Přeskočit navigaci
Společnost, politika, kultura, filosofie
24.srpna 2017
Spravujete webové stránky? Obohaťte je obsahem z Glos.
 

Pryč s autorským právem! - Požehnání pro umělce, umění i společnost - Joost Smiers

Publikován 24.května 2006, text čítá cca 3348 slov. 8909 přečtení  |  14 reakcí

Na konci roku 2005 vyhlásil Carlos Guiterrez, americký ministr obchodu, řadu iniciativ k vymýcení bujícího pirátství, mimojiné v oblasti hudby. Škody vznikající z padělání a pirátství jen ve Spojených státech amerických jsou odhadovány na 250 miliard dolarů ročně. V tiskovém prohlášení ministr prohlásil, že "ochrana duševního vlastnictví je klíčem k našemu ekonomickému růstu a konkurenceschopnosti v globálním prostředí a významně se podílí na našem trvajícím úsilí šířit bezpečnost a stabilitu ve světě."

Musím se na tomto místě přiznat, že mne nikdy dříve nenapadlo, že autorské právo by mohlo přispívat k světové bezpečnosti a stabilitě. Docela překvapivý závěr - od ministra americké vlády k tomu! Další aspekt toho, o čem Carlos Guiterrez hovořil, je naproti tomu očividnější. Autorské právo se postupně stalo nástrojem zaštiťujícím obrovské investice. V minulém desetiletí se stalo jednou z hlavních hnacích sil západní ekonomiky, zvláště v USA. Za tímto vývojem je nicméně jeden velký háček - společnosti vlastnící značné množství autorským zákonem chráněných děl totiž mohou jen na základě svého rozmaru nejen odstranit méně výrazné kulturní činnosti z trhu, ale též od nich zcela odvrátit pozornost širokého publika. Děje se nám to přímo před očima. Je téměř nemožné nevšímat si velkých filmových trháků, knižních bestsellerů a písniček na vrcholech hitparád, které jsou nám předkládány kulturními molochy čirou náhodou vlastnícími na tato díla téměř veškerá práva, jaká si kdo dovede představit. Výsledkem toho je stav, kdy většina lidí nemá nejmenší přehled o všem tom ostatním, méně komerčním dění v hudbě, literatuře, filmu, divadle a dalších uměleckých formách. Pro společnost je to obrovská ztráta, neboť náš demokratický svět může skutečně vzkvétat jen na půdě svobodně vyjadřovaných a diskutovaných forem kulturního výrazu.

Podle zažité představy autorské právo především chrání blaho a zájmy umělců. Nicméně pohled do historie ukáže, že již první politické rozhodnutí vzdáleně připomínající naše moderní autorské zákony sledovalo docela odlišný cíl než zabezpečení příjmů z umění. Prvním krokem k ochraně duševního vlastnictví uměleckého výrazu, učiněným anglickou královnou Annou v roce 1557, bylo poskytnutí monopolu na tisk a vydávání knih papírenskému cechu. Tento monopol jednoduše potíral veškerou konkurenci tiskařů z jiných částí země - například z jiných anglických okresů nebo z konkurenčního Skotska. Anglický výraz copyright ve skutečnosti říká vše: jedná se o výhradní právo na kopírování určitého díla. V raném autorském právu nebyla nikde ani zmínka o autorovi nebo umělci, jenž dílo vytvořil. Královna Anna měla pro zavedení tohoto copyrightu důvod. Příliš se jí nezamlouval koncept "svobodného světa" a udělením výhradního práva na publikaci knih papírenskému cechu získala naprostou kontrolu nad tím, které knihy budou vytištěny a které se nikdy nedostanou na trh. Koneckonců ti, kdo mohou udělovat nějaká práva, je mohou také upírat.

Rozhodnutí královny Anny je kostlivcem ve skříni autorského práva, a možná dnes ještě více než v minulosti. Stále menší počet stále větších a mocnějších subjektů vlastní výhradní práva na stále více děl v oblastech literatury, filmu, hudby a výtvarného umění. Například Bill Gates, dobře známý jako zakladatel Microsoftu, též vlastní poměrně méně známou společnost jménem Corbis sbírající obrovské množství obrázků z celého světa. Společně s firmou Getty se Corbis stává oligopolním hráčem na poli fotografií a reprodukcí obrazů - jinými slovy subjektem s velkou mírou kontroly nad trhem. Právě takovou míru kontroly, jakou měl v šestnáctém století papírenský cech. Subjekt v oligopolním postavení může rozhodovat o tom, jaká umělecká díla smíme užívat, k jakému účelu a za jakých podmínek. Do značné míry se to podobá dozoru, který měla nad tištěnými díly královna Anna.

Ve většině světových kultur takový stav věcí byl a zůstává vysoce nežádoucím a dokonce nemyslitelným. Umělci vždy při vlastní nové tvorbě využívali a stavěli na dílech jiných umělců. Je vskutku velmi těžké představit si, že díla Shakespeara, Bacha a bezpočtu dalších kulturních velikánů by mohla vzniknout bez uplatnění tohoto principu svobodného stavění na dílech předků. Čeho jsme ale svědky dnes? Vezměme jako příklad dokumentaristy, kteří jsou v současnosti vystavováni téměř nezdolatelným překážkám, neboť jejich díla se nutně skládají z útržků autorsky chráněného obrazového nebo zvukového obsahu, jehož využití je podmíněno jak souhlasem držitele copyrightu, tak zaplacením náležitého poplatku. Poplatky jsou téměř vždy nad dokumentaristovy finanční možnosti, zatímco copyright dává Billu Gatesovi nebo jakémukoliv jinému držiteli autorských práv plnou moc povolovat užívání "jejich" uměleckého obsahu pouze takovým způsobem, jenž jim připadá vhodný. Nuže, kam podle tohoto plánu zmizela naše lidská práva? Lidská práva mají zajišťovat svobodu komunikace a je to právě volná směna myšlenek a kulturních výrazů, která zásadně napomohla vybudovat naši moderní společnost. Tento kulturní pokrok lidstva se však zastaví v případě, že se hrstka lidí nebo firem bude moci nazývat "majiteli" většiny obrázků nebo melodií, jimž dala naše společnost vzniknout. Získají postavení, v němž mohou samojediní nařizovat, jestli můžeme užívat podstatné části toho, čeho jsme kolektivně v lidské kultuře dosáhli, a případně za jakých podmínek. Následky toho jsou destruktivní - jsme umlčováni, naše kulturní paměť je nám odebírána a zavírána pod zámek, rozvoj a šíření naší kulturní identity se zbržďují a zákon spoutává naši představivost okovy.

Zdánlivě neomezené možnosti kopírování a vzorkování s pomocí moderních digitálních technologií proti očekávání prozatím situaci pouze ztěžují. Nabídnutí byť jediné vteřiny autorsky chráněného materiálu veřejnosti téměř jistě vyvolá pozornost právníků jednajících v zájmu "vlastníků" takového materiálu. Umělci pracující se zvukem, kteří byli zvyklí volně samplovat díla ostatních za účelem tvorby nových hudebních děl, jsou dnes považováni za piráty a zločince. Vznikla celá nová odvětví zaměřená na prosazování autorského práva, která ve dne v noci pátrají ve světě jedniček a nul i po tom nejmenším útržku autorsky chráněného materiálu užívaného druhými - a ti, odhaleni, často ztrácejí doslova vše, co mají.

Copyright má ještě jednu vrozenou vadu, která činí jeho existenci v demokratické společnosti obtížnou. Točí se totiž dnes téměř výhradně okolo takzvaného duševního vlastnictví. To vytváří problém, neboť tradiční pojem vlastnictví je do značné míry neslučitelný s tak nepostižitelnými koncepty jako jsou vědomosti nebo tvořivost - nápěv, myšlenka nebo vynález neztratí nic ze své hodnoty nebo užitku, pokud jsou sdíleny libovolným množstvím lidí. Naproti tomu materiální objekt jako židle okamžitě ztratí na užitku ve chvíli, kdy si k ní chce zjednat přístup více lidí - v tomto případě má termín "vlastnictví" jasný význam a účel. Nanaštěstí byla v posledních desetiletích právní definice vlastnictví rozšířena za veškerá přirozená omezení. Dnes může téměř vše někomu patřit, včetně barev nebo vůní - dokonce složení proteinů v krvi nebo geny našich tělesných buněk jsou nárokovány jako výhradní vlastnictví nějaké společnosti, která poté může všem ostatním zabránit v jejich užívání. Nastal proto nejvyšší čas znovu promyslet pojem "vlastnictví".

S ohledem na umělecká díla si lze velmi dobře představit, že žádná osoba by si neměla nárokovat výhradní právo řekněme na určitý nápěv. Všem je nám známo, že téměř každé umělecké dílo a každý vynález se zakládá na práci těch, kdo byli před námi. Tím nemá být myšleno, že bychom si měli méně vážit umělců, kteří tvoří nová umělecká díla vycházející z práce jiných. Je naší společenskou povinností přispívat na živobytí umělců. Nicméně odměňovat každé jednotlivé dílo, jeho reprodukci či dokonce interpretaci monopolem trvajícím mnoho desetiletí je příliš, neboť tak není ostatním umělcům ponecháno nic, na čem by mohli stavět. Dokonce kritika umělcova díla se může ve skutečnosti stát poměrně nebezpečnou, protože "ničí" jeho "majetek". Zní to nepříjemně, ale skutečnost je ještě horší - uvědomme si, že drtivá většina autorským právem chráněného materiálu je vlastněna poměrně malou skupinou velkých konglomerátů. Tyto podnikové kolosy nic nevytvářejí, nevymýšlejí ani nevyrábějí, ale od umělců vyžadují, aby na ně přepsali všechna svá práva výměnou za "výsadu" distribuce svých děl.

Z tohoto hlediska existuje dost důvodů, aby byl současný systém autorského práva odeslán do starého železa. Umělci se takovým rázným krokem budou samozřejmě cítit ohroženi. Bez autorského práva přece přijdou o všechny prostředky svého živobytí, nebo ne? Ne tak docela. Nejprve se podívejme na několik čísel. Výzkumy ekonomů ukazují, že pouhých 10% umělců sklízí 90% výnosů z autorského práva, zatímco ostatních 90% umělců se musí podělit o zbylých 10%. Jinak řečeno, drtivé většině umělců přináší copyright mizivé finanční výhody. Potom je tu další prazvláštní skutečnost: většina umělců uzavřela jakousi úmluvu s kulturním průmyslem - jako kdyby zájmy těchto dvou skupin byly alespoň trochu podobné! Například GEMA, německá autorská organizace, odesílá přibližně 70% výnosů z autorského práva do zahraničí, zejména do USA, kde sídlí několik z nějvětších světových kulturních konglomerátů. Běžný umělec se z tohoto procesu vytrácí.

Je zapotřebí nějak zajistit, aby umělci měli ze své práce slušný příjem a nežili ve strachu, že budou vytlačeni z trhu a pozornosti širšího publika tržní silou kulturního průmyslu. Může to znít poněkud idealisticky a možná i nerealisticky, ale neměli bychom podceňovat společenskou potřebu kulturní rozmanitosti.

Zajímavou skutečností je, že umělci mohou bez autorského práva docela dobře prosperovat. Autorské právo je koneckonců pouhým ochranným pancířem kolem uměleckého díla - a otázkou je, zdali výhody této ochrany vyvažují její nedostatky. Umělci, jejich manažeři a producenti jsou podnikatelé. Co potom ospravedňuje skutečnost, že jejich práci se dostává daleko více ochrany - tj. dlouhodobé monopolní kontroly svých děl - než práci jiných podnikatelů? Proč nemohou prostě nabízet svá díla v prostředí volného trhu a snažit se získávat kupce?

Zkusme si představit, co by se stalo, kdyby bylo autorské právo zrušeno. Hned jeden z prvních účinků by byl velmi zajímavý - najednou by se velkým kulturním odvětvím už nevyplatilo věnovat takovou pozornost bestsellerům, kasovním trhákům a hereckým celebritám. Jestliže mohou být při nepřítomnosti copyrightu a duševního vlastnictví tato díla kýmkoliv volně užívána a směňována, kapitáni kulturního průmyslu ztratí nad uměleckými díly svá výsadní práva. Výsledkem toho ztratí též svou dominantní pozici na trhu, díky níž je tolik umělců zastiňováno. Trh by byl normalizován a více umělců by mohlo předvádět svá díla, dávat o sobě vědět a získávat za svou práci slušný příjem. Tento příjem se zprvu zakládá na tom, že se umělec s konkrétním dílem objeví na trhu jako první. Ale existuje ještě další činitel, který přispívá k umělcově úspěchu. Normalizovanější kulturní tržiště nabídne více umělcům příležitost vybudovat si reputaci, něco jako firemní značku, kterou mohou následně využít k prodeji více děl za vyšší cenu. Překotné a rozšířené kopírování umělcova díla, k němuž může docházet pouze v dnešní digitální éře, může skutečně snižovat jeho tržní hodnotu, bude ale sloužit k zvýšení umělcovy reputace. Tím pádem bude mít, v porovnání s dnešním průmyslem kontrolovaným modelem distribuce, více umělců příležitost prodávat svá díla širšímu publiku.

Se zrušením autorského práva je samozřejmě spojeno několik problémů, které je nutno vyřešit. Zapotřebí je učinit zejména tři hlavní změny. Prvním problémem je skutečnost, že výroba uměleckého díla je občas spojena s významnou investicí času anebo peněz. To by vyžadovalo krátkodobou zákonnou ochranu, například rok u literatury nebo filmu, během níž může umělec jako jediný sklízet plody své práce. Toto požívací právo by se však lišilo od dnešních praktik, neboť dílo po svém dokončení automaticky vstoupí do veřejné sféry - tak jak bývalo zvykem v téměř všech kulturách před zavedením dnešních zákonů o ochraně duševního vlastnictví.

Otázkou samozřejmě je, proč právě rok a ne déle? Zkušenost říká, že ekonomicky schůdný životní cyklus většiny uměleckých děl trvá rok nebo méně. Po uplynutí této doby už výroba a distribuce totožného díla stejně není pro jiné strany zajímavá, protože mnoho dalších může činit totéž a investice tak ztrácejí na výdělečnosti. Samozřejmým důsledkem tohoto všeho je, že nezákonné užívání uměleckých děl přestává existovat - alespoň po uplynutí ochranné doby - protože daný materiál již není nadále vlastněn žádnou konkrétní stranou. Pirátství se víceméně stane minulostí, podobně jako kriminalizace a stíhání osob, které sdílejí a rozšířují umělecká díla, např. těch, kdo sdílejí hudbu prostřednictvím internetu.

Druhým zjevným problémem je, že mnoho uměleckých děl nemusí po nějakou dobu na volném trhu, přinejmenším po navrhovanou ochrannou dobu jednoho roku, přinášet žádný zisk. K tomu může dojít, pokud konkrétní dílo zůstane "neobjeveno" většinovým publikem. Pro společnost je však důležité, aby byla pro veřejné užívání a diskusi přístupná velmi různorodá umělecká díla. Umělci musí též mít možnost pracovat na svých dílech, ač tato nejsou přímo tržně zajímavá. Rozvoj umělcových dovedností a osobitého stylu často trvá velmi dlouho, avšak investovat do tohoto rozvoje je v zájmu celé společnosti. Z těchto a dalších důvodů má společnost povinnost podporovat vznik takových uměleckých děl prostřednictvím dotací a dalších druhů podpory.

Třetí problém se vztahuje ke "kulturnímu trhu" jako celku. Zrušením autorského práva by byl odstraněn hlavní podpůrný pilíř dominance dnešních kulturních koncernů, to však nutně neznamená, že by tato dominance byla u konce. Zavedené koncerny by stále držely pevně v rukou prostředky rozsáhlé produkce, distribuce a marketingu kulturních statků a služeb - to je jedna z příčin jejich dnešního úspěchu: udržování naprosté kontroly nad uměleckými díly od místa jejich vzniku až ke koncovému spotřebiteli. Tento distribuční model do značné míry rozhoduje o tom, ze kterých filmů, knih, divadelních her a obrazových materiálů se můžeme těšit.

Takto soustředěná moc je nežádoucí v jakémkoliv průmyslovém odvětví, na poli kultury však škodí obzvláště. Mohli bychom si proto představit podřízení "kulturního trhu" jakémusi zákonu konkurence se silným důrazem na kulturu. To by se mimojiné vztahovalo na vlastnictví prostředků výroby a distribuce kulturních statků. Mohly by též být vytvořeny zákony, které by přinutily velké kulturní koncerny představovat veškerou současnou kulturní různorodost vytvářenou jak domácími, tak zahraničními umělci.

Takový model by učinil svět bez autorského práva nejen zcela představitelným, ale též výnosným pro velmi mnoho umělců, a byl by opravdovým požehnáním pro kulturní demokracii.

 
Přeložil Ondřej Ditrych.
Joost Smiers - O autorovi Joost SmiersDr. Prof. Joost Smiers vyučuje politologii na Vysoké škole umělecké Utrecht. Dlouhodobě se zabývá procesem rozhodování v kulturní sféře, intelektuálním vlastnictvím, autorským právem a kulturní identitou. Je zakládajícím členem International Network For Cultural Diversity.

Knihy
Arts Under Pressure. Promoting Cultural Diversity in the Age of Globalization (2003)
Artistic Expression in a Corporate World. Do We Need Monopolistic Control? (2004)

Další odkazy
Joost Smiers se rozhodl dát knihu Artistic Expression in a Corporate World. Do We Need Monopolistic Control? volně k dispozici v elektronické podobě. Stáhnout si ji můžete zde (PDF, 750 kB).
Jak citovat tento textSmiers, Joost. Pryč s autorským právem! - Požehnání pro umělce, umění i společnost [online]. Přeložil Ondřej Ditrych. Glosy.info, 24.květen 2006. [cit. 24.srpna 2017].
Dostupné na WWW: <http://glosy.info/texty/pryc-s-autorskym-pravem-pozehnani-pro-umelce-umeni-i-spolecnost/>. ISSN 1214-8857.
Klíčová slova
copyright. autorské právo. duševní vlastnictví. umění. kultura. tvořivost. kulturní průmysl. kulturní oligopol.

Diskuse k tématu

Číst celou diskusi
Otres
Anonym (28.7.2008 10:17:15)
Nechapu, nekdo vytvori hodnotu a nekdo jiny mu bude diktovat, ze proste po roce prestane byt jeho. To je opravdu nechutny. To ze existuji konglomeraty, ktere delaji prostrednika mezi umelcem a zakaznikem a manipuluji s cenou neni omluva pro to, abychom mohli nekomu diktoavt, jak ma zachazet se svym vytvorem.
To je demagogie
tomas (16.8.2007 14:08:32)
Super, takže malá skupina nahraje album a prodá deset tisíc disků (nemá takové možnosti), ale mezitím se toho chytne velká společnost, která beztrestně dílo vezme a prodá disků deset milionů.
Obří společnosti produkují tak 10% dobrých filmů, zbytek je balast. Když se ale podíváte na alternativní tvorbu, je to naprosto stejné číslo - 10% kvalita, ostatní nestojí za nic. V umění se totiž vždycky schovávalo a schovává strašně moc lidí, kteří neumí nic. Pokud zrušíte autorská práva, přidají se k tomu mimo jiné miliony vyčůránků, kteří budou kopírovat a vydávat cizí díla pod svým jménem.
Kamojedov shledal článek (tradičně) lehkým
Jan Vaněk jr. (7.8.2007 18:59:44)
http://www.marigold.cz/item/the-simpsons-movie-2007-czech-cam-xvid-kde-stahovat#comment-114545
Krtku.
Vodouch (7.2.2007 03:59:45)
Krtek: Jenze kdyz se podivas na lidi kteri tu alternativni hudbu tvori, uvidis ze jsou to vetsinou lidi co delaj normalni zivnost a odpoledne a si jdou zadrnkat s kamarady. v pripadech tri sester, Trabandu a jim podobnych jsou to skupiny s dlouhym pusobenim, ktery se vyvinuli presne z takovychto zacatku, ziskali publikum a teprve potom z toho udelali svuj zivot. Kdyby z alternativni tvorby koukalo alespon trochu penez, za ktere by se mohli lide uzivit, bribylo by takovychto skupin exponencialou. opravdovy umesci nemusi byt jen ti co zahodi majetek a popularitu a vrhnou se na paloucky aby hrali svetluskam. nehlede na to ze s hranim na verejnych prostranstvich to je dosti nebezpecne. vsichni vime jak dopadl czechteck a kolik stoji vyjezd policajtu, zavolanych sousedy, ktere rusi rozvijeni umelecke sceny pri koukani se na televizni noviny.

Přidat komentář