Přeskočit navigaci
Společnost, politika, kultura, filosofie
15.prosince 2017
Spravujete webové stránky? Obohaťte je obsahem z Glos.
 

Přímé zahraniční investice do Číny v číslech - Ján Dobrovolský

Publikován 12.září 2012, text čítá cca 4511 slov. 0 přečtení  |  Přidejte komentář

Euroamerický investor... Velká firma… Průmyslová orientace… Tak se dá shrnout běžná představa veřejnosti o povaze současných přímých zahraničních investic do Číny. Jen trošku bližší pohled na věc však snadno prozradí, že realita je na hony vzdálená těmto populárním představám.

Krátký nástin historie přímých zahraničních investic v Číně
(1) Obodbí experimentů 1980-1991
Graduální přístup Deng Xiao pinga k reformě hospodářství započaté po roce 1978 se projevil i na poli přímých zahraničních investic. V roce 1980 byly pro jejich příliv zřízeny čtyři speciální ekonomické zóny (SEZ). Konkrétně se jednalo o tři města v provincii Guangdong (Shenzhen, Zhuhai a Shantou) a jedno v provincii Fujian (Xiamen). Volba čtyř jižních přístavů nebyla náhodná. Shenzhen a Zhuhai hraničily s Hong Kongem a Macaem, Shantou a Xiamen byly zase vybrány pro jejich geografickou blízkost k Taiwanu neboť čínské vedení počítalo v prvé řadě s přílivem čínských investorů z těchto tří oblastí.(1)
V souvislosti se zakončením reformy zemědělství a příklonem k restrukturalizaci průmyslu (2) a pod dojmem úspěchu čtyř SEZ byl v roce 1984 seznam oblastí oprávněných přímé zahraniční investice přijímat rozšířen o dalších čtrnáct pobřežních měst a ostrovní provincii Hainan. Čínské vedení si od příchodu zahraničních firem slibovalo další navýšení investic, čímž měl být alespoň částečně kompenzován tehdejší investiční deficit domácích podniků.(3)
Zpřístupnění provincií ležících na sever od řeky Yangtze, kde byl dostatkem přírodních zdrojů a tedy vyvinutější báze těžkého průmyslu, položilo předpoklady pro příchod více diverzifikovaných investorů. Na rozdíl od první vlny z Hong Kongu, Macaa a Taiwanu, kde figurovaly malé podniky a investice směřovaly do lehkého průmyslu (4), geografické rozkročení představovalo lákadlo pro příchod západních nadnárodních korporací s těžištěm v kapitálově náročnějšíchh odvětvích. Dobře to dokládá vstup automobilek Volkswagen a Jeep ještě v roce 1984 a jejich usazení se v nově zpřístupněných severních provinicích. (5) Na rozdíl od hongkongských a taiwanských firem vstupovaly západní korporace do naprosto neznámého prostředí. Proto hlavním úkolem zpočátku nebylo dosáhnout velkých obratů, ale spíše se seznámit s trhem, učení se čínským poměrům a správnému vyhodnocování rizik.(6)
Geografické rozšíření míst oprávněných přijímat zahraniční investice se ukázalo jako důležitý, ale nedostatečný krok k razantnímu navýšení počtu investic, když se v letech 1984-1986 počet registrovaných podniků zvýšil jen o 4500. Proto čínské vedení přistoupilo k dalšímu souboru legislativních opatření, která měla dále zvýšit atraktivitu Číny. Konkrétně se jednalo o zlepšení daňových podmínek pro exportně orientované firmy či povolení zakládat firmy s plnou zahraniční kapitálovou účastí.(7)
Při zpětném pohledu se pak zdá, že kombinace otevření celého pobřeží v roce 1984 a následné příznivé legislativní podmínky rozhodly o akceleraci zahraničních investic do Číny, když v druhé polovině 80. let se počet v zemi působících firem, především díky čínským investorům, zvedal ročně o pět tisíc, čímž se celkový počet registrovaných podniků v roce 1991 přiblížil 40 tisícům.(8)

(2) Expanze 1992 – 2001
Podobně jako na počátku reforem, i v následujících dvou dekádách kopírovaly přímé zahraniční investice všeobecný politicko - ekonomický vývoj Číny. V souvislosti s vítězstvím proreformního směřování strany v roce 1992 (9) dostaly zahraniční firmy pozitivní signál k dalšímu rozšíření aktivit v Číně, který se rozhodly následovat. Rok před vypuknutím asijské finanční krize bylo v Číně registrováno 240 tisíc zahraničních firem s podílem 12% na hrubých domácích investicích a a více než 40% na čínském exportu. (10)
Masivní nástup v první polovině 90. let dokumentuje měnící se obraz Číny v myšlení managementu západních firem, který se tak začal blížit pohledu podnikatelů z Hong Kongu a Taiwanu. Z původního místa pilotu se země dostala do pozice důležité delokalizační báze, pomocí které se zahraniční firmy snažily snížit své náklady a dosáhnout rozhodující konkurenční výhody na domácím trhu. V sousilosti s touto snahou se pak v Číně popvé začínají vedle montážních závodů s nízkou přidanou hodnotou objevovat i výzkumná centra. (11)
Rostoucí atraktivita Číny v západních očích se podepsala i na měnící se skladbě investorských zemí. Hong Kong, který začátkem 90. let stále ztělesňoval 70% všech do Číny mířících investic, za deset let poklesl na 40%. Jeho místo tak částečně zaplnily další asijské země jako Japonsko a Jižní Korea, stejně jako USA a západoevropské ekonomiky. (12)
Ruku v ruce s rozšiřující se paletou investorských zemí se pak začal snižovat i podíl Guangdongu (úzce napojeného na Hong Kong) jako hlavního příjemce zahraničních investic. Jestliže na počátku éry 1992-2001 do něj plynula polovina investic, na jejím konci to nebyla ani třetina. Z redistribuce toků investic těžily především severněji položená ekonomická centra delty řeky Yangtze a Bohajský záliv, stejně jako investicím nově otevřené vnitrozemí, kam na konci éry směrovalo deset procent investovaných prostředků. (13)
Co se týče čínského vedení to vůči přímým zahraničním investicícm v 90. letech zachovávalo shovívavost. Více než 10% podíl na celkových domácích investicích a takřka poloviční podíl na exportu, tím vším zahraniční firmy přispívaly k růstu čínského hospodářství, které se svou velikostí na přelomu století přiblížilo západeovropským velmocem. (14)

(3) Od vstupu do WTO do dneška
Vstup do Světové obchodní organizace představuje poslední předěl v historii přímých zahraničních investic v Číně. Země totiž musela pod tlakem regulí otevřít mnoho z dříve uzavřených odvětví jako například bankovní sektor. Na seznamu zapovězených odvětví tak už dnes figurují jen vojenské technologie, civilní letectví, uhelný a ropný průmysl, petrochemie, produkce a distribuce elektrické energie, telekomunikace a námořní doprava. (15)
Oproti předchozímu období je však nová éra (především pak po roce 2008) charakterizována měnícími se postoji dvou hlavních protagonistů – čínské vlády a zahraničních firem.
Jestliže Čína od 80. let vycházela zahraničníčím firmám vstříc v podobě preferenčních podmínek, pozice se v první dekádě začala pozvolna měnit. Změna postoje pramení z obav o ztrátu kontroly nad domácí ekonomikou a nástupem silné zahraniční konkurence na domácím trhu, což ve své podstatě odpovídá klasickému východoasijskému merkantilistickému názoru. (16)
Ztráta kontroly nad hospodářstvím je podepřena zkušeností s nebezpečím úniku a poklesu zahraničního kapitálu, o čemž se Čína přesvědčila v době asijské finační krize a v menší míře pak v roce 2009. (17) Neřízený příliv zahraničních investic a jejich jednostrané směřování do průmyslu pak dle čínského názoru zapříčinily orientaci země na montování výrobků s nízkou přidanou hodnotou a repartiací většiny zisku do země původu.(18) V otázce konkurence zahraničních firem pak zase existují obavy, že vstup silných nadnárodních korporací s technologickou převahou na čínský trh omezí možnosti rozvoje čínských firem, kterým pak hrozí, že budou vůči konkurenci vždy v podřadné pozici a nebudou mít možnost rozvinout své vlastní kapacity.(19)
Pro evoluci pohledu na zahraniční firmy je důležitý i fakt, že na rozdíl od 90. let jejich význam pro čínskou ekonomiku klesá. Co se týče podílu přímých zahraničních investic na celkových domácích investicích, jejich podíl se propadl z původních 12 procent v roce 1996 na 1.7% v roce 2010, a to navzdory jejich zdvojnásobení v absolutní hodnotě. Marginalizace zahraničních investic je především způsobena rozmachem investičních možností čínských firem, které dnes přispívají k tvořbě invetic z 82%. (20) Podíl zahraničních firem na čínském exportu sice v roce 2010 dosáhl úctyhodných 55%, zde je ale třeba mít na paměti klesající podíl exportu na tvorbě čínského HDP. Na rozdíl od let 2005-2008, kdy pozitivní saldo zahraničního obchodu (export - import) přispívalo k tvorbě čínského HDP ze 7.5%, za rok 2009 a 2010 to už bylo jen 4.3% a 4%. (21)
Měnící se pohled čínského vedení na zahraniční firmy byl demonstrován změnou daňového systému v roce 2008. Ačkoli i před rokem 2008 jak čínské tak zahraniční firmy oficiálně podléhaly firemní dani 33 procent, v praxi tato daňová zátěž spočívala jen na čínských firmách. Zahraniční firmy v důsledku všemožných preferečních politik a zvýhodnění v praxi platily jen 15 - 24%. (22) Daňovou reformou z roku 2008 však došlo k sjednocení zátěže na 25% s tím, že vyjímek a preferečních politik pro zahraniční firmy výrazně ubylo. (23)
Zahraniční firmy na čele s nadnárodními korporacemi pak na Čínu naopak začaly nazírat ne jako na výrobní bázi pro západní svět spotřebitelů, ale jako na budoucí největší spotřebitelský trh na světě. Účast na tomto trhu je pak považována za jednu ze základních podmínek pro budoucí globální rozvoj firmy.(24) Vedle snahy participovat na budoucím největším spotřebitelském trhu světa jsou zahraniční firmy nově motivovány i snahou zvýšit kontakt s rodícími se čínskými korporacemi za účelem konkurence na jejich domácích trzích, ale i případnému převzetí některých jejich procesů a postupů. (25)

Přímé zahraniční investice do Číny v číslech
(1) Druhý největší příjemce investic
S celkovými 700 miliardami investovaných dolarů Čína za léta 2001-2010 představovala po USA druhého největšího příjemce zahraničních investic. Na rozdíl od Ameriky a zbytku světa se však příliv investic do Číny vyznačoval po celou první dekádou stabilním růstem bez zásadních výkyvů. Jestliže se na počátku roční objem blížil k 50 miliardám dolarů, do roku 2008 překonal 90 miliard. V souvislosti s krizí poklesl o -3% s tím, že v roce 2010 obnovil růst a poprvé překonal hodnotu sto miliard dolarů. (26) Ve srovnání s globálním trendem, kde se teprve v roce 2011 investice vrací na předkrizový průměr z let 2005-2007 se tak Číně podařilo obnovit důvěru investorů rychleji než zbytku světa. (27)

(2) Oficiální počet firem a jejich velikost
Ve srovnání s expanzí devadesátých let se růst registrovaných firem v prvním desetiletí zpomalil na polovinu a ke konci roku 2010 dosáhl celkového počtu 287 tisíc. Přestože se jedná o roční navýšení o zhruba 10 tisíc firem, je třeba říci, že růst počtu firem na čínském trhu je podstatně dynamičtější. Vedle 35 tisíc firem, kterým v průměru ročně čínské úřady povolily činnost, jich zároveň 25 tisíc ročně registraci rušilo. Trend tak dokládá velkou volatilitu podnikání v Číně, kde vedle silné poptávky nově příchozích firem existuje i nesčetné množství odchodů z trhu.
Z dostupných dat o průmyslu, stavebnictví, maloobchodu, hotelových a restauračních službách (28) vyplývá, že počet zahraničních firem s ročním obratem nad 5 miliónů yuanů (16,5 miliónů korun) nepřekračuje 40%. Co se týče jednotlivých odvětví, větší firmy jsou nejvíce zastoupeny v oblasti průmyslové výroby, kde 43% všech registrovaných průmyslových podniků (74 tisíc) vykazuje roční obrat nad daným kritériem. Na samém protipólu stojí velko a maloobchodní branže, kde jen 9% firem překračuje velikost mikrofirmy.
Z pohledu Evropanů, kteří na čínském trhu investují především ve formátu velkých a středních firem (29), se to může zdá jako absurdum. Současná investiční praxe kontinentu se totiž zdá potvrzovat, že jen velká firma s dostatečnou kapitálovou rezervou a zdroji je schopna se vypořádat s čínským prostředím. Pro malého evropského podnikatele se pak jedná o prostor, kam ve své většíně není schopen proniknout a to už jen z pohledu vstupní investice, která se před krzí pohybovala kolem 1.5 milionu dolarů. (30)
Hlavní přiliv investic do Číny však nesměřuje z Evropy. Lví podíl vždy držela Asie, která v Číně investuje hlavně z pozice menších firem. Především pro malé „zahraniční“ podnikatele z Hong Kongu a Taiwanu představuje investování v Číně takřka přirozenou expanzi jejich podniků danou znalostí místních poměrů a kultury spojenou s geografickou blízkostí. (31) Daný jev je dobře dokumentován například Taiwanem na straně jedné a Německem na straně druhé. Ačkoli Taiwanci mají v Číně registrovaných 25 tisíc firem ve srovnání se 4 tisíci na straně Němců, celková kumulovaná hodnota invetic obou zemí je stejná, což dokládá rozdíl v přístupu a charakteru investic obou zemí. (32)
Vedle silného zastoupení asijských mikrofirem v Číně však zároveň platí, že nemalé procento “mikrofirem“ mohou být spící firmy, které nevykazují žádnou aktivitu. V nejistých podmínkách čínského podnikání situace vede k obezřetnosti a mnohé firmy mohou volit řešení existence více firem, z nichž některé mohou být jen v záloze.

(3) Investice na zelené louce a akvizice
Zatímco ve vyspělém světě je akvizice existujícího podniku dominatním způsobem uplatnění přímé zahraniční investice, v rozvojovém světě je tomu naopak. Často nevyvinutá báze průmyslu a služeb vede k tomu, že v rozvojovém světě se za léta 2010 a 2011 z více než 80 procent investovalo na zelené louce. Pro Čínu to pak platí dvojnásob, když méně než deset procent z investovaných peněz najde uplatnění pro akvizici, zatímco zbytek je investován na zelené louce.

(4) Nastupující služby
Co do kompozice zahraničních podniků v Číně podle zaměření je evidentní, že průmyslová orientace zůstává dominantní, když 65% všech registrovaných firem figuruje právě v průmyslu. (33) Dáno je to jak průmyslovou orientací země jako celku tak exportní orientací zahraničních firem v zemi usazených.
V souvislosti s vypuknutím krize si však od roku 2008 všímáme zásadního ústupu průmyslové orientace přímých zahraničních investic. Jestliže v roce 2004 jejich podíl dosahoval takřka 70 procent, v roce 2010 nepředstavoval ani polovinu investované částky a primát poprvé převzaly služby. (34)
Nový trend je způsoben nejen poklesem exportní orientace Číny, ale i její pozvolnou transformací k servisní ekonomice, kde podíl služeb na tvorbě HDP se výrazně přiblížil významu průmyslu. Soudě pak podle dosavadního trendu, stejně jako vládních snah navýšit domácí spotřebu spojenou s větším vyvynutím terciéru, dá se očekávat, že význam sektoru pro hospodářství bude dále růst a zahraniční investice budou kopírovat tento trend.

(5) Kompozice investorů dle zemí
Co do původu investic, Asie na čele s Hong Kongem vždy hrála a hraje dominantní roli, když po celou první dekádu její podíl neklesal pod 55 procent. Především s krizí razantně narostl podíl Hong Kongu, který za sedm let posílil o 24%. Zde je však třeba být na pozoru v měnící se povaze investic z této Speciální administrativní zóny. V souvislosti s vypuknutím krize se Hong Kong částečně stal převodní stanicí spekulativního kapitáu, který až do roku 2007 využíval spíše karibské daňové ráje, jmenovitě z Kajmanských a Panenských ostrovů, Barbadosu a Baham. Podíl Evropy a Severní Ameriky pak za rok 2010 čítal šest respektivě čtyři procenta, což naznačuje současnou marginální povahu investic z EU a USA.(35)

(6) Lokace zahraničních firem na ose pobřeží - vnitrozemí
Co do distribuce firem, 87% se ke konci roku 2010 nacházelo na pobřeží, nejvíce pak v Guangdongu, kde to byla rovná čtvrtina.(36) Historický náskok pobřeží v příjímání investic v podobě SEZ, stejně jako vyšší stupeň rozvoje zapříčinilo, že většina zahraničních firem stále míří především na pobřeží, kde nachází vyspělejší infrastrukturu, více kvalifikovaných pracovních sil či existující partnery. V souvislosti s rychlejším růstem HDP ve vnitrozemí, stejně jako s vládní snahou o jeho rozvoj, se ale do budoucna bude podíl vnitrozemí na přílivu přímých zahraničních investic bezpochyby zvyšovat. Napomůže tomu jak rozvoj infrastruktury v těchto oblastech, tak pozvolný přesun migračních dělníků stejně jako nižší mzdové a další náklady, které zde zahraniční investor může nalézt.

Evropský deficit malých firem v Číně
Jen 6% podíl Evropy na přímých zahraničních investicích v roce 2010 Číně dělá z tohoto kontinentu v Číně marginálního investora. Vzhledem k dlouhodobému výhledu čínského trhu, který má šanci v horizontu příštích dvaceti let převzít od Spojených Států světový primát, je to hodně varovná tendence. Neúčast na největším trhu světa nebude znamenat jen ztrátu obratů a zisků, ale i neúčast na trhu, kde se bude koncentrovat značná část globálního inovačního potenciálu a kde se budou určovat světové trendy. Firma, která nemá o takovýto trh zájem, se automaticky vzdává ambicí a odsuzuje se do druhořadé role.
Co do kompozice evropských investic, nejvíce zaostává menší evropský podnik. Při hodnocení současných trendů se ale zdá, že i menší firma má na čínském trhu šanci prorazit. Ačkoli do Číny nebude nastupovat se stejnými dovednostmi jako malý hongkongský či taiwanský podnikatel, s dobrou přípravou je i takovýto typ firmy schopen přestát nevyhnutelný učební proces a dosáhnout v rozumném časovém rozmezí ekonomické rentability. Dobrou zprávou budiž, že vedle průmyslově orientovaných firem, které na čínském trhu historicky dominovaly, pak posílení terciéru dává velkou příležitost i pro servisně orientované menší evropské firmy.

(1) Guo Xi Si, str. 3
(2) Hlavní reformní úsilí Deng xiaopinga se v prvních letech soustředilo především na zemědělství, kde bylo nutné zkorigovat Maovo dědictví a zajistit potravinovou soběstačnost země. Ma Ting, Li Hao Hao, str. 190
(3) Ren Yan, Zhang Lin, str. 192
(4) Guo Xi Si, str. 3
(5) Liu Jen-Kai, str. 4
(6) Jiang Yan, str. 36
(7) Jiao Chong, str. 93
(8) Národní statistický úřad ČLR
(9) Domácí politická nestabilita v roce 1989 doprovázená pádem komunistických režimů ve východní Evropě znejistila konzerativně smýšlející část komunistické strany a vedla k požadavku na zpomalení či dokonce zablokování dalších reforem. Osobní angažmá už oficiálně vysloužilého Deng xiao pinga v roce 1992 však rozhodla o marginalizaci konzervativního křídla ve straně a pokračování reforem. Wang Zhi Le, str. 35
(10) Národní statistický úřad ČLR
(11) Guo Xi Si, str. 4
(12) Národní statistický úřad
(13) Zhan Bai Ming, str. 450
(14) Data viz Mezinárodní měnový fond
(15) Allouche José, Domenach Jean-Luc, Froissart Chloé, Gilbert Patrick, Le Boulaire Martine, str. 27
(16) Bi Zhi, Guo Shu Hua, Yang Wei, str. 81
(17) Národní statistický úřad ČLR
(18) Ma Ting, Li Hao Hao, str. 190
(19) Bi Zhi, Guo Shu Hua, Yang Wei, str. 81
(20) Národní statistický úřad ČLR
(21) Národní statistický úřad ČLR
(22) PWC China, str. 10
(23) Derez Pauline, Blanc François, str. 23
(24) Allouche José, str. 49
(25) Týká se především nejůspěšnějších čínských korporací typu Lenovo či Haier Lu Dan, str. 22
(26) Národní statistický úřad ČLR
(27) UNCTAD
(28) Dané čtyři odvětví za rok 2010 vykázaly celkem 212 tisíc registrovaných firem, znamenající 74% podíl na celkovém počtu zahraničních firem v Číně
(29) Německá hodpoářská komora v Číně uvádí, že v roce 2009 17% německých firem dosahovalo roční obrat pod jeden milión Euro, Německá hospodářská komora
Podobně tak z francouzské strany vidíme, že roční obrat 25% v zemi působících firem nepřesahuje 2 milióny Euro, Derez Pauline, Blanc François, str. 23
(30) V souvislosti s krizí a dočasným úbytkem menších firem se velikost průměrné investice pohybuje kolem 3.5 miliónu dolarů, Národní statistický úřad ČLR
(31) Přejezd z Hong Kongu autem do průmyslových oblatí delty Perlové řeky je otázka pár hodin, poznámka autora
(32) Národní statistický úřad ČLR
(33) Národní statistický úřad ČLR
(34) Národní statistický úřad ČLR
(35) Národní statistický úřad ČLR
(36) Národní statistický úřad ČLR

Použitá literatura
(1) Allouche José, Domenach Jean-Luc, Froissart Chloé, Gilbert Patrick, Le Boulaire Martine (2008):” Les entreprises françaises en Chine Environnement politique, enjeux socioéconomiques et pratiques managériales”, Les Études du CERIN° 145-146
(2) Bi Zhi, Guo Shu Hua, Yang Wei (2011): “FDI yu zhongguo chanye anquan wenti yanjiu”, in Sixiang zhanxian n°6
(3) Derez Pauline, Blanc François (2011): “Les PME françaises en Chine”, Ambassade de France en Chine, Service économique regional
(4) Guo Xi Si (2002): “Kuaguo gongsi duihua touzi zhan lue tiaozheng ji yuanyin fenxi” ,in Jingmao lun tan n°9
(5) Han Wen Xiu (2010):"Guoji jinrong weiji xia de zhongguo jingji fazhan qianjing", in Guanli tanshuo n°1
(6) Jiao Chong (2006): ”Kuaguo gongsi touzi dui zhongguo chanye jiegou de yingxiang”, in Jingji yu guanli n°3
(7) Jiang Yan (2000): ”Kuaguo gongsi shichang jinru zhanlue yanjiu---jianping zhongguo qiye jinru guoji shichang", in Caijing wenti yanjiu n°1
(8) Lu Dan(2006): „Zai hua kuaguo gongsi de bentuhua zhanlue ji zhongguo qiye de yingdui celue“, in Guanli tanshuo n°10
(9) Ma Ting, Li Hao Hao (2008): “FDI dui zhongguo chanye jiegou youhua de fumian yingxiang” in Shangye xiandaihua n°2
(10) Národní statistický úřad ČLR (2011): „China Statistical Yearbook 2011“, Peking
(11) Liu Jen Kai (2011): “Jia You – Gib Gas! Chinas Automobilindustries startet durch”, in Giga
(12) PWC China (2007): “China Compasss”, PWC China
(13) Ren Yan, Zhang Lin: ”FDI dui zhongguo chanye jiegou shengji de zuoyong jizhi qianxi”, in Xiandai shang ye n°11
(14) Wang Zhi Le (2009): “Kuaguo gongsi zai zhongguo jingji fazhan zhong de yingxiang he zuoyong”, in Liyong waizi n°3
(15) Wu Erjiao (2011): ”Guangdong kuaguo gongsi peiyu lu jing tezheng yanjiu", in Gongye jishu jingji n°5
(16) Zhan Bai Ming(2004): "Guowai kuaguo gongsi zai zhongguo touzi fazhan de xinqushi, shenyuan yingxiang yu duiche", in Wehan daxue xuebao n°4
(17) Zhou Juan, Zhang Guang Sheng (2009): “FDI yingxiang zhongguo chengxiang shouru bujun deng jizhi yanjiu”, in Nongye jishu jingji n°5

 
Jak citovat tento textDobrovolský, Ján. Přímé zahraniční investice do Číny v číslech [online]. Glosy.info, 12.září 2012. [cit. 14.prosince 2017].
Dostupné na WWW: <http://glosy.info/texty/prime-zahranicni-investice-do-ciny-v-cislech/>. ISSN 1214-8857.
Klíčová slova
přímé zahraniční investice.

Diskuse k tématu


Přidat komentář