Přeskočit navigaci
Společnost, politika, kultura, filosofie
19.listopadu 2017
Spravujete webové stránky? Obohaťte je obsahem z Glos.
 

Prozatím žádné pomeranče pro Střední Asii? Možná v Kyrgyzstánu - Ondřej Ditrych

Publikován 10.března 2005, text čítá cca 3160 slov. 4980 přečtení  |  1 reakce

Když na Ukrajině uspěla oranžová revoluce, jednalo se již o druhou zemi postsovětského prostoru, v níž bylo zezdola a nenásilně dosaženo změny politického režimu. Rozbuškou se v obou případech staly takzvaně demokratické volby, které však ve skutečnosti byly mechanismu zaručujícímu svobodnou a spravedlivou soutěž značně vzdáleny. Koncem února se konaly podobně demokratické volby v jiné, zapadlejší části postsovětského prostoru, nacházející se v samém srdci eurasijského kontinentu. Podobně jako parlamentní a prezidentské volby v ostatních středoasijských republikách, které proběhly v nedávné době či jsou naplánovány na letošní rok, tádžikistánské parlamentní volby pozicí místního autoritativního režimu neotřásly. Dění v Kyrgyzstánu naproti tomu nechává budoucnost otevřenou.

Kazachstán

Zářijové volby do kazachstánského Mažlisu, parlamentu země, jež jako jediná v oblasti díky využití svého surovinového bohatství netrpí rozsáhlými ekonomickými a sociálními obtížemi, znamenaly ve svém výsledku vyloučení opozičních stran, kterého bylo patrně dosaženo rozsáhlými volebními machinacemi, potvrzené dohlížejícími pozorovateli OBSE. Hlavní provládní strana Otan (Domovina) získala podporu přes 60%, promítnutou přibližně v 2/3 parlamentní většinu, zatímco představitel jediné opoziční strany, která si vydobyla mandát (Ak Žol), odmítl na protest do svého křesla usednout. Prezident Nursultan Nazarbajev pravděpodobně kráčí ke třetímu období v úřadě, což platná ústava sice vylučuje, avšak parlament již přesto odsouhlasil (1998).

Uzbekistán a Turkmenistán

Stejného dne jako opakované druhé kolo prezidentských voleb na Ukrajině se konaly též volby do dolní komory uzbekistánského parlamentu. Represivní opatření postihující každý projev opozice proti režimu - ve vztahu k němuž se dnes, pro utužující se kontrolu společenského života, hovoří o turkmenizaci (přiblížení se politickému klimatu v sousední obskurní stalinistické diktatuře prezidenta Saparmurata Nijazova) a kde je kontrola uplatňována od nejnižší úrovně tzv. sousedských čtvrtí (mahallá) a režim tak získává nádech moci totalitní1 - jsou v této republice pod vládou prezidenta Islama Karimova především hrozbou šíření radikálního islamismu, zejména po bombových útocích (1999,2004) a ozbrojených vpádech teroristické organizace Islámské hnutí Uzbekistánu, pravděpodobně částečně napojenou na al-Qaedu, ze zahraničí do uzbekistánské a kyrgyzstánské části Ferganského údolí (1999-2000). Nicméně tvrdá represe zasahuje i sekulární opozici, a narozdíl od sousedního Kazachstánu nebyly povolené sekulární strany k formálnímu klání o politickou moc ani připuštěny. Strany Erk (Svoboda) či Birlik (Jednota) tak nejsou v nové dolní komoře parlamentu, narozdíl od několika provládních stran (které zajišťují vnější zdání politické plurality) zastoupeny. Rozsáhlejšímu protestu proti tomuto dopředu známému výsledku brání kontrola nad sdělovacími prostředky, zákaz shromažďování za účelem vyjádření politického názoru a další represivní opatření společně s nesouladem v řadách opozičního hnutí a s nízkou společenskou mobilizací. Pozorovatelskou misi OBSE tvořila jen dvacítka lidí, neboť podle vyjádření organizace nemá soustavnější pozorování přímo ve volebních místnostech za současné situace význam. Patrně diplomaticky bylo poukázáno na jistá zlepšení ve volebním procesu, například zavedení kvóty 30% reprezentace žen na stranických kandidátkách.

Též Turkmenistán, země s jednou z nejtotalitnějších vlád na světě, je formálně demokracií, a tak se i zde na sklonku roku konaly volby do místního parlamentu. Bezvýznamnost této instituce podtrhuje skutečnost, že veškerá politická moc je ústavně sjednocena v Halk Maslahaty (lidové shromáždění), majícím více než dva tisíce členů. Přestože má toto shromáždění ústavní pravomoc všemocného prezidenta odvolat, schází se pouze jednou ročně k jeho oslavě a před několika lety (1999) jednohlasně odsouhlasilo jeho doživotní setrvání ve úřadu. Největším překvapením parlamentních voleb, kterých se účastnila jediná politická strana, Demokratická strana Turkmenistánu, tak byla pouze 77% úřady potvrzená volební účast (v posledních volbách se účastnilo celých 99,6% voličů).

Kyrgyzstán

Největší obavy z možného opakování ukrajinského či gruzínského scénáře měla před parlamentními volbami, které se konaly poslední únorovou neděli, vláda kyrgyzstánská - v říjnu se zde totiž budou konat též volby prezidentské, protože Askar Akajev je prvním středoasijským prezidentem, jenž by měl opustit svou pozici (již nyní se ozývají názory, že ústavu změní tak, aby mohl kandidovat potřetí, či posílí pravomoci předsedy vlády a tuto pozici obsadí). Proto současné vládě záleželo na tom, aby z voleb do reformovaného parlamentu (od nynějška jednokomorového) vzešla rozhodná většina, o níž by se prezident mohl opřít, ať už ve snaze prosadit své setrvání v úřadě (což sám rezolutně odmítá) nebo pro sebe přijatelného kandidáta na své místo. Předvolební kampaň tak v této zemi, dříve vydávané za vzor postsovětské transformace (naděje, která se nenaplnila; přesto je zde dodnes politická situace o něco uvolněnější než v sousedství) provázel například tlak režimu na sdělovací prostředky, které se ještě nenacházejí pod jeho přímou kontrolou, a výstražná prohlášení o hrozícím vnitrostátním konfliktu.2 Rozsáhlé protesty vyvolalo rozhodnutí volební komise vyloučit z voleb některé představitele opozice, včetně bývalé ministryně zahraničí Rozy Otunbajevové, usilující o kandidaturu ve stejném volebním obvodu, do něhož se přihlásila prezidentova dcera Bermet (volebního klání se zúčastnil též její bratr a další příbuzní lidí z prezidentova okolí).

Přes tento nátlak nedopadly samotné volby, které pozorovatelé OBSE vyhodnotili jako o něco transparentnější než poslední hlasování (2000), pro prezidenta podle očekávání. Hlasováním v jednomandátových obvodech se totiž pro nízkou volební účast nepodařilo v prvním kole naplnit přes polovinu křesel (v 75 obvodech tak napoprvé uspělo pouze 31 kandidátů, mezi něž prezidentova dcera překvapivě nepatří).3 Nezdar Akajevovy snahy zajistit jasné vítězství pro své kandidáty by mohl v době před druhým kolem (13. března) podnítit rozsáhlejší opoziční protesty a ve výsledku zasadit režimu citelnou ránu. Předvídat opakování ukrajinského scénáře je předčasné, režim v dosud pevné pozici se však po delší době znovu otřásl.

Tádžikistán

Též v Tádžikistánu se voleb sice volebního klání účastnilo více stran, nicméně předvolební i volební manipulace ve prospěch vládnoucí Lidově-demokratické strany prezidenta Imomalije Rachmonova, dosvědčené západními pozorovateli - pozorovatelé zaštítění Společenstvím nezávislých států vydali mnohem příznivější prohlášení (podobně však prohlásili druhé kolo ukrajinských prezidentských voleb za spravedlivé a prosincové uzbekistánské volby za svobodné) - pojistily její bezkonkurenční vítězství s přibližně 80% podporou. Kromě provládní strany překročili pětiprocentní kvórum pouze komunisté a Strana islámského obrození. Nedemokratičnost rozhodovacích procedur je v Tádžikistánu doplněna o nedostatečnou účinnost místní vlády, která je neschopna zahrnout znepřátelené oblastní frakce po ukončení vzájemného konfliktu (1992-1997) do konsenzuálního modelu rozhodování a u moci je částečně udržována ruskou vojenskou přítomností.

Na jedné straně místní demokratické volby ukazují, že demokracie je ve světě na vzestupu, ale zároveň je pojmem snadno vyprázdnitelným.4 Na straně druhé odráží tento vývoj problematický postoj západních zemí k dané situaci (zvláště ve vztahu k středoasijským republikám, které jsou spojenci v boji proti mezinárodnímu terorismu, především Uzbekistánu). Málo rozhodná americká politika a nedostatečně uplatňovaný princip podmínění zahraniční pomoci5 pokračující demokratizací nejenže nebrání pokračujícímu uzavírání režimu, ale též vytváří obraz americké vlády jako na jedné straně hájící principy svobody a demokracie a na druhé podporující represivní autoritativní vlády (mínění rozšířené například v zemích arabského světa). Zároveň otevírá příležitost opětovnému zesílenému pronikání Ruska do středoasijského prostoru.6 Současná politická konstelace s sebou přináší též bezpečnostní rizika, zejména v podobě šíření vlivu a podpory radikálnímu islamismu v těch středoasijských republikách, kde se nacházejí tradičně nábožensky konzervativní oblasti (například Ferganské údolí mezi Uzbekistánem, Kyrgyzstánem a Tádžikistánem). Při sílícím ekonomickém a sociálním napětí (výsledkem především populační expanze, střetu o nedostatkové statky jako vodu a pozemky, uzavřením republikových hranic či neschopnosti vytvořit vhodné podmínky pro zisk zahraničního kapitálu a nedostatečné financování periferních oblastí) za současného politického uzavření režimu vládnoucímu prostřednictvím sílících represí hrozí, že se radikální proudy politického islámu v prozatím poměrně sekulárních společnostech stanou jediným skutečným hlasem opozice.

Aktualizace 16.3.2005 - Situace po volbách v Kyrgyzstánu

Po předběžných výsledcích druhého kola parlamentních voleb v Kyrgyzstánu se zdá, že se přechozí předpovědi potvrdily: bylo obsazeno 71 ze 75 křesel, z nichž však pouze šest získali představitelé opozičních hnutí, která si stěžují na volební machinace. OBSE přímou manipulaci nepotvrdila, avšak znovu kritizovala vládní represe omezující svobodnou soutěž.

Protestní akce se prozatím soustředí zejména do jižní části země, která nemá, vzhledem k současnému klanovému uspořádání, podíl na politické moci. "Štáb" opozičního hnutí sídlí ve městě Džalalabád. 15. března zde byla založena Koordinační rada, která má vystupovat jako jednotný hlas sekulární opozice a umožnit koncentraci opozičních sil pro nadcházející prezidentské volby, jež jsou naplánovány na říjen tohoto roku.

Prezidentův mluvčí Abdil Segizbajev již naznačil, že protestní akce opozice by mohly prezidenta přimět, aby se obrátil v referendu na lid a požádal jej za účelem odvrácení destabilizace o možnost znovu kandidovat do úřadu.

Zdroj aktualizace: Eurasianet.org

Aktualizace 23.3.2005 - Nepokoje v jižních provinciích


Nepokoje v jižní části země v posledních dnech zesilují. Jednotka ministerstva vnitra sice získala pod svoji kontrolu obsazené vládní budovy v městech Oši a Džalalabádu (20. března), opozice je však následně získala na svou stranu (podobně jako místní letiště) a pokouší se v této části země ustavit „lidovou vládu“. Některé zdroje uvádějí, že se jejímu čelními představiteli Anvaru Artykovovi podařilo získat na svoji stranu místní činitele biškecké vládní moci. Klid v obou městech se v současnosti snaží zajišťovat spojené hlídky z řad policie a protestujících. Prezident situaci označil za „puč“ (22. března). Na severu země je klid, v Biškeku se konají pouze proprezidentské demonstrace (někteří studenti tvrdí, že jsou nuceni se jich účastnit pod hrozbou vyloučení).

Zdroj aktualizace: Eurasianet.org

· Pro současné dění v Kyrgyzstánu se již objevují zkratkovité nálepky jako „tulipánová“ či „melounová“ revoluce. Ve srovnání se změnami režimu v Gruzii a na Ukrajině se poukazuje především na ten rozdíl, že činnost opozice se nesoustředí do Biškeku (hlavního města), ale oblastí na jihu země. Zřejmě to není náhoda: mezi severem a jihem a místními klanovými strukturami existuje velmi dávné soupeření, během let rozličně obrušované konsensem. Politická moc je však v současné době soustředěna do rukou struktur ze severu (Akajev pochází z oblasti východně od Biškeku; na vrcholu státní moci stojí lidé z jeho bezprostředního okolí, semja), čímž jižní elita trpí. S největší pravděpodobností se jedná o jednu z hlavních příčin toho, proč se současná opoziční činnost odehrává právě zde.

· V tomto ohledu není bez zajímavosti též geografická projekce. Severní a jižní oblast rozděluje hřeben Ťian-šanu a spojení je tak značně omezeno (vládní jednotky uzavřely jedinou silnici vedoucí z Biškeku do Oše). Představitelé opozice předpokládají, že obsazením letišť omezí možnost případné vojenské operace na jižním území, kam lze z centra zasáhnout jen velmi obtížně.

· Proto se objevil názor, že Akajev má v současnosti spoutané ruce, zvolí pravděpodobně vyčkávací taktiku a bude spoléhat (v minulosti se mu to vyplatilo) na rozkol v řadách opozice, která postrádá jednotící element v podobě všeobecně uznávaného charismatického vůdce. Neshoda mezi opozčními předáky panuje již teď. Zatímco Roza Otunbajevová jednání s prezidentem odmítá a žádá jeho demisi, formální lídr opozice Kurmambek Bakijev (dříve ministerský předseda) jednání podpořil.

Aktualizace 26.3.2005 - Dobojováno?


Ke změně režimu došlo v Kyrgyzstánu tak rychle, až se z toho zatočila hlava. 24. března pronikli protestanti do vládních budov, a prezident Akajev opustil zemi, aby později nalezl útočiště v Rusku. Mezitím představitelé opozice sestavili prozatimní vládu a Kurmambek Bakijev byl jmenován ministerským předsedou a dočasným prezidentem (z vězení byl osvobozen Felix Kulov, bývalý viceprezident, který byl nyní jmenován prozatimním šéfem národní bezpečnosti a následně ministrem vnitra). Mimořádné prezidentské volby se budou konat 26. června. Do té doby byl též prodloužen mandát starého parlamentu. Ve většině země je klid, poněkud se již zklidnila též situace v Biškeku.

Zdroj aktualizace: Eurasianet.org

· Zdá se tedy, že je dobojováno. Teprve budoucnost však přinese odpovědi na následující otázky: bude dosud roztříštěná opozice alespoň do obnovení řádného legálního stavu v zemi (ústavní soud zrušil výsledky posledních parlamentních voleb) schopna udržet klid? Nebude „tulipánová revoluce“ ve výsledku znamenat pouze personální změny v klientelisticko-klanové struktuře (hovořit o skutečné demokratizaci je poněkud předčasné)? Nevyostří se napjaté mezioblastní (sever-jih) a interetnické (uzbecko-kyrgyzské) vztahy? Nebude hrát případné rozšíření nestability a spory mezi elitou, kterou tvoří většinou ostřílené staré kádry, ve výsledku do karet strašidlu radikálního islamismu?

· Dění v Kyrgyzstánu prozatím jakoby postrádá mezinárodní dimenzi. Sousední autoritářské režimy neproniknutelně uzavřely hranice, ve zdejších sdělovacích prostředcích se o vývoji revoluce téměř mlčí. Rusko dalo najevo, že bude s novým vedením spolupracovat, což je patrně výsledkem (zřejmě) oprávněného přesvědčení, že současné personální změny dramaticky zahraniční politiku malé středoasijské republiky (tj. silný ruský vliv) nezmění, zvláště když se USA nepokusily využít nastalé situace k posílení svého vlivu (prozatím se omezily na obecná prohlášení, srov. Condoleezza Riceová 24. března: „...události v Kyrgyzstánu sledujeme a snažíme se pomoci prosazovat proces, který povede... k demokratickému procesu, jenž zajistí kyrgyzskému národu stabilní... vládu a povede k lepší, demokratické budoucnosti.“ Zdroj: http://www.state.gov/secretary/rm/2005/43821.htm.. Nikterak konkrétně se nevyjádřila ani Čína, která zde má rovněž své zájmy: „Sledujeme situaci v Kyrgyzstánu a vývoj po parlamentních volbách jsme vzali na vědomí... upřímně doufáme, že Kyrgyzstán bude požívat společenské stability a ekonomického rozvoje, který nebude sloužit pouze fundamentálním zájmům kyrgyzského lidu, ale též přispěje k míru, stabilitě a rozvoji ve Střední Asii.“ Zdroj: http://www.fmprc.gov.cn/eng/xwfw/s2510/t188835.htm..

 
1 Srov. zpráva mezinárodní nevládní organizace Human Rights Watch, From House to House: Abuses by Mahalla Committees, 2003
2 Některé noviny si, narozdíl od televizního vysílání stále udržují nezávislost, avšak jiné, včetně těch nejprodávanějších (například Večernyj Biškek) jsou v rukou lidí z prezidentova nejbližšího okolí jako manžela Bermet Akajevové Adila Tongonbajeva.
3 Za úspěch opozice však tento výsledek rozhodně považovat nelze - podobně jako v posledních volbách kazachstánských získal prozatím poslanecké křeslo najisto jen jeden kandidát.
4 Srov. Fareed Zakaria, "Neliberální demokracie na vzestupu," Střední Evropa 81/1997, nebo do češtiny nedávno přeložená kniha The Future of Freedom (New York: W.W. Norton, 2003).
5 Srov. National Security Strategy, kapitola VII.
6 Koncem tohoto roku bylo ratifikováno strategické partnerství mezi Ruskem a Uzbekistánem za účelem oboustranné bezpečnosti a posílení regionální stability. Tato smlouva je součástí nedávné ruské politiky posilování vlivu, kromě například změněné povahy ruské přítomnosti v Tádžikistánu, či přistoupení k Středoasijské organizaci pro spolupráci (založena 1994), která má prosazovat spolupráci nejen ekonomickou, ale nově též politickou a bezpečnostní. Své strategické postavení chce Rusko posílit též zřízením Organizace kolektivní bezpečnostní smlouvy (2003). Posilování ruské přítomnosti ve Střední Asii je tak v protikladu k šíření západního vlivu v jiných částech postsovětského prostoru. Na tiskové konferenci konané 23. prosince 2004 Vladimír Putin označil za hlavní nástroj šíření tohoto vlivu přijetí dvojí míry demokratičnosti voleb a základních lidských práv, a označil západní zásahy za nezákonné. Poukázal přitom na to, že afgánistánské (2004) či kosovské (2000) volby západní země za nedemokratické neoznačily. Přepis konference je dostupný na http://www.kremlin.ru/eng/speeches/2004/12/23/1806_81700.shtml
Ondřej Ditrych - O autorovi Autor je doktorandem mezinárodních vztahů na Fakultě sociálních věd UK a studuje též anglistiku a amerikanistiku na Filosofické fakultě UK.
Jak citovat tento textDitrych, Ondřej. Prozatím žádné pomeranče pro Střední Asii? Možná v Kyrgyzstánu [online]. Glosy.info, 10.březen 2005. [cit. 18.listopadu 2017].
Dostupné na WWW: <http://glosy.info/texty/prozatim-zadne-pomerance-pro-stredni-asii-mozna-v-kyrgyzstanu/>. ISSN 1214-8857.
Klíčová slova
Střední Asie. Uzbekistán. Kazachstán. Kyrgyzstán. Tádžikistán. demokratické volby. autoritativní režim. Nazarbajev Nursultan. Nijazov Saparmurat. Akajev Askar. Karimov Islam. Rachmonov Imomalij. OBSE. Islámské hnutí Uzbekistánu. Roza Otunbajevová. Ferganská kotlina.

Diskuse k tématu

Odkaz.
Ondřej Ditrych Pošta (10.3.2005 19:14:48)
Pokud vás toto téma zaujalo, odkazuji na článek Slavomíra Horáka v Mezinárodní politice 2/2005 "Středoasijský volební maratón", který obsahuje další zajímavé údaje, především o opozičních hnutích a klanové struktuře. Podobně též viz nová kniha tohoto autora, "Střední Asie mezi Východem a Západem," Praha: Karolinum, 2005.

Přidat komentář