Přeskočit navigaci
Společnost, politika, kultura, filosofie
19.listopadu 2017
Spravujete webové stránky? Obohaťte je obsahem z Glos.
 

Polské volby 2005: Mýty a skutečnost - Maciej Ruczaj

Publikován 1.listopadu 2005, text čítá cca 3583 slova. 5214 přečtení  |  7 reakcí

Od památného 4. června 1989, dne prvního "polosvobodných" parlamentních voleb, uplynulo už 16 let. Herečka Joanna Szczepkowská pronesla tehdy ve státní televizi stále "lidově-demokratického" Polska památnou větu: "Dnes v naší zemi skončil komunismus". Možná, že za pár let se o září a říjnu roku 2005 bude mluvit jako o dnech, kdy v Polsku skončila éra postkomunismu.

Polsko si konečně vydechlo. Volební maratón, jemuž předcházela dlouhá kampaň plná zvratů, je za námi. Pro začátek připomeňme hlavní fakta: v parlamentních volbách vyhrála konzervativní strana bratrů Kaczyńských, Právo a spravedlnost (PiS), před liberální Občanskou platformou (PO). Dosud vládnoucí postkomunistický Svaz demokratické levice skončil s téměř nejhorším výsledkem od vzniku strany na začátku 90. let. Několik týdnů později porazil ve druhém kole prezidentských voleb kandidát PiS Lech Kaczyński lídra liberálů Donalda Tuska.

V českých médiích se během posledních týdnů o Polsku mluvilo hodně. Bohužel většině zpravodajství chybělo hlubší pochopení zvláštností polského veřejného života, takže se většinou pouze přebírala klišé a informace vytržené z kontextu. Polská politická scéna je pro českého čtenáře dosti exotická a mechanismy fungování médií ("zpravodajství délky SMSky", abychom citovali prezidenta Klause) žádné hloubkové analýze problému nepřejí. Proto bych se v tomto příspěvku chtěl pokusit vysvětlit určitá paradigmata polské politiky a to, jakým způsobem se v těchto dnech projevila, spíše než popisovat jednotlivé události těchto voleb.

Postkomunismus

Začít bychom měli popisem několika politických a společenských jevů, které výrazně odlišují veřejný život v Polsku od toho, co známe z České republiky, ale i z většiny evropských zemí, a které se pro současné dění ukázaly jako rozhodující. Prvním z těchto jevů je právě sám postkomunismus.

Svaz demokratické levice (SLD) je z institucionálního hlediska přímým pokračovatelem Polské sjednocené dělnické strany. Jeho vysocí představitelé, narozdíl od KSČM, nebyli před "revolucí" žádnými okrajovými postavičkami, ale patřili do stranické elity (např. prezident Kwaśniewski byl ministrem sportu). V Polsku chyběly jakékoliv výraznější projekty dekomunizace a jediný pokus o zavedení lustračních zákonů skončil pádem pravicové vlády v roce 1992. "Nedotknutelnost" komunistů byla koneckonců součástí dohody mezi vládou a opozici o mírovém předání moci v roce 1989. Po demokratizaci se postkomunisté rychle stali nejsilnější stranou - mohli totiž navazovat na organizační a především majetkové zázemí svých předchůdců. Narozdíl od věčně rozhádané pravice vybudovali jednotnou a akceschopnou stranu, která si rychle znovu získala oblibu voličů, jež dosáhla vrcholu v letech 2000-2001, kdy byl Alexander Kwaśniewski už v prvním kole zvolen na druhé volební období do funkce prezidenta a levice vyhrála parlamentní volby s více než 40% podporou.

Jedno je třeba zdůraznit - nešlo vůbec o ideologii. V Polsku se říká, že zde komunismus jako ideologie skončil v roce 1956, pak už přicházely další a další generace pragmatiků, kteří koneckonců už v 80. letech sami začali s "řízeným" přechodem od ekonomického plánování ke kapitalismu (čímž si také vytvořili mnohém lepší výchozí pozici pro fungování v tržních podmínkách). Proto SLD nedělalo problém uvažovat třeba určitou dobu o zavedení rovné daně... SLD byl však něco víc než politická strana: publicista Cezary Michalski ji popsal jako "velký politicko - mediálně - ekonomický koncern", který dokázal proniknout téměř všemi oblastmi života v zemi jak na lokální, tak na celostátní úrovni a ovládnout je. Komunistická ideologie sice chyběla, ale komunistická mentalita a způsob řízení státu přetrvával - naplno se projevil v posledních letech, kdy se díky působení částí médii a také parlamentních vyšetřovacích komisi pomalu začaly odhalovat obrysy systému, který se neřídí zákony a zákonnými mechanismy, ale funguje podle oligarchických principů a kamarádských vztahů. Politoložka Jadwiga Staniszkisová popisuje postkomunismus jako systém vznikající na pomezí politiky, ekonomiky a organizovaného zločinu, se silnou a nejasnou pozicí tajných služeb, v němž rozhodující roli - ve všech těchto dimenzích - hrají činitelé bývalého režimu, kteří díky svému privilegovanému postavení v okamžiku "spouštění" přechodu k demokracii a kapitalismu dokáží nový řád přizpůsobit "k obrazu svému". Vytváří se tak síť vztahů a závislostí, která v určitém okamžiku začíná nahrazovat mechanismy právního státu. V Polsku sice postkomunistický systém "nespolkl" celý stát, jak je tomu v Rusku, ale vážně ho poznamenal.

Poslední dva roky, od odhalení slavné korupční "kauzy Rywin" přinesly dekonstrukci tohoto systému - zatím v oblasti mediálního a politického diskurzu, která by se teď měla uvést i do politické praxe. Tyto volby byly tak především vítězstvím ideje transparentnosti veřejného života jako protikladu postkomunismu. Ústředním heslem Práva a spravedlnosti byla "mravní revoluce", tedy navrácení etických standardů do politiky. Jde o skoncování s privilegii politické elity a maximální omezení její "utajené" dimenze - boj s nepřehlednými vztahy na pomezi politiky a byznysu a odstranění vlivu tajných služeb na dění v zemi. Idea transparentnosti má také svůj historický rozměr. Návrat etických pravidel vyžaduje, aby se nemohly opakovat situace, v nichž se vysoce postavený důstojník komunistické rozvědky stává poradcem na úřadě pro občanská práva; soudce, který se účastnil politických procesů osmdesátých let, získává významné posty ve státním zastupitelství; a poslední komunistický předseda vlády má vlastní talk-show ve státní televizi (jedná se o autentické případy z posledních měsíců vlády levice). Obě vítězné strany požadují proto mimo jiné i úplné zveřejnění archívů komunistické bezpečnosti, toho - jak napsal jeden z publicistů - "řetězu, který poutá třetí republiku k mrtvole, nebo spíše zombie minulého režimu".

Historická politika

Druhým rysem polského veřejného života, jejž bych chtěl zmínit ve vztahu k současným volbám, je ústřední role historicko-symbolické dimenze politického diskurzu. Polská společnost je z pohledu Evropana velmi "archaická" - má (po Maltě) druhé největší procento aktivně praktikujících křesťanů a v Evropě snad největší podíl zemědělců z celkového počtu obyvatel. Rozhodující je však možná specifická mentalita, která vznikla v dobách dělení Polska a v níž právě kultura a symboly byly dlouhá léta substitutem státnosti. Sociolog Zdzisław Krasnodębski vytvořil nedávno teorii, která vysvětluje jistou spřízněnost mezi Poláky a Američany a zároveň jejich odcizení v Evropě: zatímco všechny ostatní národy unie už vstoupily do své post-historické a post-heroické fáze dějin, Polsko (stejně jako USA) setrvává v éře heroismu. Dva hlavní elementy této heroické mentality, katolictví a vlastenectví, se staly významnými faktory i při této kampani.

Tzv. historická politika je základní součástí veřejného života - staletí, během kterých se dějiny Polska snažil psát někdo jiný, vytvořila velikou citlivost pro "dějinnou pravdu". Na druhou stranu zdůrazňovala v "porevolučním" období většina médii spíše potřebu hledání nové, evropské identity a jak náboženství tak vlastenectví ztotožňovala se zpátečnictvím, tmářstvím a zaostalostí. Mělo vzniknout nové liberální a agnostické Polsko, vhodné pro podmínky postmoderní společnosti. Poslední léta však znamenají návrat obou dimenzí identity do popředí a s tím spojený návrat "historické politiky". Jejím mistrem se ukázal právě vítěz současného klání, Lech Kaczyński. Pilířem jeho popularity jako starosty Varšavy nebyly totiž nějaké ekonomické nebo administrativní úspěchy, ale skutečnost, že uspořádal velkolepé oslavy 60. výročí Varšavského povstání. Podle veřejnosti byl prvním politikem, který vyjádřil náležitou úctu hrdinům tohoto boje (Kaczyńského prarodiče a rodiče se povstání sami účastnili). Právě tyto oslavy se staly jedním z rozhodujících faktorů proměny celkového přístupu k historickým otázkám a znovu zdůrazňovaná hodnota patriotismu začala nahrávat kandidátovi konzervativců. Historický a symbolický rozměr měla také Kaczyńského gesta směrem do zahraničí. V odpovědi na německé pokusy o zřízení Centra proti vysidlování v Berlíně zahájil ve Varšavě proces sčítání škod způsobených německou okupací města během války. Konečná mnohomiliardová částka má být zbraní proti případným nárokům vysídlených na polský majetek. "Chci budovat blízké vztahy mezi Poláky a Němci. Nelze ale měnit historickou pravdu, stírat rozdíly mezi vrahy a oběťmi," prohlásil Kaczyński krátce po zvolení. Ještě výraznější je historická dimenze vztahů s Ruskem: zde v poslední době trvá konstantní střet nad tématy jako interpretace jaltské dohody nebo masakr polských důstojníků v Katyni. I zde Kaczyński našel originální způsob symbolického protestu, kdy nechal jeden z varšavských kruhových objezdu přejmenovat podle prvního čečenského prezidenta Džochara Dudajeva.

O roli historických symbolů svědčí také úloha, kterou v kampani sehrálo 25. výročí protikomunistického hnutí Solidarity. Oba hlavní kandidáti se profilovali jako "praví" pokračovatelé této tradice - Kaczyńského podpořil současný odborový svaz Solidarita, kampaně Donalda Tuska se účastnil legendární vůdce hnuti Lech Wałęsa. A zdůraznění věrnosti odkazu "srpna 1980" nalezlo cestu i do volebního programu ... postkomunistů.

Avšak asi nejvýznamnějším faktorem, který posílil symbolickou dimenzi polské politiky, byla smrt papeže Jana Pavla II. V době po roce 1989 sociologové často debatovali o tom, zda v podmínkách globálního kapitalismu je možný nějaký kolektivní celonárodní zážitek, srovnatelný s fenoménem Solidarity na začátku 80.let. V dubnu tohoto roku, během nemoci a pietních obřadů po smrti Svatého Otce se tento fenomén zopakoval. Mluvilo se - stejně jako v případě Solidarity - o obnově funkční občanské společnosti, o proměně jedinců ve společenství, které - sjednoceno ve svém smutku - se neohlíží na stát, ale samo se organizuje a hledá prostředky pro vyjádření úcty zemřelému papeži. Právě během těchto oslav se poprvé projevil fenomén "generace JPII.", tedy lidí, který celý život prožili už během pontifikátu polského papeže a jejichž hodnotové zakotvení v křesťanském dědictví, spojené s otevřeností modernímu světu, je připodobňuje spíše k americké než západoevropské mládeži.

Samozřejmě nelze ztotožňovat narůst religiozity po smrti Jana Pavla II. s podporou pro konzervativce, avšak skutečnost, že se právě koncem dubna Právo a spravedlnost poprvé dostalo do čela průzkumů, je zarážející. Jak PiS, tak Platforma sice zdůrazňovaly význam křesťanských hodnot ve společnosti, ale právě PiS se podle mínění většiny stalo "opravdovějším" reprezentantem zájmů katolíků ve veřejném životě - pravděpodobně i vzhledem k tomu, že svou tvrdou rétorikou vůči Bruselu dávalo lepší záruku ochrany hodnot polské společnosti před zásahy z EU. Liberálové si navíc znepřátelili část národně- tradicionalisticky orientovaných voličů, když zahájili kritiku kontroverzní rozhlasové stanice Rádio Marie, známé svou nacionalistickou rétorikou. O tom, že se tento přístup nevyplatil a že se právě Lech Kaczyński stal podle veřejnosti zástupcem tradičního a katolického Polska, svědčí totální propad kandidáta liberálů ve venkovských oblastech. V jihovýchodním Polsku, kde je vazba na náboženské tradice nejsilnější, Kaczyński dostal ve druhém kole v průměru 75% hlasů!

Pravice a levice

Dalším faktorem polského politického života nezbytným pro pochopení jeho zvláštnosti je zbytku Evropy cizí způsob názorových štěpení v rámci politického spektra. Tato otázka souvisí s předchozími tématy. Štěpení na pravici a levici není totiž primárně založeno na přístupu k hospodářství (liberalismus versus sociální stát), ale spíše na problémech symbolického a historického rázu. Odtud se odvozují i v českém tisku se objevující denunciace Práva a spravedlnosti jako "falešné" nebo "populistické" pravice, která má ve skutečnosti socialistický program. V Polsku se však pravo-levé spektrum definuje především na základě vztahů k otázkám jako jsou postoje k minulému režimu, k církvi a křesťanským hodnotám ve veřejném životě nebo k vlastenectví. PiS jako strana národní a konzervativní tyto podmínky pravicovosti splňuje, naopak Platforma (programově má nejblíže k české ODS) se charakterizuje jako strana středu. Polská pravice se vyvinula z tradice Solidarity, která byla koneckonců primárně odborovým hnutím, a tedy prosociální sklony nejsou v tomto prostředí ničím výjimečným. Během kampaně tak vznikl protiklad mezi "solidární" vizi Polska konzervativců a koncepcí "liberální", jehož hlavním následkem bylo, že se volby staly také testem úspěšnosti polské hospodářské transformace po roce 1989. Zatímco velká města a bohatší vrstvy podpořili liberály, většina těch, kteří se v nových podmínkách nemohou najít, dala hlas Kaczyńskému. Na druhé straně - jak poukazuje např. zpravodaj listu Financial Times - "levicovost" PiS by se neměla přeceňovat. Jedná se o program, v němž je více "liberálních rysů než v programech většiny hlavních uskupení ve Francii nebo Německu". Hlavním zdrojem ekonomického programu konzervativců není totiž západní model welfare state, ale spíše "sociální učení církve",v němž se podpora kapitalismu pojí s afirmací metafyzické hodnoty lidské práce, důrazem na práva zaměstnanců a myšlenkou společenské solidarity.

Východiska zahraniční politiky

Nakonec se podívejme na poslední paradigma polské politiky, tentokrát ve vztahu k zahraniční politice: V evropských médiích se po zvolení Kaczyńského objevila varování před "vypjatým nacionalismem" nového prezidenta jako hrozbou pro proces integrace a vztahy se sousedy. Není pochyb o tom, že se v Kaczyńského rétorice více objevují pojmy jako "národní zájem", avšak opět musíme zde přihlédnout k specifikům polské situace. Polské vnímání světa totiž do jisté míry zapadá do schématu chápání mezinárodních vztahů, které formuloval americký politolog Robert Kagan, tedy rozlišení mezi Hobbesovou a Kantovou koncepcí.1 Západní Evropa už patří do kategorie světa Kantova "věčného míru", v němž dějiny skončily a otázky národní a státní suverenity přestaly mít význam. Naopak Poláci, stejně jako Američané, žijí stále ještě do jisté míry ve světě Hobbesova "boje všech proti všem", v němž je třeba za nezávislost bojovat a strategickou bezpečnost země neustále chránit. Z veliké části je to ovlivněno dějinami - boj za znovuzískání a uhájení suverenity byl pro Polsko hlavní náplní posledních téměř tří století. Druhým faktorem je geopolitická poloha země na hranicích s postsovětským prostorem, v němž Hobbesova pravidla vládnou dodnes, a také umístění mezi dvěma mocnostmi - Ruskem a Německem ("Polsko je jako Kristus, protože je ukřižováno mezi dvěmi lotry," říká starý vtip). Návrat k imperiální politice Putinova Ruska vede Polsko k výrazné angažovanosti na Ukrajině a v Bělorusku, které vytvářejí svého druhu "nárazníkovou zónu" nezbytnou k zajištění polské bezpečnosti. Stejně negativní reakce vyvolávají snahy Německa o posílení jeho postavení v EU obsažené třeba v projektu euroústavy.

Není proto divu, že nejvýznamnějším zahraničně-politickým tématem kampaně se nestala otázka evropské integrace nebo revize spojenectví se Spojenými státy. Mnohém více emocí vyvolalo např. téma rusko-německého sbližování, jehož projevem se stalo podepsání dohody o výstavbě nového plynovodu, který se má - oproti původním plánům a navzdory vysokým finančním nákladům - vyhýbat polskému území. Varšava tento akt pochopila jako politicky motivované gesto nepřátelství a ohrožení polské pozice v regionu. Výtka byla adresována především Německu, které prý "porušuje princip solidarity mezi členskými státy". Tato kauza poukazuje na důvody polské vázanosti na Spojené státy: Amerika je pro Varšavu jediným garantem strategické bezpečnosti země ve vztahu k nestabilním oblastem na východě, především vůči Rusku. Varšava a Washington přemýšlejí v podobných kategoriích, zatímco "post-historická" Evropa nedává proti těmto hrozbám žádnou reálnou záruku. Potvrzením této strategie byla ukrajinská krize, kdy právě USA, nikoli Brusel, podpořily polské snahy o vyvážení ruského vlivu na politické dění v Kyjevě. Navíc existuje všeobecné mínění, že německá politika pod rouškou "umocňování integrace" vede ve skutečnosti k posilování dominance Berlína nad evropským kontinentem. "Když Německo může hájit a prosazovat své národní zájmy, proč bychom se my, ve jménu evropské integrace, měli vzdát těch svých?" táže se Kaczyński. Zdánlivá konfliktnost a nacionalismus polské pravice se tak jeví pouze jako logická odpověď na mezinárodní postavení země.

Polské volby lze tedy posuzovat ve dvou dimenzích: na jedné straně jako vítězství nad postkomunistickou oligarchií (zde se programy konzervativců a liberálů nelišily), na druhé jako triumf strany nejvíce reflektující jisté specifické hodnoty vyznávané polskou společností: patriotismus, náboženství, důraz na suverenitu v zahraniční politice a společenskou solidaritu v otázkách ekonomických. Tím nechci tvrdit, že bratří Kaczyńští dali podle předvolební rétoriky společnosti "to, co chtěla". Slavná dvojčata totiž představují v podmínkách mediální demokracie vzácný typ politiků s jasnou vizí a stálými názory. Jak už jsem navíc zmínil, jedná se o hodnoty velké části společnosti, nikoli však její elity, proto se budoucí vláda konzervativců bude potýkat nejenom s nepřátelstvím zahraničí, ale i útoky médií, která během kampaně podpořila Donalda Tuska.

Napjatá atmosféra po vítězství PiS má už první negativní následky - původně plánována vládní koalice s Občanskou platformou se konat nebude a zemi čeká menšinový kabinet. Tato skutečnost velmi zpochybňuje největší úspěch voleb - tedy snad definitivní prohru levice starého typu a naději na reformu státu skrze likvidaci postkomunistického oligarchického systému.

 
1 Pozn. red. - Srov. Robert Kagan, Labyrint síly a ráj slabosti (Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2003). Původní článek je v originále pod názvem "Power and Weakness" dostupný na http://www.policyreview.org/jun02/kagan.html.
Maciej Ruczaj - O autorovi Autor studuje politologii a mezinárodní vztahy na Fakultě sociálních věd UK a anglistiku na Filosofické fakultě UK.
Klíčová slova
Polsko. polské parlamentní volby. polské prezidentské volby. Kaczyński Lech. Tusk Donald. Právo a spravedlnost. Občanská platforma. Svaz demokratické levice. postkomunismus. Jan Pavel II..

Diskuse k tématu

Číst celou diskusi
A jeste jeden odkaz
Adam Zbiejczuk (7.11.2005 16:37:25)
Velmi zajimave cteni - aktualni cislo Polityki (44) prinasi reportaz Wybory jak rozbiory (Mariusz Janicki, Wiesław Władyka), v niz lepe a fundovaneji shrnuji i muj nazor ;) V temze cisle jeste k tematu povolebnich rozhovoru: Sam PiS czy SAMPiS (Janina Paradowska). Na netu bohuzel nejsou cele clanky...
ovsem...
Adam Zbiejczuk (7.11.2005 12:03:02)
vsechno lepsi, nez co se objevilo k tematu v Tydnu: http://www.tyden.cz/text.asp?rid=6&show=text&tid=17977 (obavam se, ze to za nejaky cas zmizi, ovsem dosud je to pristupne... pro Story super text, co dela v Tydnu, jsem nepochopil ani po dlouhem uvazovani)
jeste drobna reakce
Adam Zbiejczuk (7.11.2005 09:34:35)
1) Pan Ruczaj ma pravdu v tom, ze polsky venkov neni idylkou z Ladovych obrazku - a velmi presny je komentar o Polacich v zahranici, ale je take zajimave podivat se na volebni preference Polaku v zahranici: ti, kteri ziji v Evrope (s vyjimkou Italie a Beloruska), volili Tuska, v USA, Kanade a Australii vyhral Kaczynski. Podobne zejmena krajane z Chicaga patrili k nejhlasitejsim odpurcum vstupu Polska do EU.
2) Kdyz me berete za slovo, tak prosim presne: psal jsem "zákony, vnímání historie či školství", nikoliv media - i kdyz vliv medialni skupiny kolem otce Rydzika je jiste nezanedbatelny. Zaroven se domnivam, ze vetsina onech liberalu, kteri volili Tuska (nebo obecne PO ci SLD), jsou lide verici a vlastenci. A ano - Kwasniewski je byvaly aparatcik, ale treba na rozdil od otce Rydzika byl na soukrome audienci u papeze. Ovsem byt katolikem je jedna vec, a souhlasit se zatahovanim nabozenstvi do politiky, to uz je jina. Zvlast kdyz je konzervativni cast kleru otevrene politickou silou, jejiz vyroky obcas stoji na hrane obvineni z antisemitismu.
3) Jaka bude budouci vlada? Na to dnes neni lehke odpovedet - nicmene pokud vznikne mensinovy kabinet PiS, podporovany Samoobronou a LPR, bude mi to uprimne lito. Jakkoliv se mi totiz nemusi PiS libit, je to porad jeste strana, ktera ma program, na rozdil od Samoobrony, ktera ma pouze Vudce a jejiz parlamentni klub na konci volebniho obdobi vypada uplne jinak nez na pocatku. A LPR, s retorikou vypujcenou od Franca a zidozednari-kam-se-podivas predstavou, to uz ponechavam bez komentare.
par poznamek
maciej ruczaj (5.11.2005 00:03:23)
dekuji za prinosne uvahy a komentare - a jen par upresneni :

1. co se tyce Kagana a jeho teorie - samozrejme jsem ji pouzil pouze jako vhodnou analogii pro polskou situaci, ktera se te zapadoevropske a i ceske vymyka. Nechtel jsem tim rici, ze Polsko do toho schematu skvele zapada a ze v nem prevazuje tendence resit a potvrzovat mezinarodni vztahy pouze silou - uz jen proto, ze na to nema Polsko vojenskou kapacitu... Myslel jsem tim, ze polska zahranicni politka se - z duvodu historickych a geopolitickych - diva na soucasny svet mnohem mene "optimisticky" a stavi se s neduverou k evropske utopii, ktera mozna funguje ve vztazich mezi Lucemburskem a Belgii (s celou uctou k temto zemim), ale ma pramalo spolecneho s realitou Putinova Ruska, Lukasenkova Beloruska atd.

2. co se tyce protikladu Polska moderniho a pre-moderniho, mesta a venkova atd. - je v tom neco pravdy, Polsko ma opravdu archaickou spolecenskou strukturu s nadprumernym poctem zemedelcu, ale a) jisty konservatismus, vazba na katolickou cirkev atd. neni zalezitosti pouze venkova, b) nelze take cpat do jednoho pytle cely polsky venkov - existuje jasne rozdeleni na oblasti silne katolicke, ktere maji neprerusenou tradici nezavislych drobnych vlastniku pudy (jih, vychod) , kde jasne zvitezil Kaczynski, a oblasti prevalcovane kolektivizaci - kde vyhral Tusk (to je take paradoxni, kdyz porad cteme o protikladu Tusk- svoboda versus Kaczynski - etatismus), c) pro pana redaktora - myslim ze idylicka predstava polskeho venkova jako posledni pevnosti pre-modernity s "tradicnim zivotnim rytmem" je trosku prehnana - prvni co zjistite, kdyz si s takovym venkovanem promluvite je, ze sam pracoval pulku zivota na stavbe v Americe nebo Nemecku, a ted tam ma pulku rodiny...

3.) co se tyce argumentu pan Zbiejczuka - mozna ze jsem v polemickem nadseni (vyvolanym medialnim obrazem situace v Polsku zde) trochu prilis stranil PiSu. Ale stojim si za svym. Myslim, ze psat o tom, ze "moderni Polsko" musi se podvolovat tomu "zaostalemu" v medich, skolstvi apod., je urazka zdraveho rozumu. Pokud vim, tak nejvetsi polske noviny, vsechny hlavni komercni televize a rozhlasove stanice prezentuji spise velmi liberalni vizi sveta, a pokud bychom se meli na posledni volby divat z toho hlediska, tak volice udelali rozhodnuti spise naschval elitam, ktere jim neustale pripominaji, ze nabozenstvi je ohrozeni svobody a vsechny projevy vlastenectvi jsou znamkou fasismu....

4.) psat o Kaczynskych jako "zdatnych manipulatorech" je hodne nespravedlive - jedna se o politiky se sklony k machiavellismus, nepopiram, ale na druhou stranu uz mnoho let se jejich nazory v podstate nemeni, a kvuli nim take byli po vetsinu 90. let v naproste izolaci... k Tuskovu dedeckovi se vyjadrovat uz nehodlam, myslim, ze si staci precist obsah rozhovoru z Jackem Kurskim, kde to obvineni padlo, a potom volebni pruzkumy, ktere byli provedene po zacatku afery, abychom zjistili, ze je velmi sporne, kdo kauzu vyvolal a naopak uplne jasne, ze kdokoliv na ni vydelal, nebyl to PiS...

5.) jeste co se tyce venkova a mesta - samozrejme Tusk ve mestech vyhral, ale rozdil v podpore byl mnohem mensi, nez v pripade Kaczynskeho vyhry na venkove. Pokud se podivate na statistiky z minulych voleb, tak tehdy jak Platformu tak PiS volili predevsim vzdelanejsi a messti volici, ted pouze PiS dokazal expandovat i na venkov...

6.) dekuji za pripominku o AWS - samozrejme je to vyzva pro vsechny "neposkrvnene reformatory" k pokore a opatrnosti v zachazeni s moci. na druhe strane si myslim, ze jak PiS tak PO jsou ted mnohem jednotnejsi a organizovanejsi strany nez bylo AWS a snad se jim podari alespon castecne vyhnout jejim chybam


Přidat komentář