Přeskočit navigaci
Společnost, politika, kultura, filosofie
6.prosince 2019
Ještě nejste členem Glos? Zaregistrujte se.
 

Puritánské kořeny zahraniční politiky USA - Ondřej Ditrych

Publikován 3.června 2005, text čítá cca 3731 slovo. 7178 přečtení  |  5 reakcí

Obsah

USA jako město na hoře
Skeptické vize: Huntington a Zakaria
Verze pro tisk
Diskuse k textu

Byly vzneseny nesčetné argumenty na podporu nebo zatracení tohoto úsilí (odkazující například na vnitřní rozpory jako americkou podporu neliberálních autokracií v arabském světě nebo Střední Asii). Nicméně je možné, že hlavní překážky tohoto úsilí nebudou nalezeny za zdmi, ale uvnitř města na hoře. Palčivou otázkou je: existuje stále "pouto účelu, jež navzájem [Američany] spojuje," jak tvrdil George W. Bush v citované Zprávě o stavu Unie?

Samuel P. Huntington dává na tuto otázku poněkud zneklidňující odpověď, neboť naznačuje, že nikoli. "Než můžeme zjistit, jaké jsou naše zájmy, musíme vědět, kdo jsme." Nicméně charakterizovat dnes americkou společnost je téměř nemožné, neboť Spojené státy jsou multietnickým státem s mnoha náboženstvími. Hegemonická anglo-protestantská kultura je vystavena náporu, rozhlodávána a národní mýtus jednoty, vytvořený v illo tempore této kultury a podřizující "skutečnosti společenského pluralismu (etnického, ekonomického, náboženského, dokonce osobního) pod jeden všezahrnující národní ideál..." (Bercovitch) již nadále nepůsobí jako tmelící prvek americké společnosti. Nápor na anglo-protestantskou kulturu, píše Huntington, je výsledkem především konce studené války (a nepřítomnosti vnějšího nepřítele), ideologií multukulturalismu a rozmanitosti a nové imigrace, která není asimilována ve většinové společnosti a udržuje svébytné a uzavřené komunity. V tomto ohledu dovodil již dříve (1987) Alan Bloom, že jelikož se hodnotový relativismus stal základní podmínkou svobodné společnosti, je v situaci, "v níž nejsou žádné společné cíle ani vize veřejného dobra," legitimní dotazovat se, zdali "je společenská smlouva ještě nadále možná."

Lze namítnout, že oživení patriotismu po teroristických útocích 11. září znovu zemi sjednotilo (nebo, že se vláda z tohoto reinkarnovaného společenství strachu pokouší získat co nejvíce). Není však zdaleka jisté, zdali bude tato jednota zachována do budoucna, nebude-li země vystavena přímému útoku. Huntington je navíc skeptický ohledně toho, jestli do současnosti přežívající jediný jednotící prvek, krédo politických institucí (svoboda, rovnost, individualismus, reprezentativní a omezená vláda, respekt k soukromému vlastnictví) které je zároveň žárem plamene pochodně, jež má proniknout a zničit temnotu tyranie ve světě, postačuje k tomu, aby udrželo národ, který "stojí v čele tohoto velkého poslání" (Národní bezpečnostní strategie, 2002) , pohromadě, přestože se v Prohlášení nezávislosti (1776) tvrdí, že národní identita a politické zásady jsou nerozlučitelné. Příčinou tohoto skepticismu je pro Huntingtona skutečnost, že "principy kréda [jehož prameny jsou v náboženství] organizují, nikoli definují společnost," neboť "je nepravděpodobné, že lidé naleznou v politických principech hlubší emotivní obsah a význam, jenž poskytuje přátelství a příbuzenství, pouto krve a pocit sounáležitosti, kultura a národnost. Tyto spojovací prvky mohou mít ve skutečnosti pramalé či žádné opodstatnění, avšak naplňují hlubokou touhu člověka po smysluplném společenství."

Huntington zpochybňuje potenciál liberálně-demokratického kréda jako tmelícího prvku americké společnosti. Fareed Zakaria si na druhé straně všímá fundamentální hrozby přežití samotné hrstky těchto norem, které, shrnuty v pojmu konstituční liberalismus, usměrňovaly demokracii definovanou v schumpeterovské tradici jako proces výběru vlády bez přímého vztahu k účelu liberálního režimu "chránit autonomii jedince před donucením, ať jeho původ spočívá kdekoli - ve státě, církvi nebo společnosti." Síly usměrňující americkou demokracii ustanovením "mnohačetných překážek zvolené většině," prohlašuje Zakaria, "jsou v současnosti rychle nahlodávány." Mezi překážky, které má na mysli, patří Listina práv a svobod (1791), Ústavní soud, Senát, společenské a politické instituce shrnuté v občanské společnosti a dřívější hierarchickou a uzavřenou strukturu politických stran a zákonodárného procesu na federální úrovni.

V době založení americké republiky existovalo napětí mezi vůlí většiny a právy menšiny. Demokratizační proces, zahájený v odpovědi na krizi institucí v 60.-70. letech a organizovaný populismem, jenž si "cení popularity a otevřenosti jako hlavních měřítek legitimity," od té doby ničí tuto rovnováhu ve prospěch neomezené lidové vůle, již řídí tajná elita poradců pro vítězství v průzkumech veřejného mínění, lidí pověřených získáváním finančních prostředků pro politické kampaně a lobbyistů, kteří jsou "neodpovědní a často lhostejní k širšímu veřejnému zájmu." Politické strany jsou v úpadku, kandidáti jsou zranitelnější a neschopní prosazovat nepopulární opatření, přímá demokracie přenesla klíčová rozhodnutí na manipulovatelnou masu, zpřístupnění rozhodovacího procesu v Kongresu zavedlo jeho kontrolu organizovanými nátlakovými skupinami a tisk "nezprostředkovává, ale pobízí vášně veřejnosti." Spojené státy spějí k nevázané demokracii, k demokracii neuznávající politickou svobodu jednotlivce - k jevu pozorovatelnému v mnoha oblastech současného světa.

Co bude s projektem šíření svobody ve světě poté, co bude svoboda doma ztracena? Bude se omezovat na zasazování demokratických institucí bez jakéhokoli politického kréda? Zakaria před nerozvážným zaváděním těchto institucí (jmenovitě voleb) do společností v přechodu varuje. Zavést do těchto společností konstituční liberalismus, oheň v srdcích lidí, je daleko složitější. Avšak instituce voleb v sobě má něco podmanivého: "Ve věku obrazů a symbolů je snadné zachytit volby na filmovou pásku. Natočíte ale vládu zákona? Přesto po volbách přichází každodenní realita, zvláště pro lidi, zvláště pro lidi, kteří zde žijí" a velmi často je možné pozorovat, jak demokratické volby v rozdělených společnostech ústí v otřesné hrůzy spáchané například na etnických menšinách. Když bude politické krédo města na hoře v troskách, vláda bude schopna ve světě prosazovat jedině takovou demokracii, která je charakterizována nikoliv jednotlivcem majícím svobodu hledat své štěstí, ale institucí voleb, která, pokud nekrocena, směřuje k neomezené vládě většiny.

Rétorika dnešní americké vlády ve vztahu k úloze Spojených států ve světových dějinách se zdá do značné míry odpovídat charakteristikám puritánského diskurzu. V souladu posvátných a sekulárních zájmů dříve vzkvétala idea vyvoleného národa. Současná syntéza těchto principů, přetavená v utopický projekt rozšíření svobody ve světě a vyhlazení tyranií v jeho temných koutech na jedné straně a zájem národní bezpečnosti v souladu s teorií demokratického míru na straně druhé, k čemuž připočtěme manichejské vnímání světa jakožto rozděleného mezi síly dobra a ontologicky chápaného zla, proměnily puritánské vnímání světa za zdmi města na hoře v moderní politickou utopii říše universální svobody. Spřízněnost obou ideologií je v této utopii posílena organizující náboženskou metaforou v centru současného vládního diskurzu.

Projekt má své početné zastánce a odpůrce, a v cestě jeho uskutečnění stojí nesčetné překážky. Samuel Huntington a Fareed Zakaria ve svých pracech vyjadřují skepsi nad soudržností amerického společenského a politického systému. Spojené státy jakožto změť politických kréd, rozpadlé na izolované subkultury (Huntington), i Spojené státy, v nichž je krédo konstitučního liberalismu nahrazeno neomezenou, nekontrolovanou a manipulovatelnou vládou dému (Zakaria), musejí být přitom zároveň nutně neschopné držet v rukou svíci svobody, která měla vrhnout své světlo do temného světa.

Zdali se varovné vize uskuteční a vláda se bude muset vzdát svého utopického projektu kvůli rozpadu americké polis, nebo se tento projekt střetne s nepřekonatelnými překážkami ve vnějším světě je otázkou budoucnosti. Další otazník visí nad konkrétním budoucím vývojem americké zahraniční politiky. Navrátí se Spojené státy znovu k izolacionismu, budou ve světě prosazovat demokracii definovanou institucí voleb bez podstatného politického kréda konstitučního liberalismu, nebo propadnou hodnotovému relativismu přítomnému v dnešní evropské společnosti?

 << Předchozí: USA jako město na hoře <<

Použitá literatura

Bercovitch, S. (1975). The Puritan Origins of the American Self. New Haven: Yale University Press.
Bloom, A. (1987). The Closing of the American Mind. New York: Simon & Schuster.
Bush, G.W. (2005, 20. ledna). Inaugural Adress.
Bush, G.W. (2005, 2. února). State of the Union.
Delbanco, A. (1989). The Puritan Ordeal. Cambridge, US: Harvard University Press.
Hobbes, T. (1994). Leviathan. Indianapolis: Hackett Publishing Comp.
Huntington, S. (2004). Who Are We? New York: Simon & Schuster.
Kagan, R. (2002). Power and Weakness. Policy Review Online, 113.
Kissinger, H. (1957). A World Restored. London: Phoenix.
Mannheim, K. (1991). Ideologie a utopie. Bratislava: Archa.
Miller, A. (2000). The Crucible. Harmondsworth: Penguin Books.
Muravchik, J. (1991). Exporting Democracy: Fulfilling America' s Destiny. Washington: The American Enterprise Institute Press.
National Security Strategy (2002).
Powell, C. (2004). A Strategy of Partnerships. Foreign Affairs, 83.
Winthrop, J. (1995). A Model of Christian Charity. In The Norton Anthology of American Literature, Shorter Fourth Edition (pp. 101-119). New York: W.W. Norton.
Zakaria, F. (2003). The Future of Freedom. New York. W.W. Norton.
Ondřej Ditrych - O autorovi Autor je doktorandem mezinárodních vztahů na Fakultě sociálních věd UK a studuje též anglistiku a amerikanistiku na Filosofické fakultě UK.
Jak citovat tento textDitrych, Ondřej. Puritánské kořeny zahraniční politiky USA [online]. Glosy.info, 3.červen 2005. [cit. 5.prosince 2019].
Dostupné na WWW: <http://glosy.info/texty/puritanske-koreny-zahranicni-politiky-usa/>. ISSN 1214-8857.
Klíčová slova
Hobbes Thomas. puritáni. USA. zahraniční politika. Bush George W.. Zakaria Fareed. Huntington Samuel. vykoupení. prozřetelnost. manicheismus. mezinárodní společenství.

Diskuse k tématu

Číst celou diskusi
Ad Máša - usměrňování agresivity
Radoslav Res (10.6.2005 21:08:59)
Na začátku sedmedesátých let jsem byl přítomen rozmluvě bosensko-srbského gastarbajtera se starším německým párem. Tito zažili "řádění Mongólů" ve východním Prusku a to opisovali. Bosánec na to zkomolenou němčinou: "Co dělala německá žena s německý muž? Proč německý muž chodit tak daleko..až na Ural? Proč nezůstat doma u německá žena?"
Dále se pak tento Bosánec chlubil, že jeho otec bojoval u četníků a byl spojenec Němců. Před patnácti léty bylo systematické znásilňování žen taktikou srbských četníků.
K USA: Cenzůra médií ohledně nahého těla je v USA nesrovnatelně přísnější, než v katolické Itálii. V běžném televizním programu USA uvidíte deset vražd během pěti minut, ale holá ženská prsa uvidíte jen v soukromém baru.

Běžně začínají děti vlastní ego chápat mezi druhým a třetím rokem života. Jestli budete s ním dělat nemístné žerty se zrcadly, tak se může stát, že u tohoto dítěte za dvacet a více let projeví symptomy šizofrénie. Že lidstvo dělí na mužské a ženské, objevují děti mezi čtvrtým a pátým rokem. Jestli takovému mužskému potomkovi v této periodě na zvědavé otázky budete dávat nemístní odpovědi, či pak facky, tak se nedivte jeho pozdějšímu chování k druhému pohlaví!
To mi připomnělo...
Jan Vaněk jr. (7.6.2005 19:04:34)
Svého času jsem tuším na pár zajímavých, ale méně akademických odkazů k tématu narazil na http://nielsenhayden.com/electrolite/archives/005724.html ale už nemám čas je znovu hledat.
Hm, leda že bych si to pletl s tímhle článkem (via).
Puritanizmus? A agrese?
Jaromír A. Máša (5.6.2005 22:30:15)
Na jeden fenomén jako bychom zapomněli: kde najdeme dnes puritanizmus jako hlásanou nebo uskutečňovanou ideologii? Já si myslím, že západní civilizace je přesně na opačném konci a Sigmund Freud, aby tomu rozumněl, si bude muset nacvičit trvalou šíršásanu. Tak jako základní Freudovou terapií bylo určité uvolnění uzdičky, která byla příliš přitažená, jeví se logické, že dnes by terapeutický účinek měl být vyvoláván procesem zcela opačným. Do věcí by snad také měli promluvit biologové. Jistě tady budou fungovat nějaké biologické regulátory, přinejmenším ten, že je doba říje a doba neříje. A nejspíše je také věk říje a věk neříje. Nevím proč by měl člověk nepodléhat těmto obdobím jen po uričtou biologicky výhodnou dobu. Nevím, proč bych měl být v pubertě sto let. V každém případě Bernímu úřadu je to jedno. Také mimochodem, kdyby agresivita byla kompensabilní sexem, mohlo by to také znamenat, že sex není nic jiného, než jistou formou agresivity. Teď je ovšem otázkou, na které straně? Nejspíše na obou! Ale rozvíjejme tuto myšlenku ještě dál, kde by se pak brala agresivita tam, kde společenská i lidská role ženy je redukována, jak si ovšem třeba pouze myslíme, na minimum? Pokud americká vizuální produkce neustále promítaná v našich mediích reflektuje pánsko-dámské vztahy, pak tedy bych tam pozoroval agresivitu na obou stranách: maskulinní agresivita je jaksi agresivitou pěsti, zatímco dámská je agresivitou vlády. Nebo je to tak jen prezentováno. Velmi často se role muže v nich redukuje na roli jakéhosi tajtrlíka. Americké filmy o šťastných manželstvích, o lásce k dětem považuji za subvencované příslušnými státními departmenty. A ještě bych se ptal, co reflektují americké filmy o totální zkorumpovanosti a absolutní bezzásadovosti politiků a policistů od nejnižíšch až po nejvyšší. O vojácích nemluvě? Nebo je to celonárodní očkování? Seriály o nevinných psancích bojujících s gangy na vlastní pěst? Andělské gangy a ďábelské gangy? Je tu souvislost ani ne tak s náboženstvím formulovaným konfesí, ale s jakousi neandertálskou bezformou překonávání prastrachu. Lze to odbýt, že to je zábava primitivů, ale lze také říci, že to je primitivizující zábava. Myslím, kdybychom to podtrhli a sečtli, že je to svědectví rozpadu. Všimněte si prosím jednoduché selské pravdy, neboli common sense, že vejtahou je vždy někdo s vakuem v mozku. Anebo my, neameričané máme takto vidět Ameriku? Má to z nás udělat vakuované mozky? Nebo se tato agresivita vybíjela v minulosti na Indiánech a bizónech, a protože ani ti, ani oni už na světě nejsou, proudí jiným směrem? Rostou například stížnosti Havajců a Samoánců, že se na ně vztahují stejné zákony, jako na Indiány, a je tu obava, že se "úředně" mají podrobit stejnému osudu. V euroamerickém světě je poslední trvale zesměšňovanou baštou puritanizmu - ale přeložme si jednou to slova: životní čistoty - katolická církev. A tzv. katolické země, jako Itálie, Španělsko, Francie či dokonce jižní Amerika se agresivně nijak neprojevují. Agresivita přichází do jižní Ameriky s drogou a droga přichází s byznysem. Kromě všeho jiného je tu také sociální aspekt. Agresivita je druhá strana úzkosti, mohli bychom se jako po zdroji agresivity ptát po zdroji úzkosti: chudák má úzkost, že nepřežije, boháč, že přijde o bohatství. A když už jsme u toho puritanizmu, musím uzavřítím tím, že nevidím žádnou logiku v tom, když dáma, která se vyspí s kdekým, má na šňůrce psici s rodokmenem a s kalhotkami, aby ji neobskákal pes nešlechtic.
Jedna malá poznámčička: panna se píše se dvěma "n" jako Anna. Jako je genitiv pluralis Anen, tak je i panen. Amen.
Puritanismus a agresivita
Radoslav Res (5.6.2005 20:22:09)
Televizní ekipa Westdeutsche Rundfunk filmovala před dvaceti léty děti v Londonderry hazející kamení na britské policisty. Když se situace zmírnila, sledovali kameraman a reportér asi jedenáctiletého chlapce na cestě domů. Ten si toho všiml a nabídl jim dokonce vchod do obytného domu. Reportér: "Radši se zeptej rodičů, zda smíme!" Za chvilku vyšel otec a pozval ekipu do domu. V obyvacím pokoji seděla rodina, mimo otce a už zmíněného syna, matka a asi čtrnáctiletá dívka před televizí a dívali se na video - film. Reportér se zděsil, když zjistil, že se jedná o krvavý combíč. Otec to zpozoroval a vysvětlil, že na "normální televizi nic kloudného nedávají". Více méně z nouze se pak reportér ptal, zda se dívají častěji na combíče. Při potvrzení mu nejen otec ukazoval na regál, kde se nacházelo asi 8 kazet. Stále z váhání se reportér zeptal: "Máte i porno?"
Z matky a otce vystřelilo: "Ne! My jsme katolici!"

Pravdě zadostiučinění, to by se mohlo stát i u protestantů. A ostatní religie?
Občas se na televizi vidí ukázky z hraničního přechodu mezi Indií a Pakistánem, Wagah. Každý večer při západu slunce zde probíhá paráda několika "vojenských pávů" z obou států a toto je pozorováno z obou stran - dokonce jsou tam vybudovány tribuny pro militaristické fetišisty. Umí si někdo z diskutujících představit, na místo uniformovaných vojáků, by tam přišly dvě dívky a začaly striptýz?

To, co se stalo 11.9.01 mělo pak i ozvěny v dalších sebevražd Alžírců ve Francii. Ekipa "Arte" navštívila městečko, z kterého pocházeli dva sebevrazi. Zde zjistili, že se mladí scházejí na okraji obce pod jednou olivou. TV-Ekipa se tam přišourala a nechala asi 10 mladíků mezi 18 - 26 let vyprávět. Žádný z těchto ještě v životě neviděl nahé ženské stehno a právě proto věřili, že je na druhém světě čeká 72 pan. Bez práce nemohou na ženskou známost myslet.

A podívejte se širem světa! Čím puritánštější společnost, tím větší ochota, brát zbraň do ruky. Kdyby se k tomuto faktu a jeho interpretaci některý americký politik přiznal, tak by pak ostatní, zvlášť islámští ideologové ztráceli na váze. Ale patrně je lidstvo ještě nezralé....

Přidat komentář