Přeskočit navigaci
Společnost, politika, kultura, filosofie
20.listopadu 2019
Ještě nejste členem Glos? Zaregistrujte se.
 

Sudetoněmecký landsmanšaft - historie, struktura, cíle - Ondřej Kučera

Publikován 2.srpna 2004, text čítá cca 25126 slov. 38118 přečtení  |  7605 reakcí

Historie Sudetoněmeckého landsmanšaftu

Vytváření prvních sudetoněmeckých sdružení

Vzhledem k všeobecně špatné sociální situaci vyhnanců byly počátky sdružování sudetských Němců zaměřeny spíše jako humanitární pomoc. V prvních poválečných letech sehrála hlavní úlohu církev, která byla prakticky jedinou organizací na území Německa, jejíž struktura nebyla válkou rozvrácena. Již v létě 1945 vzniklo ve Frankfurtu nad Mohanem tzv. Církevní pomocné středisko (Kirchliche Hilfstelle), jehož mnichovská pobočka, založená na podzim roku 1945, se orientovala především na pomoc Němcům z Československa.

Založení Pomocného střediska pro uprchlíky se sudetských území (Hilfstelle für Flüchtlinge aus den Sudetengebieten) v červnu 1945 bylo prvním pokusem o zřízení čistě sudetoněmecké přesídlenecké organizace. Toto sdružení se zabývalo nejen řešením složité situace vysídlenců a uprchlíků, ale i jejich začleňováním do hospodářského a sociálního života v Bavorsku. Organizace se však dostala brzy do rozporu s nařízeními amerických okupačních orgánů, které zakazovaly politickou činnost přesídleneckých organizací,13 americká okupační správa se obávala totiž radikalizace většího počtu vyhnanců na jednom místě. Stejně tak československá vláda proti činnosti střediska několikrát protestovala. Československá vojenská mise v Berlíně zaslala americké vojenské správě memorandum, ve kterém požadovala zákaz sudetoněmeckých organizací v jí spravované okupační zóně, ale americká správa žádosti nevyhověla. V prosinci 1947 tak mohl protestovat tehdejší ministr zahraničí ČSR Vladimír Clementis na půdě Národního shromáždění proti sudetoněmeckým "iredentistickým pletichám".14

V lednu 1946 vznikla z mnichovského Církevního pomocného střediska tzv. Ackermannova obec (Ackermann-Gemeinde) - organizace sudetoněmeckých katolíků, navazující na předválečnou německou Křesťansko-sociální stranu. Na národovecký proud (a konkrétně na Henleinovu SdP a její nacistické a hlavně spannistické15 křídlo) navazující Witiko-Bund vzniká v říjnu 1950 a nakonec také roku 1951 sociálně-demokratická Seligerova obec (Seliger Gemeinde). V červenci 1947 bylo založeno Pracovní společenství k ochraně sudetoněmeckých zájmů (Arbeitsgemeinschaft zur Wahrung sudetendeutscher Interessen), ze kterého roku 1955 vznikla Sudetoněmecká rada.

Velkou změnou bylo roku 1948 rozhodnutí americké vojenské vlády (v srpnu 1948 začaly znovu platit podmínky někdejšího spolčovacího zákona) povolit první organizaci s názvem Sudetoněmecký landsmanšaft. Povolení se týkalo organizace Okresní svaz Sudetoněmeckého landsmanšaftu v Memmingenu. Téhož roku se na setkání sudetoněmeckých aktivistů v Heppenheimu stvrdila potřeba vytvořit celoněmeckou organizaci. V čele Sudetoněmeckého výboru, který měl připravit vznik organizace, stanul veterán sudetoněmecké politiky Rudolf Lodgman von Auen. Podnět k založení zastřešující sudetoněmecké organizace daly Ackermanngemeinde spolu s Witiko-Bundem a Seligergemeinde16, neboť chtěly mít jedinou organizaci reprezentující sudetoněmectvo jako celek. Dne 16.ledna 1949 byla založena Zemská organizace Sudetoněmeckého landsmanšaftu, která byla výrazným mezníkem na cestě k vytvoření celostátní organizace. V tuto dobu již existovalo na padesát okresních organizací SL.17

V roce 1949 byl přijat první zásadní programový dokument, tzv. Eichstättská "adventní" deklarace, ve které byly poprvé nastíněny cíle organizace. Sudetští Němci zde uvedli své vyhnání do celoevropského kontextu a kdy bal jejich boj označen obecně i jako zápas proti komunistické hrozbě, která spáchala bezpráví na sudetských Němcích a páchá toto bezpráví na dalších lidech a skupinách. Podle sudetských Němců přitom nejde jen o právo na sebeurčení národnostní skupiny ale i o právo na sebeurčení Evropy jako takové a lidská práva celkově. Vyřešení poválečné krize spatřoval SL v možném obnovením křesťansko-humanistických základů a federalistickým uspořádáním Evropy.

Sdružení se v Eichstättské deklaraci zřeklo přisuzování viny českému nebo polskému národu. V deklaraci volá pouze po uplatnění práva a potrestání kriminálního jednání bez toho, aby se Češi nebo Poláci museli po případném svržení komunistické diktatury obávat kolektivní msty. Zásadním momentem dokumentu je však návrat vlasti, což znamená do poměrů v roce 1937.18

V Eichstättské deklaraci byly načrtnuty obrysy budoucí politiky, které se budou později objevovat stále častěji. Takovými trendy jsou důraz na právo, podpora evropského sjednocování jako prostředku k usmíření národů, právo na sebeurčení a důraz na křesťanské hodnoty. Na druhé straně se zde objevuje i další budoucí znak politiky SL, kterým je neochota jasně a bezpodmínečně pojmenovat chyby své vlastní minulosti. Místo toho se v deklaraci uvádí, že za obecnou morální krizi našich časů může špatné řešení poměrů ve středoevropském prostoru, čímž se pravděpodobně myslí Versailleská smlouva.19 Dále se zde mluví o nebezpečí východní totality, která má kořeny v propojení imperialistického panslavismu a bolševismu.20 Není zde však ani slovo o hitlerovském expanzionismu, který byl prvním hybatelem středoevropské tragédie a roli SdP a Konráda Henleina při přípravách na nacistickou okupaci střední Evropy. Spolu s odmítnutím "historicko-zeměpisné danosti v Čechách, na Moravě a v karpatském prostoru"21 vytvářela tato teze od padesátých let živnou půdu pro odpůrce SL na druhé straně hranic.

Vznik a stabilizace v padesátých letech

Na setkání sudetoněmeckých předáků 25.ledna 1950 v Detmoldu se Zemská organizace etablovala jako celostátní Sudetoněmecký landsmanšaft, který zastřešil všechny doposud fungující regionální organizace. V čele landsmanšaftu stanul jako jeho mluvčí Lodgman von Auen. Detmoldská deklarace stanovila hlavní úlohu SL, kterou mělo být do budoucna zastupování všech sudetských Němců bez rozdílu a pečování o jejich dědictví a dále také rozvinula závěry Eichstättské deklarace.22

SL se také pokusil ještě v průběhu padesátých let o dohodu s českou stranou. Možnosti budoucího opětovného spolužití v českých zemích byly nastíněny v tzv. Wiesbadenské smlouvě z roku 1954 mezi Pracovním společenstvím k ochraně sudetoněmeckých zájmů (pozdější Sudetoněmecká rada) a Českým národním výborem v exilu, vedeným dlouholetým odpůrcem politiky Edvarda Beneše generálem Lvem Prchalou. Ve smlouvě se obě strany dohodly na společném postupu sudetských Němců a české emigrace proti komunistickému režimu a na nepřijatelnosti kolektivní viny. Český národní výbor pak potvrdil zájem na tom, aby se sudetští Němci po pádu totalitního režimu do českých zemí vrátili. Tato dohoda je dodnes v SL pokládána za základ pro případné budoucí česko-sudetoněmecké vyrovnání,23 avšak na české straně nebyla považována za významný dokument ani českým exilem, natož samozřejmě československou komunistickou vládou.24

V červnu roku 1954 převzal Svobodný stát Bavorsko symbolické opatrovnictví nad sudetoněmeckou národnostní skupinou na Sudetoněmeckých dnech v Mnichově,25 kdy byli sudetští Němci (čili Němci z Čech, Moravy a českého Slezska) vedle Švábů, Franků a Starobavorů prohlášeni za čtvrtý bavorský kmen.26 Tento patronát (Schirmherrschaft) byl později potvrzen i písemně v listopadu 1962.27

Šedesátá a sedmdesátá léta

Do šedesátých let vstoupil SL již jako usazená a strukturovaná organizace. V roce 1961 sdružení vyhlásilo své programové prohlášení, známé jako "20 bodů" a razantně vkročilo do nového desetiletí. Přes úspěchy, kterých mělo dosáhnout, se však začalo potýkat s novými problémy. Mezi ně patřilo vyrovnávání se s generačním faktorem a měnící se politickou situací. Vztahy SRN s východním blokem se tehdy přes dílčí krize zlepšovaly a politická reprezentace se musela vyrovnávat se sílícími hnutími mládeže. SL v polovině šedesátých let dosáhl patrně vrcholu svého politického vlivu, který ale později v budoucnosti již nedokázal zopakovat.

Stabilizované Krajanské sdružení začalo usilovat o to, aby se spolkový stát identifikoval s cíli nyní již do německé společnosti integrovaných vysídlenců a proto již brzy začalo vyjednávat s politickými stranami.

První dohody byly uzavřeny s SPD a bavorskou CSU roku 1961. V prohlášení SPD po schůzce s představiteli landsmanšaftu z 22. ledna 1961 se sociální demokraté přihlásili k tradičním politikám SL - k uskutečnění práva na vlast a sebeurčení či bezprávnosti poválečného vyhnání. Její prohlášení v mnoha ohledech navazovalo na dvacetibodové programové prohlášení SL. CSU se taktéž přihlásila k požadavkům SL a zavázala se, v intencích vyhlášeného patronátu Bavorska nad sudetskými Němci, k zastupování zájmů SL (a ve shodě a po konzultacích se sdružením) na půdě Spolkového sněmu a vlády a hlavně při eventuálním jednání s Československem. Později byly uzavřeny dohody ostatních stran a státních orgánů s platformou SL.

Roku 1964 zaznamenalo krajanské sdružení na německé politické scéně velký úspěch. S liberální FDP se podařilo SL vyjednat v říjnu zveřejněný text prohlášení, ve kterém tato strana nejen podporuje sudetoněmecké právo na vlast a sebeurčení, ale také slibuje, že bude tuto politiku bránit na poli zahraniční politiky. V listopadu téhož roku se k tomuto prohlášení přidala CDU, označující jednoznačný závazek podporovat sudetoněmecké cíle za závazek každé budoucí německé vlády. Prohlášeními obou stran se sudetoněmecké otázka dostala na státní úroveň, která byla dovršena společným prohlášením spolkových stran ve Spolkovém sněmu. Kancléř Ludwig Erhard uvedl, že řešení nespravedlivého vyhnání bude věcí "celého německého národa a jeho ústavních orgánů" s tím, že "SRN neklade vůči ČSSR žádné územní požadavky, ale toto zjištění nevylučuje sudetoněmecké právo na vlast a na sebeurčení." Prohlášení bylo pravděpodobně kompromisním řešením mezi postojem vlády, která trvala na kontinuitě SRN s hranicemi Německa v roce 1937 (tedy bez nároku na území českého pohraničí) a politikou SL, jenž trval na tom, že územní otázky zůstávají otevřené.

Brandtova východní politika a její důsledky pro SL

Situace se začala měnit ve druhé polovině šedesátých let. SPD v čele se svým lídrem Willy Brandtem se začala orientovat na uvolňování napětí mezi Německem a vládami zemí za železnou oponou a tím se nemohla nedostat do rozporu se slibovaným hájením zájmů SL. Stále častěji v SDP proto zaznívala kritika výroků vrcholných představitelů SL, kteří vládu ČSSR dráždili hlavně zdůrazňováním svých požadavků na nová státoprávní i územní řešení českomoravského prostoru.28 Například tehdejší mluvčí SL a zároveň spolkový ministr dopravy Hans-Christian Seebohm na Sudetoněmeckém dni v Norimberku roku 1964 prohlásil: "Ukradená území musí být vrácena sudetoněmeckému národu (Heimatvolk)."29 Rozpor mezi cíli SL a novým směrem zahraniční politiky německé vlády se začal prohlubovat, a po intermezzu náhlého zmrazení styků z ČSSR po krachu tzv. "Pražského jara" a vpádu jednotek Varšavského paktu, byl završen v roce 1973, kdy byla vládou Willyho Brandta a jejím československým protějškem přijata československo-německá smlouva.

Česko-německá smlouva, známá jako tzv. Pražská smlouva z roku 1973 nevyhověla prakticky žádnému ze sudetoněmeckých požadavků. SRN se vzdalo územních nároků na ČSSR, Mnichovská dohoda byla označena za "nulitní" ("nichtig"), přičemž jedinou zmínkou vztahující se k sudetoněmecké problematice byla formulace, v níž se respektovaly "právní účinky, které vyplývají vůči fyzickým osobám z práva použitého v době od 30. září 1938 do 9. května 1945". Nebyla naopak vyřešena otázka různého právního výkladu Mnichovské dohody, kterou česká strana považuje za neplatnou od samého počátku a německá až od 15. března 1939, a taktéž sporné majetkové otázky také nebyly nastoleny.

Po přijetí "Pražské smlouvy" začal vliv SL na spolkovou politiku klesat. SL ve zveřejněném odmítnutí smlouvy zopakoval svoji platformu: odmítnutí začlenění německých částí českých zemí do ČSR v roce 1919, platnost Mnichovské dohody a začlenění Sudet do Německé říše a přetrvávající otevřená teritoriální otázka.30 V reakci na uzavření smlouvy mezi SRN a ČSSR inicioval v roce 1975 SL na svém sjezdu nazvaném "OSN - naslouchej nám!"31 petici Spojeným národům, kterou poté podepsalo 250.000 lidí. Petice navazovala na rezoluci Valného shromáždění OSN z 22. listopadu, vyjadřující právo Palestinců na sebeurčení, nacionální nezávislost, na návrat do vlasti a na návrat majetku.

Přes odmítnutí "Pražské smlouvy" začíná SL postupně upouštět od hlasitého prosazování územních změn a soustředil se na sebeurčení sudetoněmecké skupiny ve své vlasti a nově také začal silněji zdůrazňovat majetkové požadavky, které zůstávaly doposud skryty za abstraktnějšími cíli. 7. června 1979 oficiálně oznámil mluvčí SL Walter Becher prezidentu ČSSR Gustávu Husákovi, že k obnově práva sudetských Němců patří i úhrada způsobených jim škod.32 Téhož roku byl u příležitosti třiceti let vzniku SL přijat inovovaný programový dokument Manifest '79, který v podstatě znovu rozvinul tradiční cíle a požadavky.33 Novinkou manifestu byla však přes odvolávání se na "20 bodů" z roku 1961 změna rétoriky oproti minulým dobám. V článku 5. se již hovoří o tom, že: "poměr mezi Německem a Československem může být normalizován pouze tehdy, až bude dodrženo právo a požadavky sudetských Němců" což je jediný způsob, jak dosáhnout vítaného "německo-českého vztahu založeného na dobrých sousedských vztazích a pravém partnerství."34 V podobném duchu prováděl svoji politiku landsmanšaft po celá osmdesátá léta.

 << Předchozí: Sudetoněmecké organizace - úvod << >> Následující: SL po roce 1989 a jeho vztahy s ČR >>
1 Huber, 1998, str. 3
2 Die Sudeten Deutschen: Eine Volksgruppe im Herzen Europas, 1995, str. 87
3 Moravcová, 2001, str. 32
4 Jerome, 1972, str. 257
5 Krulík, 1998, str. 78
6 Hahnová; Hahn, 2002, str. 146
7 Krulík, 1998, str. 78
8 Beneš, 2002, str. 65-66
9 Krulík, 1998, str. 78
10 Úřední list republiky Československé, 24.5.1945, str. 1
11 Slovník spisovného jazyka českého, 1989, str. 601
12 Například v obsáhlém projevu prezidenta Václava Havla k česko-německým vztahům v pražském Karolinu roku 1995 nezazněla verze slova sudet- ani jednou.
13 Hruška, 2002, str. 89
14 Maier, 1987, str. 147
15 Othmar Spann byl rakouský filosof, který hlásal specifický nacionalismus a korporativismus, jeho myšlenky byly svého času velmi populární, více viz např.: Ballestrem, Ottman; 1993, str. 87-100
16 Kural a kol., 1996, str. 27-36
17 Hruška, 2002, str. 91
18 Maier, 1987, str. 129
19 Kural a kol., 1996, str. 36
20 Maier, 1987, str. 129
21 Kural a kol., 1996, str. 36
22 Maier, 1987, str. 132
23 Die Sudeten Deutschen, 1995, str. 105
24 Kural a kol., 1996, str. 40
25 Maier, 1987, str. 150
26 Hruška, 2002, str. 94
27 Krulík, 1998, str. 78
28 Kural a kol., 1996, str. 42-45
29 Maier, 1987, str. 154
30 Kural a kol., 1996, str. 47
31 Maier, 1987, str. 158
32 Kural a kol., 1996, str. 48
33 Maier, 1987, str. 113
34 Maier, cit.d., str. 191
35 Kural, 1998, str. 7
36 Kol. aut.: Komu sluší omluva, 1992, str. 130-131
37 Kural, 1998, str. 9
38 Habel, 2003, str. 887
39 Kural, 1998, str. 9
40 Die Sudeten Deutschen, 1995, str. 145
41 Habel, 2003, str. 922
42 Kural, str. 9-10
43 Kural, 1998, str. 12
44 Kural, 1998, str. 13
45 Kunštát, 1998, str. 204
46 Kural, 1998, str. 14
47 Kunštát, 1998, str. 204
48 Hahnová, 1996, str. 81-82
49 Kural, 1998, str. 19
50 Oficiální stránky Václava Havla
51 Kunštát, 1998, str. 205
52 Kural, 1998, str. 19-21
53 Kunštát, 1998, str. 208
54 Česko-německá deklarace
55 Kunštát, 1998, str. 209
56 Kural, 1998, str. 24
57 Zeman a Schröder se shodli: minulost je uzavřena, čl. Mladá Fronta Dnes, 10.3.1999
58 Majetek nechci, říká Bernd Posselt; čl. Mladá Fronta Dnes, 20.12.2000
59 např viz.: Zrušte dekrety, zní z Rakouska'3b čl. Mladá Fronta Dnes, 31.1.2002
60 Zeman vysvětloval, EU je spokojená'3b čl. Mladá Fronta Dnes, 20.2.2002
61 Schröder zrušil návštěvu Prahy, čl. Mladá Fronta Dnes, 28.2.2002
62 Brusel rozvířil otázku zrušení dekretů, čl. Mladá Fronta Dnes, 13.3.2002
63 Poslanci: konec války nelze měnit, čl. Mladá Fronta Dnes, 24.4.2002
64 Habel, 2003, str. 1450
65 Posselt: ČR musí změnit postoj k dekretům, čl. Mladá Fronta Dnes, 23.3.2002
66 The Czechoslovak presidential decrees in the light of the acquis communataire - Summary findings of the Commision services, European Commission, Brusel, 14.10.2002
67 Kovanic, Jan: "Emoce, komplexy a kompatibilní českoněmecká minulost", Neviditelný pes, 5.6.2003, pes.eunet.cz
68 viz Posselt, čl."Toto ne neznamená ne," Neviditelný pes
69 Hahnová, Hahn; 2002, str. 18
70 Kocourek in Dnešek, 1947, str. 324
71 Hahnová, Hahn; 2002, str. 19
72 Kocourek in Dnešek, 1947, str. 323
73 Hahnová, Hahn; 2002, str. 21
74 cit. oficiální internetová stránka SL www.sudeten.de
75 Kural a kol., 1996, str. 40
76 Hruška, 2002, str. 103
77 www.sudeten.de
78 Hruška, 2002, str. 104-107
79 Kural a kol., 1996, str. 39
80 Hahnová, Praha 1996, str. 64-77
81 Hruška, 2002, str. 94
82 Maier, 1987, str. 207
83 Peroutka, 1991, str. 500
84 Maier, 1987, str. 207
85 Bibó, 1997, str. 181
86 Rozumět dějinám, 2002, str. 54-55
87 Křen; Broklová, 1998, str. 239
88 Křen; Broklová, 1998, str. 238
89 Potočný, 1998, str. 136
90 Maier, 1987, str. 208
91 Křen; Broklová, 1998, str. 239
92 Perman, 1998, str. 101
93 Rozumět dějinám, 2002, str. 178
94 Potočný, 1998, str. 129-139
95 Maier, 1987, str. 209
96 Potočný, 1998, str. 142-143
97 Z německého "Volk", znamená též "národ"
98 Kimminich, 1996, str. 3-10
99 Rozumět dějinám, 2002, str. 186
100 Kimminich, 1996, str. 10-12
101 Česko-německé vztahy: česká stanoviska, 1998, str. 49-51
102 Rozumět dějinám, 2002, str. 195
103 Kimminich, 1996, str. 8
104 Krieger a spol, 2000, str. 765
105 Žaloudek, 1996, str. 337
106 Krieger a spol, 2000, str. 765
107 Streinz, 1992, str. 22
108 Bibó, 1997, str. 285-316
109 www.psp.cz/docs/laws/dek/51945.html
110 www.psp.cz/docs/laws/dek/51945.html
111 Mandler, 2002, str. 86-88
112 www.psp.cz/docs/laws/dek/51945.html
113 Staněk, 1996, str. 163
114 Mandler, 2002, str. 50
115 Kolektiv autorů: Rozumět dějinám, 2002, str. 298
116 Kural, 1998, str. 11
117 více k tématu viz Pavlíček; Suchánek, 1998, str. 75
118 Šitler, Lidové noviny, 03. 01. 2004
119 "Donauraum," myšlen je bývalý prostor Habsburské monarchie
120 Reichert, 1988, str. 24-30
121 Hahn, 2003, str. 117
122 "europatauglich" sein
123 Hahn, 2003, str. 117-123

Použité zdroje

Primární prameny:

Beneš, Edvard: Odsun Němců z Československa, nakl. DITA, Praha 2002, vydání druhé
Die Sudeten Deutschen: Eine Volksgruppe im Herzen Europas 1848-1988 (sborník z výstavy), Sudetendeutsche Rat, Mnichov 1995, vydání druhé
Habel, Fritz Peter: Dokumente zur Sudetenfrage, Langen Miller, Mnichov 2003
Huber, Gustl: Tag der Heimat, Tag der Deutschen; Bund der Vertriebenen, Bonn 1998
Im Zeichen der Partnerschaft - sborník, Sudetendeutsche Rat, Mnichov 1980
Kimminich, Otto: Das Recht auf die Heimat, Bund der Vertriebenen Bonn 1996
Kotzian, Ortfried: Die Heimat der Sudetendeutschen in Böhmen, Mähren und Sudetenschlesien sowie der Karpatendeutschen in der Slowakei, Bund der Vertriebenen, Bonn 1998
Maier, Erich: 40 Jahre Sudetendeutscher Rechtskampf, Sudetendeutsche Rat, Mnichov 1987
The Czechoslovak presidential decrees in the light of the acquis communataire - Summary findings of the Commision services, European Commission, Brusel, 14.10.2002
Úřední list republiky Československé, 24.5.1945

Odborná literatura:

Ballestrem, Karl; Othman, Henning: Politická filosofie 20.století, Praha 1993
Bibó, István: Bída malých národů východní Evropy, Kalligram, Bratislava 1997
Češi a Němci - dějiny, kutura, politika; Paseka, Praha 2001
Hahn, Hans Henning: Wo ist ihre Heimat? in Die Flucht, Bundeszentrale für politische Bildung, Bonn 2003
Hahnová, Eva: Sudetoněmecký problém: Obtížné loučení s minulostí, Prago Media, Praha 1996
Hahnová, Eva; Hahn, Hans Henning: Sudetoněmecká vzpomínání a zapomínání, Votobia, Praha 2002
Hruška, Emil: Pohoří divočáků aneb sudetoněmecké kapitoly, nakl. Futura, Praha 2002,
Komu sluší omluva, Erika, Praha 1992
Krieger, Joel: Oxfordský slovník světové politiky, Ottovo nakladatelství, Praha 2000
Krulík, Oldřich: Slova o základu Sudet- a změny jejich významu v historickém a teritoriálním kontextu, Bakalářská práce, UK FSV, Praha 1998
Křen, Jan; Broklová, Eva: Obraz Němců Rakouska a Německa v české společnosti 19. a 20.století, Karolinum, Praha 1998
Kučera, Ondřej: Vztahy mezi ČR a SRN od roku 1989 do přijetí Česko-německé deklarace, Seminární práce UK FSV, Praha 2002
Kunštát, Miroslav: Německo a vztahy k ČR po roce 1989 in Vztahy SRN ke státům střední Evropy od roku 1990; Ústav mezinárodních vztahů - Karolinum, Praha 1998
Kural, Václav a kolektiv: Studie o sudetoněmecké otázce, Ústav mezinárodních vztahů, Praha 1996
Kural, Václav: Krajanské organizace sudetských Němců v SRN - Studie o sudetoněmecké otázce, Ústav mezinárodních vztahů, Praha 1998
Kural, Václav: Sudetoněmecké krajanské sdružení v SRN 1989 - 1996 in Krajanské organizace sudetských Němců v SRN - Studie o sudetoněmecké otázce, Ústav mezinárodních vztahů, Praha 1998
Mandler, Emanuel: Benešovy dekrety, Libri, Praha 2002
Moravcová, Dagmar: Sudetoněmecká sdružení v SRN in Encyklopedie Dějin Německa, Ivo Železný, Praha 2001
Pavlíček, Václav; Suchánek, Radoslav: O některých otázkách majetkových nároků v česko-německých vztazích in Krajanské organizace sudetských Němců v SRN - Studie o sudetoněmecké otázce, Ústav mezinárodních vztahů, Praha 1998
Perman Karel: Fakta o odsunu Němců in Česko-německé vztahy: česká stanoviska, Kruh občanů ČR vyhnaných z pohraničí - Smíření 95, Praha 1998
Potočný, Miroslav: Sudetoněmecký program tzv. 20 bodů z hlediska mezinárodního práva in Krajanské organizace sudetských Němců v SRN - Studie o sudetoněmecké otázce, Ústav mezinárodních vztahů, Praha 1998
Rozumět dějinám, Gallery pro Ministerstvo kultury ČR, Praha 2002
Slovník spisovného jazyka českého, Academia, Praha 1989. sv. V.
Staněk, Tomáš: Perzekuce 1945: Institut pro středoevropskou kulturu a politiku, Praha 1996
Žaloudek, Karel: Encyklopedie politiky, Libri, Praha 1996

Internetové zdroje:

Benešovy dekrety, stránky Poslanecké sněmovny PČR,
www.psp.cz/docs/laws/dek/
www.psp.cz/docs/laws/dek/51945.html (5/1945)
www.psp.cz/docs/laws/dek/51945.html (12/1945)
www.psp.cz/docs/laws/dek/51945.html (33/1945)
Česko-německá deklarace, stránky MZV,
Sudetoněmecký landsmanšaft - oficiální stránka, www.sudeten.de

Usnesení PSP ČR k Benešovým dekretům z roku 2002, stránky Poslanecké sněmovny PČR,
Václav Havel - oficiální stránka

Ondřej Kučera - O autorovi Autor je posluchačem německých a rakouských studií na FSV UK.
Jak citovat tento textKučera, Ondřej. Sudetoněmecký landsmanšaft - historie, struktura, cíle [online]. Glosy.info, 2.srpen 2004. [cit. 20.listopadu 2019].
Dostupné na WWW: <http://glosy.info/texty/sudetonemecky-landsmansaft-historie-struktura-cile/>. ISSN 1214-8857.
Klíčová slova
Sudety. sudetští Němci. Sudetoněmecký landsmanšaft. vyhnání. vyrovnání. odsun. Benešovy dekrety. Ackermanngemeinde. Seligergemeinde. Witiko-Bund. Svaz vyhnanců. Eichstättská deklarace. Česko-německá deklarace. Havel Václav. Neubauer Franz. Posselt Bernd. Bavorsko. historie pojmu "Sudety". Kinkel Klaus. Mnichovská dohoda. Beneš Eduard.

Diskuse k tématu

Číst celou diskusi
zakarpatští němci doplatili na SUDETSKÉ NĚMCE
PAVEL O. (2.3.2008 11:26:16)
JÁ jsem se narodil v SOKOLOVĚ 1968, moje matka je tzv. ZAKARPATSKÁ NĚMKA narozená v r. 1944 v HANDLOVÉ.JÁ odsuzuji tzv. nacisty a další kteří se zasloužili o rozbití ČESKOSLOVENSKA. Ale málokdo ví jak to bylo za tzv. SLOVENSKÉHO ŠTÁTU. Občané německé národnosti žijící na SLOVENSKU nelze v žádném případě srovnávat s občany Československa tj. tzv. SUDEŤÁKY. Tragédií bylo, že jako tzv. němečtí občané žijící na území tzv. SLOVENSKÉHO ŠTÁTU museli nedobrovolně a i někteří dobrovolně povinně narukovat do WEHRMACHTU a bojovat za HITLERA. Po válce na to doplatili zabráním majetku tzv. BENEŠOVY DEKRETY , odsunem do NĚMECKA a ti kdo zůstali, neměli do r. 1956 /přibližně/ občanství, až když se ozvali USA podporované jinými státy bylo těm němcům co tu zůstali vráceno československé občanství. Já jen doufám , že žádný HITLER nebo i STALIN se již neobjeví a že EU zůstane celistvá aby se zabránilo podobným tragédiím jako je HOLOKAUST, koncentrační tábory, masové vraždění a vyhánění obyvatel národnostních menšin- ČECHŮ, NĚMCŮ, ŽIDŮ, POLÁKŮ a jiných.... lidí. Již nikdy nepřipusťme žádnou válku, která by mohla přerůst v době atomových zbraní v obrovský HOLOKAUST /ztráty se odhadují v řádech i miliard obětí/.
Spátky do Říše
Viola (23.12.2007 17:36:29)
Každá debata o Sudetech, sudeťácích či Sudeťácích je opravdu jen planým předváděním. O historickém pojmenování části pohraničního úzení Čech není sporu! O tom, že tato úztemí byla postupně od 13.stol.kolonizovaná se suhlasem českého panovníka se nebudeme přít. Tak o co jde? Jde o chování valné většiny československých příslušníků německé národnosti v období 1935-1945. Kdo nevěří jak se naši Němci chovali, tak nechť si prohlédne dobový tisk, filmové žurnály a pod. Nahlédněte laskavě do statistických údajů o vyhnání české menšiny z pohraničí či Sudet.To není nenávist k Němcům. To je tvrdá historická zkušenost. Dnes to smývá čas a to je dobře. Zapomenout by ale byla neodpustitelná chyba. Naši bývalí němečtí spoluobčané a hlavně jejich potomci si musí být vědomi svého hlavního životního přání v těch pohnutých dobách před vypuknutí II. světové války - CHCEME ZPÁTKY DO ŘÍŠE. Bylo vám to umožněno!
Dnes jsme již ve sjednocené Evropě. Buďme tedy dobrými a poctivými sousedy, ale nic více. Každý je doma tam kde chtěl vždy být.
Přeji Vám všem spokojené prožití Vánoc - dnes již bez hraničních závor
A UŽ JE
Anonym (14.10.2007 18:15:29)
TO TADY ZAS.....MY CHCEM ZPÁTKY DO SUDET....
Bez komentáře
zdenek.pe@seznam.cz (26.9.2007 22:28:19)
Zdá se že mnoho lidí dnešní doby by si mělo alespoň přečíst Norimberské protokoly. Ty již asi nikdo nevydá a je to celkem logické. NENÍ K TOMU ZAPOTŘEBÍ ANI ŽÁDNÝ KOMENTÁŘ.

Přidat komentář