Přeskočit navigaci
Společnost, politika, kultura, filosofie
29.března 2020
Spravujete webové stránky? Obohaťte je obsahem z Glos.
 

Skvrnité slunce - Fenomén jaguára v náboženstvích Mezoameriky - Zuzana Marie Kostićová

Publikován 27.října 2004, text čítá cca 6004 slova. 8884 přečtení  |  Přidejte komentář

Jak jsme již na začátku vymezili, setkáváme se s jaguárem ve faktické úloze, kterou v náboženství představuje, ve třech základních rovinách. Jako s božstvem nebo atributem božstva, jako s atributem vládce nebo bojovníka a jako s ničitelem.

Především, jaguár jako nejobávanější predátor Ameriky ztělesňoval sílu a moc a jako takový byl dáván do souvislosti s mezoamerickou aristokracií.

Lze se odůvodněně domnívat, že jaguár jako atribut bojovníka je vynálezem Toltéků: právě kult koncentrovaný mimo jiné na jaguáří a orlí válečníky je jedním z nejcharakterističtějších rysů toltéckého vlivu, který kromě Tuly a Teotihuacánu pozorujeme i na maysko-toltéckých památkách, viz například postklasická Chichén Itzá, a rovněž ve spiritualitě Aztéků.3 Už jsme se zmiňovali, že Slunce k západu doprovázeli jaguáří bojovníci: tito byli představováni válečníky zemřelými v bitvě, kteří dostali za svou hrdinskou smrt vyznamenání v podobě nejlepší varianty posmrtného života (v Mezoamerice nerozhodoval o podobě zásvětní existence způsob života, ale způsob smrti; nejcennějším způsobem odchodu ze světa pak bylo padnout v bitvě, být obětován na oltáři a zemřít při porodu).

Vztah k bojovníkům máme též potvrzen na vlysu nalezeném v Tule, který zobrazuje zástup jaguárů a orlů pojídajících lidská srdce: tento reliéf bývá interpretován jako metaforické vyobrazení bojovníků. Podobné výjevy se našly v postklasické Chichén Itzá na pyramidě zvané El Castillo, kde byl objeven vlys s procesím jaguárů pravděpodobně obsahující podobnou symboliku.

Jako atribut vládce figuruje jaguár zejména mezi klasickými Mayi, je jednoznačně spojován s aristokracií. Zatímco prostí rolníci, kterých bylo v mayské společnosti většina, se odívali do jednoduchého látkového oděvu zpravidla bílé barvy, oblékala si mayská aristokracie bohaté oděvy často z kůže nejrůznějších zvířat, mezi nimiž samozřejmě zaujímala čestné místo právě jaguáří kožešina. Podobně mohl být oděv zdoben jaguářími zuby a drápy. Existovala rovněž praxe nošení zoomorfních čelenek, které přímo znázorňovaly konkrétní zvířata, a i zde se velmi často setkáváme s vyobrazením jaguára. Oba typy oděvu, jak šaty tak pokrývka hlavy, signalizovaly použitým materiálem, že vládce vládne silou zvířete, jíž si vypůjčil tím, že si oblékl jeho tělo.4

Propojení jaguára a vládců můžeme sledovat i na faktu existence trůnu Rudého jaguára, thériomorfní skulptury ve tvaru sedátka zdobeného jadeity, jež byla nalezena pod zmiňovanou pyramidou El Castillo v "novém Chichénu" a dnes je umístěna uvnitř ní. Že se nejednalo o obětní oltář nebo o chacmool nám pak potvrzuje proroctví Chilama Balama z Chumayelu, kde se přímo o tomto artefaktu mluví jako o trůnu.5 Ostatně svou znovu lze na tomto místě odkázat na vyobrazení známé z Tuly, kde sedí božstvo na jaguářím trůně: i zde vyjadřuje tato šelma panovnickou moc, tentokrát v souvislosti s bohem. Obdobné vyobrazení známe též z mayského Tikalu, kde byl toltécký vliv poměrně marginální - tentokrát se jedná o nález prahu se zobrazením halach uinika, mayského vládce, sedícího na trůně; nad jeho hlavou pak zřetelně vidíme vyobrazení jaguára.6

Okrajově bychom se zde mohli zmínit, že možná existovalo i jisté propojení jaguára se šamanismem, snad z týchž důvodů, z jakých máme doklady o jeho afinitě k válce a šlechtě, totiž že je jaguár symbolem síly a moci, které mohl člověk využít, identifikoval- li se se šelmou nebo přisoudil- li si její atributy (například právě tím, že si je oblékl). Známe vyobrazení z olméckého regionu, na kterých figuruje bytost napůl člověk, napůl jaguár: mezi možné interpretace tohoto fenoménu (o dalších bude řeč za chvíli) patří například verze, že se jedná o šamana měnícího se pozvolna v šelmu, nebo že jde o člověka s jaguářími rysy, jinými slovy, s jaguáří silou. V Karibské oblasti, která sice do regionu, kterým se zde zabýváme, přímo nepatří, ale snad i zde se mohly projevovat olmécké vlivy, existovala přímá praxe přeměny šamana v jaguára.7


Oblastí, kde se s naší šelmou a s jejími ikonickými prvky setkáme zdaleka nejčastěji, je oblast pantheonu. Jaguár jakožto ztělesnění plodnosti, země a síly byl přirozeně buď přímo deifikován (jaguáří bůh Zapotéků) nebo zobrazován jako jedna ze zoomorfních podob antropomorfního božstva (takovým příkladem je Tezcatlipoca, jak uvidíme za chvíli), nebo patřily jaguáří atributy do ikonografie některých hybridních bohů (zmiňovaný Olmécký drak nebo Tlálokova jaguáří maska). S tímto vytvářením mytických oblud se setkáváme po celé Mezoamerice - zvířata, která měla při formování takových hybridů hlavní slovo, byl právě jaguár, a kromě něho krokodýl nebo kajman, had, orel nebo jiný pták a případně člověk. O symbolice, kterou tato zvířata ztělesňovala, jsme se již zmiňovali v předchozí pasáži.

Kultura, která projevila bezesporu největší horlivost v uctívání jaguára, a díky které se jaguáří motiv rozšířil po celé Mezoamerice, byli bezesporu Olmékové. Zdá se, že byla tato šelma uctívána nejen jakožto jedna z tváří Olméckého draka, o kterém zde již byla řeč, ale zřejmě existoval přímo kult jaguára jako takového. Nacházíme četná vyobrazení kopulace šelmy se ženou, z níž povstává rod lidí-jaguárů (jak již bylo řečeno, nevíme, zda se jednalo o lidi schopné se v šelmu proměnit, o skutečné hybridy nebo o bytosti nadané jaguáří silou; k tomu, abychom mohli tuto otázku rozhodnout, bychom potřebovali písemné prameny, které bohužel pro danou oblast nejsou k dispozici).

Víme, že Olmécký drak byl často s jaguárem ztotožňován, ale i nejzavilejší odpůrci této identifikace uznávají, že šelma hraje v olmécké kosmogonii a zvláště anthropogonii nezastupitelnou úlohu. Fakt, že z rozevřené tlamy Olméckého draka vychází první pokolení bohů, jsme již konstatovali.

Jaguáří atributy jevila rovněž stvořitelská božstva u Mixtéků, ačkoli se jednalo jen o část jejich jména; Mixtékové jinak disponovali rozsáhlým pantheonem spíše animistické povahy, v němž jaguár (ńańa) zaujímal významné místo.8

Další příklad uctívání jaguára najdeme u Zapotéků, předchůdců Mixtéků. Božstvo Pitao Lozaana (též Cozaana) jeví značné jaguáří rysy, zejména pak ve své inkarnaci Pije Tao, která představuje boha času. Můžeme zde možná nalézt pozůstatky solární symboliky, jelikož Slunce je fakticky synonymem pro čas ve většině mezoamerických jazyků (např. kin či kinh u Mayů9, kterýžto lexém označuje Slunce, den i čas jako takový, nebo vyobrazení Tonatiuha, božstva slunečního kotouče, ve středu známého aztéckého kalendářního kamene).

Již jsme zmiňovali způsob, jakým jaguáří atributy migrovaly ze zobrazení "jaguáří masky" Olméckého draka do ikonické podoby Tláloka.10 S podobným procesem se muselo vyrovnat také zapotécké božstvo deště Cocijo a jeho mixtécká obdoba Dzahui; tito bohové, ač původně ryze úranické a akvatické povahy, nabývali postupně chthonických jaguářích rysů.

Postavou aztéckého jaguářího boha Tepeyollotla, enigmatickou bytostí vládnoucí nad zemí, jeskyněmi, tmou a zemětřesením, se dostáváme do nejužšího okolí jednoho z nejvýznamnějších bohů Nahuů, kterým byl Tezcatlipoca, respektive Černý Tezcatlipoca, jehož jméno mělo v náhuatlu význam "kouřící zrcadlo" (espejo humeante). Toto božstvo má v aztécké mythologii, pantheonu i kultu klíčovou a nezastupitelnou úlohu. Vyznačuje se nepřehlédnutelnými charakteristikami chthonickými, konotacemi se smrtí, plodností a magií. V kvaternárním dělení aztéckého časoprostoru zaujímá pozici na severu charakterizovanou černou barvou, v mythologii je protivníkem Quetzalcoátlovým, jeho přemožitelem a nástupcem na jeho trůně, propagátorem válek a lidských obětí.

Na propojení Tezcatlipoky a jaguára poukazuje nejen jeho aspekt Tepeyollotl, ale i ikonografie samotného Kouřícího zrcadla v kodexech. Setkáváme se s jeho jaguáří interpretací dokonce i u Mayů:

Admittedly, the Tezcatlipoca complex is absent from the Oaxaca region, but certain reflections of the god are detectable among the Classic Mayas. Seler provides evidence of this in three illustrations. The first depicts the figure of Tezcatlipoca pierced by a spear, taken from the Codex Borgia; the second shows a jaguar in an identical pose, transfixed by a spear in precisely the same way; the third reproduces an exactly parallel illustration taken from the Dresden Codex, also of a jaguar in like attitude and with body pierced in the same manner.11

Některé další aspekty Tezcatlipoky disponují rovněž jaguáří symbolikou a atributy této šelmy. Například jako Tlacaocelotl (v náhuatlu "Člověk-jaguár") byl uctíván jako vládce souhvězdí Velkého vozu. Pod patronát Kouřícího zrcadla pak spadali jaguáří válečníci, a v aspektu jimi uctívaném byl božstvem války.

Pro zajímavost si můžeme uvést, že jiné zvíře, které mohlo ztělesňovat Tezcatlipoku, byl netopýr, který byl personifikací jeho obávaného chthonického ničivého aspektu. Není bez zajímavosti, že v mayské oblasti hrál netopýr stejnou úlohu, byl symbolem smrti a podsvětí. Jak uvidíme až se budeme zmiňovat jaguárovi v jeho ničivé a zásvětní podobě, existuje mezi jaguárem a netopýrem po této stránce určitá paralela.

Propojení Tezcatlipoky s druhým jaguářím bohem (byť až druhotně se šelmou spojeným) aztéckého pantheonu, totiž s Tlálokem, je rovněž hodno pozornosti, ač se může jevit na první pohled absurdní. Oba patřili mezi takzvané Pány noci, což bylo devět božstev, která měla patronát nad nocemi v sakrálním kalendáři tonalpohualli a střídala se pravidelně ve vládě nad nimi. Plných cyklů, kdy se vystřídala všechna božstva po sobě, bylo ale jen dvacet osm, dvacátý devátý cyklus měl pouze osm dní a na jedno božstvo by se tudíž nedostalo, proto byla poslední noc v roce pod společnou vládou Tláloka a Tezcatlipoky ve svém jaguářím aspektu, který ztělesňoval Tepeyollotl. Podobně spolupracovali Tezcatlipoca jako božstvo noci a Tláloc jako pán deště při každodenním vytváření rosy. Je signifikantní, že Páni noci (Yohua Teteuhtin) ve svém mayském (yucatéckém) ekvivalentu (Bolon Ti Ku - "Devět bohů") hráli především úlohu božstev devíti podsvětí; naneštěstí, známe pouze glyfy pro jejich jména a postavu božstva devátého, které vládlo nad nejhlubším z podsvětí, a kterým nebyl nikdo jiný než Hunhau (takto v Landově přepisu, původně nejspíš Hun Ahau, Jedna Pán, tedy klasické kalendářní jméno), aspekt Ah Puche, yucatéckého božstva smrti. Role jaguára mezi bohy podsvětí u Mayů nám tedy není známa, ale díky výrazné paralele Pánů noci a Bolon Ti Ku můžeme předpokládat další sepětí šelmy s temnotou, podsvětím a smrtí (ostatně v následující pasáži se ukáže, že jaguár rozhodně měl svou roli ve vizi podsvětí předkolumbovských Mayů). Není též bez zajímavosti, že Tezcatlipoca měl v podobě, ve které byl uctíván v Texcoku,, solární atributy, které ho stavěly do úzké souvislosti s Tonatiuhem.12

Aspektaci jaguářími bohy se nevyhnula ani úranická a akvatická božstva. Tláloc, Cocijo i Dzahui, kteří již sami vykazovali dost jaguářích rysů, byl v jejich kulturách připisován aspekt Ocelocoatl, "jaguár-had", který, jak jsme již konstatovali na začátku práce, sjednocuje plodnost akvatickou a chthonickou. V Písni o Tlálokovi je jmenovanému bohu jednoznačně aspekt jaguár-had připsán.13

Asociace Tláloka nebo Cocija a jaguára se vyvinula zřejmě již v Teotihuacánu, který v uctívání jaguára navázal na Olméky a dotáhl toto ztotožnění do dokonalosti tam, kde i Olmékové jen naznačovali.14

Již jsme narazili na poslední typ symboliky, kterou jaguár v Mezoamerice ztělesňoval, a tou je symbolika smrti, podsvětí, destrukce a eschatonu. Roli těchto charakteristik už jsme mohli pozorovat u Tláloka, ale zejména u Tezcatlipoky a Tepeyollotla. I zde se setkáváme s ambivalencí solárně chthonické povahy šelmy, jelikož působí destruktivně v obou podobách.

Především hraje jaguár důležitou úlohu jako ničitel, může být dokonce jedním z vykonavatelů eschatonu (tato představa byla poměrně rozšířená a vyskytuje se dodnes). Je jedním z ničitelů, kteří se v mayském Popol Vuhu podílí na záhubě nezdařeného stvoření pokolení dřevěných lidí spolu s dalšími zosobněními destrukce, mezi nimiž je jmenován zvláště Camazotz, netopýr smrti. O úloze netopýra jako destruktora se můžeme přesvědčit o ve druhé knize Popol Vuh, kde se vypočítávají hrůzy Xibalby, quichéského podsvětí. Jmenovitě mučíren zde nacházíme pět, mezi nimiž figurují Dům netopýrů (Zotzi-ha) a zejména Dům jaguárů (Balami-ha), kde řvou hladové šelmy připravené roztrhat své oběti.15

V aztécké oblasti se setkáváme s destrukční úlohou šelmy zejména v cyklech světa, kdy v období 4 Ocelotl, kterému vládne Tezcatlipoca, bylo na konci světa zničeno lidstvo pomocí jaguárů, kteří sežrali vše živé.16 Podobně vypadá současná zapotécká představa o eschatonu - až nadejde čas, vyrojí se množství těchto velkých šelem a svět skončí v jejich útrobách. Jiné poměrně rozšířené představy tvrdí, že konec světa začne tak, že jaguár sežere Slunce (o faktu, že zatmění Slunce i Měsíce bylo vysvětlováno tím, že je postupně konzumuje obří šelma, jsme se již zmiňovali).

 << Předchozí: Zdroje a symbolika << >> Následující: Další okrajové výskyty >>
1 Peter David Joralemon, "The Olmec Dragon: A study in Pre- Colombian Iconography", in: Helen B. Nicholson (ed.), Origins of Religious Art and Iconography in Preclassic Mesoamerica, Los Angeles: UCLA Latin American Center Publications, Ethnic Arts Council of Los Angeles 1976, 181 p., ISBN 0-87903-031-1
2 Jorge R. Acosta, El palacio del Quetzalpapalotl, México: Instituto nacional de antropologia e historia, 1964, 85 s.; s. 34
3 Ivan Slavík (ed.), Sláva a pád Tenočtitlanu: Dobytí Mexika očima poražených, Praha: Odeon 1969, 351 s.; s. 75
4 Sylvanus Griswold Morley, Mayové, Praha: Odeon 1977, 270 s., s. 99; Davíd Carrasco, Náboženství Mezoameriky: Kosmovize a obřadní centra, Praha: Prostor 1998, 240 s., ISBN 80-85190-72-9, s. 141- 142
5 Ivan Slavík (ed.), Popol Vuh a výbor z letopisů Cakchiquelů a z Knih Chilama Balama čili Proroka Jaguára na Yucatánu, Praha: Odeon 1976, 203 s., s. 143: "Za vlády Pochek-ix-coy trůn jaguára v Chichén Itze..."
6 Morley, Mayové, s. 160- 161
7 Mircea Eliade (ed.), The Encyclopedia of Religion, vol. 7., New York, London: Macmillan Publishing co., Collier Macmillan Publishers 1987, ISBN 0-02-909760-0, p. 506
8 Ronald Spores, The Mixtecs in Ancient and Colonial Times, Norman: University of Oklahoma Press 1984, 263 p., ISBN 0-8061-1884-9, p. 84- 95
9 Miguel León Portilla, Tiempo y realidad en el pensamiento Maya, México: Fondo de cultura económica 1986, 213 pp., ISBN 968-837-593-4
10 Nigel Davies, The Toltecs: Until the Fall of Tula, Norman: University of Oklahoma Press 1977, 533 p., ISBN 0-8061-1394-4
11 Davies, The Toltecs, p. 388
12 George Vaillant, Aztékové, Praha: Orbis 1974, s. 129
13 Davies, The Toltecs
14 ibid
15 Třetí byl dům jaguárů, Balami-ha, tak mu říkali. Uvnitř byli samí jaguáři, povalující se, pelešící, řvoucí a zuby cenící jaguáři. Byli tam zavřeni. (Slavík, Popol Vuh, s. 46)
16 A druhé slunce bylo upevněno. Čtvero jaguárů bylo jeho znamením. A jmenovalo se "slunce jaguárů". (...) Je pravé poledne, hned nato nastala noc, lidé byli pohlceni. (Slavík, Sláva a pád Tenočtitlanu, s. 39) Též Kateřina Klápšťová, a Čestmír J. Krátký, Encyklopedie bohů a mýtů předkolumbovské Ameriky: Mexiko a střední Amerika, Libri: Praha 2001, 156 s., ISBN 80-7277-065-9, s. 124 (heslo "Stvoření"), rovněž Vaillant, Aztékové, s. 123
17 Morley, Mayové, s. 128
18 A ještě řekli jelenům, ptákům, pumám, jaguárům, hadům: "Vyslovujte naše jména, uctívejte nás, matku svou, otce svého' (...)." (...) Ale zvířata nesvedla se dorozumět. Nic je nenapadlo a zhola nic nepořídila. A tak bylo jejich maso obětováno, byla určena za potravu a za kořist smrti zvířata, jež žijí na tváři země. (Slavík, Popol Vuh, s. 25- 26)
19 Davies, The Toltecs
20 Michel Perrin, Cesta mrtvých Indiánů, Praha: Argo 2000, 231 s., ISBN 80-7203-298-4, s.95- 104
Zuzana Marie Kostićová - O autorovi Autorka je religionistka.
Jak citovat tento textKostićová, Zuzana Marie. Skvrnité slunce - Fenomén jaguára v náboženstvích Mezoameriky [online]. Glosy.info, 27.říjen 2004. [cit. 29.března 2020].
Dostupné na WWW: <http://glosy.info/texty/skvrnite-slunce-fenomen-jaguara-v-nabozenstvich-mezoameriky/>. ISSN 1214-8857.
Klíčová slova
Mezoamerika. náboženství. jaguár. Olmékové. Zapotékové. Mayové. Tepeyollotl. Aztékové. mýtus. náboženská symbolika.

Diskuse k tématu


Přidat komentář