Přeskočit navigaci
Společnost, politika, kultura, filosofie
24.listopadu 2017
Ještě nejste členem Glos? Zaregistrujte se.
 

Glosy.info

Šťastný divoch, odporný ničema - Zuzana Marie Kostićová

Text byl publikován 14.února 2007, vytištěn pak 24.listopadu 2017. Nachází se na adrese
<http://glosy.info/texty/stastny-divoch-odporny-nicema/>

Snad je tři týdny po uvedení filmu do kin na recenzi trochu pozdě, nevím. Tento film si ji však zaslouží, a to ne jen tak nějakých pět deset řádek zakončených příslušným počtem hvězdiček, ale pěkně dlouhé pojednání. Ne snad, že by to byl film tak dobrý - ve skutečnosti si o dlouhou reflexi říká právě svou nevalnou kvalitou.

Je totiž fakt, že Apocalypto ťalo do živého nejen odborníky z řad vědců, ale i docela obyčejné Maye nebo míšence, kterým se příliš nezamlouval způsob, jakým Gibson vyobrazuje jejich kulturu a předky. Ale ani v případě, že jste obyčejný nezainteresovaný divák, se neubráníte zamyšlení nad tím, jak blízko k realitě vlastně obraz mayské civilizace, který se nám tu předkládá, má.

O umělecké kvalitě filmu, spádu příběhu, kameře a dalších podobných věcech už bylo napsáno dost a dost, některým se film líbil, jiným ne. Tenhle článek má plnit jinou funkci - odpovědět na otázku: jak moc se lze spoléhat na věrnost portrétu mayské kultury, který nám Gibson nabídl?

Otázka politické korektnosti

Základní charakteristikou Apocalypta je, že si nebere servítky. Mayové jsou tu naprosto jednoznačně vyobrazení jako sadističtí násilničtí vyvrhelové, kteří ze zálohy přepadají nic netušící idylické vesničky v pralesích, ničí krásné mezilidské vztahy, které se v nich vyvinuly, a nemilosrdně ženou nově nabyté otroky do měst, kde ženy prodají na tržišti a nic netušícím mužům prakticky ihned vyrvou srdce za nadšených skřeků přihlížejícího davu lidských hyen. Mrtvé oběti vzápětí useknou hlavu a tu shodí po schodech dolů z chrámu, za níž vzápětí následuje bezhlavé tělo.

To skutečně není obrázek, který by byl kompatibilní se současnou americkou módou opatrnosti, taktnosti a politické korektnosti. Jinými slovy, Apocalypto musí působit - a také působí - na mexické Indiány podobně, jako Muhammadovy karikatury na radikální muslimy. V Mexiku (ostatně i v USA) se po jeho uvedení vzedmula vlna protestů a reakcí jak ze strany samotných Mayů, tak i vzdělané veřejnosti - odborníků, recenzentů, bloggerů a dalších. Všichni dokola opakovali, jak velice Indiánům uškodilo takové vyobrazení jejich kultury, které je navrch korunováno příjezdem španělských lodí s misionáři, kteří přivážejí kříž a tedy i spásu a lidštější civilizaci. Přesto, že hlavní hrdina v podstatě okamžitě zmizí v pralese, aby se Španělům raději vyhnul, je vyznění celého filmu přesto jednoznačné: "Zaplať Pámbů, že přišli křesťané a donutili Maye opustit jejich odporné praktiky a úpadkovou kulturu založenou na násilí."

Většina vědců i recenzentů stále dokola opakovala a opakuje, že Gibson prošvihl příležitost zobrazit na plátně všechny kulturní výdobytky, kterých Mayové dosáhli. Že je skutečně ostudné, že se namísto kalendáře, matematiky, nádherné architektury, písma a dalších věcí soustředí pouze na násilí, krev, smrt, rozklad a vnitřní orgány. Osobně se nedomnívám, že je po této stránce možné Gibsonovi něco vyčítat - nebo snad lze kritizovat autora, že se ve svém díle věnuje právě tomu problému a ne nějakému jinému? Koneckonců Apocalypto si nehrálo a nehraje na dokumentární film, to musí být jasné každému, kdo z něj viděl byť jenom pár scén.

Na druhou stranu Gibson - bohužel, nutno říci - odvedl tak dobrou práci, že obraz Mayské kultury ve filmu vypadá skutečně věrohodně. Yucatéčtina, kterou se v něm mluví, tetování, fyzické typy, oděvy, čelenky, architektura, exteriéry - to vše vyvolává dojem, že se před námi zhmotnila mayská kultura v celé své kráse. Je pravda, že se Gibsonovi podařilo trefit několikrát hřebíček na hlavičku předkolumbovské symboliky, nicméně většina těchto tak důvěryhodně působících propriet je poněkud mimo, v nejlepším případě těsně vedle.

Otázka historické věrnosti

V některých místech filmu se odborník spíše zasměje. Zejména je tomu tak na začátku, kde se bratři navzájem oslovují - jména jako "Flint Sky", "Jaguar Paw" a zejména "Smoke Frog" a "Curl Nose" jsou přímo převzata z odborné literatury 80. let, tedy z doby, kdy dosud nebylo známo fonetické čtení některých glyfů a mayští králové byli provizorně nazýváni legračními přezdívkami odvozenými z fyzického vzhledu glyfů. Tak se později zjistilo, že například vojevůdce jménem "Kouřící žába" je ve skutečnosti Siyah K' ak ("Zrozený oheň") nebo král Copánu známý pod kuriózním jménem Osmnáct Králík se ve skutečnosti jmenoval Waxaklahun Ubaah Kawil, "Osmnáct je hlav boha Kawila". V tomto smyslu je docela roztomilé vidět, jak tyto staré přezdívky znovu ožívají na filmovém plátně a bratři se jimi s plnou vážností oslovují.

Na druhou stranu legrace přestává v okamžiku, kdy se vesničané konfrontují s válečníky z města. Je třeba hned na začátku říci, že to, co je na celém filmu nejvíce absurdní, je propast mezi městem a vesnicí, tedy fakt, že vesničané vůbec o existenci měst nevědí, jen si o nich vyprávějí pověsti (a to i přesto, že nejbližší je sotva dva dny cesty vzdálené), a obrovský rozdíl mezi kulturou města a kulturou venkova. Nebylo naprosto myslitelné, aby mayský vesničan byl překvapen existencí lidských obětí! Už sám selský rozum napovídá a koloniální kroniky bezpečně dokládají: na vesnicích se lidské oběti provozovaly taky, byť výjimečně a jen v nouzi nejvyšší (a to ne proto, že by vesničané byli laskavější než Mayové z města, ale proto, že zajatce obvykle neměli a otroky si nemohli dovolit). Film sugeruje naprosto nesmyslnou představu o jakýchsi dvou světech, které žily vedle sebe, idylce hlubokých pralesů, kde člověk žije v souladu s přírodou, a zoufalství upadajících měst, kde teče potokem krev, pole nerodí, lidé klopýtají pod vahou pytlů s vápnem a všude se povalují chudáci, žebráci a hnijící těla obsypaná mouchami. To ale skutečně neodpovídalo realitě - ve skutečnosti je takový obrázek nejen nesmyslný, ale i hodně, hodně naivní.

Tím se dostáváme k ekologické problematice. Většina textů mluví o tom, že Gibsonovi šlo především o vytvoření metafory pro naši současnou civilizaci: zcela nepokrytě přiznám, že nevědět to předem, asi by mě to při sledování filmu vůbec nenapadlo. Na druhou stranu nejen Gibson, ale i mnoho naprosto seriózních teorií pracuje s kolapsem klasické mayské kultury jako úpadkem ve znamení eroze, nedostatku vody a půdy a dalších problémů životního prostředí, na němž se podepsalo zastavění většiny úrodných polí, vykácené pralesy, těžba vápence a tak dále. Osobně rozhodně nejsem přívrženkyně těchto "ekologických" teorií - proces podobného typu vedoucí až ke kolapsu máme spolehlivě doložený pouze z jednoho mayského města, totiž z Copánu, kde většinu rodné půdy zabíraly chrámy a králové na hladomory reagovali poněkud nešťastně dalším stavěním, aby si naklonili bohy. Jinde se ale s životním prostředím zacházelo poměrně velmi uvážlivě, rozhodně podstatně lépe než dnes. Příčiny úpadku mayské civilizace leží podle mého názoru jinde (ale to by bylo téma na samostatnou knihu, dokonce několikasvazkovou).

Dalším opravdu velkým problémem filmu je zasazení do historické epochy - kritiku tohoto typu také najdete v každé slušné odbornější recenzi. Gibson zcela bez problémů míchá dohromady fakta, které v reálu dělilo několik století, například ekologické problémy konce klasického období (cca 8. stol. n. l.) s ryze poklasickým typem lidské oběti vyrváním srdce (10. až 15. stol.), které navíc máme v tomto množství doložené pouze u Aztéků (na druhou stranu to, že něco není doložené, neznamená, že se to nedělalo). Podobně se nebojí položit vedle rekonstruovaného města Tikalu (opuštěno koncem 9. stol.) příchod Španělů (počátek 16. stol.). Stejně nepatřičně vypadá rituál uctívání čistě poklasického boha Kukulcana na vrcholu klasické pyramidy. A když už jsme u toho, sám rituál je naprosto absurdní: jak dokládají písemné prameny, žádné veřejné řeči se při obětech rozhodně nekonaly.

Tím se dostáváme k filmovému násilí a lidským obětem, asi nejkritizovanějšímu momentu filmu, ať už z estetických nebo z historických důvodů. Mám v tomto tématu tu výhodu, že jsem se lidskými oběťmi starých u Mayů zabývala na odborné úrovni - a paradoxně ze stejného důvodu nesdílím rozhořčení většiny odborníků nad tím, "že to Gibson přehnal". Ano, Mayové obětovali lidi, někdy dokonce velice krutě (ano, spousta věcí není doložena, ale jak jsem říkala, Apocalypto není dokument a co není doloženo, není automaticky vyvráceno). Problém je tu jinde, totiž ve způsobu, jakým jsou vyobrazovány. Myslím si, že hlavní potíž je v tom, že Gibson byl právě zde nejpoplatnější své vlastní kultuře - obraz obětí je totiž takový, jak by vypadaly, kdyby je prováděl Evropan.

Situace u Mayů byla poněkud jiná - je naprosto a vrcholně nepravděpodobné, že by městští bojovníci tímto způsobem přepadali nepřipravené chudé vesnice. To nedělali ani Aztékové, jinak nejdrsnější národ Mezoameriky. Naopak, válka byla přísně stanovený rituál, jakákoli úskočnost nebo lest do ní prostě nepatřila (to je mimochodem jeden z důvodů, proč Cortés při dobývání Aztéků tak snadno zvítězil). Přepadnout ze zálohy vesničany by bylo naprosto nedůstojné jakéhokoli vojevůdce - čest se získávala jinde, tedy po vyhlášení války v bojích města proti městu a krále proti králi, podrobené státy pak musely platit tribut - inu a součástí tributu byl také "materiál" pro lidské oběti (pokud víme, rekrutoval se především z trestanců nebo válečných zajatců). Způsob, jakým je tu oběť vyobrazena, je spíše aztécký než mayský, ale to je spíš problém Gibsonova bezproblémového míšení klasického a poklasického období, protože je dost pravděpodobné, že v poklasickém se oběti dost změnily - bylo jich více a dělaly se jinak, víc "aztécky". Do obrazu klasického mayského města však vyrvání srdce nepatří (to už spíše stětí) - ostatně stejně jako španělské loďstvo.

Poslední hojně kritizovaný prvek je zatmění slunce, které Maye ve filmu tolik překvapí. Jak poukazovali mnozí vědci, mayští kněží byli schopni tak přesných astronomických výpočtů tohoto fenoménu, že je sice mohlo překvapit, že zatmění nastalo o dva dny dříve, ale nemohli jím být zastiženi takto nepřipraveni.

Kromě toho je v Apocalyptu samozřejmě mnoho drobných detailních nepřesností a absurdit, například moment, kdy se velitel nájezdníků řízne před začátkem slavnosti do ruky, aby obětoval krev - a odborník na mayské rituály se vzápětí okamžitě zlomí v záchvatu smíchu, jelikož oběť krve byl stejně významný a dlouhý ceremoniál jako lidská oběť, obojí se zřejmě nedělo zároveň a krev se pouštěla nikoli z dlaní, ale z uší, jazyka nebo předkožky. Podobně problematické jsou čelenky, oděvy, "mayské malby" na stěnách, které vypadají spíše jako karikatury, špatná yucatécká výslovnost většiny herců - a tak dále.

Na druhou stranu jsou zde některé velice hezké momenty, byť jich není mnoho. Například v závěrečné scéně, kdy Jaguáří Tlapa bojuje se svými pronásledovateli a jeho žena zároveň rodí: zde se Gibsonovi podařilo krásně trefit předkolumbovskou paralelu mužského boje a ženského rození. Další moc pěkný rys je neuvěřitelná statečnost při snášení bolesti a umírání.

Důsledky

Dá se souhrnně říci, že vědci nad Apocalyptem lámou hůl (nebo spíše zuří), evropská maystická asociace WAYEB dokonce vydala oficiální prohlášení, které film odsuzuje.

Základní problém důsledku takto natočeného filmu o Mayích se podařilo vystihnout Dito Moralesovi, když na jednom mezoamerikanistickém diskusním fóru napsal: " Jak to kdysi napsal Howard Risatti, žijeme v "kultuře Colossea", kde podívaná nahradila podstatu. Kdo může vinit naše studenty, že také někdy zaměňují podívanou za podstatu? (...) Gibsonův protimayský špek, na který se dá pohodlně skočit, ať je jak chce populární a groteskní, nás donutí učit předkolumbovské kultury tím, že budeme odnaučovat Apocalypto stejně, jako odnaučujeme Šifru mistra Leonarda..." A to se netýká jenom studentů vysokoškolských, kteří jsou přeci jen (alespoň v Čechách) většinou alespoň trochu kritičtí, ale i středoškoláků a menších dětí, které budou vyrůstat s obrazem mayské civilizace jako veřejných orgií krve a násilí bez jakékoli hloubky.

Na druhou stranu v českém prostředí to snad jeden dobrý důsledek mít bude - snad se konečně upustí od mylného, dávno překonaného názoru, který nicméně u nás stále přetrvává, totiž že Mayové byl mírumilovný národ kněží-astrologů, který neznal násilí, nevedl války a neobětoval.


Jak citovat tento textKostićová, Zuzana Marie. Šťastný divoch, odporný ničema [online]. Glosy.info, 14.únor 2007. [cit. 24.listopadu 2017].
Dostupné na WWW: <http://glosy.info/texty/stastny-divoch-odporny-nicema/>. ISSN 1214-8857.