nutit někoho pod hrozbou násilí nebo dokonce smrti ke křtu a tento zákaz byl neustále připomínán papeži, teology a kanonisty. Jelikož byl ale křest považován za svátost, byl neodvolatelný. I když bylo pokřtění vynucené a tudíž se vlastně nebylo smělo provést, platilo - jakmile formálně správně vykonáno - "na věky věků". Nuceně pokřtěný byl křesťan stejně jako někdo, kdo se nechal pokřtít dobrovolně a z přesvědčení. V 11. a 12. století dovolovala církevní hierarchie mlčky navrácení nuceně pokřtěných ke své původní víře; někdy je jednotliví biskupové dokonce výslovně povolili. Od 13. století byl však postup vůči "renegátům" stále přísnější a především inkviziční tribunály začaly pronásledovat stále více nuceně pokřtěných, kteří se vrátili k židovství, jako odpadlé křesťany a upalovali je na hranicích.

Otázka křtu Židů, ale i přestupu křesťanů k židovství, nezatěžovala křesťansko-židovské vztahy jen ve středověku; následky lze pozorovat až do dnešních dnů. Každé náboženství žije z přesvědčení, že jen ono samo má pravdu (nebo samospasitelnou pravdu); přestupy nevěřících nebo jinověrců do svých vlastních řad musí tedy nutně hodnotit pozitivně - jako obrácení na víru, opustí-li však někdo jeho řady, musí být zatracen jako ohavný renegát a pronásledován. (Ve 20. století k tomu jako následek důsledné nacionalizace židovské historie ještě přistoupí nutnost výkladu křtu jako určitého druhu "národní zrady".) Ve středověku se k náboženským a duchovním důsledkům křtu připojovaly i hmatatelné důsledky ekonomické: Křtěnec často ztratil dědictví po otci. Musel své jmění, jež přece nabyl "protiprávně", tj. proti kanonickému zákazu úroků, odevzdat církvi. Nejen že musel žít podle nového a neobvyklého rytmu, nýbrž si musel i zvolit nové povolání. Křest vůbec nebyla jen formální záležitost, žádná pouhá "vstupenka" do křesťanského společenství, jak byl občas vykládán v 19. století - byl to skutečný zlom v celé dosavadní existenci. Stále se objevovaly křty ze skutečného a upřímného přesvědčení, christianizace Židů vůbec - o níž se církev čas od času znovu pokoušela - byla však zjevně neúspěšná. Konečné obrácení Židů se očekávalo podle staré tradice teprve na konci dnů. Praxe nucených křtů přispívala značnou měrou ke zpochybňování upřímnosti všech židovských konverzí. Následky se měly vyjevit v pozdním středověku, kdy pokřtění Židé začali být považováni za zdánlivé křesťany.Ve Španělsku se prosadil zákon, který - navzdory všem výslovným církevním zákazům - nejen považoval pokřtěné Židy za "podřadné křesťany", nýbrž je tak i právně klasifikoval.

Tento odkaz na charakter nucených křtů a židovských křtů vůbec chronologicky předbíhá události. Při každé křížové výpravě hrozilo, že se zopakuje série pogromů první křížové výpravy, první skutečná středověká vlna pronásledování. Už během druhé křížové výpravy (1147/49) došlo jen díky rozhodnému vystupování nejvýznamnějšího kazatele té doby, Bernarda z Clairvaux, pouze k ojedinělým perzekucím Židů. Všechna hnutí kolem křížových výprav - i pozdně středověká - byla nepřátelská vůči Židům; ale pozdější větší vlny pronásledování již nebyly podmíněny křížovými výpravami a vykazují ve své argumentaci (a částečně i ve způsobu své organizace) jiné rysy. Při každém líčení středověku je třeba stále znovu zdůrazňovat, že křesťanská lidová zbožnost se teprve pomalu vyvíjela a v jednotlivých stoletích se značně lišila. A s jejími průniky a změnami souvisí i nejrůznější formy středověkého nepřátelství vůči Židům.

 << Předchozí: Úvod << >> Následující: Klerikální zdůvodnění pronásledování Židů >>
1 - "Váš otec je ďábel a vy chcete dělat, co on žádá. On byl vrah od počátku a nestál v pravdě, poněvadž v něm pravda není. Když mluví, nemůže jinak než lhát, protože je lhář a otec lži." (pozn.překl.)
2 - Bernhard Blumenkranz, Juden und Judentum in der mittelalterlichen Kunst, in: Willehead P. Eckert / Ernst L. Ehrlich (Hrsg.). Judenhaß - Schuld der Christen?! Versuch eines Gesprächs. Essen 1964.
3 Sebastian Brant, Das Narrenschiff, vydal Manfred Lemmer, Tübingen 1962, kap. 93, s.159. (Za pomoc s překladem děkuji Haně Kořínkové - pozn.překl.)
4 Město Kolín zdůvodňuje vyhnání, v Anna Dorothee von den Brincken, Das Rechtfertigungsschreiben der Stadt Köln wegen Ausweisung der Juden im Jahre 1424, in: Mitteilungen aus dem Stadtarchiv von Köln 60, 1971, s.305-339.

Antisemitismus - Von der Judenfeindschaft zum Holocaust, Bundeszentrale für politische Bildung, 1985 (dotisk 1988).
Přeložil Martin Schlemmer.
Použité ilustrace pocházejí ze stránek Florida Holocaust Museum.
František Graus - O autorovi František Graus (1921-1989), jeden z předních českých medievistů, prožil kvůli svému židovskému původu větší část války v Terezíně a dalších koncentračních táborech. Po válce vystudoval historii, v letech 1953-1969 řídil jako šéfredaktor Československý časopis historický. V padesátých letech ve svých dílech, přednáškách a redakční činnosti důsledně uplatňuje teze i metodu historického materialismu a zastává politicky instrumentální pojetí historiografie. Vahou své funkce a svým světonázorem přispěl v této době značnou měrou k deformaci československé historiografie.
Ve svém přesvědčení zakolísal nejprve v roce 1956 po odhalení Stalinova kultu osobnosti. V 60.letech se již přiklání k proudům západní historiografie, ve svých recenzích uvádí do českého prostředí zejména práce z okruhu školy Annales.
Po roce 1968 usiloval již otevřeně o nové pojetí historiografie a začal kritizovat dogmatický režim 50.let a jeho brutální metody. K reflexi svého osobního podílu na represáliích se však nedostal (alespoň veřejně) ani později v emigraci, kdy přednášel na univerzitách v Basileji a v Gießenu.

Heslo "František Graus" v encyklopedii Kdo byl kdo v našich dějinách 20.století
O Františkovi Grausovi psal Roman Ferstl v Českém časopise historickém 2/2003 a Karel Hrubý v Soudobých dějinách 3/2004.
Jak citovat tento textGraus, František. Nepřátelství vůči Židům ve středověku [online]. Přeložil Martin Schlemmer. Glosy.info, 30.červen 2005. [cit. 19.listopadu 2017].
Dostupné na WWW: <http://glosy.info/texty/nepratelstvi-vuci-zidum-ve-stredoveku/>. ISSN 1214-8857.
Klíčová slova
Židé. křesťanství. středověk. antisemitismus. transsubstanciace. hostie. zázrak. lichva. křížová výprava. pogrom. nucený křest. krvavá magie. mor. rituální vražda.

Diskuse k tématu

Číst celou diskusi
Začátek nenávisti
Pavel (14.12.2008 23:22:11)
Můj názor k nenávisti k Židům!
Dle mého vše začalo dnem,kdy Jej jeho národ předhodil katům,paradoxní je,že podle učení křesťanů je vše předurčeno,tedy i to co se dělo s jejich synem a následně se všemi syny božími.
Jsem naprostý Ateista,ale snažím se přijít tomu na kloub.Myslím,že za vší tou nenávistí musíme hledat lidskou slepotu,vrozenou hloupost a lenost přemýšlet o věcech hlouběji.Židé předali Ježíše do rukou smrti,tak jak bylo předurčeno,dle něj,ale proč to udělali,měli svůj Starý zákon a učené vzdělance,kteří si děllali nárok na své Ovečky (dárce odpustků a jiných příspěvků),což Ježíš odmítal a to byla jeho smrt.Po smrti Ježíše se stala jedna sásadní věc,spasil křesťany,tak jak předurčil,ale co Židé,mám pocit,že toto je důkaz toho,že Zákony psal jen člověk,protože,který masochysta by dopustil aby se s jeho národem dělo to,co s Ježíšovými Židy.
Obdivuji Židy
homo sapiens sapiens (30.11.2008 21:13:56)
Lidé tu jsou miliony let,různě a v různých vlnách osídlují Zemi,po čase mají k místu kde žijí vazbu,to se ale stále měnilo a střídalo podle klimatických změn a jiných vnějších vlivů.Míchali jsme se a míchali a v poslední kraťoučké fázi se nacházíme roztroušeni po asii a evropě,naši příbuzní v africe,americe a austrálii. Každý jsme jiný,někdo se celé dny válí a někdo je bezradný při každém důležitém rozhodnutí,jiní lidé ovšem podobné problémy v takové míře nemají.Mezi Židy byly a jsou tisíce velkých osobností,obchodníků,učenců a umělců,Levi Strauss,Einstein,Kavka,Freund a jiní.Když je někdo konkrétní úspěšný,většinou je oblíbený jen krátce,aby vydržel být oblíbený dlouho,ale zároveň neklesla jeho autorita,tak kompikovaně balancuje a pitvoří se na všechny strany.Židé jsou úspěšní často,jsou pracovití,cílevědomí a hlavně disciplinovaní.To není v "bílé" masové společnosti časté ani populární,zvlášt pokud je pro ostatní cizinec a z toho plyne ta spousta nenávisti a předsudků.Je mě líto těch hlupáků v zajetí pověr a bludů,já bych chtěl být Žid a chtěl bych aby Země už konečně nebyla placatá.
Jude
Enigma (1.11.2008 13:15:19)
Jude!!! Jsou bezdomovci,zabraly Palestinu a založily Israel Fuck!!!
Židé už 3000 let ničí národy!
Jan (22.7.2008 20:54:20)
To je skutečnost doložená v dnes už obrovské vědecké bibliografii na toto
téma. Biť veřejnosti málo přístupné. http://www.vzdelavaci-institut.com
http://www.europskenarody.info

Přidat komentář