Přeskočit navigaci
Společnost, politika, kultura, filosofie
1.dubna 2020
Spravujete webové stránky? Obohaťte je obsahem z Glos.
 

Glosy.info

Proč jsem zveřejnil ty karikatury - Flemming Rose

Text byl publikován 24.února 2006, vytištěn pak 1.dubna 2020. Nachází se na adrese
<http://glosy.info/texty/proc-jsem-zverejnil-ty-karikatury/>

Dětinské. Nezodpovědné. Nenávistné. Provokace jen kvůli provokaci. PR tah. Kritikové dvanácti karikatur proroka Muhammada publikovaných v dánském deníku Jyllands-Posten si neberou servítky. Říkají, že svoboda projevu neznamená, že budeme schvalovat urážení náboženského cítění jiných lidí, a kromě toho, dodávají, média provádějí autocenzuru každý den. Tak nás laskavě nepoučujte o neomezené svobodě slova.

Souhlasím, že svoboda uveřejňovat informace neznamená, že se má zveřejňovat vše. Jyllands-Posten by nepublikoval pornografické obrázky nebo grafické detaily mrtvých; vulgarismy se na naše stránky dostanou jen zřídka. Takže co se týče naší podpory svobody projevu, nejsme fundamentalisté.

Ale s těmi karikaturami se to má jinak.

Ty příklady mají co do činění s omezeními plynoucími z etických standardů a vkusu; nazývejme to "editování". Karikatury jsem schválil naopak jako odpověď na několik případů autocenzury v Evropě, způsobených sílícím strachem a pocitem ohrožení, kdykoliv člověk mluví o islámu. A stále si myslím, že my, Evropané, se tomuto tématu musíme postavit, musíme vyzvat umírněné muslimy, ať promluví. Nechtěli jsme bezdůvodně provokovat - a určitě jsme nezamýšleli vyvolat násilné demonstrace v muslimském světě. Naším cílem bylo prostě posunout zpět hranice, do nichž jsme sami uvěznili svůj projev a které nám stále více zmenšovaly prostor k vyjádření.

Na konci září řekl jeden komik v rozhovoru s Jyllands-Posten, že by neměl problém se před kamerou vymočit na Bibli, ale neodvážil by se provést tutéž věc s Koránem.

To bylo vyvrcholení série znepokojujících výskytů autocenzury. V září 2005 nemohl dánský spisovatel knih pro děti najít ilustrátora pro svou knihu o Muhammadově životě. Tři lidé odmítli práci ze strachu z následků. Čtvrtý nakonec souhlasil jen pod podmínkou anonymity, což já osobně chápu jako jinou formu autocenzury. Evropští překladatelé jedné knihy kritizující islám také nechtěli, aby se jejich jména objevila na přebalu vedle jména autorky, nizozemské političky narozené v Somálsku, která se sama ukrývá.

Přibližně ve stejném období stáhla londýnská galerie Tate instalaci avantgardního umělce Johna Lathama zobrazující Korán, Bibli a Talmud roztrhané na kousky. Muzeum svůj krok zdůvodnilo tím, že nechtělo po londýnských atentátech zbytečně provokovat. O několik měsíců dříve odstranilo muzeum ve švédském Göteborgu obraz se sexualním motivem a citací z Koránu, aby neurazilo muslimy.

A konečně v září se dánský premiér Anders Fogh Rasmussen setkal se skupinou imámů, jeden z nichž po něm požadoval, ať zasáhne do sféry tisku a postará se o pozitivnější zpravodajství o islámu.

Takže jsme během dvou týdnů byli svědky půltuctu případů autocenzury a omezování svobody slova ze strachu před konfrontačními tématy týkajícími se islámu. To bylo zcela legitimní novinářské téma a Jyllands-Posten se rozhodl jej uchopit pomocí dobře známého žurnalistického principu: Neříkej, nýbrž ukaž. Obrátil jsem se na členy asociace dánských karikaturistů s prosbou o "nakreslení Muhammada, jak jej vidíte". Zcela jistě jsem je nežádal o to, aby si z proroka dělali legraci. Odpovědělo nám dvanáct z pětadvaceti aktivních členů.

Existuje u nás tradice satirického znázorňování královské rodiny a jiných veřejných činitelů a tu jsme v těch karikaturách reflektovali. Ilustrátoři přistupovali k islámu stejně, jako přistupují ke křesťanství, buddhismu, hinduismu a k dalším náboženstvím. A tím, že přistupovali k muslimům v Dánsku jako k rovným, dali najevo: Integrujeme vás do dánské satirické tradice, protože patříte do naší společnosti, nejste cizinci. Karikatury tedy včleňují muslimy, nikoliv vyčleňují.

Karikatury žádným způsobem nedémonizují nebo nestereotypizují muslimy. Ve skutečnosti se liší jedna od druhé způsobem, jakým zobrazují proroka a na koho cílí. Jedna kresba si dělá legraci z Jyllands-Posten, když označuje editory jeho kulturní rubriky za bandu zpátečnických provokatérů. Jiná naznačuje, že spisovatel, který nemohl najít ilustrátora pro svou knihu, si zajistil lacinou publicitu. Další ukazuje předsedkyni protiimigrační Dánské lidové strany ve skupinové rekognici, jako by byla podezřelým zločincem.

Jedna karikatura - ta, která zobrazuje proroka s bombou v turbanu - vyvolala nejtvrdší kritiku. Rozčílené hlasy tvrdí, že kresba říká, že prorok a nakonec všichni muslimové jsou teroristé. Já ji vykládám jinak: Někteří jedinci si vzali islámské náboženství jako rukojmí, když páší teroristické činy ve jménu proroka. To oni haní náboženství. Karikatura také naráží na pohádku o Aladdinovi, kterému spadl do turbanu pomeranč a zajistil mu tak štěstí. Poukazuje tedy na to, že bomba pochází z vnějšího světa a není prorokovým inherentním rysem.

Jyllands-Posten příležitostně odmítl otisknout satirické karikatury Ježíše, ale nikoliv protože by uplatňoval dvojité standardy. Ve skutečnosti tentýž karikaturista, který nakreslil Muhammada s bombou v turbanu, namaloval i Ježíše na kříži s dolarovými bankovkami v očích a další s Davidovou hvězdou připevněnou k roznětce. Nicméně poté, co jsme je zveřejnili, nedošlo k žádnému vypalování ambasád ani výhružkám smrtí.

Urazil a zneuctil Jyllands-Posten islám? Určitě to nezamýšlel. Ale co znamená úcta? Když navštívím mešitu, vyjadřuji svůj respekt tím, že si zuji boty. Dodržuji zvyky, jako to dělám i v kostele, v synagoze nebo na jiném svatém místě. Ale pokud se věřící dožaduje, abych jako nevěřící dodržoval jeho tabu ve veřejném prostoru, nežádá můj respekt, ale mé podřízení. A to se neslučuje se sekulární demokracií.

Přesně z tohoto důvodu trval Karl Popper ve svém díle "Otevřená společnost a její nepřátelé" na tom, že bychom neměli být tolerantní k netolerantním. Nikde nekoexistuje mírumilovně tolik náboženství jako v demokracii, kde svoboda projevu je základním právem. V Saúdské Arábii vás můžou zatknout za to, že nosíte křížek na krku nebo Bibli v zavazadle, zatímco muslimové v sekulárním Dánsku mohou mít vlastní mešity, hřbitovy, školy, televizní a rozhlasové stanice.

Uznávám, že zveřejnění karikatur mohlo některé lidi urazit a Jyllands-Posten se za to omluvil. Ale nemůžeme se omlouvat za své právo zveřejnit materiál, dokonce i urážlivý materiál. Nemůžete editovat noviny, když vás paralyzuje obava z každé možné urážky.

Denně mne urážejí věci v novinách: přepisy projevů Usámy bin Ladina, fotografie z Abú Ghrajbu, lidé prohlašující, že Izrael by měl být vymazán z povrchu zemského, lidé tvrdící, že k holokaustu nikdy nedošlo. Ale to neznamená, že bych tyto věci neotisknul, pokud neporušují právo a etický kodex novin. Skutečnost, že by jiní editoři učinili jiná rozhodnutí, je základem pluralismu.

Jako bývalý korespondent v Sovětském svazu jsem citlivý na volání po cenzuře zdůvodňované urážkou. To je oblíbený trik totalitních hnutí: Označte jakoukoliv kritiku nebo volání po diskusi za urážku a potrestejte provinilce. To se přesně stalo členům hnutí za lidská práva a spisovatelům jako Andreji Sacharovovi, Vladimíru Bukovskému, Alexandru Solženicynovi, Natanu Šaranskému a Borisovi Pasternakovi. Režim je obvinil z protisovětské propagandy, přesně tak, jako někteří muslimové nyní označují dvanáct karikatur v dánských novinách za protiislámské.

Poučení ze studené války zní: Ustoupíte-li jednou totalitním impulsům, budou následovat další požadavky. Západ vytrval ve studené válce, protože stál při svých základních hodnotách a neustoupil totalitářským tyranům.

Od zveřejnění karikatur 30. září se v Dánsku a v Evropě vede konstruktivní debata o svobodě projevu, svobodě náboženského vyznání a respektu k imigrantům a cizím vírám. Nikdy předtím se veřejného dialogu neúčastnilo tolik dánských muslimů - v setkáních na radnicích, v dopisech čtenářů, v názorových sloupcích, v rozhlasových a televizních diskusích. Neměli jsme žádné protimuslimské bouře, žádní muslimové neutíkají ze země ani nepáší násilí. Radikální imámové, kteří dezinformovali své protějšky na Blízkém východě o situaci muslimů v Dánsku, byli marginalizováni. Už nemluví za muslimskou komunitu v Dánsku, protože umírnění muslimové měli odvahu mluvit sami za sebe.

V lednu uveřejnil Jyllands-Posten tři stránky plné rozhovorů a fotografií umírněných muslimů, tvrdících, že za ně imámové nemluví. Trvají na tom, že jejich víra je slučitelná s moderní sekulární demokracií. Vznikla síť umírněných muslimů oddaných ústavě a protiimigrační Lidová strana vyzvala své členy k rozlišování mezi radikálními a umírněnými muslimy, tedy mezi muslimy prosazujícími šaríatské právo a muslimy akceptujícími vládu sekulárního práva. Muslimská tvář Dánska se změnila a je jasnější, že to není debata mezi "nimi" a "námi", ale mezi těmi, kdo jsou oddaní dánské demokracii, a těmi, kdo nejsou.

Jyllands-Posten doufal rozpoutat přesně tuto diskusi, když se rozhodl otestovat hranice autocenzury a za pomocí karikaturistů vyzvat muslimské tabu. Dosáhli jsme svého záměru? Ano i ne. Některé duchaplné obrany naší svobody projevu byly inspirující. Ale tragické demonstrace napříč Blízkým východem a Asií jsme neočekávali a ještě méně jsme si je přáli. Naše noviny navíc zaznamenaly 104 výhružky, 10 lidí bylo zatčeno, karikaturisté byli nuceni se ukrýt kvůli hrozbám smrtí a budova Jyllands-Posten musela být několikrát evakuována kvůli bombovým anonymům. To lze jen těžko označit za klima vhodné pro zmírnění autocenzury.

Přesto si myslím, že tyto karikatury nyní mají své místo mezi dvěma rozdílnými příběhy, jedním v Evropě a jedním na Blízkém východě. Jak řekla nizozemská politička narozená v Somálsku, Ayaan Hirsi Aliová, díky karikaturám se integrace muslimů do evropských společností urychlila o 300 let; možná že bitvu za osvícenství nemusíme po celé Evropě vybojovat znovu. Příběh na Blízkém východě je poněkud komplexnější, ale to s oněmi karikaturami nemá nic společného.

Další texty
Muhammadovy karikatury - respekt versus svoboda slova?
Na východní frontě - zachovat klid a zhluboka dýchat


Článek vyšel v The Washington Post.
Přeložil Martin Schlemmer
Jak citovat tento textRose, Flemming. Proč jsem zveřejnil ty karikatury [online]. Glosy.info, 24.únor 2006. [cit. 1.dubna 2020].
Dostupné na WWW: <http://glosy.info/texty/proc-jsem-zverejnil-ty-karikatury/>. ISSN 1214-8857.