Přeskočit navigaci
Společnost, politika, kultura, filosofie
23.června 2017
Ještě nejste členem Glos? Zaregistrujte se.
 

Růst mzdových nákladů v Číně? Nevadí, zisky rostou rychleji! - Ján Dobrovolský

Publikován 22.října 2012, text čítá cca 3402 slova. 0 přečtení  |  Přidejte komentář

Česká média v poslední době přinesla nemálo přispěvků typu „konec levné Číny“ popisujících rostoucí mzdové a jiné náklady, kterým shodně čelí jak domácí tak zahraniční firmy. Přestože je tlak na růst platů nezpochybnitelným problémem, fenomén je nutné dát do vztahu k obchodním obratům a ziskům dokazujícím, že si čínské firmy jako celek s nákladovým šokem dokázaly úspěšně poradit.

Jestliže některé z nákladů, jako například suroviny, kopírují vývoj na světových trzích a jsou tak exogenní povahy, jiné typu mzdy rostou z ryze vnitřních příčin. Právě endogenní položky na čele s platy pak založily pověst Číny jako levné země a přilákaly do ní v minulosti nesčetné zahraniční investory, kteří zde nalezli zástupy továrních dělníků ochotných pracovat za stejné mzdy jako jejich vietnamští či indonéští kolegové. Pro svou dřívější roli hlavní komparativní výhody je tak mzdovým nákladům v čínské literatuře věnována největší pozornost a představuje svého druhu pivotní téma celé debaty o růstu firemních nákladů. Problém je analyzován především z hlediska lokálního nedostatku pracovních sil, inflace a sociálních politik, které shodně stojí za růstem mzdové hladiny.

Lokální převis poptávky nad nabídkou
Lokální převis poptávky nad nabídkou pracovních sil, považovaný spolu s inflací za nejdůležitější důvod růstu mezd (1), je důsledkem historicky nerovnoměrného rozvoje země. Ten se v plné míře začal projevovat od začátku 80. let, když se čínské pobřeží vydalo cestou ekonomické liberalizace a otevírání se světu znamenající v praktické rovině koncentraci veškerého rozvoje právě zde.
Rozvoj na pobřeží vedl k masové poptávce po přílivu pracovních sil z venkova, kde se začátkem 80. let stále koncentrovalo více než 80% obyvatelstva. Jestliže zpočátku byly pobřežní preferkturální města (2) schopna poptávku po migrantech uspokojovat z vlastních růrálních oblastí, už v polovině 90. let nastal obrat a hlavním motorem čínské migrace se stal dálkový migrant přicházející většinou z jiného prefekturálního města v rámci stejné nebo dokonce jiné provincie (3).
Vzhledem k dnešnímu celkovému počtu migrantů převyšující 250 milionů lidí (4) se jedná o fenomén s rozhodujicím vlivem na složení městských pracovních sil, kde migrační dělník představuje majoritní část jak v průmyslu, tak ve službách (5).
Jako jeden z nejdůležitějších procesů čínské společnosti pak má domácí migrace dvě specifika. Prvním je přetrvávající vazba části migrantů na rodnou vesnici. V důsledku převahy maskuliního elementu v rámci migrace (6) se nezřídka stává, že dělník na vesnici zanechal zbytek rodiny, a proto se zde periodicky vrací a nachází útočiště v případě nečekaných událostí, jak se tomu stalo na přelomu 2008/2009. Z tohoto hlediska tak Čína představuje zemi v rané fázi urbanizace, kde se migrace do měst vyznačuje značnou mírou nestability, neboť se zde část vesnického obyvatelstva neusazuje nastálo (7).
Druhým specifikem je pak její historická koncentrace do několika klíčových hospodářských center na pobřeží. Nejlepším příkladem budiž delta řeky Yangtze a delta Perlové řeky těsně před vypuknutím krize, když se zde na území velikosti bývalého Čekoslovenska (1.5% čínského území) kombinovaně koncetrovalo 28% čínského HDP a spolu s ním i 30% všech migračních dělníků (8).
Značná mobilita vesnického obyvatelsta a jeho koncentrace do pár klíčových center pak následně ukázala svou dvojsečnou povahu. Na straně jedné oba faktory zásadně pomohly v rychlé koncentraci pracovních sil v klíčových oblastech, což plně odpovídalo zájmům podniků. Na straně druhé se ale od 90. let začaly dostavovat první symptomy poukazující na limity zdánlivě neomezené čínské pracovní síly vedoucí k převisu lokální poptávky nad nabídkou a následným tlakem na růst platů.
Vůbec první oblastí, kde se nedostatek pracovních sil projevil, byla delta Perlové řeky. Region, který v rámci celé Číny vsadil nejvíce na komparativní výhodu levné pracovní síly (9), se zároveň před krizí stal útočištěm takřka 40 miliónů migrantů (10). Ani jejich neustálý příliv však nemohl zabránit tomu, že poptávka po nich celá devadesátá léta rostla rychleji než tempo s jakým do delty přícházeli. Výsledkem pak byly neustále se rozevírájící nůžky mezi guangdongskou průměrnou mzdou a zbytkem země.
Začátkem roku 2004 pak problém přesáhl podnikovou a nabral makroekonomickou dymenzi, když po čínském Novém roce místní továrny postrádaly více než dva milióny dělníků (11), hlavně v odvětvích jako byla výroba textilu a hraček. Jednalo se tak především o nedostatek mladých žen, které v těchto odvětvích představují hlavní část pracovních sil (12). Přestože se pak v průběhu roku situace stabilizovala a pracovní síly se podařilo najmout, incident nastartoval historicky první delokalizační vlnu textilního průmyslu do čínského vnitrozemí a Vietnamu (13). Po zbytek předkrizového období 2005 – 2007 se pak podobné problémy opakovaly v pobřežních provnicích každý Nový rok, nejvíce pak v jejich nejdůležitějších centrech - deltě řeky Yangtze a deltě Perlové řeky (14).
Nově vzniklý fenomén pak dosáhl nové dimenze po vypuknutí hospodářské krize. Ta se v první fázi podepsala na šokové nezaměstnanosti více než 20 miliónů migrantů (15) a návratu domů zhruba 70 miliónů migrantů na Nový rok v lednu 2009 (16). Vzhledem k trvale se snižujícímu množství pracovních sil v čínském zemědělství, což byl důsledek jeho kapitálové intenzifikace (17), pak drtivá většina navrátivších neměla jinou možnost, než se postupně vrátit do měst a hledat práci zde. Pro přetrvávající problémy čínského exportního průmyslu po celý rok 2009 však na rozdíl od minulosti nemalá část z nich nezamířila do tradičních destinací na pobřeží, ale hledala nové uplatnění ve vnitrozemských menších městech. Dosavadní hlavní mekka čínské migrace – delta Perlové řeky – tak po roce 2009 například trvale ztratila skoro 10 miliónů migrantů, o které naopak recipročně posílla vnitrozemská města (18).
Výsledek šokové redistribuce migrantů na ose pobřeží/vnitorzemí a zároveň velká megalopolis/menší město se projevil v roce 2010 a 2011. Oživení exportní poptávky v Guangdongu a jiných částech pobřežní Číny zastihlo místní zaměstavatele bezmocné, když narazili na historicky nevídané obtíže najmout dostatek migračních dělníků do továren po Novém roce 2010 a 2011 (19). Co do nového charaktreru se v pokrizovém období převis lokální poptávky nad nabídkou přestal koncentrovat jen na textilní či hračkářské odvětví, ale stal se problémem celého průmyslu a služeb a a tím pádem zahrnující jak ženy, tak muže (20).

Inflace
Vedle lokálního nedostatku pracovních sil pak na růst platů shodně tlačila inflace ve městech. Hospodářský cyklus, gradující v letech 2006 a 2007 růstem HDP 12.7% a 14.2%, a následné oživení čínské ekonomiky od třetího čtvrtlení 2009 se podepsalo na nebývalém růstu spotřeby domácností a firem roztáčejících inflační spirálu. Především základní položky jako jídlo, bydlení, zdravotnictví a vzdělávaní, se pak staly hlavními zdroji více než pěti procentní infalce v letech 2008 - 2011.
Migrační dělník jako nejvíce zranitelný element urbánní společnosti v důsledku svých nízkých příjmů pak pod jejím tlakem trpěl nejvíce, když se reálně propadala jeho schopnost spořit. V předkrizovém období se například stávalo, že více než 65% migrantů nebylo schopno ušetřit ani polovinu své mzdy (21). Přestože se to z českého pohledu může jevit jako sdandartní věc, v případě čínských migrantů musíme mít na paměti, že zaměstnavatel migračnímu dělníku často poskytuje ubytování i jídlo zdarma, čímž mu pokrývá jeho dva základní výdaje. Měsíční mzda migračního dělníka se v současné době na celostátní úrovni pohybuje kolem pěti tisíc korun a tyto peníze jsou ve většině případů nutné k podpoře zbytku rodiny na vesnici. Ztráta mnoha desítek procent z už tak nízkého platu se tak pro migranty stávala často otázkou přežití a stupňovala mzdový tlak.

Minimální mzda a sociální zabezpečení
Vedle čistě tržních mechanismů pak tlak na cenu čínské pracovní síly stupňovala sociální politika státu v podobě zavedení minimální mzdy a tlaku na začlenění migrantů do systému sociálního zabezpečení.
Institut minimální mzdy, stanovující nejnižší možnou míru ocenění pracovníků na úrovni prefekturálního města, se v Číně objevil v roce 2004. Stalo se tak v reakci na první nedostatek pracovních sil v deltě Perlové řeky a opatření mělo působit jako stabilizátor proti přílišným výkyvům v redistribuci migračních dělníků tím, že mělo zajistit férové pracovní podmínky v relaci k cenové hladině preferkturálního města (22).
Druhým důležitým legislativním opatřením na straně vlády je pak tlak na začlenění co možná největšího počtu migračních dělníků do systému sociálního zabezpečení, který by měl podle plánu v roce 2020 zahrnovat 90% práceschopného obyvatelstva ve městech (23). Sociální výdaje (důchodové, zdravotní, pojištění proti nezaměstnanosti a příspěvek do fondu bydlení) se na provniční úrovni pohybují v rozmezí od 35-45% hrubé mzdy zaměstnance, což tak představuje dotatečnou nákladovou zátěž firem.

Růst čínských mezd
Lokální nedostatek pracovních sil, inflace, institut minimální mzdy, to vše se podepsalo po celou první dekádu na prudkém růstu mezd, když průměrná hodinová mzda vyroslta z původních 0,5 v roce 2000 a 2,4 dolarů v roce 2011 (24). Čínské meziroční růstové tempo přesahující deset procent tak v globálním srovnání představuje světový fenomén, výrazně převyšující ostatní regiony včetně Asie (25).
Výrazně rychlejší platový růst i vůči zbytku Asie se pak nemohl nepodepsat i na prohlubování rozdílu mezi Čínou na straně jedné a konkurenčními delokalizačními destinacemi v Asii na straně druhé. Jestliže ještě na počátku dekády platilo, že rozdíl byl minimální, v roce 2011 čínská mzdová úroveň převyšovala své konkurenty nejméně dvakrát (26) zavdávající k debatám o “konci levné Číny”.

Náklady, obratry a zisky průmyslového sektoru
Mzdy, které jako celek představují 2-20% nákladů průmyslových firem v závilosti na odvětví (27), pak nejsou zdaleka jedinou položkou, která v Číně za posledních několik let zažila dynamický růst. Procesu navyšování nákladů se nevyhnula žádná výdajová složka, ať už to byly suroviny, nájmy, dopravné či energie. Jako celek tak náklady v průmyslovém sektoru (28) za léta 2004 – 2010 meziročně rostly o více než dvacet procent (29).
Firemní náklady se však nestaly překážkou rozvoje a expanze firem. Podniky na jejich růst reagovaly nákladovou optimalizací (30) a zároveň expanzí maximalizující obchodní obraty. Díky silné míře růstu HPD a všeobecné nanasycenosti čínského trhu pak obchodní obraty rostly ve stejném časovém období 2004 - 2010 o více než půl procenta rychleji než firemní výdaje. Výsledkem tak byla zlepšující se profitabilita průmyslových firem, rostoucí z původních 6% v letech 2004/2005 na více než 7% v roce 2010.

„Konec levné Číny“ a evropské firmy
Vývoj nákladů na straně čínských průmyslových podniků tak vůbec nezpochybňuje pravdivost o „konci levné Číny“. Země už dávno není levnou destinací, kde se dá výrazně uspořit na nákladech. Na rozdíl od 90. však tento trh nově nabízí nebývalé odbytové možnosti podtržené dynamickým růstem obchodních obratů, což v kombinaci s pozicí druhé největší ekonomiky světa vytváří bezprecedentní obchodní příležitost.
Z hlediska historického vývoje je však mnoho evropských firem stále uvězněno v logice výroby s následným exportem na domácí čí globální trh. Strategie, která se ukázala jako velmi úspěšná v předchozích dvou desetiletích, však dnes naráží na „konec levné Číny“, stagnující poptávku a tlak na cenu v Evropě, což jí zavádí do slepé uličky.
Evropské firmy jsou pak na rozdíl od ryze čínských podniků dále znevýhodněny tím, že drtivá část z nich je koncentrována na pobřeží, kde jsou náklady na výrobu vyšší a profitabilita místních firem jako celku je o dvě procenta horší než ve vnitrozemí (31).
Delokalizace výrobních kapacit do čínského vnitrozemí pak sice může ulevit nákladovému tlaku, všeobecně se ale jedná spíše o krátkodobý únik z problému a ne dlouhodobé řešení. Tím je pouze radikální změna myšlení a vytýčení expanze na čínském trhu jako hlavního důvodu přítomnosti firem v zemi. Omezené napojení evropských firem na ryze čínský odbyt je pak velkou překážkou tuto přeměnu provést. Jakkoli může být bolestná, jen ona ale dlouhodobě nabízí možnost postavit proti dynamicky rostoucím nákladům ještě dynamičtější místně generované obraty zajištující dlouhodobou profitabilitu firmy a tím její trvání na globálně nejperspektivnějším trhu.

Poznámky:

(1) Zhuo Jianhua, Zhu Xunwei, str. 89
(2) Čínské prefekturální město představuje územní jednotku velikosti českého kraje s populací přibližně 4 miliónů obyvatel
(3) Yang Congmin, Yang Liyuan, str. 8
(4) Přibližně 160 miliónů dalkových a 90 miliónů lokálních, Národní statistický úřad ČLR
(5) 58% v průmyslu a 52% ve službách Han Er Wei, Zhu Xiao Ling, str. 54
(6) Přibližně 60% migrantů tvoří muži, Li Hua, str. 59
(7) Wang Meiyan, str. 20
(8) Národní statistický úřad ČLR
(9) Delta řeky Yangtze vsadila na více kapitálově intenzivní „Wenzhou model“. Huang Zelin, Fu Dongmian, str.68
(10) Národní statistický úřad ČLR
(11) Li Hua, str. 66
(12) Li Boping, Tian Yanping, str. 90
(13) Cai Jianna, str. 43
(14) Liao Jun, str. 103
(15) Wu Qiang, str. 34
(16) Wang Meiyan, str. 20
(17) Wang Meiyan, str. 22-24
(18) Národní statistický úřad ČLR
(19) Li Boping, Tian Yanping, str. 89
(20) Li Boping, Tian Yanping, str. 90
(21) XU Xiaofei , WANG Lili, str. 60
(22) Cen Lijun, str.24
(23) Zhuo Jianhua, Zhu Xunwei, str. 89
(24) Jedná se o průměrnou mzdu zaměstananců a dělníku v urbánní Číně. Mzda tak zahrnuje jak místní tak migrační dělníky. Národní statistický úřad
(25) Světová organizace práce
(26) Wright Jonathan, Sahni Manisha, Zamora Rowena, str. 9
(27) Wright Jonathan, Sahni Manisha, Zamora Rowena, str. 16-19
(28) Týká se firem s ročním obratem nad 5 miliónů yuanů( zhruba 450 tisíc podniků zaměstnávajících 94 miliónů lidí)
(29) Národní statistický úřad ČLR
(30) Především v pokryzovém odobí prošla nemalá část čínských podniků doslova nákladovou katarzí, Dai Bibo, str. 63
(31) Národní statistický úřad ČLR

Použitá literatura
(1) Cai Jianna (2007): “Congshu Laodongli Shichang Gongqiu Guanxi Zhuanxing xia de Laodong Mijixing Jingji Zengzhang” ---- Zhujiang Moshi he Wenzhou Moshi Zhi Bijiao, in Shanghai Jingji Yanjiu n°3
(2) Cen Lijun(2007): “Cong Laodongli Chengben Bianhua Kan Woguo Fuzhuang Chukou de Guoji Jingzhengli”, in Jingji luntan 2007 n°12
(3) Dai Bibo(2009): “Jinrong Weiji xia woguo chukou qiye de yingdui celve”, in Beifang Jingmao n°3
(4) Han Er Wei,Zhu Xiao Ling(2011):"Nongmingong dui shiye baoxian de qianzai xuqiu yanjiu " in Hongguan Jingji n°1
(5) Huang Zelin, Fu Dongmian (2009): “Quyu jingji fazhan shuiping yu zengzhang fangshi de chayi fenxi; jiyu changsanjiao he zhusanjiao de bijiao yanjiu” in Shanghai caijing daxue xuebao n°11
(6) Internatiaonal Labor Organization (2011): “Global Wage Report 2010/11: Wage policies in times of crisis”, Geneva, International Labour Office, 2011
(7) Li Boping, Tian Yanping (2011):”LiangLun Nongminghuang de Bijiao Fenxi yu Qishi”, in Nongye Jingji Wenti n°1
(8) Li Hua (2010):”Zhongguo Yingdui Jinrong Weiji Zhengce huigu yu fenxi”, in Jingji yu Guanli no°9
(9) Liao Jun(2007): “Woguo Laodongli Chengben Shangsheng Fenxi”, in Zhongguo laodong n°3
(10) Národní statistický úřad ČLR (2009): “2009 nian nongmingong jiance diaocha baogao”, Peking
(11) Národní statistický úřad ČLR (2011): “2011 nian woguo nongmingong diaocha jiance baogao.”Peking
(12) Peng Lianqing (2007): “Dong, Zhong, Xibu Diqu Chanye Jiegou Tezheng yu Quyu Zhuanyi Quxiang”, in Jingji Zongheng n°6
(13) Xu Xiaofei, Wang Lili (2007):”Minggonghuang” Xiangxiang de Xiangzhuang, Chansheng Yuanyin ji jiejue banfa, in keji he chanye n°11
(14) Wang Meiyan (2011): “Nongmingong haineng Fanhui Nongye ma?” n°1
(15) Wright Jonathan, Sahni Manisha, Zamora Rowena (2011):”Increases in China:Should Multinationals Rethink their Manufacturing and Sourcing Strategies?”, Accenture
(16) Zhuo Jianhua, Zhu Xunwei (2011):”Dangqian Zhongguo Yonggong Chengben Shangsheng de Yuanyin Fenxi ji Duice”, in Jingji yu Guanli no°7

 
Jak citovat tento textDobrovolský, Ján. Růst mzdových nákladů v Číně? Nevadí, zisky rostou rychleji! [online]. Glosy.info, 22.říjen 2012. [cit. 23.června 2017].
Dostupné na WWW: <http://glosy.info/texty/rust-mzdovych-nakladu-v-cine-nevadi-zisky-rostou-rychleji/>. ISSN 1214-8857.
Klíčová slova
mzdové náklady. .

Diskuse k tématu


Přidat komentář