Přeskočit navigaci
Společnost, politika, kultura, filosofie
27.prosince 2014
Ještě nejste členem Glos? Zaregistrujte se.
 

Sovětský svaz očima čínského školáka - Ján Dobrovolský

Publikován 9.října 2010, text čítá cca 5011 slov. 0 přečtení  |  Přidejte komentář

Aktuální interpretace sovětských dějin vždy představovala zrcadlo komunistického režimu v dané době. Jako taková pak doznávala změn v souvislosti s tím, jak se měnilo politické klima v SSSR. Klíčovou roli v této interpretaci sehrává pohled na Stalina. Jeho dědictví zásadním způsobem odlišuje Chruščovovu a Gorbačevovu epochu od epochy Brežněva a jeho dvou následníků. Mezi kritkou Stalina a vnitřním uvolněním systému na straně jedné a zákazem jeho kritiky a konzervativněním systému na straně druhé pak existuje silný vztah.
Pro komunistickou Čínu a jejího prvního vůdce Mao ce-tunga představoval Stalin vzor, který bylo třeba následovat a učit se od něj. Následná destalinizace v Sovětském svazu byla jedním z hlavních důvodů, proč se Čína rozešla se svým bývalým vzorem a spojencem a začala ho obviňovat ze zrady marxismu-leninismu. Lpění na převážně pozitivním dědictví Stalina (1) v momentě, kdy ho vyvrhli jeho vlastní následovníci, se pak kryje s největšími excesy čínského komunistického režimu.
Ačkoli se následná etapa čínských dějin (od let 1976/1978) zásadně liší od té předchozí, přesto platí, že se komunistický režim nikdy nepustil do kritiky Mao ce-tungovy vlády. Dodnes nikdo nezpochybnil oficiální hodnocení komunistické strany Číny z roku 1981, které sice připustilo určité chyby z dob jeho vlady po roce 1958, ale všeobecně zdůrazňuje, že jeho zásluhy převyšují nad negativy.(2)
Sondáž stavu aktualní interpretace sovětských dějin v Číne tak poskytuje obraz režimu na konci prvního desetiletí nového století. Ačkoli je sice kritika Mao ce-tunga oficiálně nedovolena, případná ostrá kritika jeho sovětského vzoru či celého Sovětského svazu ze strany čínských historiků oklikou otevírá otázku reinterpretace Maovy role, která by se stala jedním z mnoha příznaků příchodu čínské demokratizace.
Pro pochopení stavu, jak je vnímán Sovětský svaz byly použity učební texty pro čínské studenty a historická literatura pro širokou veřejnost. Nejedná se tedy o striktně vědecká díla vysoké úrovně, ale o jakýsi substrát čínské historiografie. Pro pochopení stavu, v jakém se nachazí současný čínský politický systém, však poskytuje neocenitelnou indícii, protože právě přepsání učebnic a populární historické literatury určené masám je oním sygnálem, kdy komunistický režim může podléhat zásadní evoluci.
Nástin současného čínského pohledu na Sovětský svaz není samozřejmně dostatečný k jasnému závěru o tom, kam se systém ideologicky ubírá. Proto je tento článek jen prvním v zamýšlené sérii krátkých textů vypořádavajících se s nedávnou čínskou či celosvětovou komunistickou minulostí. Teprve jejich soubor by měl vytvořit širší obrázek současného ideologického klimatu v Číně.

Revoluční rok 1917

Čínští historici se jednoznačně shodují v pozitivním pohledu na Říjnovou revoluci. V jejich pojetí tato událost představuje historickou nutnost a jako taková se odehrála se souhlasem lidu. Přes určitá negativa režimu, který se zrodil v roce 1917 v Rusku, je třeba podle nich mít na paměti, že tento režim vykazoval jasnou tendenci se zlepšovat a odstraňovat své chyby. Jako takový je ho pak nutno hodnotit pozitivně. Čínská historiografie se zdráhá přijmout na Západě rozšířený liberální pohled na Říjnovou revoluci jako puč, který odstarnil formující se demokratický režim Kerenského a místo něj nastolil tuhou diktaturu, jež nebyla historickou nutností, ale výsledkem válečných útrap. Stejně tak nemohou přijmout pohled trotskistů na sovětskou revoluci jako nahrazení carskéko systému byrokratickým komunistickým systémem, který jednal ve prospěch stranických funkcionářů a ne ve prospěch dělníků a rolníků.(3)
Říjnová revoluce je zároveň vysoce hodnocena pro svůj celosvětový dopad. Představuje historický mezník uvolňující sílu, která v konečném součtu vedla k rozbití koloniálního systému a osvobození utlačovaných národů z cizí nadvlády.(4)

NEP

Z hlediska chornologie sovětské historie následuje Říjnovou revoluci válečný komunismus a po něm epocha NEPu. Nově se utvářející sovětská moc se okamžitě dostala do bojů s vnitroruskou bílou kontrarevolucí podporovanou zahraničními interventy. Vítězství v občanské válce pak sice potvrdilo sovětskou vládu nad Ruskem, zemi ale vyčerpalo natolik, že bylo nutné reogranizovat hospodářství přechodem na systém s určitou mírou soukromého vlastnictví.
Připomeňme, že v západní literatuře se často setkáváme s kritikou daného období. Válečný komunismus, který přinesl milión lidských obětí každý rok svého trvání a absolutní kontrolu státu nad celým hospodářstvím, přivodil ve svém důsledku sérii povstání v roce 1921. Pod jejich vlivem se pak sovětská moc rozhodla pro uvolnění symbolizované Novou ekonomickou politkou. Na Západě zůstáva sporná otázka, zda válečný komunismus představoval pouze dočasný postup mající zajistit vítězství v občanské válce, a nebo zda se jednalo o vědomé zavedení komunistického systému v jeho finální podobě. V každém případě je historickým faktem, že to byl sám Lenin, kdo byl nucen etapu válečného komunismu zastavit a nastolit Novou ekonomickou politiku. Ta se však může jevit jako přiznání krachu (válečného) komunismu a otázkou zůstává, jak dlouho v ní chtěl Lenin pokračovat.(5)
Čínští historici v žádném případě nepřipouští možnost, že by existence NEPu signalizovala krach komunistického řízení hospodářství a ůstup od něj. Přiznávají sice, že v roce 1921 došlo k zásadnímu narušení jednoty mezi dělníky a rolníky (6), příchod NEPu ji však znovu obnovil. NEP je tak nutno chápat pouze jako taktický krok zaměřený na stabilizaci hospodářství před opětovnou absolutní kontrolou sovětské ekonomiky. NEP tak není přiznáním krachu komunistického hospodářství jako takového.(7)
V souvislosti s Leninovým rozhodnutím přejít na NEP je s oblibou zdůrazňována genialita prvního vůdce sovětského Ruska, když byl schopen vykládat marxismus v souladu s danou situací a ne v dogmatické podobě, čímž je potvrzena správnost NEPu a jeho soulad s marxismem.(8)

Stalinova epocha

Smrt Lenina v roce 1924 vedla k mocenskému boji o jeho nástupnictví, na jehož konci to byl Josef Stalin, komu se podařilo porazit své protivníky a připravit si tak cestu ke své absolutní moci trvající až do jeho smrti v roce 1953. Stalinova epocha je pak svázana s industrializací, kolektivizací, politickými represemi a druhou světovou válkou.
Z hlediska většinového západního pohledu se jedná o mimořadně kontroverzní postavu. Na jedné straně je široce přijímán fakt, že v době jeho vlády se Sovětskému svazu minimálně v extenzivním měřítku podařilo postavit silné hospodářství. Na straně druhé je však široce poukazováno na množství obětí, které si vyžádaly Stalinovy přeměny Sovětského svazu. Nemálo historiků pak ještě bude sdílet názor, že stalinský systém a s ním celý Sovětský svaz vybudovaný na represích se nemohl udržet na trvalo, neboť jako takový byl od počátku stavěn na špatných základech.
V samotném Sovětském svazu se pak Stalin bezprostředně po své smrti dostal pod palbu kritiky svého nástupce Chruščova. Ten v únoru 1956 přednesl na XX. sjezdu KSSS projev o kultu Stalinovy osobnosti, čímž zahájil destalinizaci sovětského systému. Ačkoli pohled v dnešním Rusku na Stalina není zdaleka tak jednoznačný jako na Hitlera ze strany Němců, jsou jeho obhájci nuceni připustit velké množství problematických momentů, které se udály za jeho vlády.
Ani pro čínského historika není otázka hodnocení Stalina jednoduchá a je nutno říci, že zde nacházíme největší názorovou rozdílnost. Různorodý pohled na Stalina je v příkrém rozporu s tím, jak se Číňané staví k Leninovi. Ten je všemi považován za velikána světových dějin. Da guo jue qi ho například líčí jako človeka, který bez existence jakéhokoli předešlého precedentu dokázal založit první socialistkou zemi, která prežila první stadium krizí, aby se pak dále rozvíjela. Z hlediska osobních kvalit je pak poukazováno nejen na jeho hlubokou erudici, ale i statečnost a odhodlaní vždy hledat pravdu. (9) Wang Hong sheng dokonce tvrdí, že at už se jedná o Leninovy přátele či nepřátele, nikdo na jeho adresu nemůže říci křivého slova. Podobně idealizovaný pohled není vůbec výjmečný, setkáme se s ním v každém pojednání o něm.
Jestliže konsensualní a vysoce pozitivní hodnocení Lenina vede k tomu, že se články o něm objevují v čínských čítankách, Stalina bychom tam nenašli. Všeobecně se da říci, že pohled na Stalina v Číně osciluje od umírněně pozitivního k umírněně negativnímu. Čínští stoupenci Stalina zakládají svůj výklad na jeho zásluhách v budování silné průmyslové báze. Industrializace je vnímána jako heroické usílí sovětského lidu vedeného Stalinem v mimořádně neříznivých mezinárodních podmínkách. Přesto byl celý proces nakonec zakončen úspěchem. V mimořádně krátkém čase se Sovětský svaz dokázal stát druhou nejsilnějěí ekonomikou na světě. Kolektivizace, která industrializaci provázela,je pak brána za nevyhnutelnou, protože to byl venkov, kdo musel poskytnout tolik potřebné investice do průmyslu. Jako takovou je ji nutno akceptovat a to i přesto, že během ní došlo k hladomoru a byla doprovázena nesouhlasem kulaků. Stejný výklad se pak vyhýbá zásadně promluvit o otázce stalinistických represí, které jsou jednoduše pominuty (!). Jediná zmínka padá o tom, že po Leninově smrti se rozhořel mocenský boj mezi jeho blizkými spolupracovníky, v rámci kterého zvítězil Stalin.(10)
Ačkoli se jiní autoři k otázce represí mohou vyjádřit, budou pro ně hledat pochopení. Cui Zhonglei například míní, že Sovětský svaz čelil nepřátelsky naladěným imperialistickým mocnostem a zároveń vnitřnímu nepříteli. Stalinovy čistky, během kterých se událo mnoho špatných věcí, tak vlastně představují historickou nutnost, bez níž by se nemohl uskutečnit jeho velký čin, jímž byla výstavba socialismu. Cui Zhonglei se také odvolává na nejmenovaného amerického autora, když říká, že k posouzení historické úlohy Stalina je třeba čas. Čím více času pak uplyne od Stalinovy smrti, tím jasněji můžeme posuzovat jeho činy. Dnes je jasné jen to, že od roku 1928 začal budovat socialismus v chudé agrární zemi, která se na konci stala druhou nejsilnější ekonomikou na světě.(11)
Podobně Da guo jue qi sledující dějiny SSSR především z hlediska velmocenského sice uvádí, že Stalin rozhodně neměl Leninovy kvality, v daném momentě však v SSSR nebyl lepší vůdce. Stejný kolektiv autorů pak uvádí, že ačkoli NEP dokázal postavit sovětské hospodářství na nohy, nejednalo se o nápravu v takové míře, aby se SSSR mohl cítit dostatečně silný odrazit imperialistický útok. Proto připisují Stalinovi historickou zásluhu za to, že svou industrializací vytvořil předpoklady proto, aby se Sovětský svaz zvítězil v boji nad Německem. Podobně jako jiní se pak nezabývají otázkou represí.(12)
Poněkud kritický pohled na Stalina pak ztělesňuje Wang Hong sheng. Jako všíchni jeho kolegové oceňuje Stalina za to, že se SSSR dokázal industrilizovat, na druhou stranu si ale všímá problemů s kolektivizací. Nejen že v jejím důsledku zemřelo několik milionu lidi, ale zároveň s ní nebyl spojen růst produktivity. Sovětská kolektivizace je tak vůbec nejslabším místem přeměny sovětského hospodařství. K čistkám pak poznamenává, že je sice normální, že v politice existují rozdílné názory. Stalin však likvidoval úplně všechny, kdo měli rozdílný názor. Stoupence Trotského, Bucharina, Zinověva, vojáky či lidi podobné Kirovu, kteří by pro něj později mohli představovat hrozbu. Výsledkem čistek pak bylo odstranění starých bolševiků ze strany a jejich nahrazení lidí povolných Stalinovi.(13) Ani Wang Hong sheng však nejde tak daleko, aby polemizoval, zda na takových represích postavený Sovětský svaz nemohl dlouho prežít a rozvíjet se.

Druhá světová válka

Zapadní pohled na Stalina by nikdy nebyl úplný, kdyby nedošlo na hodnocení jeho zahraniční politiky. V tomto směru je se Stalinovým jménem nerozlučně spojen pakt Ribbentrop - Molotov, v jehož rámci existovaly tajné dodatky opravňující Německo a SSSR k územním změnám ve své sféře vlivu. Stejně se na Západě nikdy neujala teze, že hlavní zásluhu na porážce Německa měl SSSR zatímco západní Spojenci hráli jen podružnou úlohu.
Jestliže hodnocení Stalina v rámci budovaní socialismu v jedné zemi může být viděno rozdílně, Stalinova zahraniční politika není pro čínské historiky předmětem zásadních sporů. Pakt Ribbentrop - Molotov je všeobecně interpretován jako nutnost SSSR zajistit svou bezpečnost v momentě, kdy selhaly jednaní se západními spojenci. V takové situaci pak musel SSSR jednat a podepsat pakt s Německem. Žádný z čínských historiků se ale nesnaží poukázat na tajné dodatky k patku a ani na to, že na jejich základě SSSR od roku 1939 vyvíjel aktivitu proti svým sousedům za účelem revize západních hranic.(14) Podobné mlčení poněkud zaráží, protože ti stejní čínští historicii se nezdráhají poukazat na intervence SSSR do záležitostí jiných zemí v dobách Chruščova a klasifikovat takové jednání jako imperialistické (například zamlčí vchod sovětských vojsk do Polska v září 1939, ale poukáží na sovětské vměšování se do polských záležitostí v roce 1956).
Ohledně interpretace Druhé světové války pak rovněž neexistují žádné pochyby. Zde čínští historici přejímají sovětskou periodizaci. První období války tak začíná útokem na Polsko a končí v červnu 1941. Druhá etapa se kryje se zahájením plánu Barbarossa až po bitvu u Stalingradu. Třetí období pak začíná kapitulací 6. armády a končí dobytím Berlína a složením zbraní ze strany Japonska. Stěžejní bitvou celé války je bitva u Stalingradu, která je shodně klasifikována jako rozhodující momement války. Naproti tomu bitvy vedené západními spojenci, at´už u El Alamainu nebo vylodění v Normandii jsou hodnoceny jako důležité, ale ne rozhodující.(15)

Nikita Chruščov a Leonid Brežněv

Nástup Nikity Chruščova znamenal zásadní změnu ve vnitřním fungovaní Sovětského svazu. V roce 1956 Chruščov pronesl před stranickými delegáty XX. sjezdu KSSS kritiku Stalina. V zahraniční politice pak razil strategii mírové koexistence se západním světem. V jejím rámci se dožadoval mírove konkurence mezi socialismem a kapitalismem, v rámci níž se mělo ukázat, který systém je lepší. Proto v dané dobe došlo k uvolnění mezinárodního napětí.
Pro lepší pochopení dnešní čínské interpretace Chruščovovy vlády je nutno krátce shrnout vztahy mezi Mao Ce-tungem a Sovětským svazem. Zde je nutno mít na paměti, že Mao Ce-tungova zkušennost se Sovětským svazem byla problematická. Ve 20. letech se SSSR opíral o Kuomintang vázající japonskou expanzivní energii a bránící tak japonskému pronikání na Sibiř. Proto se Stalin snažil přimět čínské komunisty k vytvoření jednotné fronty s nacionalisty. Takové zásahy do vnitřních záležitostí ale Mao Ce-tung nesl nelibě. Dodejme pak, že v důsledku zhoršování mezinárodní situace a vypuknutí války neměl Sovětský svaz sílu zasahovat do dění čínské komunistické strany. Ta tak dosáhla plné autonomie, čímž představovala spolu s jugoslávskými komunisty zásadní vyjímku mezi jinak závislými a poslušnými komunistickými stranami. Až po porážce Japonska se Sovětský svaz přidal na stranu komunistů a poskytl jim v boji s Kuomintangem určitou podporu.(16)
Ačkoli se následně po založení Čínské lidové republiky Mao Ce-tung na vlastní oči přesvědčil, že vztahy mezi oběma zeměmi jsou bratrské spiše v čínském znění,(17) Stalin pro něj osobně představoval autoritu, které se nemohl nepodřídit. Jeho smrt však vše změnila. Na Chruščova tentokrát Mao Ce-tung nahlížel jako na mladšího bratra a měl to tak být on, kdo se stane nekorunovaným vůdcem celého komunistického světa. Chruščov a sovětské vedení však samozřejmě takový názor nesdílelo.(18)
Na pozadí osobní rivality vůdců pak pár let po Stalinově smrti propukl konflikt mezi oběma komunistickými stranami. Vinu na tom nesl v očích Číny Sovětský svaz, který zahájil politiku mirové koexistence s kapitalistickým světem, mírový přechod z kapitalismu na socialismus a destalinizaci. Mao Ce-tung v žádném případě neoceňoval podobné strategie. V jeho pojetí existoval ve světě zásadní rozpor ne mezi socialistickým a kapitalistickým světem, ale mezi imperialismem a kolonizovanými národy. V daném případě proto bylo důležité plně podporovat dekolonizační boj všech podrobených národů ať už v Alžírsku nebo Vietnamu. Podle Maa pak platilo, že Sovětský svaz zdůrazňující mírovou koexistenci totou politkou demoralizoval celosvětové revoluční hnutí a tím se dopouštěl zrady na marxismu leninismu. Poprvé v této době se objevuje čínské obvinění Sovětského svazu, že provozuje imperialistickou politiku, když pod rouškou mírové koexistence usiluje o dohodu se Spojenými státy o kontrolou nad světem.(19) Rozdílné strategie mající zaručit vítězství komunistického tábora ve světe vedly i k odlišnému nahlížení na možnost (jaderné) války. Pro Sověty se jednalo spíše o teoretickou než reálnou možnost. Naproti tomu se Mao Ce-tung jadernou válkou jako prostředkem k vítězství nad kapitalismem otevřeně zabýval. Například během své druhé návštěvy Moskvy v proce 1957 pronesl památnou řeč, ve které zdůraznil její pozitiva. Pokud by se totiž konala, vyšlo by z ní socialstické obyvatelstvo z poloviny na živu, zatímco celý kapitalistický svět bude v důsledku sve numerické slabosti zničen. V průběhu dalších padesáti až sta let se pak díky reprodukci podaří nahradit ztráty zpusobené takovým konfliktem.(20)
Jak pak Chruščova, dávného nepřítele Mao Ce-tunga může vidět dnešní čínský historik?
Jeho epocha je klasifikována jako imperialistické období SSSR. Wang Hong sheng například líčí sovětskou intervenci do polských a maďarských záležitostí v roce 1956 nádechem sympatií pro obě země, které narušily pravidla hry nastavené Sovětským svazem. S podobným postojem se pak můžeme setkat i v hodnocení sovětské invaze do ČSSR v éře Brežněva. Kriticky je hodnocena i podpora Vietnamu ve válce s Rudými Khmery (spojenci Číny), sovětské vztahy s Indií či invaze do Afghanistánu.(21)
Projevené sympatie čínských historiků polským, maďarským a československým komunistům však neznamenají mnoho. Vzpomeňme na rumunskou pozici k událostem ze sprna 1968. Ačkoli Ceauşescu invazi pěti armad odsoudil, sám ve vnitřní politice razil lini tvrdší než sám Brežněv. Historickým faktem pak také zůstava, že sám Mao Ce-tung v kritický rok 1956 plně podporoval sovětský zásah v Maďarsku. Čínskou pozici je tak třeba chápat spíše jako nesouhas s intervenci SSSR do záležitostí jiných komunistických stran ( Čína měla v dané době stejný problém) než jako souhlas s vnitřní evolucí tří východoevropských komunistických stran, které pokud by byly ponechány jen samy sobě, mohly případně zkončit i nastolením multipartismu v daných zemích.
Zajímavá je dnešní čínská interpretace sovětsko - čínské roztržky. Čínská historiografie uvádí, že už za Stalinovy epochoy existovaly určité neshody, ale protože SSSR pomáhal Číně, mohl na ně Mao Ce-tung zapomenout. Ačkoli sovětská pomoc pokračovala i po nástupu Chruščova, byla to jeho politika destalinizace a détente se Západem, co vedlo k degradaci vtahů. V důsledku toho se mezi Čínou a Sovětským svazem rozhořel ideologický boj, který přerostl do otevřeného konfliktu. Tyto události vedly Čínu k normalizaci vztahů s USA a vytvořením protisovětské fronty. Sovětský svaz tak nahradil USA jako hlavního nepřítele ČLR.(22)
Je nutno zdůraznit, že při přehledu událostí nepadají ostrá slova na adresu Chruščova jako původce konflitku. V interpretaci roztržky chybí klasické označení imperialistický Sovětský svaz. Zde uved´me, že se dnešní čínská zahraničně politická linie hodně podobá tehdejšímu Sovětskému svazu. Proto dnes ani čínský historik nemůže obvinit SSSR z viny za konflikt, v nemž na rozdíl od Ma Ce-tunga bránil pozitiva détente se Západem.

Sovětské dějiny očima čínského školáka

Jak tedy celkově vyznívá soud nad Sovětským svazem?
Říjnová revoluce a spolu s ní první vůdce sovětského Ruska Vladimír Ilič Lenin zůstávají vnímáni pozitivně. Revoluce je monotóně vyzvedávána jako zásadní historický obrat na cestě k lepší budoucnosti lidstva. Jen díky ní byla imperialismu zasazena těžká rána a proto se mohla uskutečnit dekolonizace. Její vůdce je pak vyzvedáván jako velikán dějin a člověk velkého charakteru.
Mao Ce-tugnem ceněný Josef Stalin a jeho epocha už určité nuance nabízí. Můžeme se setkat s tím, že určití historici nabídnou jen Stalinovy úspěchy. O negativech mlčí. Nezmiňují velký teror, nemluví se o Stalinových chybách při řízení hospodářství ani o imperialistických choutkách sovětského režimu v dané epoše. Naproti tomu se ale můžeme setkat i s pohledy, které se budou snažit představit danou dobu poněkud více nuancovaně a poukáží i na Stalinovy chyby či zločiny. Intepretace pro čínské studenty a veřejnost je tak v případě Josefa Stalina růzonorodá.
Negativní vnímání Chruščovovy a Brežněvovy vlády pak zůstává zachováno. Kritika je ale dnes vedena spíše po linii vztahu k dalším komunistickým stranám, kde Sovětský svaz vyžadoval uznaní své vedoucí úlohy, či za jeho protičínskou politiku (podpora Indie či Vietnamu). Vnitřní evoluce sovětského režimu jako byla destalinizace a mírová koexistence však na rozdíl od minulosti není předmětem kritiky.

Co tedy říci na závěr?

Současný čínský pohled na sovětské dějiny se dá chápat ze dvou úhlů. Prvním je srovnání s tím, jak byl SSSR viděn za Maova života. Tedy Lenin a Stalin jako velcí vůdci, zatímco Chruščov a Brežněv jako zrádci marxismu leninismu. Z tohoto úhlu můžeme konstatovat určitou evoluci dnešní interpretace směrem k západnímu pohledu.
Pokud však vezmeme v potaz evoluci čínské společnosti za posledních 30. let a to jak se tato společnost především ve velkých městech přiblížila západní, může se podobný stav čínské historiografie jevit jako archaický a velmi rezistentní vůči změnám. Tento rychlý pohled na populární čínskou historiografii ve vztahu k Sovětskému svazu pak také vůbec nenapovídá nic o tom, že by komunistický system prodělával nějakou ideologickou evoluci. Takto strnulý pohled na sovětské dějiny se nezdá nabízet možnost, že by se zároveň schylovalo i k zásadnímu přehodnocení historické úlohy zakladatele komunistické Číny.

Poznámky
(1) Dle názoru Mao ce-tunga je nutno interpretovat Stalinovo dědictví jako ze 70ti% dobré a ze 30ti% špatné Lavrenov S. / Popov I.: "Sovetskij Sojuz v lokalnych vojnach i konfliktach", str. 199
(2) Maliksetov A. V.: " Istorija Kitaja", str. 706
(3) Wang Hongsheng: "Ershi shiji shijie shi", str. 74
(4) "Eluosi. gai ge yu kuozhang", str. 103
(5) Medwedew Roy: " 80 Jahre Russische Revolution. Sieg und Niederlage der Bolschewiki", str. 64
(6) Cui Zhonglei: "Shijie shangxia wuqian nian", str. 240-241
(7) "Eluosi. gai ge yu kuozhang", Str. 116
(8) Cui Zhonglei: "Shijie shangxia wuqian nian", str. 245
(9) "Zhongyang dian shi tai, Da guo jue qi, Eluosi", Str. 155
(10) "Eluosi. gai ge yu kuozhang", Str. 122-123
(11) Cui Zhonglei: "Shijie shangxia wuqian nian", str. 326-329
(12) "Zhongyang dian shi tai, Da guo jue qi, Eluosi", str. 159-185
(13) Wang Hongsheng: "Ershi shiji shijie shi", str. 200-203
(14) Wang Hongsheng: "Ershi shiji shijie shi", str. 129
(15) Cui Zhonglei: "Shijie shangxia wuqian nian", Str. 306-315
(16) Dreyfus F. G.: "Les relations russo – chinoises depuis le XVIe siècle", str. 37
(17) Čínský výraz bratrské vztahy 兄弟关系 xiongdi guanxi v sobě nese vztah mezi starším a mladším bratrem. Nemá tak úplně shodný význam jako bratrské vtahy v češtině
(18) Lavrenov S. / Popov I.: "Sovetskij Sojuz v lokalnych vojnach i konfliktach", str. 199
(19) Lévesque J.: "Le conflit sino-soviétique", Str. 37-40
(20) Maliksetov A. V.: "Istorija Kitaja", str. 650
(21) Wang Hongsheng: "Ershi shiji shijie shi", str. 152-210
(22) Wang Hongsheng: "Ershi shiji shijie shi", str. 153

Použitá literatura
Cui Zhonglei: "Shijie shangxia wuqian nian", Changchun :Jinlin renmin chubanshe 2008
Dreyfus F. G.: "Les relations russo – chinoises depuis le XVIe siècle", Géostratégiques n° 17 - La Chine Septembre 2007
"Eluosi. gai ge yu kuozhang", Changchun: Jinlin renmin chubanshe 2008
Lavrenov S. / Popov I.: "Sovetskij Sojuz v lokalnych vojnach i konfliktach", Moskva: Astrel 2003
Lévesque J.: "Le conflit sino-soviétique", Paris: Les Presses universitaires de France, 1973
Maliksetov A. V.: "Istorija Kitaja", Moskva: Izdatelstvo Vyššaja škola 2002
Medwedew Roy: "80 Jahre Russische Revolution. Sieg und Niederlage der Bolschewiki", UTOPIE kreativ, H. 77 (März 1997), S. 63-75
Wang Hongsheng: : "Ershi shiji shijie shi", Beijing:Beijing Daxue Chubanshe 2009
"Zhongyang dian shi tai, Da guo jue qi, Eluosi", Zhongguo minzhu fazhi chubanshe 2006

 
Jak citovat tento textDobrovolský, Ján. Sovětský svaz očima čínského školáka [online]. Glosy.info, 9.říjen 2010. [cit. 27.prosince 2014].
Dostupné na WWW: <http://glosy.info/texty/sovetsky-svaz-ocima-cinskeho-skolaka/>. ISSN 1214-8857.
Klíčová slova
Čína. Sovětský svaz. Mao ce-tung. Stalin.

Diskuse k tématu


Přidat komentář