Přeskočit navigaci
Společnost, politika, kultura, filosofie
24.srpna 2017
Ještě nejste členem Glos? Zaregistrujte se.
 

Průzkumy veřejného mínění - Jiří Staněk

Publikován 5.října 2005, text čítá cca 4484 slova. 8911 přečtení  |  9 reakcí

Tak nám opět změřili nálady obyvatelstva. Průzkumy veřejného mínění se stále nebezpečně podobají hlášení o průtoku vody na českých tocích. Dozvěděli jsme se, že: "ODS 32,8%, ČSSD 21,1%, KSČM 13,5%, KDU-ČSL 7,3%, Strana zelených 2,9%, ... US-DEU 0,5%". Z takové zprávy nejenom, že nejsem moudrý, zveřejnění takové zprávy by v mnoha zemích bylo trestným činem. A nemyslím tím Severní Koreu nebo Bělorusko. Taková zpráva by byla trestná například v Kanadě. Řeknu vám proč, ale musíte mít strpení, vezmu to trochu zeširoka.

Měří tep nebo ho určují?

Pionýr na poli průzkumů veřejného mínění, George Gallup, prohlašoval, že cílem jeho snažení je "měřit tep demokracie". Pravidelné zjišťování názorů obyvatel a jejich publikace sloužily v jeho očích vznešenému cíli. Měly zvýšit přímý vliv lidí na politiku a tak posílit demokracii. Gallupův ústav zároveň vysloveně prohlašoval, že "není nijak propojen s vládou, neposkytuje služby žádné politické skupině a je naprosto objektivní a nepolitický."

Toto prohlášení vydala kanadská odbočka Gallupova ústavu v roce 1945. O několik let později ovšem vyšlo najevo, že stejný ústav už v roce 1942 dostal tajnou státní zakázku. Cílem průzkumu bylo zjistit, jak by se stavěli Quebečané k vyhlášení všeobecné branné povinnosti, a předejít tak případnému politickému fiasku. Výsledky nebyly pro vládu nijak povzbudivé a tak byla na jejich základě také stanovena strategie jak celý problém vyřešit.

Jak je vidět, je to s průzkumy veřejného mínění složitější, než by se zdálo. Když použijeme příměr pana Gallupa, hned od začátku se nejen "měřil tep" a "stanovovala diagnóza" pacienta. Výzkumy sloužily také k určení postupu léčby. Problém je v tom, že Quebečané neměli ani ponětí, že se podrobují nějakému vyšetření, a navíc to nebyli oni, ale vláda, kdo určoval jak vysoký tep je pro občana ještě vhodný a jaký už ne.

Od čtyřicátých let minulého století se zkoumání veřejného mínění rozšířilo na nová teritoria a je také čím dál častější. V amerických prezidentských volbách v roce 1960 začaly politické strany poprvé zadávat a provádět vlastní průzkumy. Tento trend se brzy rozšířil i do dalších zemí. Průzkumy na nejrůznější témata se začaly pravidelně objevovat v médiích. Předpovědi výzkumníků se ne vždy vyplnily, což vedlo mnohé k otázkám jako: "Jsou průzkumy spolehlivé?", "Jak moc jsou přesné?" nebo "Jsou vůbec vědecké?".

Centrální limitní věta

S vědeckostí je nejspíš všechno v pořádku. Průzkumy jsou založené na zjištění z teorie pravděpodobnosti, kterému se říká centrální limitní věta. Ta praví, že dostatečně veliký náhodný vzorek z jakékoli populace bude mít s vysokou pravděpodobností všechny hlavní charakteristiky celé populace. Já vím, že to nemusí znít přesvědčivě pro každého. Také jsem byl skeptický, dokud jsem to neviděl na vlastní oči.

Sir Francis Galton vyrobil stroj kterému se říká kvinkunx. Z nádoby nahoře se sypou kuličky, které padají na kolíky. Na každém kolíčku se kulička musí "rozhodnout", jestli spadne vlevo nebo vpravo. A na každém dalším kolíčku se rozhoduje znovu. Pravděpodobnost, že padne tam nebo tam, je pro obě strany stejná. Dole pod strojem jsou přihrádky a nejvíc kuliček nakonec spadne do prostředních přihrádek. Je to logické. Do krajních přihrádek vede jen jedna cesta - buď vždy padat vlevo nebo vždy vpravo - zatímco do přihrádek prostředních vede cest více, kulička tam tudíž padne s větší pravděpodobností a kuličky směrem ke krajním pozicím tedy ubývají.

Podobnost s volbami není čistě náhodná. Stačí jen vyměnit kuličky za voliče. Úkolem výzkumníka veřejného mínění je změřit počet kuliček-voličů v jednotlivých chlívečcích. Takový výzkumník má jednu nevýhodu. U stroje pana Galtona jsou tyto počty jasné, protože pravděpodobnost že kulička spadne na tu či onu stranu, je stále stejná a předem známá. Výzkumník rozložení názorů populace na zkoumaný problém samozřejmě předem nezná.

Ukazuje se ovšem, že je celkem jedno, jestli nasypeme do stroje kuliček milión nebo jenom sto, vždy bude poměr kuliček, které napadají do jednotlivých přihrádek, zhruba podobný. Na internetu se dají najít kvinkunxy, které fungují pro libovolnou pravděpodobnost, ne jen pro oněch 0,5. Ale ať je pravděpodobnost jakákoli, když necháme kuličky volně náhodně padat a vyloučíme všechny ostatní vlivy, vždycky se překvapivě brzo utvoří pod strojem křivka, která se s přibývajícími kuličkami nemění.

Příjemným důsledkem platnosti této věty je skutečnost, že lze náhodně vybrat pár set účastníků průzkumu z milionů lidí a výsledky budou s velkou pravděpodobností platit pro celou zkoumanou populaci. Například velikost reprezentativního vzorku pro Kanadu s 30 miliony obyvatel je pouze 2000 lidí. Problém spočívá ovšem v tom, že výběr vzorku, provádění výzkumu a koneckonců i publikace výsledků se musí řídit přísnými pravidly. Jaká jsou ta pravidla a jakou cestou se k nim dospělo?

Koho se ptát?

Prvním a základním pravidlem dobře vedeného průzkumu je zásada, že všichni členové zkoumané populace (voliči, majitelé televizních přijímačů, zahrádkáři, studenti) musí mít naprosto stejnou šanci být vybráni do zkoumaného vzorku. Nedodržení této zásady vede k nejčastější a nejvážnější chybě v průzkumech, které se říká výběrová chyba (chyba ve výběru vzorku). Je to velký problém u hojně používaných telefonních průzkumů. Do těch se náhodně vybírají lidé z telefonního seznamu. Problémy nastávají u těch, kteří nemají telefon a tudíž ani šanci se do průzkumu dostat. Na druhou stranu existují lidé s více než jednou telefonní linkou, kteří naopak mají větší šanci než ostatní. Obdobná, ne-li ještě horší, je situace u mobilních telefonů. Další problém pro výzkumníka představují lidé, kteří odmítají odpovídat. Zvlášť ve velkých městech jsou lidé příliš zaměstnaní a příliš často jim volá někdo s obchodní nebo jinou nabídkou, než aby měli čas a chuť trávit půl hodiny na lince a odpovídat na zvídavé dotazy člověka z agentury. Je to o to horší, že názory právě těchto lidí, kteří jsou "běžnými" prostředky nedosažitelní, se často velmi liší od názorů většinové populace a tudíž dochází k velikému zkreslení, když se jejich odpovědi do výsledků nedostanou.

Slavným a hojně citovaným případem výběrové chyby je případ magazínu Literary Digest. Tento časopis byl na začátku minulého století mimořádně populární v USA . Před každými prezidentskými volbami rozesílal svým předplatitelům miliony korespondenčních lístků s otázkou, koho budou volit. Došlé odpovědi potom spočítal a předpověděl vítěze. Předpověď spolehlivě vycházela a časopis si byl jistý - už kvůli obrovským rozměrům vzorku - že jeho výsledky jsou zcela přesné. Všechno fungovalo bez problémů až do voleb v roce 1936. Tehdy časopis jako vždy spočítal 2,3 milionu došlých anketních odpovědí a předpověděl jako jistého vítěze populárního Alfreda Landona. Poraženým měl být Franklin D. Roosevelt. Nám už známý George Gallup pracoval s o několik řádů menším, ale demograficky daleko reprezentativnějším vzorkem a předpověděl opačný výsledek než Literary Digest. Podle Gallupa měl s velkou převahou vyhrát Roosevelt. A to se také stalo. Literary Digest měl sice miliony čtenářů, ale skoro všichni byli přívrženci republikánů. Demokrati četli jiné časopisy a tak se jejich názory v průzkumu projevily v mnohem menší míře.

Jak se ptát?

Další častou chybou průzkumů veřejného mínění je tzv. chyba v měření. Je to jako kdybyste měřili metrem, který by ve skutečnosti měl jenom 85 centimetrů. Může se to stát, například když už samotné otázky v dotazníku mají nežádoucí vliv na odpovědi respondentů. Každé slovo použité v otázce by mělo být pečlivě promyšlené, stejně jako pořadí otázek, nebo třeba intonace jakou se tazatel ptá.

V roce 1995 ohlásil Bill Clinton že pošle 20 000 amerických vojáků do Bosny a následné výzkumy veřejného mínění dopadly takto:

  • CNN hlásila 46% pro / 40% proti
  • ABC hlásila 39% pro / 57% proti
  • CBS hlásila 33% pro / 58% proti
Průzkum CNN dopadl příznivěji pro Clintona nejspíš také proto, že v otázce chyběl počet vojáků, kteří se mají mise zúčastnit. CBS a ABC to nemalé číslo uvedly. CNN popsala vojáky jako "mezinárodní mírové síly" které "prosazují mírovou dohodu". CBS zvolila příkřejší slova a to mělo také svůj podíl na hodnocení prezidentova rozhodnutí respondenty.

Je vždycky koho se ptát?

Poslední možnou chybou výzkumníka je takzvaná chyba specifikace, což označuje situaci, kdy jsou respondenti nuceni odpovídat na otázky, na které neznají odpověď. Průzkumy veřejného mínění stojí na předpokladu, že lidé mají pokaždé nějaké názory. Navíc názory na široké spektrum věcí a událostí. Od nejnovějších politických skandálů po kravatu pana ministra až po globální oteplování. Ve skutečnosti lidé mívají jen omezenou potřebu přemýšlet o politických otázkách a většinou se nijak netrápí tím, jsou-li jejich názory nějak přehnaně konzistentní nebo ne.

Abych to shrnul, na cestě k perfektnímu průzkumu leží mnoho překážek, pastí a bludných cest vedoucích k špatně postavenému nebo nepřesnému a tudíž zavádějícímu výsledku. Většina firem dělá co může, aby se těmto druhům chyb vyhnula. Konkurence je veliká a výrazný rozdíl mezi tím, co firma předpověděla, a skutečnými výsledky může (nebo by aspoň měl) značně poškodit důvěryhodnost společnosti a její živobytí.

Ale ať už jsou průzkumy provedeny špatně nebo dobře, v každém případě mají nějaký vliv na voliče i na politické strany.

Třetí část seriálu o průzkumech veřejného mínění pojednává o jejich vlivu na veřejnost, novináře a na politické strany. Té první skupině se říká přímé vlivy a na druhou skupinu efektů zbylo - nijak překvapivě - označení vlivy nepřímé.

Přímé vlivy

Literatura uvádí nejrůznější způsoby, jak můžou průzkumy voliče v době voleb ovlivňovat. "Bandwagon effect" způsobuje, že se voliči přidávají ke kandidátům, kteří jsou zrovna ve vedení. Je to jako když vás vcucne vzduchová kapsa za kamionem. Uvádí se i opačný jev, kdy se voliči shlukují - průzkumům navzdory - za tím, kdo v průzkumech propadá, tzv. "underdog effect". Další možná varianta je "absenční efekt". Voliči zůstávají doma a nevolí, protože jsou si jisti tím, že jejich kandidát má vítězství v kapse. I tento efekt má svůj protiklad. Říká se mu "mobilizační efekt" a ten se dostaví tehdy, když až hluk a hlomoz volební kampaně a frekvence průzkumů nabudí voliče k tomu, aby se vydal do volební místnosti. Poslední dvojicí protikladů jsou "strategic effect" a "free-will effect". V prvním případě se volič rozhoduje hlavně na základě popularity stran a pečlivě vybírá a váží kam přidat svůj hlas, aby se dosáhlo "správného" poměru hlasů. V opačném případě hází volič svůj hlas do urny navzdory průzkumům. Chce dokázat, že se výzkumníci mýlí.

Odborníci se neshodují v tom, jestli jevy, které jsem právě vyjmenoval, voliče ovlivňují, a pokud ano, tak do jaké míry. Ale i kdyby tomu tak bylo, dá se namítnout, že i v tom případě vlastně jen pomáhají lidem se kvalifikovaně rozhodnout a jsou tudíž užitečné a v žádném případě nikoliv nedemokratické. Uvidíme, jsou-li stejně neškodné i vlivy průzkumů na novináře a politiky.

Nepřímé vlivy

Průzkumy posunuly zájem novinářů od politiky k nepolitickým stránkám volebního procesu. Pozornost se soustředí na to, co se děje uvnitř volebního štábu, spíš než na to, co říkají kandidáti o programu, nebo dokonce na to, jací kandidáti jsou a jakou práci mají za sebou. Průzkumy svádějí reportéry k tomu, aby k politice přistupovali jako k exaktní technické disciplíně. Starají se méně o problémy a myšlenky a soustředí se místo toho na rafinované metody průzkumů veřejného mínění a "marketingu" kandidátů. Může se potom stát, že kandidát na premiéra splývá nepozornému občanovi s novým modelem holícího strojku. Skutečné komplikované lidské bytosti - voliči - nejsou často víc než čísla v tabulkách a barevné plochy v grafech na obrazovkách počítačů. Průzkumy tak přispívají k tomu, že politika je vnímána spíš jako koňský dostih než jako souboj idejí. To je ta spíš negativní stránka věci.

Na druhou stranu by bez průzkumů nebylo možné najít odpovědi na důležité otázky. Když se dělají správně, vnášejí světlo do toho, jak občané přemýšlejí o veřejných problémech, poskytují lidem více a lepších informací o tom, kdo kandiduje, jaká je dynamika kampaně a jak veřejnost reaguje na ta či ona prohlášení politiků.

Průzkumy mají také podstatný a přímý vliv na fungování politických stran samotných. Očividně mají vliv na morálku členů a zaměstnanců strany a koneckonců i na stranické sponzory. Ještě důležitější je vliv na strukturu politických stran. Mizí tradiční role místních skupin a stranických organizací jako spojky mezi veřejností v oblasti a centrem. Průzkumy nahradily místní organizaci strany jako komunikační kanál mezi veřejností a zvoleným představitelem a staly se taky nejdůležitějším komunikačním kanálem mezi občany a vládou.

Těsně před federálními volbami v červnu 1988 si kanadské ministerstvo financí objednalo telefonní průzkum. Veřejnost si zaplatila zkoumání nálad veřejnosti. Výzkumníci dospěli k závěru, že Kanaďané chtějí přísnější zákony proti znečišťování životního prostředí, lepší bydlení a program na podporu vzdělanosti. Týden předtím, než vyhlásil datum voleb, oznámil tehdejší premiér Brian Mulroney národní program na podporu vzdělanosti za 110 milionů dolarů a dalších 110 milionů mělo jít na vyčištění řeky Sv. Vavřince. Pár dní po tom, co obdržel výsledky průzkumu, jmenoval navíc prvního federálního ministra pro podporu bydlení. To byla až do té doby tradičně doména místních vlád. Výzkum posloužil svému účelu, Brian Mulroney volby vyhrál. To je myslím pádný důkaz na podporu tvrzení, že dnešní političtí vůdci by se měli naučit číst ve výsledcích nejčerstvějších průzkumů veřejného mínění.

Z toho, co bylo dosud řečeno, je zřejmé, že průzkumy mohou být jak nepřesné, tak zavádějící a nebo dokonce zmanipulované. Časem se tudíž dospělo k tomu, že bude nutné tento obor podnikání nějak regulovat. Já vím, pro hodně lidí nepatří výraz "regulování" do slovníku slušného člověka. Jak uvidíte, nejedná se o nic, co by přehnaně umrtvovalo veselé bujení spontánního řádu věcí, ale o věcná, jasná, jednoduchá a rozumná opatření.

V závěrečné kapitole vyjmenuji zákonná omezení, kterými se řídí zveřejňování výsledků průzkumů v Kanadě, a pokusím se zjistit, jak by před kanadskými zákony obstála náhodně vybraná zpráva o průzkumu otištěná v českých novinách.

První část bude trochu nudná a za to se předem omlouvám. Bude to suchý popis odstavců kanadského volebního zákona z roku 2000, které se týkají zveřejňování průzkumů volebních preferencí. Zákon stanoví, že ten, kdo jako první zveřejňuje výsledky volebního průzkumu, musí zároveň s výsledky poskytnout následující informace:

  1. Jméno toho, kdo si průzkum objednal.
  2. Jméno toho, kdo průzkum prováděl.
  3. Přesné datum nebo časové rozmezí, kdy se výzkum konal.
  4. Populaci, z níž byl vybírán vzorek respondentů.
  5. Počet osob, které výzkumníci kontaktovali.
  6. Kdykoliv to technika výběru vzorku z populace umožňuje, musí být zveřejněna i tzv. mezní odchylka, tj. že reálný výsledek se bude vzhledem k velikosti vzorku pohybovat v rozmezí X (udávané číslo) +- dejme tomu 2%.
  7. Přesné znění otázky nebo otázek.
  8. Způsob, jak může kdokoli obdržet kompletní dokumentaci k průzkumu.
  9. Je přesně a velice podrobně stanoveno, co musí taková dokumentace obsahovat.

Všechny body se do kanadského práva dostaly na popud Královské komise. Ta zvažovala nejrůznější postupy jak omezit zveřejňování zavádějících, nepravdivých nebo zmanipulovaných průzkumů. Mezi návrhy co dělat byl i zákaz zveřejňování v době před volbami nebo zřízení úřadu, který by na průzkumy dohlížel. Jak je vidět, nakonec zvítězil mírnější přístup a prosadil se názor, že nejlepší bude "všechno vykecat".

Dalo by se možná čekat, že agentury provádějící výzkum nebo zadavatelé budou proti takovému zasahování státu do sféry svého podnikání halasně protestovat. Stal se pravý opak. Kanadská asociace organizací podnikajících ve výzkumu trhu přijala vlastní standardy, které jsou ještě přísnější než omezení daná zákonem. Podobné standardy přijala i soukromá a veřejnoprávní média. Sám nevím jak si takovou míru souznění všech zúčastněných vysvětlit. Závěr, že jim všem jde především o věcné, nezkreslené a pokud možno co nejúplnější informování veřejnosti, mi připadá i na kanadské poměry přeci jen trochu moc idealistický.

Zkusme teď cvičně zjistit, jak by před oněmi devíti body obstála náhodně vybraná zpráva z českého tisku. Server Lidových novin uveřejnil 19. září 2005 tuto zprávu / komentář:

Zářijový výzkum preferencí politických stran, který provedla agentura STEM, potvrdil vedoucí postavení ODS. Občanské demokraty by volilo 32,8 procenta Čechů. Pozici druhé nejsilnější strany i po prázdninách potvrdila ČSSD s 21,1 procenty hlasů. Tři procenta preferencí naopak ztratili komunisté, které by nyní volilo 13,5 procenta občanů [...]Voleb by se v současné době podle průzkumu STEM určitě zúčastnilo 29 procent lidí, dalších 32 procent by přišlo "pravděpodobně". K volbám by naopak "asi nešlo" 23 procent lidí, s jistotou by odmítlo volit 16 procent lidí. Průzkumu se zúčastnilo 1669 občanů starších 18 let.
(Vynechávám ty části článku které jsou spíše hodnotící a s průzkumem nemají nic společného.)

A tady je srovnání. Pro větší přehlednost opakuji znovu devět bodů uvedených dříve a za pomlčkou najdete zjištění, jestli zpráva požadavek splňuje nebo ne.

  1. Jméno toho, kdo si průzkum objednal - CHYBÍ - je pravděpodobné, že to bylo STEM, ale jisti si být nemůžeme.
  2. Jméno toho, kdo průzkum prováděl - UVEDENO - STEM.
  3. Přesné datum nebo časové rozmezí, kdy se výzkum konal - CHYBÍ - výzkum ze září se mohl vzhledem k datu zveřejnění docela dobře konat už v srpnu. I kdyby ne, zajímají nás především přesné dny, kdy se data sbírala.
  4. Populaci, z níž byl vybírán vzorek respondentů - UVEDENO - občané starší 18 let. Bylo by lepší, kdyby bylo výslovně uvedeno např. "z celé ČR".
  5. Počet osob, které výzkumníci kontaktovali - ČÁSTEČNĚ - kategorie "průzkumu se zúčastnilo" může zahrnovat jak všechny oslovené - včetně těch, kteří neodpověděli - tak jen ty, kteří odpovídali. Nás zajímají obě čísla.
  6. Mezní odchylka - CHYBÍ.
  7. Přesné znění otázky nebo otázek - CHYBÍ.
  8. Způsob, jak může kdokoli obdržet kompletní dokumentaci k průzkumu - ČÁSTEČNĚ - uvedeno jméno agentury, šťastlivci s přístupem k Internetu můžou vyhledat firemní stránky. To jsem také provedl.
  9. Je přesně a velice podrobně stanoveno, co musí taková dokumentace obsahovat - CHYBÍ - jak jsem zjistil na stránkách STEM, chybí jak podrobnější informace, tak nejspíš i dokumentace.

Jak srovnání dopadlo, posuďte sami. Jen jedna věc mi připadá natolik neuvěřitelná, že se s vámi o ten údiv podělím. Středisko empirických výzkumů samo o sobě tvrdí, že "poskytuje služby na vysoké profesionální úrovni" a "pomáhá zákazníkům správně porozumět výsledkům výzkumu". Toto vysoce profesionální středisko "zapomnělo" ve zprávě uveřejněné na vlastním webu uvést i tak základní údaj, jakým je mezní odchylka. Chybí také počet lidí, kteří odmítli odpovídat, a metoda výběru respondentů a sběru dat - tedy jestli byl průzkum telefonní, nebo jestli ho prováděli tazatelé v terénu atd. Všechno to jsou informace, bez kterých si nemůžete udělat obrázek o tom, nakolik se dá výsledkům věřit.

STEM se nemůže vymlouvat, že šetřilo místem nebo že doba je rychlá a žádá zkratkovité informace. Dobrou polovinu jeho výstupu zabírají hodnotící věty jako například: "ODS nadále suverénně vede", nebo (snad aby to vyrovnali) "úspěch ČSSD v červenci znamenal konec politické krize". Úplný vrchol pak představují věty "US-DEU se zjevně nedaří přilákat zájem potenciálních voličů" a "Přízeň pro Nezávislé demokraty Vladimíra Železného je ZATÍM řídká.".

Zemi, kde už i "seriózní vědci" píší místo strohých vědeckých pojednání politické komentáře, nečeká nic dobrého.

 
Jiří Staněk - O autorovi Jiří Staněk vystřídal mnohá povolání. Byl úředníkem Finančního úřadu, Plzeňské Banky a SPT Telecom, recepčním a drobným podnikatelem v cestovním ruchu. Kromě toho hrál na kytaru ve skupinách Kontejner, Badys a Babiččino údolí. Poslední dva roky studuje sociologii a politologii na Torontské univerzitě. Zároveň překládá z angličtiny a spravuje vlastní nepravidelný internetový magazín VOKO.
Klíčová slova
veřejné mínění. průzkum veřejného mínění. kvinkunx. volební preference. STEM. underdog effect. bandwagon effect. centrální limitní věta. výběrová chyba. chyba specifikace. Gallup George.

Diskuse k tématu

Číst celou diskusi
Anonym (4.4.2006 14:08:35)
R. Roubíková: zdá se,že o panu uhlovi máte velmi zvláštní představy. že by byl tak schopným manipulátorem. proč se potom nevymanipuloval z těch 10 let kriminálu za komančů?
a proč, když už jednou v tom parlamentě seděl, z toho tak krásně rozjetého rychlíku dobrovolně vyskočil a čekal až dodnes, aby nás mohl manipulovat.
vždyť můžeme všichni tušit, že hrozinky už dávno vyzobali dybové, třískové, čermáci a spol.
pamatujete si vůbec ještě ta jména?
Martin Schlemmer Pošta (20.3.2006 19:24:50)
R. Roubíková: Dobrý den, myslím, že vidíte spiknutí tam, kde není. V Radě ČT sedí i další lidé s vazbami na politické strany, kteří by manipulaci tohoto typu nedovolili. Za druhé pokud zelení skutečně překročili hranici vstupu do parlamentu, pak se z tohoto samotného faktu stala mediální zpráva, nebylo třeba ji uměle vytvářet; podle mě se nejedná o manipulaci, ale spíš o sociologický efekt "překročit 5% hranici = mediálně zajímavým se státi".
Skutečně tam nevidím žádnou nemravnost.
nemravnost ve volební kampani
R. Roubíková (20.3.2006 17:44:07)
Mediální fluidum je natolik silné, že je schopné vynést na výsluní jakoukoliv stranu. Příklad Kosmodisku nebo Ultimate choppru. V radě České televize sedí jakýsi

Petr Uhl. Tento pán je ze strany Zelených. Čirou náhodou se objeví mediální zpráva, že Zelení nejspíše překročí 5% hranici a vstoupí do parlamentu. Jejich

preference tak závratně vyletí, takže opravdu tuto hranici nejen překročí, ale vysoko převýší. "Kupujte Kosmodisk!" Voliči, kteří nemají jasno, koho volit, protože

žádnou parlamentní stranu nechtějí, tak mají najednou cíl - neparlamentní Zelení se tak velmi dobře na tuto roli hodí. A že za tím vším stojí člen Rady ČT, to nikdo

nebude zkoumat. Kdyby zde byla nějaká strana "Rozbitých kolen" a někdo v médiích vypustil informaci, že překročí těch magických 5%, bude opět nárůst

preferencí strany "Rozbitých kolen" raketový. Takhle funguje mediální manipulace. Kdo není v ČT, jako by nebyl. V reklamě na Kosmodisky budiž. Ve volbách je

to nemravnost, hraničící s trestným činem, protože jde o zásadní politické, hospodářské a existenční priority, které ovlivní každého občana země.
..zneužitelnost veřejného mínění v politice...
Petr Přibyla Pošta (17.2.2006 22:54:55)
Problém současné euro-americké civilizace vidím především v přílišné ovlivnitelnosti lidí. A tenhle aspekt považuji za velice důležitý - mluvíme - li o průzkumu veřejného mínění. Výzkumy veřejného mínění jsou dnes už téměř neodmyslitelnou součástí soudobé demokracie. Avšak pro mě vyvstává otázka, zda - li by nebylo příhodnější existovat bez těchto průzkumů. Otázkou je, jak by se lidé chovali, kdyby nevěděli volební průzkumy a měli jít k volbám. A v tomhle spočívá ta přílišná ovlivnitelnost, či spíše zneužitelnost. Jak můžeme vidět, současné politické strany se stále více opírají o výzkumy veřejného mínění a z nich poté vycházejí. Tím pádem nasadí vzorec chování který jim ( podle výsledků veřejného mínění) přinese zaručené úspěchy, i když se vzdají části svých ideologických cílů, kterých by se měli držet. Politika se stává až přílišně pragmatická a flexibilní. Múžeme to vidět i na české scéně - Občanští i sociální demokraté považují tyhle socilogické průzkum za velice důležitou součást jejich politiky a hrdě se k nim hlásí. Veřejné mínění se dnes považuje za nesporně důležitý obchodní artikl, který především pomáhá udržet se u moci.

Přidat komentář