Přeskočit navigaci
Společnost, politika, kultura, filosofie
24.srpna 2017
Ještě nejste členem Glos? Zaregistrujte se.
 

Palme d’Or a pacifismus jako úzké hrdlo demokracie - Martin Schlemmer

Publikován 27.května 2004, text čítá cca 1770 slov. 4266 přečtení  |  3 reakce

Dostala se ke mně zpráva z Francie, že hlavní cenu festivalu v Cannes získal film Michaela Moorea Fahrenheit 9/11. Ve filmu má Moore, známý svým oscarovým "lžidokumentem" Bowling for Columbine, mimo jiné pátrat po spojení rodinných dynastií Bushů a bin Ladinů a odhalit George W.Bushe jako člověka hnaného chamtivostí a touhou po moci, jehož motivy pro angažmá v Afghánistánu a Iráku jsou nanejvýš pochybné. Jak se Moore s tématem vyrovnal a jak je zpracoval, určitě brzy uvidíme. Najít distributora pro Evropu nebylo těžké, ale v USA (a Austrálii) se podle posledních zpráv zájemci neobjevují, podle Moorea údajně hlavně proto, že vlivné (nejmenované) republikánské kruhy mají zájem na oddálení premiéry filmu až na období po prezidentských volbách. Samotná režisérova osoba ani jeho film mne však příliš nezajímají, spíše bych se rád zamyslel nad širším kontextem jejich úspěchu. A proto začnu nyní z úplně jiné strany.

Bottleneck theory

Považuji za velmi zajímavou tzv."bottleneck theory" - teorii úzkého hrdla, podle které se (zběžně nastíněno) civilizace (společnost) může dostat na základě rozporů jí vlastních do určitého kritického stadia, do "úzkého hrdla" svého vývoje. V tomto stadiu musí prokázat schopnost přizpůsobit se podmínkám, překonat překážky, které jsou dány její vlastní podstatou. Pokud to nedokáže, zanikne (ať už rychlým kolapsem nebo postupným splynutím s okolím). Tvrdí se, že celé lidstvo se nyní nachází ve velmi závažném období, právě v jakémsi "úzkém hrdle", neboť poprvé během svého vývoje má možnost zničit celou svou planetu, ergo vyhladit sebe sama. Takováto možnost vyžaduje změnu myšlení na globální úrovni, nový druh zodpovědnosti, upřednostnění (vyvinutí) jakéhosi panhumanitního pudu sebezáchovy. Zatím si lidstvo během studené války vedlo dobře (čemuž jistě napomohla i více méně bilaterální povaha celého konfliktního období) a nyní se zdá, že největší nebezpečí pominulo - tedy pominula (snad? dočasně?) hrozba konfliktu ničivého pro celou planetu, nikoliv lokální, regionální a transregionální spory.

Demokracie je obecně uznávaná (přinejmenším v euroatlantickém civilizačním okruhu) jako dosud nejlepší politické zřízení - nejlepší z hlediska plurality, konstruktivního soutěžení, možnosti sledování vlastních zájmů a díky přehlednosti a snadné kontrolovatelnosti základních pravidel - rovnosti před právem, svobodou slova a individuálních pohnutek (je mi jasné, že toto shrnutí je nepřesné a povrchní, ale přesto myslím, že určitý konsensus ve věcech, které jsem zmínil, tu existuje, a pro naše další záměry je tato definice dostačující). Přesto má demokracie svá omezení, svá skrytá úskalí - a jedním z nich je přemíra demokratičnosti (ve smyslu lidovosti), brzdící její akceschopnost, adaptabilitu a efektivitu. Tomuto nebezpečí se lépe předchází v zastupitelské demokracii, zatímco se stoupajícím množstvím rysů přímé demokracie je tomu naopak.

Zastupitelská demokracie však není preferována před přímou demokracií proto, že by proti sobě stáli na jedné straně osvícení volení politici a na straně druhé prostý, nevzdělaný lid. Zastupitelská demokracie má jednu výhodu, jejíž důležitost roste úměrně počtu obyvatel - koncentrovanou a viditelnou zodpovědnost za učiněná rozhodnutí. Pokud se něco pokazí, je snazší lokalizovat místo vzniku chyby v mocenském aparátu a učinit preventivní protiopatření. Tato koncentrovaná zodpovědnost kompenzuje nevýhodu demokracie - nižší efektivitu. Pokud je nějaké politické zřízení neefektivní (tj.akce neschopné), je to právě demokracie. Dlouhý, často složitý a těžkopádný systém rozhodování (který je tím složitější, čím méně má být diskriminační) z ní rozhodně nečiní akčního hrdinu; v lepším případě uvážlivého hráče, v horším senilního starce.

Pacifismus

Válka je špatná, protože v ní umírají lidé. To je fundamentální, prostý a silný argument lidového pacifismu, který se můžeme pokusit vyvrátit například z extrémní idealistické pozice (poukazem na nesmrtelnost duše a tedy nesmyslnost kladení rovnítka mezi tělesnou smrt a zlo) nebo z pozice technicky-instrumentální (válka akceleruje technický rozvoj a přináší proto z dlouhodobého hlediska vyšší blahobyt). Oba tyto protiargumenty jsou sice "intelektuálně napínavé", ale to je asi tak všechno - jako přesvědčovací prostředek jsou nepoužitelné; první pro svou neempiričnost, druhý kvůli odvolávání se na jakýsi morálně i logicky sporný kolektivní utilitarismus.

Po celém světě demonstrují stovky tisíc lidí "proti válce", proti vyslání "svých" vojáků do toho či onoho konfliktního regionu. Pacifistické hnutí tedy sílí, znepřijemňuje politikům výkon povolání a ztěžuje jejich rozhodnutí. Volení zastupitelé musejí intenzivněji vysvětlovat své kroky, přesvědčovat voliče, jsou pod lupou sdělovacích prostředků a celé sféry občanské společnosti. To je dobře a je to jedna z předností demokracie - zodpovědnost vůči jasnému partnerovi. Jenže se pomalu přikrádá ono nebezpečí - lidovost v politice, před kterou koneckonců varoval již Aristoteles a která jej donutila označit demokracii (a měl na mysli právě demokracii lidovou) za nejhorší ze špatných ("zkažených") systémů.

Konkluze

Vraťme se nyní k pojmu "úzkého hrdla" a pokusme se dát vše dosud řečené nějakým způsobem dohromady. Demokracie je věčné balancování mezi Skyllou a Charybdou: z levoboku hrozí nebezpečí populismu a krátkozraké (davové) iracionality, z pravoboku koncentrace moci v úzké skupině. Pacifistické hnutí, ačkoliv je pochopitelné a má jasné poselství, se kterým se osobně ztotožní asi téměř každý, se začíná stávat právě takovým nebezpečím z levoboku. Navíc přichází v době, kdy se demokratické systémy musí bránit nábožensko-ideologickému extremismu. Právě tato kombinace tvoří ono úzké hrdlo demokracie. Existuje možnost, že pacifistické hnutí ochromí akceschopnost demokracie zrovna ve chvíli, kdy tato bude potřebovat pružně a rychle reagovat na vnější ohrožení. Umět se postavit nebezpečí či výzvě tváří v tvář a jednat je vlastnost, která se může z politiky začít vytrácet v momentě, kdy jí bude nejvíc potřeba. A nemusí jít zrovna o vojenský zásah proti vzdálenému tyranovi. Tato vlastnost je právě teď vyžadována i doma: Evropa stárne a hloupne, začíná se z ní stávat mastodont nechutného etatismu; přitom je však jasné, že tento stav je dlouhodobě neudržitelný. Až na starém kontinentě zůstanou jen senilní starci, z čeho si budou sami vyplácet důchod? Přesto v současnosti neexistuje velký politik s vizí rekonstrukce, kterou by byl schopen prosadit. Sociální, přistěhovalcům uzavřený případně "jen" xenofobní stát se stal posvátným symbolem, na který není dovoleno sáhnout, protože okamžitě táhnou do ulic zástupy nespokojených. Jaký nechutný obraz.

Jak dvojnásob silné potom však je setkání pacifismu a etatismu! Filmový festival v Cannes byl na dvě hodiny přerušen stávkou pracovníků v zábavním průmyslu, kteří protestovali proti snížení dávek v nezaměstnanost. Michael Moore, bojovník proti "lying gun nuts" (což je jeho vlastní výraz), ikona lidového pacifismu a boje proti "zkorumpovaným politikům" (a již ne tak očividný příznivce amerického prezidentského kandidáta Ralpha Nadera), k nim promluvil se slovy: "Jsem tu, abych podpořil pracovníky (dělníky) ve Francii, ve Spojených státech a všude na světě." Vzápětí sklidil se svým protibushovským filmem třicetiminutové ovace (sic!) a získal hlavní cenu, Palme d'Or.

Zdá se mi, že začíná hrozit nebezpečí porušení oné delikátní rovnováhy demokracie - ve prospěch lidovosti. Ale nyní musím vysvětlit, co tímto míním. Nejsem apologetem vojenského řešení všech sporů ani odstřihnutí vazby mezi politikem a voličem ve prospěch politika. Jen chci poukázat na skutečnost, že v demokracii existuje křehká rovnováha mezi tendencí koncentrovat moc a efektivitou na jedné straně a veřejnou kontrolou politikových kroků a ochromením systému na straně druhé. Obé je potřeba jemně vyvažovat, aby systém nebyl zneužíván, ale zároveň si zachoval schopnost reagovat účinně na měnící se podmínky.

Nechci ani plédovat za vládu osvícených jedinců nad nevzdělaným lidem. Když však mluvím o "lidovosti", mám na mysli stav, kdy důležitá rozhodnutí ovlivňuje dav. Odpovědnost padá pak právě na onen dav - tedy vlastně na nikoho. Legitimita zastupitelů pochází od občanů - a občané by také měli zvažovat, bylo-li to či ono politické rozhodnutí vhodné, ne však dav. Rozdíl mezi člověkem - občanem a člověkem v davu je subtilní, ale klíčový. Dav je nezodpovědný, anonymní a iracionální, zatímco občan musí osobně stát ke svým slovům a volbám. A právě upozadění role občana ve prospěch masy může pro demokracii znamenat velké nebezpečí - a v kombinaci s dalšími, vnějšími vlivy vytvářet úzké hrdlo.

A mimochodem - jsem rád, že velká skupina umělců našla společného nepřítele - George W.Bushe; doufám, že je to inspiruje k úctyhodným dílům. Jenže stále mám pocit, že všichni, kdo se takto vehementně vyjadřují k politice, hrají ve skutečnosti druhou ligu. Ta první je někde jinde, soustředí se a tvoří.

 
Martin Schlemmer - O autorovi Šéfredaktor Glos.
Jak citovat tento textSchlemmer, Martin. Palme d’Or a pacifismus jako úzké hrdlo demokracie [online]. Glosy.info, 27.květen 2004. [cit. 23.srpna 2017].
Dostupné na WWW: <http://glosy.info/texty/palme-dor-a-pacifismus-jako-uzke-hrdlo-demokracie/>. ISSN 1214-8857.
Klíčová slova
Cannes. Moore Michael. Zlatá palma. Fahrenheit 911. bottleneck. pacifismus.

Diskuse k tématu

re: na okraj
Lukáš Lánský (28.6.2004 12:30:54)
Kde myslíš, že by dnes byly naše rakety, kdyby se jimi vedle vynášení člověka na měsíc nedalo posílat bomby na nepřítele?
na okraj
Adam Perutka (22.6.2004 11:49:13)
I kdyz to s clankem souvisi jen velmi okrajove, dost by me zajimalo, kdo (kde) obhajuje valku druhym ve clanku uvedenym argumentem - akcelereci technickeho rozvoje. Zajima me to z toho jednoducheho duvodu, totiz ze s touto tezi hluboce nesouhlasim, rad bych se tedy dozvedel jake duvody pro takove tvrzeni jsou.
Distributor pro USA
Martin Schlemmer Pošta (5.6.2004 14:34:40)
A už jen doplním, že navzdory republikánskému spiknutí našel Fahrenheit 9/11 v USA svého distributora. Jsou jím společnosti Lions Gate Entertainment Corp. a IFC Films.
Film bude uveden do amerických kin 25.června.

Přidat komentář