Přeskočit navigaci
Společnost, politika, kultura, filosofie
29.března 2020
Ještě nejste členem Glos? Zaregistrujte se.
 

Skvrnité slunce - Fenomén jaguára v náboženstvích Mezoameriky - Zuzana Marie Kostićová

Publikován 27.října 2004, text čítá cca 6004 slova. 8884 přečtení  |  Přidejte komentář

Kromě těchto klasických a nejmasivněji rozšířených způsobů, jakými se projevoval motiv jaguára v Mezoamerice, se můžeme setkat ještě s několika dalšími okrajovými typy výskytu. Především můžeme narazit na jaguára v souvislosti s obětí. Landa tvrdí, že jako náhražka za lidská srdce byla obětována srdce velkých zvířat včetně jaguára, nebo jejich hliněné modely. Při jedné z obětí popisované Morleym byl jako obětní zvíře užit pes s namalovanými skvrnami, snad se mohlo jednat o náznak jaguáří symboliky.17 Podobně, v Popol Vuhu objevíme pasáž, kde, poté, co Tepeu a Gucumatz stvoří zvířata (mezi nimiž je explicite jmenován i jaguár), zjistí, že nejsou schopna bohy uctívat. Určí tedy, aby se fauna nadále stala zdrojem obětí.18

Jiný případ, kde můžeme uvažovat o jaguárovi souvislosti s oběťmi, je případ zmiňované mramorové sošky šelmy nalezené v Teotihuacánu: Jedna z úvah o její funkci se zmiňuje, že snad mohla sloužit jako chacmool (je pikantní, že ani u chacmoolů nemůžeme s jistotou tvrdit, k čemu byly vlastně používány, ale předpokládá se, že plnily funkci obětních oltářů, na které se lila krev nebo do jejichž případné dutiny se vkládala dosud teplá lidská srdce). 19

Samozřejmě, jako symbol síly byl jaguár klasickým prvkem anthroponym, a to zejména v mayské oblasti; jeho domorodé označení zaznívá už v často citovaném jméně Chilam Balam, které v překladu znamená prostě "Prorok Jaguár". Podobně jméno známého mayského héroa "Ixbalanqué" znamená "Malý jaguár".



Na jih od mayské oblasti se situace výrazně mění - jaguár nabývá na akvatickém významu, jeho řev například může symbolizovat hromobití (není bez zajímavosti, že mu tuto schopnost mělo darovat Slunce), zesiluje se jeho symbolika fertilní i solární. Bývá často spojován s ohněm a jak jsme se již zmiňovali, hraje důležitou úlohu v mythologiích a v šamanské praxi. Explicitním symbolem plodnosti a zároveň destrukce je například v mytickém cyklu o Maléiwovi známém od Goahirů, národa žijícího na pomezí Venezuely a Kolumbie.20 Jaguára ztělesňujícího Slunce známe od amazonských Tucanů. Významnou úlohu (roli dárce ohně) plní jaguár u etnik Gran Chaca a východní Brazílie, například u kmenů Kayapó, Timbirá, Xereute, Caingáng a tak dále, navíc většinu kmenů této oblasti charakterizuje náboženství více méně animistické, které přirozeně připisuje nadpřirozené síly a schopnosti i těmto velký šelmám.

Jižně a západně od Amazonie a Chaca se již tato šelma příliš nevyskytuje. V náboženství zejména Andských kultur (Mochica, Chimú, Inca atd.) převládá oproti thériomorfním prvkům severu zřetelně a drtivě symbolika solární, lunární a astrální, genii loci (nazývaní v kečuánštině huaca) a uctívání předků.

Můžeme se na úplný závěr pokusit schematicky rekonstruovat dějiny jaguára v Mezoamerice. Má se za to, že první kulturou uctívající jaguára byli v této oblasti Olmékové, jejich vliv poté nezávisle zasáhl mayskou oblast a Teotihuacán a další klasické kultury středomexického altiplana. Zde nabyl specifických, poněkud odlišných, leč stále navzájem paralelních podob, v Teotihuacánu došlo navíc k přisouzení jaguářích atributů božstvu deště. Na posílení symboliky zvířete po celém prostoru se podíleli obrovskou měrou především Toltékové, dědicové Teotihuacánu, kteří díky své militaristické a dobyvačné migraci ovlivnili poklasickými prvky středu Mexika nejen jeho sever, ale především mayskou oblast na jihu. Z této doby pochází například poklasická část Chichén Itzá oplývající jaguářími motivy. Bezprostředními nástupci Toltéků na altiplanu pak byli Nahuové a z nich především Aztékové, kteří zachovali a rozvinuli typický toltécký rys kultu - "řády" orlích a jaguářích válečníků a jejich specifickou symboliku.

Ani po conquistě neztratil jaguár příliš na významu a dodnes se můžeme setkat s klasickými i synkretickými představami, které tento symbol stále chápou v jeho předkolumbovské podobě jako ztělesnění plodnosti, podsvětí a do jisté míry i smrti, symbol Slunce, války a také ničitele nebo vykonavatele konce světa, ale především jako ztělesnění síly a moci, kterou vykazoval nejen jako objekt kultu nebo mythologická postava, ale i jako empirický živý tvor, nejnebezpečnější šelma Ameriky.

 << Předchozí: Role v náboženství <<
1 Peter David Joralemon, "The Olmec Dragon: A study in Pre- Colombian Iconography", in: Helen B. Nicholson (ed.), Origins of Religious Art and Iconography in Preclassic Mesoamerica, Los Angeles: UCLA Latin American Center Publications, Ethnic Arts Council of Los Angeles 1976, 181 p., ISBN 0-87903-031-1
2 Jorge R. Acosta, El palacio del Quetzalpapalotl, México: Instituto nacional de antropologia e historia, 1964, 85 s.; s. 34
3 Ivan Slavík (ed.), Sláva a pád Tenočtitlanu: Dobytí Mexika očima poražených, Praha: Odeon 1969, 351 s.; s. 75
4 Sylvanus Griswold Morley, Mayové, Praha: Odeon 1977, 270 s., s. 99; Davíd Carrasco, Náboženství Mezoameriky: Kosmovize a obřadní centra, Praha: Prostor 1998, 240 s., ISBN 80-85190-72-9, s. 141- 142
5 Ivan Slavík (ed.), Popol Vuh a výbor z letopisů Cakchiquelů a z Knih Chilama Balama čili Proroka Jaguára na Yucatánu, Praha: Odeon 1976, 203 s., s. 143: "Za vlády Pochek-ix-coy trůn jaguára v Chichén Itze..."
6 Morley, Mayové, s. 160- 161
7 Mircea Eliade (ed.), The Encyclopedia of Religion, vol. 7., New York, London: Macmillan Publishing co., Collier Macmillan Publishers 1987, ISBN 0-02-909760-0, p. 506
8 Ronald Spores, The Mixtecs in Ancient and Colonial Times, Norman: University of Oklahoma Press 1984, 263 p., ISBN 0-8061-1884-9, p. 84- 95
9 Miguel León Portilla, Tiempo y realidad en el pensamiento Maya, México: Fondo de cultura económica 1986, 213 pp., ISBN 968-837-593-4
10 Nigel Davies, The Toltecs: Until the Fall of Tula, Norman: University of Oklahoma Press 1977, 533 p., ISBN 0-8061-1394-4
11 Davies, The Toltecs, p. 388
12 George Vaillant, Aztékové, Praha: Orbis 1974, s. 129
13 Davies, The Toltecs
14 ibid
15 Třetí byl dům jaguárů, Balami-ha, tak mu říkali. Uvnitř byli samí jaguáři, povalující se, pelešící, řvoucí a zuby cenící jaguáři. Byli tam zavřeni. (Slavík, Popol Vuh, s. 46)
16 A druhé slunce bylo upevněno. Čtvero jaguárů bylo jeho znamením. A jmenovalo se "slunce jaguárů". (...) Je pravé poledne, hned nato nastala noc, lidé byli pohlceni. (Slavík, Sláva a pád Tenočtitlanu, s. 39) Též Kateřina Klápšťová, a Čestmír J. Krátký, Encyklopedie bohů a mýtů předkolumbovské Ameriky: Mexiko a střední Amerika, Libri: Praha 2001, 156 s., ISBN 80-7277-065-9, s. 124 (heslo "Stvoření"), rovněž Vaillant, Aztékové, s. 123
17 Morley, Mayové, s. 128
18 A ještě řekli jelenům, ptákům, pumám, jaguárům, hadům: "Vyslovujte naše jména, uctívejte nás, matku svou, otce svého' (...)." (...) Ale zvířata nesvedla se dorozumět. Nic je nenapadlo a zhola nic nepořídila. A tak bylo jejich maso obětováno, byla určena za potravu a za kořist smrti zvířata, jež žijí na tváři země. (Slavík, Popol Vuh, s. 25- 26)
19 Davies, The Toltecs
20 Michel Perrin, Cesta mrtvých Indiánů, Praha: Argo 2000, 231 s., ISBN 80-7203-298-4, s.95- 104
Zuzana Marie Kostićová - O autorovi Autorka je religionistka.
Jak citovat tento textKostićová, Zuzana Marie. Skvrnité slunce - Fenomén jaguára v náboženstvích Mezoameriky [online]. Glosy.info, 27.říjen 2004. [cit. 28.března 2020].
Dostupné na WWW: <http://glosy.info/texty/skvrnite-slunce-fenomen-jaguara-v-nabozenstvich-mezoameriky/>. ISSN 1214-8857.
Klíčová slova
Mezoamerika. náboženství. jaguár. Olmékové. Zapotékové. Mayové. Tepeyollotl. Aztékové. mýtus. náboženská symbolika.

Diskuse k tématu


Přidat komentář