Přeskočit navigaci
Společnost, politika, kultura, filosofie
24.srpna 2017
Ještě nejste členem Glos? Zaregistrujte se.
 

Puritánské kořeny zahraniční politiky USA - Ondřej Ditrych

Publikován 3.června 2005, text čítá cca 3731 slovo. 7178 přečtení  |  5 reakcí
"Vy jste světlo světa. Nemůžeť město na hoře ležící skryto býti."
Mat. 5,14

"[Puritánští osadníci] zkrátka věřili, že ve svých rukou pevně drží svíci, která vrhne na svět světlo. Tuto víru jsme zdědili, a to nás posílilo i zranilo," píše Arthur Miller v Čarodějkách ze Salemu (The Crucible, 1954). Tato pociťovaná odpovědnost, pouto mezi městem na hoře a okolním světem, je snadno rozpoznatelná v Příkladu křesťanské lásky (A Model of Christian Charity, 1630) guvernéra Massachussetts Johna Winthropa (1588-1649): "Neboť musíme uvážit, že jsme městem na kopci. Upírá se na nás zrak všeho lidstva," aby spatřil, jak si poutníci, kteří dorazili ze zámoří, povedou v tomto jedinečném okamžiku posvátné historie spásy. Tři sta padesát let po Winthropově smrti zůstávají prvky zděděné z formativního období zakládání puritánského osídlení v Nové Anglii v jádře amerického vnímání okolního světa - zejména pocit odpovědnosti spojený s trvajícím významem vykoupení a dichotomické vnímání vnější reality. Tisícileté vize Nového Jeruzaléma byly přetaveny v politickou utopii světa svobody, čili demokracie. "Díky našemu úsilí byl zažehnut oheň... oheň v srdcích lidí... jednoho dne se tento nezkrotný oheň rozšíří do nejtemnějších koutů našeho světa," prohlásil George W. Bush při svém druhém inauguračním projevu (2005). Roznítit plamen svobody ve světě bylo často ve Spojených státech deklarováno jako státní zájem, řídící princip zahraniční politiky. Budeme-li předpokládat, že státní zájem se odvíjí od národní identity, je nicméně možné, že tento projekt bude podkopán nikoli vnějším selháním, ale zevnitř, jak tvrdí Samuel Huntington ve své nedávné knize Who Are We? (Kdo jsme?, 2004). Hovoří přitom o současných útocích na tmelící anglo-protestantský prvek americké společnosti a varuje, že politické krédo amerických institucí nemusí postačovat k vyvážení této kulturní koroze. Na druhé straně Fareed Zakaria v Budoucnosti svobody (The Future of Freedom, 2003) naznačuje, že samotné přežití tohoto politického kréda konstitučního liberalismu je ve Spojených státech ohroženo ve prospěch nezřízené demokracie ničící politickou svobodu. Na následujících řádcích se pokusím ustavit spojitost mezi utopickou rétorikou současné americké administrativy a puritánským posláním ve vztahu k vnějšímu světu, a vystavit tuto rétoriku zmíněným varovným hlasům hovořícím o budoucnosti americké politiky a svobody.

Za účelem ustavení této spojitosti je zapotřebí prozkoumat umístění amerického projektu v dějinách. Sacvan Bercovitch ukazuje, jak v puritánském diskurzu splývají posvátné dějiny s dějinami prozřetelnosti (první z nich lineární, vztažené k vykoupení, druhé sekulární a cyklické). V pozemském konání je uplatněna eschatologická prozřetelnost a místní prozřetelnosti jsou transformovány v miracula apocalypsis, s koncem dějin spojenými zázraky Bercovitch cituje Increase Mathera (1649-1723), jednoho z otců puritánské obce: "Pán Ježíš je k tomuto místu a lidem ve zvláštním vztahu. Toto je země Imanuelova," Nový Jeruzalém starých proroctví a příbytek Páně. Edward Johnson cituje svého současníka (17. století) užívajícího podobnou rétoriku, když přijíždí budovat "příbytek v divočině na hoře Sion," neboť "[Pán] znovu přichází, přichází zničit Antikrista a dát zkurvysynovi napít dvojnásob jeho hněvu." Cotton Mather (1663-1728): "Zde povstalo světlo z temnoty."

Andrew Delbanco se podrobně zabývá postupným vývojem tohoto pojetí, které mělo ospravedlnit jejich počínání jak pro osadníky samotné, tak pro okolní svět. Náboženský jazyk se stal zdrojem konsensu, při využití zavedených protestantských metafor a náboženského cítění založeném na sola scriptura výkladu veršů jako "jest přišel ten den veliký hněvu jeho. I kdo bude moci ostáti?" (Zjev. 6,17), "Beránek stál na hoře Sion, a s ním sto čtyřidceti a čtyři tisíce majících jméno Otce jeho napsané na čelích svých" (Zjev. 14,1), "praví a spravedliví jsou soudové jeho, kterýž odsoudil nevěstku tu velikou, kteráž byla porušila zemi smilstvem svým, a pomstil krve služebníků svých z ruky její" (Zjev. 19,2). Hledání účelu bylo výsledkem především "tlaku nalézt něco, co mohlo být porovnáno s revolučními událostmi doma" (Delbanco), v Anglii za revoluce a cromwellovského protektorátu. Za této situaci mohla rétorika vykoupení převzít úlohu ideologického organon, jenž podle Karla Mannheima vede k intenzivní vázanosti na určitou situaci a umožňuje stabilizaci jistého statu quo.

Tak byla Amerika umístěna do posvátných dějin vykoupení a spojila geografii viditelného a duchovního světa ve federální eschatologii (učení o posledních věcech), v níž došlo k velké syntéze prozřetelného a posvátného, pravé církve (jejíž duchovní jednota byla stvrzena díky exemplu fidei, jedinečnému duchovnímu vzoru Kristovy niterné zkušenosti) a společnosti smlouvy. Za zdmi města na kopci byly tyto antiteze smířeny a smlouva milosti (covenant of grace) definovala pouta občanské harmonie a zajišťovala jednotu vyvoleného národa. V této ideologii se světské a posvátné zájmy stávaly jedním.

Geografie založená na výkladu Písma identifikovala Ameriku jako čtvrtý kout světa, neposkvrněné místo, jež mělo být zdrojem vykoupení pro poutníky, kteří překročili moře, aby nalezli bezpečné přístřeší na úsvitu "této všeobecné kalamity" (Winthrop). Putování bylo snahou obnovit společnou nevinnost v situaci, v níž se "vnější svět nořil ze tmy jako iracionální hrozba" (Delbanco). Zde ustavený vzor pro universální křesťanstvo měl za úkol vnést do temného a padlého vnějšího světa světlo - neboť svět za hradbami tisíciletého města byl temnotou. Manichejskou dichotomii dobra a zla zdědily následující generace, společně s účelem vykoupení v americké polis, zhmotňovaným například ve vracející se metafoře "slunce vycházejícím na Západě" (Cotton Mather) nebo všudypřítomné rétorice spásy v politickém diskurzu, například za války o nezávislost. Delbanco tvrdí, že tato dichotomie byla výsledkem jistého vnímání hříchu, jež ovládlo puritánský diskurz. Puritánské pojetí nebylo privativní, chápající zlo jako nepřítomnost dobra (srov. učení sv. Augustina), namísto toho bylo charakterizováno jako pozitivní ontologická esence, přítomnost ďábla.

Potřeba druhého, uznání a snad i konfliktu při konstruování skupinové identity je patrně universální. Zároveň uplatňování binárního schématu není omezeno na vnímání okolního světa americkou administrativou. Dichotomickou vizi v tomto případě však činí jedinečnou její absolutní normativní základ, ustavující nechybující rozlišení dobrého a špatného, jež do značné míry spočívá na víře ve zvlášní úlohu vyvoleného národa v dějinách vykoupení. "V našich úmyslech a zásadách není mýlky," napsal Colin Powell pro Foreign Affairs; pojmy říše zla a osa zla jsou v tomto ohledu též příznačné. Zvláště pro Evropany, kteří jsou pyšní na své kritické myšlení, jež se však ve sféře politiky zvrhlo v hodnotový relativismus, je takový postoj nesrozumitelný a nepřijatelný. Američané nejenže žijí ve hobbesovském světě přirozeného stavu, zatímco Evropané rezignovali na jakoukoliv vnější mezinárodní odpovědnost a uzavřeli se ve své kantovské "zahradě míru a relativní prosperity," jak tvrdí Robert Kagan. Ve světě, kde "smlouvy bez meče jsou pouhá slova, nemající žádnou moc ochránit jednotlivce" (Hobbes), jsou Američané schopni provádět politiku založenou na hodnotách - politiku, která je podle vládních prohlášení vedena v konečném důsledku pravidlem, jež hlásal Thomas Hobbes i Immanuel Kant: válka nemá existovat.

Při uskutečňování této vize světového řádu je americká administrativa v praktické rovině inspirována teorií demokratického míru. Hlavním dnešním cílem je proto deklarováno rozšíření říše svobody. George W. Bush prohlásil v letošní Zprávě o stavu Unie: "Mír, o nějž usilujeme, bude dosažen pouze tehdy, až budou odstraněny podmínky pro přežití radikalismu a vražedných ideologií... jedinou silou, která je dostatečně mocná, aby zastavila nástup tyranie a teroru a nahradila nenávist nadějí, je síla lidské svobody... Amerika bude stát po boku svých spojenců ve věci svobody a podporovat demokratická hnutí... s konečným cílem vymýcení tyranie ve světě." Zdá se, že organizujícími prvky prohlášení George W. Bushe ohledně americké zahraniční politiky je na jedné straně náboženská rétorika, na druhé straně deklarované sjednocení "životních zájmů a nejhlubšího přesvědčení" (Inaugurační proslov, 2005).

Nezkrotný oheň v srdcích lidí, jenž dosáhne nejtemnějších koutů světa, je jedním z mnoha příkladů uplatnění náboženské rétoriky. Bylo naznačováno, že tato metafora pochází od F.M. Dostojevského, nicméně oheň přinášející osvícení je věcí natolik všední, že lze oprávněně předpokládat přímočařejší inspiraci kanonickými biblickými odkazy v jádře organizující metafory puritánského poslání: "Noc pominula, ale den se přiblížil. Odvrzmež tedy skutky temnosti, a oblecme se v odění světla" (Řím. 13,12); "Vy jste světlo světa. Nemůžeť město na hoře ležící skryto býti. / Aniž rozsvěcují svíce a stavějí ji pod kbelec, ale na svícen; i svítí všechněm, kteříž jsou v domě" (Mat. 5,14-15).


Splývání normativního a pragmatického uvažování v deklarovaném úmyslu šířit svobodu ve světě - tedy tvrzení, že "[Spojené státy] musí bránit svobodu a spravedlnost, neboť to jsou principy, které jsou pravdivé a správné pro všechny lidi" (Národní bezpečnostní strategie, 2002) a že "demokratická věc může být nejúčinnější americkou zahraniční politikou" (Muravchik, 1991) - má za následek prosazování ideálního světového řádu a zároveň se zajišťováním bezpečnosti města na hoře. Terminologií Henryho Kissingera (1957) toto činí Spojené státy revoluční mocností ohrožující všeobecnou rovnováhu a stabilitu - stabilitu, jež "bývala často výsledkem nikoli hledání míru, ale všeobecně uznané legitimity." Dominantní přesvědčení v pozadí americké zahraniční politiky však věří v jednotu domácí a universální věci - jednotu, jež se zakládá na velké syntéze prozřetelných (národní bezpečnost) a posvátných dějin kulminujících v tisícileté říši svobody.

  >> Následující: Skeptické vize: Huntington a Zakaria >>

Použitá literatura

Bercovitch, S. (1975). The Puritan Origins of the American Self. New Haven: Yale University Press.
Bloom, A. (1987). The Closing of the American Mind. New York: Simon & Schuster.
Bush, G.W. (2005, 20. ledna). Inaugural Adress.
Bush, G.W. (2005, 2. února). State of the Union.
Delbanco, A. (1989). The Puritan Ordeal. Cambridge, US: Harvard University Press.
Hobbes, T. (1994). Leviathan. Indianapolis: Hackett Publishing Comp.
Huntington, S. (2004). Who Are We? New York: Simon & Schuster.
Kagan, R. (2002). Power and Weakness. Policy Review Online, 113.
Kissinger, H. (1957). A World Restored. London: Phoenix.
Mannheim, K. (1991). Ideologie a utopie. Bratislava: Archa.
Miller, A. (2000). The Crucible. Harmondsworth: Penguin Books.
Muravchik, J. (1991). Exporting Democracy: Fulfilling America' s Destiny. Washington: The American Enterprise Institute Press.
National Security Strategy (2002).
Powell, C. (2004). A Strategy of Partnerships. Foreign Affairs, 83.
Winthrop, J. (1995). A Model of Christian Charity. In The Norton Anthology of American Literature, Shorter Fourth Edition (pp. 101-119). New York: W.W. Norton.
Zakaria, F. (2003). The Future of Freedom. New York. W.W. Norton.
Ondřej Ditrych - O autorovi Autor je doktorandem mezinárodních vztahů na Fakultě sociálních věd UK a studuje též anglistiku a amerikanistiku na Filosofické fakultě UK.
Jak citovat tento textDitrych, Ondřej. Puritánské kořeny zahraniční politiky USA [online]. Glosy.info, 3.červen 2005. [cit. 24.srpna 2017].
Dostupné na WWW: <http://glosy.info/texty/puritanske-koreny-zahranicni-politiky-usa/>. ISSN 1214-8857.
Klíčová slova
Hobbes Thomas. puritáni. USA. zahraniční politika. Bush George W.. Zakaria Fareed. Huntington Samuel. vykoupení. prozřetelnost. manicheismus. mezinárodní společenství.

Diskuse k tématu

Číst celou diskusi
Ad Máša - usměrňování agresivity
Radoslav Res (10.6.2005 21:08:59)
Na začátku sedmedesátých let jsem byl přítomen rozmluvě bosensko-srbského gastarbajtera se starším německým párem. Tito zažili "řádění Mongólů" ve východním Prusku a to opisovali. Bosánec na to zkomolenou němčinou: "Co dělala německá žena s německý muž? Proč německý muž chodit tak daleko..až na Ural? Proč nezůstat doma u německá žena?"
Dále se pak tento Bosánec chlubil, že jeho otec bojoval u četníků a byl spojenec Němců. Před patnácti léty bylo systematické znásilňování žen taktikou srbských četníků.
K USA: Cenzůra médií ohledně nahého těla je v USA nesrovnatelně přísnější, než v katolické Itálii. V běžném televizním programu USA uvidíte deset vražd během pěti minut, ale holá ženská prsa uvidíte jen v soukromém baru.

Běžně začínají děti vlastní ego chápat mezi druhým a třetím rokem života. Jestli budete s ním dělat nemístné žerty se zrcadly, tak se může stát, že u tohoto dítěte za dvacet a více let projeví symptomy šizofrénie. Že lidstvo dělí na mužské a ženské, objevují děti mezi čtvrtým a pátým rokem. Jestli takovému mužskému potomkovi v této periodě na zvědavé otázky budete dávat nemístní odpovědi, či pak facky, tak se nedivte jeho pozdějšímu chování k druhému pohlaví!
To mi připomnělo...
Jan Vaněk jr. (7.6.2005 19:04:34)
Svého času jsem tuším na pár zajímavých, ale méně akademických odkazů k tématu narazil na http://nielsenhayden.com/electrolite/archives/005724.html ale už nemám čas je znovu hledat.
Hm, leda že bych si to pletl s tímhle článkem (via).
Puritanizmus? A agrese?
Jaromír A. Máša (5.6.2005 22:30:15)
Na jeden fenomén jako bychom zapomněli: kde najdeme dnes puritanizmus jako hlásanou nebo uskutečňovanou ideologii? Já si myslím, že západní civilizace je přesně na opačném konci a Sigmund Freud, aby tomu rozumněl, si bude muset nacvičit trvalou šíršásanu. Tak jako základní Freudovou terapií bylo určité uvolnění uzdičky, která byla příliš přitažená, jeví se logické, že dnes by terapeutický účinek měl být vyvoláván procesem zcela opačným. Do věcí by snad také měli promluvit biologové. Jistě tady budou fungovat nějaké biologické regulátory, přinejmenším ten, že je doba říje a doba neříje. A nejspíše je také věk říje a věk neříje. Nevím proč by měl člověk nepodléhat těmto obdobím jen po uričtou biologicky výhodnou dobu. Nevím, proč bych měl být v pubertě sto let. V každém případě Bernímu úřadu je to jedno. Také mimochodem, kdyby agresivita byla kompensabilní sexem, mohlo by to také znamenat, že sex není nic jiného, než jistou formou agresivity. Teď je ovšem otázkou, na které straně? Nejspíše na obou! Ale rozvíjejme tuto myšlenku ještě dál, kde by se pak brala agresivita tam, kde společenská i lidská role ženy je redukována, jak si ovšem třeba pouze myslíme, na minimum? Pokud americká vizuální produkce neustále promítaná v našich mediích reflektuje pánsko-dámské vztahy, pak tedy bych tam pozoroval agresivitu na obou stranách: maskulinní agresivita je jaksi agresivitou pěsti, zatímco dámská je agresivitou vlády. Nebo je to tak jen prezentováno. Velmi často se role muže v nich redukuje na roli jakéhosi tajtrlíka. Americké filmy o šťastných manželstvích, o lásce k dětem považuji za subvencované příslušnými státními departmenty. A ještě bych se ptal, co reflektují americké filmy o totální zkorumpovanosti a absolutní bezzásadovosti politiků a policistů od nejnižíšch až po nejvyšší. O vojácích nemluvě? Nebo je to celonárodní očkování? Seriály o nevinných psancích bojujících s gangy na vlastní pěst? Andělské gangy a ďábelské gangy? Je tu souvislost ani ne tak s náboženstvím formulovaným konfesí, ale s jakousi neandertálskou bezformou překonávání prastrachu. Lze to odbýt, že to je zábava primitivů, ale lze také říci, že to je primitivizující zábava. Myslím, kdybychom to podtrhli a sečtli, že je to svědectví rozpadu. Všimněte si prosím jednoduché selské pravdy, neboli common sense, že vejtahou je vždy někdo s vakuem v mozku. Anebo my, neameričané máme takto vidět Ameriku? Má to z nás udělat vakuované mozky? Nebo se tato agresivita vybíjela v minulosti na Indiánech a bizónech, a protože ani ti, ani oni už na světě nejsou, proudí jiným směrem? Rostou například stížnosti Havajců a Samoánců, že se na ně vztahují stejné zákony, jako na Indiány, a je tu obava, že se "úředně" mají podrobit stejnému osudu. V euroamerickém světě je poslední trvale zesměšňovanou baštou puritanizmu - ale přeložme si jednou to slova: životní čistoty - katolická církev. A tzv. katolické země, jako Itálie, Španělsko, Francie či dokonce jižní Amerika se agresivně nijak neprojevují. Agresivita přichází do jižní Ameriky s drogou a droga přichází s byznysem. Kromě všeho jiného je tu také sociální aspekt. Agresivita je druhá strana úzkosti, mohli bychom se jako po zdroji agresivity ptát po zdroji úzkosti: chudák má úzkost, že nepřežije, boháč, že přijde o bohatství. A když už jsme u toho puritanizmu, musím uzavřítím tím, že nevidím žádnou logiku v tom, když dáma, která se vyspí s kdekým, má na šňůrce psici s rodokmenem a s kalhotkami, aby ji neobskákal pes nešlechtic.
Jedna malá poznámčička: panna se píše se dvěma "n" jako Anna. Jako je genitiv pluralis Anen, tak je i panen. Amen.
Puritanismus a agresivita
Radoslav Res (5.6.2005 20:22:09)
Televizní ekipa Westdeutsche Rundfunk filmovala před dvaceti léty děti v Londonderry hazející kamení na britské policisty. Když se situace zmírnila, sledovali kameraman a reportér asi jedenáctiletého chlapce na cestě domů. Ten si toho všiml a nabídl jim dokonce vchod do obytného domu. Reportér: "Radši se zeptej rodičů, zda smíme!" Za chvilku vyšel otec a pozval ekipu do domu. V obyvacím pokoji seděla rodina, mimo otce a už zmíněného syna, matka a asi čtrnáctiletá dívka před televizí a dívali se na video - film. Reportér se zděsil, když zjistil, že se jedná o krvavý combíč. Otec to zpozoroval a vysvětlil, že na "normální televizi nic kloudného nedávají". Více méně z nouze se pak reportér ptal, zda se dívají častěji na combíče. Při potvrzení mu nejen otec ukazoval na regál, kde se nacházelo asi 8 kazet. Stále z váhání se reportér zeptal: "Máte i porno?"
Z matky a otce vystřelilo: "Ne! My jsme katolici!"

Pravdě zadostiučinění, to by se mohlo stát i u protestantů. A ostatní religie?
Občas se na televizi vidí ukázky z hraničního přechodu mezi Indií a Pakistánem, Wagah. Každý večer při západu slunce zde probíhá paráda několika "vojenských pávů" z obou států a toto je pozorováno z obou stran - dokonce jsou tam vybudovány tribuny pro militaristické fetišisty. Umí si někdo z diskutujících představit, na místo uniformovaných vojáků, by tam přišly dvě dívky a začaly striptýz?

To, co se stalo 11.9.01 mělo pak i ozvěny v dalších sebevražd Alžírců ve Francii. Ekipa "Arte" navštívila městečko, z kterého pocházeli dva sebevrazi. Zde zjistili, že se mladí scházejí na okraji obce pod jednou olivou. TV-Ekipa se tam přišourala a nechala asi 10 mladíků mezi 18 - 26 let vyprávět. Žádný z těchto ještě v životě neviděl nahé ženské stehno a právě proto věřili, že je na druhém světě čeká 72 pan. Bez práce nemohou na ženskou známost myslet.

A podívejte se širem světa! Čím puritánštější společnost, tím větší ochota, brát zbraň do ruky. Kdyby se k tomuto faktu a jeho interpretaci některý americký politik přiznal, tak by pak ostatní, zvlášť islámští ideologové ztráceli na váze. Ale patrně je lidstvo ještě nezralé....

Přidat komentář